Science fiction

Editoral: Vyhlížíme podzim

Sarden.cz - 1. Září 2014 - 0:56
Tagy: M. D. AntonínA. SapkowskiGothamConstantineG. R. R. MartinSkalpyČerná orchidejRytíř sedmi královstvíSezon burzZaklínačHra o trůnyKladivo na čarodějeLiteraturaKomiksFilmseriál

Prázdniny a léto jsou definitivně za zenitem, ačkoliv to druhé nás bude provázet ještě pár dnů. Ačkoliv mi jistě mnozí z vás dají za pravdu, že venku už to tak nevypadá – mlhy, deště a za časných ranních hodin teploměr ukazuje kolem pěti stupňů. Prvního září je tady a kalendář má letos smysl pro humor, protože tohle datum připadlo na pondělí. Pro všechny studenty základních a středních škol to znamená definitivní návrat do školních lavic. Vysokoškoláci si budou užívat ještě pár dnů volna, než opět zasednou do přednáškových síní a vrhnou se na psaní prvních seminárek nebo v některých případech bakalářských či diplomových prací.

Ovšem to, že zazvonil školní zvonec, neznamená, že je zábavy konec. Kdepak. V následujících třech měsících nás čeká bohatá úroda v literatuře, filmu i seriálu. Nevěříte? Namátkou zalovím ve svém klobouku a copak to tu máme? Gotham, Constantine, Rytíř sedmi království (novely ze světa Písně ledu a ohně/Hra o trůny), Sezon burz (nový Zaklínač), Pekelná šleha (Kladivo na čaroděje), Drákula: Neznámá legenda, Interstellar, Skalpy, Černá orchidej. A to je jen hrst z velké hromady. Takže zábava nekončí. A samozřejmě, o tom všem budeme psát. Takže zůstaňte s námi, přátelé a vyhlížejte s námi podzim. A napište nám, na co se v následujcích třech měsících nejvíc těšíte vy

.

 

(16.10)

 

(Listopad)

 

(16.10)

 

(24.10.)

 

(22.9.)

(8.9.)

(29.9.)

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Prázdniny skončily. Ale zábava pokračuje dál.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Mýty 5: Ani pohádkovým bytostem se nevyhýbají trpká životní období

FantasyPlanet.cz - 31. Srpen 2014 - 22:00
A jestli neumřeli, žijí dodnes. Tak končívá valná většina pohádek. Z minula už víme, že někteří obyvatelé Mýtova sice bitvu s šiky nepřítele nepřežili, Mýtov ale útok Nepřítele odrazil. Čekali bychom oslavy, jenže namísto toho nadcházejí vpravdě trpká období…
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: Jan Urban, Pragocalypsa: Strážci brány

Sarden.cz - 31. Srpen 2014 - 13:37
Tagy: J. UrbanPragocalypsaUkázkaUkázkyLiteratura

Karlovy lázně. Dnes tam bude zvlášť narváno. Nejprofláklejší pražská diskotéka, kam povinně musí zajít každý cizinec, co kdy vkročil na českou půdu. Samozřejmě tam chodí i Češi – nejčastěji to jsou zlatokopky, dealeři drog, nevyzrálí pubescenti a holky pro všechno. Já patřím do skupiny stálých návštěvníků. Problém je, že tady mě sice taky znají, ale na píseček jsme spolu nechodili, takže detektor kovů by tentokrát mohl zradit. Intuice mi říkala, že tak nízko s tím pípátkem snad nesjede. Konečně na mě došla řada a já přistoupil k jednomu z místních vyhazovačů. Černé triko s logem diskotéky se na asymetrické tělo napumpované steroidy viditelně lepilo a holá lebka s nepříjemným výrazem v očích ve mně budila dojem, že jsem na srazu fanoušků Daniela Landy. Jak jsem předpokládal, vepřová hlava vynechala kotníky a bez pohnutí brvy mě vpustila dovnitř. Jakmile jsem vstoupil do té svatyně nezávazného sexu, doslova ze všech stran se vyvalila hudba. Kdybych měl v krvi jen o pár promile alkoholu víc, začnu se taky kroutit s ostatními otroky rytmů, nehledě na svou důstojnost a pud sebezáchovy. Vystoupal jsem po schodech do patra, kde zrovna vyhrávaly hity osmdesátých a devadesátých let, a objednal si Sex na pláži. Bohužel tekutý, a za kilo a něco. V pozlacených klecích v rozích místnosti se vlnilo několik servírek z blízkých hospod, co si takhle přivydělávaly na živobytí. Jinde jim nikdo nedá tolik merglí za to, že ukážou zadek. V barové místnosti se mnou byly snad všechny možné sorty lidí, jaké si jen kosmopolitní fajnšmekr může přát. A jelikož já nejsem žádný milovník přicestovalých zbohatlíků, vzal jsem si svůj koktejl a vstoupil na parket. Několik mladých holek jižanského typu, zřejmě Španělek, tam křepčilo jak o život. Zrovna vyhrávala Baltimora s Tarzan Boys. Aha, to dávalo smysl.

„Prosím tě, nevíš, kolik je hodin?“ zeptala se mě přiopilým hlasem sotva osmnáctiletá holka, co byla víc nahá než oblečená a tak trochu mi připomínala chytrou horákyni. Než jsem jí stačil odpovědět, že už nejspíš měla být touhle dobou dávno doma, přiklusal k ní pravděpodobně její přítel a chytl slečinku v podpaží, snaže se udržet ji na nohou.

„Omlouvám se, trochu přebrala.“ S těmito slovy ji odtáhl ven.

Míhalo se kolem mě tolik ženské krásy v rozpuku, že mě náhlý nával negativní energie skoro povalil na zem. Okamžitě jsem zbystřil, upil ze svého Sexu a rozhlédl se kolem. Nikde nic podezřelého. Zkusil jsem zaměřit zdroj oné znepokojující síly, ale něco mě blokovalo. A vtom jsem ji zahlédl. Věděl jsem, že je to ona, i když byla rozostřená poblázněnými stroboskopy. Jistí rozumbradové tomu říkají schopnost, já intuice. Zrovna si užívala zaslouženého volna a balila nějakýho kravaťáka. Slyšel jsem, že ji Řád nedávno poslal přesvědčit někoho z vyšších kruhů, aby se nezabýval incidentem, který by mohl odhalit existenci našeho uskupení. To by nebyla ona, aby netrávila každý večer někde na pařbě v centru. Měla na sobě černé přiléhavé triko a echt minisukni stejné barvy s krajkou s motivem pavoučích sítí. Podvazky, které končily kousek pod zadečkem, jenž zpod sukně vesele vykