Science fiction

Neúprosné severské země… V Otiru stál na vrcholu potravního řetězce. Zabiják, kterému se nikdo nevyrovnal, temný noční stín. Tenhle život ale Caim opustil, když dopomohl královně na trůn. A nyní ho opět volá minulost. Při pátrání po pravdě o zmizení a vraždě svých rodičů najde Caim zemi zotročenou Stínem. Pronásledován svody Druhé strany se zaplete do války, se kterou nechce mít nic společného. Existují ale věci, které syn Stínu nemůže ignorovat, a boje, před kterými nemůže utéct. V této bitvě však Caimova síla ani jeho schopnosti nebudou stačit. Nikdo totiž nedokáže odolat vábení Stínu. Přečtěte si ukázku z druhého dílu fantasy série!

O sérii: 

„Praha je magické město – a ta magie vás může zabít. V tom lepším případě“.
Série Kladivo na čaroděje vás zavede do našeho světa, jak ho neznáte… a jak ho ani netoužíte poznat. Alespoň ne na vlastní kůži. Do světa magie, temných přízraků, oživlých mrtvol, zabijáků, démonů, psychopatů, nekrofilů, upírů – a to mluvíme jen o kladných hrdinech. Ti, proti kterým bojují, jsou ještě mnohem horší… 

Anotace:

Zdánlivě banální případ vraždy tří lidí, kteří zřejmě věděli příliš mnoho, se povážlivě komplikuje, když na scénu vstoupí démoni ovládající stroje a v novinách se objeví podivný zašifrovaný inzerát skrývající vodítko k mimořádně cennému kouzlu.
Felix Jonáš a jeho tým magických úderníků musí napnout všechny své dedukční schopnosti, šarm a především veškerou hrubou sílu, která jim zbývá, pokud chtějí skrýš odhalit včas.
A zatím se kdesi v ukryté nádrži zvolna probouzí obří mořská obluda…

Ukázka:

První krabice, která mu padla pod ruku, obsahovala ruční kotoučovou pilu, akorát do ruky. Odklopil kryt řezacího listu, zafixoval jej a rozhlédl se po zásuvce. K jedné vysavač zrovna mířil. Že by potřeboval dobít?

„Je načase vysypat pytlík,“ procedil Felix a skočil po něm. Minul syčící hadici,
v kotoulu zarazil vidlici do zásuvky a zmáčkl vypínač. Pila se zakousla do šasi vysavače, plastové žmolky se rozlétly do všech stran a ve vzniklé škvíře byla vidět pulzující slizká hmota rozlévající se mezi součástkami. Z žebrování výstupního otvoru vykouklo několik průsvitných vláken a dotkly se těla pily. Ta okamžitě zastavila, přitáhla se k vysavači jako magnetem
a škubla s Felixem vpřed. Ztratil rovnováhu, padl na vysavač a pod jeho tělem se pila znovu rozběhla.

Povedlo se mu uhnout včas, pila mu jen rozřízla bundu, tričko a pár milimetrů kůže na břiše; fakt, že se tu právě na podlaze neválí jeho střeva, byl ovšem dílem spíše náhody než nějaké skvělé koordinace.

Pila se přimkla k přednímu krytu vysavače roztočeným listem vpřed a celý komplet se znovu hrnul na něj.

„Dobrá, pochopil jsem!“ křikl Felix. „Mašinky jsou tvoje parketa. Neměl jsem se zpronevěřovat základní filozofii hrubé síly.“

Sebral z regálu sekyru, strhl plastový kryt z čepele a rozehnal se. První rána uťala hadici hned u těla vysavače, spadla na zem a chvíli se ještě kroutila jako červ. Felix se znovu rozmáchl, vysavač uhnul a rána skončila v regálu, sekyra přerazila jednu nohu
a police se vychýlily, řítily se krabice a těžce třískaly do podlahy, strhávaly další a další, Felix tak tak uskočil, než lavina železářského sortimentu za výhodné ceny naplnila uličku a pohřbila démonický vysavač v hromadě pomačkaných krabic.

Vrčení pily ustalo, posledních pár kusů zboží řachlo o zem a bylo ticho.

„No,“ pronesl Felix, „byls dobrej. Možná zbytečně teatrální, ale…“

Hromada se zachvěla. Několik krabic se skutálelo dolů, kdesi z hloubi bylo slyšet trhání lepenky a tiché vrčení.

„Neříkej mi, že pořád neumíš chcípnout?“ rozčílil se Felix a pokročil blíž.

Jak paže nemrtvého hrabajícího se z hrobu vysunula se z hromady teleskopická tyč od smetáku s přilepeným bouracím kladivem a odhodila několik krabic. Konstrukce, která zřejmě bývala sušákem na prádlo, se rozložila na druhé straně, každá z tyčí třímala nějaký nástroj
a všechny se rozběhly současně –vrtačky, brusky, přímočaré pily, dokonce i hřebíkovačka; takovou našinec vídá spíše jen v amerických filmech, žádná scéna opravy domu se bez ní neobejde. U nás se zatím moc nechytly.

Zřejmě do těchto míst částečně zasahovaly ještě domácí potřeby, jak se ukázalo, když se vyhrabal zbytek monstra –už měl zase hlavu z mikrovlnné trouby, a ne jen jednu, po těle vysavače se jich drželo aspoň pět, s grilem i bez grilu, nakláněly se různými směry a klapaly dvířky a chystaly se něco upéct.

Zatímco se monstrum sunulo vpřed a jeho údy opatřené nářadím se natahovaly proti Felixovi, na zadní straně jiné kovové paže trhaly další krabice a hledaly, co by se ještě mohlo hodit.

Felix se rozmáchl sekyrou a zasáhl jednu mikrovlnku, ale než stačil sekyru vytrhnout, zachytila ji přímočará pila a hladkým řezem přeřízla topůrko. Rozbitá mikrovlnka odpadla a na její místo se přesunula jiná, vzadu se mezitím připojil plynový gril i s bombou. Jako bojovat
s hydrou.

Felix uskočil ráně bouracího kladiva a zoufale se rozhlížel, všude kolem se zvedaly regály
s dalšími nástroji, každý z nich by se dal použít jako zbraň a každý mu ta obluda může ovládnout v rukou a připojit ho k sobě. Co tě nezabije, to tě posílí, Nietzsche by měl radost.

Ondřej S. Nečas: Kruté stroje
Nakladatelství: Epocha
Obálka: Lubomír Kupčík
Redakce: Pavla Kajnarová
Rozměr: 145x200
Rok vydání: 2013
Počet stran: 184
Cena: 169 Kč

Ať už jste náctiletý kluk nebo třicetiletá mamina, s knihami Kevina Hearneho se prostě nemůžete trefit vedle. Má to irskou mytologii, akční děj, perfektní hlášky i trochu nezávadného sexu.

Je jaro a to znamená rosu na pupencích, zvuky rostoucí trávy, noční cvrlikání a kámoše lišáka, co dělá po nocích hlavně hurr durr. A setkání vpravdě netuctová. Pojďme to vše nějak společně uchopit.

Přečtěte si new weird povídku našeho redakčního kolegy, která se umístila na 8. místě v soutěži Vidoucí 2012.

Neúprosné severské země… V Otiru stál na vrcholu potravního řetězce. Zabiják, kterému se nikdo nevyrovnal, temný noční stín. Tenhle život ale Caim opustil, když dopomohl královně na trůn. A nyní ho opět volá minulost. Při pátrání po pravdě o zmizení a vraždě svých rodičů najde Caim zemi zotročenou Stínem. Pronásledován svody Druhé strany se zaplete do války, se kterou nechce mít nic společného. Existují ale věci, které syn Stínu nemůže ignorovat, a boje, před kterými nemůže utéct. V této bitvě...

Ďábel a Hollywood nikdy nespí. Díky druhému jmenovanému se tak na síti každý den objevují nové a nové informace, zprávy a drby o tom, co, kdo, kdy, kde, s kým a za kolik… natočí. My toto kvantum zpráv přefiltrujeme a ty nejzajímavější vám budeme každý týden přinášet v této nové rubrice.

Dne 11. dubna 2013 se v pražském knihkupectví Fantasya zase křtilo. Tentokrát to nebyla žádná paranormální romance, ale akce jako řemen. Miroslav Žamboch má na svém kontě čtyři desítky knih, včetně „kolibříků“, a ještě více povídek, a něco mu vyšlo také v sousedním Polsku. Není divu, že nevelké prostory prodejny se rychle zaplnily příznivci žánru a pár nadšenců postávalo i venku .

Říká se, že na každého jednou dojde. Superhrdinům jejich vlastní sláva příliš stoupla do hlavy a dělají si, co se jim zlíbí. To se však ani zdaleka nezamlouvá americké vládě, a tak dá dohromady tajný tým, který má zdivočelé ochránce práva uklid(n)it.

Neúprosné severské země… V Otiru stál na vrcholu potravního řetězce. Zabiják, kterému se nikdo nevyrovnal, temný noční stín. Tenhle život ale Caim opustil, když dopomohl královně na trůn. A nyní ho opět volá minulost. Při pátrání po pravdě o zmizení a vraždě svých rodičů najde Caim zemi zotročenou Stínem. Pronásledován svody Druhé strany se zaplete do války, se kterou nechce mít nic společného. Existují ale věci, které syn Stínu nemůže ignorovat, a boje, před kterými nemůže utéct. V této bitvě však Caimova síla ani jeho schopnosti nebudou stačit. Nikdo totiž nedokáže odolat vábení Stínu. Přečtěte si exkluzivní ukázku z druhého dílu fantasy série!

Přiznám se, že jsem v knihkupectví Fantasya nikdy nebyla. Na křest Ve službách klanu jsem šla na poslední chvíli, tak jsem se docela bála, že netrefím. Naštěstí jsou fanoušci fantasy a sci-fi většinou dost nepřehlédnutelní a už z dálky jsem viděla „podezřelé“ skupinky. Odhad se mi potvrdil, když jsem si všimla, že se za nimi zelená vstup do knihkupectví. Dveře byly pohostinně otevřené dokořán, a tak jsem vešla. 

Hned v první místnůstce byl připravený stoleček a dvě židle a už tu  postávalo pár nedočkavců (dobře, bylo asi za pět minut šest, ale ruku na srdce, zažili jste, že by někdy křest či podobná akce začal na čas?). Čekání jsme si krátili prohlížením knih vyrovnaných v policích, které se táhnou podél stěn od země skoro až do stropu, okukováním deskových her a shazováním svršků, jelikož ani otevřené dveře nepomohly s chlazením prostoru, který byl s blížící se šestou stále plnější. Samozřejmě, kdo chtěl, mohl využít 20% slevy, která se po dobu akce vztahovala na veškeré zboží. Slečna na pokladně se tedy skoro nezastavila.

Mezi fanoušky bylo možno zahlédnout i známější tváře. Autora přišel podpořit i spolustvořitel agenta JFK Jiří Walker Procházka a chvilku po začátku nahlédl Pavel Renčín. A samozřejmě se každou chvíli někde vynořil kmotr knihy Tomáš Němec.

Několik minut po šesté se konečně Tom začal dovolávat pozornosti a hlavně prostoru, aby se k nám s Miroslavem Žambochem vešli. Uvolnění prostoru vedlo k tomu, že na druhé straně začali fanoušci vypadávat dveřmi. My šťastnější jsme si uvnitř poslechli kmotrovo vyprávění, jak se s Miroslavem Žambochem poznal a jak vznikla jejich spolupráce. Potom si vzal slovo autor a povídal, jak se vlastně dostal k psaní románu o hornících v dolech. O první inspiraci se postaral Pán Prstenů, konkrétně trpaslík Gimli se svojí skvělou sekerou. Z toho ovšem nic nebylo. Po čase touhu napsat něco z dolů oživila píseň skupiny Kabát Dole v dole a vznikla stejnojmenná povídka, ale zase to nebylo na román. Na ten jsme si museli počkat, než Žamboch napsal povídku, která je nyní poslední kapitolou knihy Ve službách klanu. Autor chtěl totiž zjistit, co se dělo s hlavním hrdinou Herbertem Ducattim před ní.

Po proslovech došlo na bouchání šampaňského a křest. Kniha byla řádně zlita a bylo jí popřáno, aby se dobře prodávala, protože, co jiného knize v této době taky popřát důležitějšího.  Poté, co si autor sám otevřel šampaňské a utřel sám pocintaný stůl, mohla začít autogramiáda. Mezi podepisovanými svazky převládala křtěná Ve službách klanu, ale nechyběl ani Koniáš nebo svazky ze série JFK a mnoha další díla. Mezi osazenstvem obchodu panovala dobrá nálada a nedocházelo k žádným tlačenicím či předbíhání, kterého byste se dočkali jinde.

Po konci povedeho křtu se společnost odebrala na after párty do nedaleké vinárny. 

Případy hejtmana Ambrože – Ondřej S. Nečas 

Před 14 dny vtrhl do knihkupectví třetí díl Kladiva na čaroděje, napsaný Ondřejem S. Nečasem. Nejlepší čas si tedy připomenout autorovu prvotinu Případy hejtmana Ambrože. Jedná se o dvě novely propojené postavou sympatického policejního vyšetřovatele Ambrože Zátky a jeho mord party. Čekají vás čáry, tajemství, láska, přátelství, mistrné dedukce. A druhá novela Dračí hra je mrazivá a strhující a patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy četl.

Zabíjení – Štěpán Kopřiva

Štěpán Kopřiva patří k nejlepším a nejtalentovanějším spisovatelům české fantastiky. A ukázal to už ve svém prvním románu s prostým názvem Zabíjení. Jeho (anti)hrdina a masový vrah, ale jinak fajn chlápek, je propuštěn na svobodu. Důvod: něco se podělalo a on je jediný, kdo to může dát zase dohromady. A jak už název napovídá, neobejde se to bez tuny mrtvol a hlášky taky nebudou chybět.

Ken Wood a Meč krále D´Sala – Jiří W. Procházka

Jiří W. Procházka je bůh. Teda ne, že by metal blesky a měnil vodu ve víno. Je bůh literární a máte u něj jistotu, že cokoliv od něj vezmete do ruky, to bude pecka. Tak třeba Ken Wood – po všech letech asi jeho nejslavnější hrdina vůbec. Bývalý kaskadér, který se dostane na cizí planetu a tím do střetu mezi dobrem a zlem. Sice to ze začátku táhne s tou horší stranou, ale nebojte – nakonec nakope ty zadky, které si to zaslouží. Svět plný nespoutané imaginace, plno akce a hlavně nefalšovanou zábavu, která si na nic nehraje. To všechno nabízí JWP ve svém prvním románu a kultu české fantastiky.

Sherlock Holmes se vrací v podání Anthonyho Horowitze v případu spletitějším a nebezpečnějším, než jakému čelil kdy předtím.

Nebývá zvykem, aby si vás ve věku sta let někdo najímal. Jenže Elijáš Snow není jen tak lecjaký kmet a mladá žena, přicházející za ním s nabídkou jeho života, to moc dobře ví. A ví to i organizace stojící za tou ženou – záhadná Planetary.

Viktorie, familiérně nazývaná Tori, je úplně obyčejná holka, která, pochází z Čech, ale posledních několik let žije v USA. Jednoho dne v noci ji přepadne parta chlápků a pokusí se ji znásilnit. Na poslední chvíli ji ale zachrání vlk, který ji kvůli nedostatku opatrnosti kousne. Začíná tím proměna ve vlkodlaka, život ve smečce a vztah s vlkem, z něhož se vyklube sympatický Ruben a navíc vůdce smečky lycas – alfa. Jenže to není to taková sranda, jak to na první pohled může vypadat…

Znamení vlka spadá do fantasy žánru, ale autorka se ani tentokrát nezpronevěřila tomu, co obsahovala už kniha Hot Boys. Tedy především silný romantický děj. Průběh vztahu mezi Tori a Rubenem je prakticky rychlejší než mezi Tarou a Chrisem (Hot Boys), jenže ani tady nemají milenci na růžích ustláno. Kvůli Rubenově postavení musí oba vztah tajit a Tori si svého drahého bude muset vybojovat. Doslova. Jenže než se tak stane, čeká jejich rostoucí vztah dlouhá cesta plná kotrmelců. Romantickou linku se skvěle fungující chemií pak podtrhávají erotické scény.

Už u Hot Boys jsem říkal, že by autorka měla napsat čistý thriller, a říkám to i teď. Opět totiž nechybí silné, dramatické, mrazení v zádech způsobující scény. Jen místo po mstě bažícího bývalého tu máme bandu cvoků, co točí snuff.

V souvislosti s touhle thrillerovou částí nesmím opomenout zmínit postavu agenta Mikaela, pracujícího pro úřad, který dohlíží na vlkodlaky. Ve světě, který autorka pro Tori vymyslela, lidé totiž o vlkodlacích, respektive lycas, jak se jim říká, vědí. Slovní střety mezi Mikaelem a Rubenem přihazují polínka do ohně, dodávají knize grády a na větší čtivosti.

Pokud bych měl Znamení vlka k něčemu přirovnat, pak by to byl tobogán. Tady taky platí, že začnete číst na první stránce a nemůžete přestat číst, dokud se nezastavíte. Což platilo ostatně už u Hot Boys. Jenže Znamení vlka má ještě sympatičtější postavy a hlavně hrdinku, se kterou jsem si rozuměl mnohem víc než s Chrisem.

A tak jde všechno jako na drátkách, stránky ubíhají, oblíbenost postav u čtenáře roste a všechno spěje ke zdárnému konci. U něhož se autorka vytasí s obrovským clifhangerem, pár minut budete sprostě nadávat a nakonec vás donutí těšit se na dvojku.

A abych nezapomněl – i tentokrát dorazí striptéři, takže kdo hledá, najde.

Autorka: M. T. Majar
Originální název: Znamení vlka
Formát: pevná vazba s přebalem, 150x210 mm
Počet stran: 256
Cena: 249 Kč
Nakladatel: Fantom Print
ISBN: 978-80-7398-202-7

 

 

Jste společenští? Máte v oblibě 20. léta minulého století a obdivujete Al Caponeho? Pak je tu pro vás párty hra Mafie!

Na krabičce hry Mafie lze spatřit gangstera v klobouku, v rukou svírajícího samopal, nezbytnou atmosféru 20. let dále navozuje za ním jedoucí veterán a nádech města ze stejné doby. Nelze opomenout ani to, že hlavní nadpis je vyveden v červené barvě krve a náležitě rozstřílen. Obal působí sympaticky a slibuje patřičnou zábavu, dočkají se jí i hráči nebo lze pouze pochválit obalového grafika?

Po otevření příjemně překvapí, co vše krabička malých rozměrů může obsahovat. Nalezneme v ní totiž solidní balíček karet zahrnující karty postav, akcí, hlasovací karty i karty rozšíření a přehledové. Dále dvacet jedna žetonů a herní miniplán.

Mafie je karetní hra, určená pro párty s nezbytností sehnat patřičný počet hráčů (alespoň pět), což může někdy být na zahrání i značně limitující. Pokud se ale sejde hráčské nadšení a dobrá skupinka přátel, má Mafie velice slušný potenciál se stát po celý večer hlavní programovou náplní.

Cílem hry je, buď jako tajný policista s kolegy v utajení nebo jako mafián se svými kumpány, ovládnout město. Mafie zvítězí, pokud se jí podaří úspěšně provést tři akce (kola), policisté naopak zvítězí, pokud se jim podaří tři akce překazit. Hráči si vyberou karty, zjistí, za koho hrají, a může se začít. Hráč, který v daném kole zastává funkci kmotra, určí složení týmu pro akci, s tím mohou ostatní souhlasit nebo nesouhlasit, podle toho, pokud si myslí, že v týmu je nějaký policista. Jakmile je složení týmu schváleno, každý ze zúčastněných vybere tajně kartu, kterou buď akci schválí, nebo akci překazí. Hráči v roli mafiánů mají v tomto okamžiku pouze jedinou možnost, akci vždy schválit, policista, ten se snaží, aby tým neuspěl, přesto může blafovat a akci schválí též, minimálně tím odvrátí podezření, že by oním kazisvětem mohl být právě on. Jelikož se hra odehrává v maximálně pěti kolech, velice rychle ubíhá, a i avizovaných 30 minut délky trvání lze chápat jako nejzazší mez. Partičku lze v pěti, šesti lidech odehrát v pohodě během deseti minut.

Pokud hráče omrzí základní verze, nabízí se ještě rozšíření o karty, jež umožňují odhalení či skrytí identit jednotlivých hráčů.

Provedení karet je na slušné úrovni, bohužel obrázky karet nejdůležitějších, tj. s postavami gangsterů a detektivů za nejvydařenější rozhodně nepovažuji. Těžko se hráči s nimi nějak blíže ztotožní. Naopak velký klad hry spatřuji v její skladnosti, propojení karet a žetonů. Jelikož je to párty hra, nepřekvapí, že vyžaduje i dostatek komunikace mezi zúčastněnými. Ve větších počtech hráčů mají více navrch detektivové, ale skvěle se pobaví všichni. Kdo umí nebo ho aspoň baví přesvědčovat o své pravdě ostatní, musí se cítit při této hře jako ryba ve vodě.

Děti hra určitě pohltí, dospělí mohou být velmi překvapeni, jak ty nevinné duše umí perfektně blafovat. Sice se uvádí doporučený věk až od dvanácti let, ale hru zvládnou i mladší, pokud jim odpustíme nižší schopnost dedukce, kdo je kdo. Nevýhodou je jen nutný vyšší počet hráčů, chce to aspoň armádu dětí a hravou manželku k tomu.

Mafie
Autor: Don Eskridge
Rok vydání: 2010
Vydavatel: MINDOK
Počet hráčů: 5-10
Herní doba: 30 minut
Doporučený věk: 12+
Cena: 275,- Kč

 

Ako môžete vidieť podľa nadpisu, reč bude o najnovšej minisérii venovanej Sudcovi Dreddovi. Ale keď chce niekto napísať niečo o Dreddovi komiksovom, treba spomenúť aj Dredda filmového. Mohol by som to odfláknuť a napísať, „Prvý film je sračka, druhý film je super“, ale ja tak nefungujem. Ja si to musím komplikovať. Ukážem vám ako sa dokáže behom rokov zmeniť pohľad človeka na filmové adaptácie komiksov. Na jednej strane bude stáť moja stredoškolská verzia. Chalan, ktorý prečítal iba komiksy od vydavateľstva Semic Slovart, pár magazínov Crew a niekoľko článkov o komiksoch z časopisu Score. Na druhej strane bude súčasný „dospelák“ z ktorého sa stal introvert každodenne prekladajúci a čítajúci komiksy, ktorý raz týždenne napíše minirozbor súčasného, alebo staršieho titulu a má pocit, že celý jeho život je nejakou hrou vyšších bytostí (Cthulhu buď pochválen)... jednoducho, ja.

„Nazdar, moje mladé ja. Moje mladé, vlasaté, nezarastené, naivné ja.“

„Nazdar, moje staré ja. Hmm...“

„Čo je?“

„Kam sa podeli moje vlasy?“

„To ti nemôžem povedať, inak by som narušil kontinuitu časopriestoru.“

„Čo že to?“

„Na to ser. Priprav sa na poriadny filmový zážitok. Filmovú adaptáciu komiksu Sudca Dredd  z roku 1995.“

„Hej, nehrá tam náhodou Sly?“

„Yep. Be affraid. Be very affraid.“

„Čo? Prečo?“

 

O hodinu a tridsaťšesť minút neskôr...

 

„Mne sa ten film páčil. Bola to fakt dobrá komédia. A Sly bez helmy vyzerá lepšie ako s helmou. Celkovo to hodnotím ako dobrý akčný film z deväťdesiatych rokov. Počuj, nastal v roku 2012 koniec sveta?“

„To ti nemôžem povedať, inak by som narušil kontinuitu časopriestoru.“

„Ale...“

„Žiadne ale. Ty si ešte žiadny komiks s Dreddom nečítal, tak nevieš aká sračka filmový Dredd z deväťdesiatych rokov je. Aká urážka tej legendárnej postavy to je. Na rozdiel od novej adaptácie.“

„Akej novej...“

„Na to ser. Idem si pozrieť ten shitfest ja. Bohužial.“

 

O sedemnásť minút neskôr... praskli mi nervy a žilka v pravom oku...

 

„V tomto filme je toľko vecí, ktoré nesúvisia s podstatou komiksu, dokonca ju hrubo narúšajú. Kde by som mal začať? Mega-City One vyzerá ako nechcené decko megamiest z filmov Blade Runner a Piaty Element. Nevyzerá ako diera, v ktorej sa na každom rohu deje nejaký zločin.  Nehovoriac o uniformách zložených z elasťákov, obrích ramenných vypchávok a suspenzorov. Čo vyzerá cool v komikse, vyzerá vo filme debilne. Sly má správne krivú držku, ale Dredd nie je hláškujúci komediant, ktorý máva emocionálne návaly. Je to hláškujúci suchár. A NEDÁVA SI DOLE HELMU!!!  Vo filme Hlavný Sudcovia pochybujú o tom, či je správne zabíjať ľudí?!? V komikse sú Sudcovia neofašistickou organizáciou, ktorej členovia vás za napadnutie zastrelia, prinajlepšom šupnú do izokocky na pár rokov. Plus, po smrti vaše telo zrecyklujú a použijú na výrobu vecí potrebných pre život živých ľudí. Film Judge Dredd z roku 1995 je ďalším dôkazom, že filmári nemajú problém zneuctiť komiksovú predlohu a ešte sa pri tom tváriť ako keby nič zlé neurobili. Scenáristické duo Michael De Luca/William Wisher Jr. si zaslúži za takúto bastardizáciu predlohy znásilniť pomiatnutým uctievačom Jóviša a vyhnať do Prekliatej Zeme, kde im rozmláti hlavy svojou hlavou Mean Machine.“

„Páni, ty si fakt ukecaný. Nie si, teda som, tak trochu magor?“

„Na tom nezáleží. Vypadni. Na to čo bude nasledovať ťa nebudem potrebovať.“

„No, bolo zaujímavé vidieť moje „dospelé“ ja. Asi by som mal začať posilňovať, alebo niečo. A vyhnúť sa stresu.“

„Ty sa hlavne vyhni modrým pilulkám.“

„Akým modrým...“

Tak to by sme mali. Moje mladé ja má postarané o miernu traumu, ale ja som nikdy nebol normálny. Späť k Dreddovi. K tomu novému, filmovému. Keď sa objavili prvé fotky Karla Urbana ako Dredda v uniforme a s helmou na hlave, spustila sa kanonáda negatívnych komentárov: „Urban nemá držku ako Sly. Má príliš veľkú helmu. Má príliš malú hlavu. Prečo má tú divnú uniformu? Kde je ten jeho klasický orol? Prečo jeho motorka nevyzerá ako tá v komikse?“ A tak ďalej a tak podobne.

Čo nikto netušil, bol fakt, že film Dredd sa stal jednou z najlepších filmových adaptácií komiksu VÔBEC. Karl Urban je ako Sudca Dredd perfektný, Olivia Thirlby je ako Sudkyňa Andersonová perfektná, Lena Headey je ako hlavná záporáčka perfektná... všetko je perfektné. Dredd je jeden z tých filmov, ktorým prospelo, že sa nedržali na sto percent predlohy (po vizuálnej stránke), ale napriek tomu sa im podarilo zachovať podstatu samotnej komiksovej série. Ak ste ten film ešte nevideli, tak odporúčam aby ste okamžite napravili svoj omyl. Po jeho zhliadnutí budete chcieť sudcovský odznak so svojím menom a hádku s priateľkou/manželkou budete ukončovať slovami: „Vyjednávanie sa skončilo“. Prípadne im do ucha zašepkáte: „Ja som zákon.“

Chvíľu to trvalo, ale konečne sa dostávame ku Dreddovi komiksovému. Sudca Joseph „Joe“ Dredd mal svoj debut v roku 1977 v druhom čísle magazínu 2000 AD. Zrodil sa v hlave Johna Wagnera a jeho predstavy hodil na papier Carlos Ezquerra. V časoch jeho počatia bol Dredd niečo nevídané, pretože mal neustále na hlave helmu, ktorá mu zakrývala polovicu tváre. Jediné čo bolo vidieť bola brada a neustále skrivené pery. Wagner zdôvodnil helmu slovami: „Spravodlivosť nemá tvár – nemá dušu. Takže nie je dôležité aby čitatelia videli Dreddovu tvár.“ Párkrát sa stalo, že Dredd si dal dole helmu, ale nikdy sme nevideli jeho pravú tvár.

Zaujímavosťou je, že Dredd mal byť pôvodne černoch. Preto mu Carlos Ezquerra zo začiatku kreslil veľké pery. Lenže nie všetci kresliči boli informovaný a tak ho Mike McMahon štyri mesiace kreslil ako černocha, zatiaľ čo kresliči Brian Bolland a Ron Smith ho kreslili ako belocha. Keďže komiks bol pôvodne vydávaný v čiernobielom prevedení, nikto si tie zmeny nevšimol a na černošského Dredda sa postupne zabudlo.

Druhou zaujímavosťou je, že vo svete Sudcu Dredda plynie čas reálne - podobne ako v nebohej sérii Hellblazer. To znamená, že prvý Dreddov príbeh sa odohrával v roku 2099 a súčasné príbehy sa odohrávajú v roku 2135. Dredd má viac ako sedemdesiat rokov a má za sebou viac ako päťdesiat rokov aktívnej služby. Ako keby to nestačilo, tak dostal v roku 2008 darom od Wagnera rakovinu dvanástorníka.  Takže jeho osud je viac než neistý.

O príbehy Sudcu Dredda prejavilo záujem aj vydavateľstvo DC Comics. Chceli sa nabaliť na úspechu, ktorý mal zožať film so Slyom. Úspech sa nedostavil a DC vydalo iba tridsať jedna komiksov. Minulý rok začalo vydavateľstvo IDW Publishing vydávať sériu na pokračovanie nazvanú jednoducho, Judge Dredd. Píše ju Duane Swierczynski a kreslí Nelson Daniel. A tento rok predstavilo IDW minisériu, nazvanú Judge Dredd:  Year one, v ktorej sa dozvieme, aký bol prvý rok v živote mladého Sudcu Dredda.

Píše sa rok 2080. Mutanti sú na vzostupe. A tým nemyslím mutantov vo farebných kostýmoch s cool menami. Prvý incident bol zaznamenaný na ihrisku strednej školy, kde sa mládež oddávala šikane. Ale šikanovaná žiačka toho mala dosť a niečo urobila. O pätnásť sekúnd neskôr, dievča omdlelo a nepamätalo si, čo sa stalo. O druhom prípade sa Sudcovia dozvedeli, keď na ich oddelenie zavolala Geraldine Dickersonová. Tá im tvrdila, že jej jednoročná dcéra dokázala myslou pohybovať svojimi hračkami. Ďalší prípad bol bizarnejší. Malý zlodejíček sa venoval svojmu hobby, okrádaniu slušných občanov a nejakým spôsobom prinútil svoju obeť k samovražde.

O zvýšenej aktivite mutantov sa presvedčil aj čerstvý absolvent školy kadetov, Sudca Dredd. To, čo začalo ako prenasledovanie lupičov sa skončilo roztrhaním podozrivého na kusy malým chlapcom, ktorý chcel ochrániť svojho otca. Dredda čaká prvá návšteva Psi divízie, ktorá najíma mutantov s telepatickými a empatickými schopnosťami. Vďaka tomu dokážu Sudcovia predpovedať zločiny skôr než sa stanú, získavať informácie z myslí zločincov a stopovať ich na diaľku. A Dredd potrebuje na objasnenie prípadu pomoc práve psychicky nadaných ľudí. Neobvyklé prípady si vyžadujú neobvyklé metódy. Sudca z Psi divízie nahliadne do mysle chlapca, ktorý roztrhal na kusy zločinca a prišiel k jedinému záveru. Niekto sa pokúša prevziať kontrolu nad občanmi.

Po prečítaní prvého čísla tohto komiksu je mi jasná jedna vec: Judge Dredd: Year One nie je typický titul s koncovkou Year One. Punisher: Year One, Batman: Year One, dokonca Die Hard: Year One boli o hlavnej postave. Kto to je, odkiaľ prichádza, aký je jeho príbeh, ako sa z neho stal ikonický hrdina, alebo antihrdina... nič z toho tu nie je. Nie je to o Dreddovi a zároveň je to o Dreddovi. Príbeh vo futuristickom meste sledujeme jeho očami, ktoré toho ešte veľa nevideli. Takže to nie je taký suchár, akého poznáme a milujeme dnes. Čo nie je vôbec na škodu, keďže scenárista vie čo robí.

Tento komiks píše Matt Smith (podobnosť mena so súčasným hercom hrajúcim Doctora Who je čisto náhodná), ktorému Dreddov svet nie je vôbec cudzí. Smith totiž pracuje pre 2000AD ako hlavný redaktor a kedysi nakreslil pár komiksov pre Marvel. Takže čo to málo vie aj o tom, ako by mal taký komiks vyzerať a akú by mal mať príbeh stavbu. O kresbu sa tentoraz postaral Simon Coleby, ktorý pracoval nielen na tituloch pre 2000AD, ale aj pre Wildstorm, Marvel a DC. Jeho kresba sa ku Smithovmu príbehu hodí, keďže perfektne dokáže vystihnúť dystopickú budúcnosť, v ktorej je všetko mega, ulice sú plné ľudí, diaľnice plné áut a Dredd sa na to krásne svojou poldržkou mračí. Obálky dostal na starosť ďalší známy fachman z 2000AD, Greg Staples (jeho talent odhalil svetu legendárny Simon Bisley). Varianty obálok nakreslili Carlos Ezquerra a legendárny Dave „Cerebus“ Sim.

Judge Dredd: Year One nie je klasický zoznamovací komiks, v ktorom sa dozviete všetko, čo ste kedy o Dreddovi chceli vedieť. Ale to neznamená, že nestojí za to a že by ste si ho nemali prečítať. Pretože táto nová miniséria stojí za to. Ak však chcete zistiť príbeh Dreddovho sveta, pretože vás oslovil filmový Dredd (ten s Urbanom, samozrejme!!!), ak chcete zistiť ako došlo k vojne, ktorá zničila Zem, ako prevzal Hlavný Sudca Fargo kontrolu nad Mega-City One a ako sa dostali Sudcovia k moci, prečítajte si príbeh Origins. Nebudete ľutovať a budete toho vedieť viac než priemerní ľudia trpiaci komiksofíliou. Budete vedieť, kto je zákon.

Stránky z komiksu nájdete TU.

Milí čtenáři, pojďte si s námi opět zasoutěžit! Tentokrát máme cenu především pro milovníky akčního oddechového čtiva – druhé dobrodružství Owena Zastavy Pitta, který se v prvním díle uspal agentuře s výstižným názvem Lovci monster. O knížku Lovci monster s.r.o.: Vendeta (ukázka, recenze) soutěžíme do středy 17. 4. včetně; odpovědi posílejte na mail redakce@fantasyplanet.cz označené předmětem FP soutěž. Otázky: 1. Jak se jmenuje třetí díl Lovců monster v angličtině? 2. Kdo namaloval...

Těm z vás, kteří sledují českou fantasy scénu, jistě není jméno spisovatelky Lucie Lukačovičové neznámé. Lucie se blíží ke sté vydané povídce, pravidelně se umisťuje v literárních soutěžích a nezahálí ani pokud jde o knihy. Koneckonců, právě jí vyšel další román v nakladatelství Straky na vrbě – Detektivní kancelář Sirius. Řeč bude v tomto rozhovoru o něm a spisovatelském řemesle vůbec…

Na přelomu loňského roku se na pultech modelářských obchodů objevila stavebnice neznámé proudové stíhačky s lomenými křídly a výrazně protaženou ostrou přídí. Výrobcem modelu je firma Airfix a jedná se o reedici letitého modelu z televizního seriálu Captain Scarlet and the Mysterons z roku 1967.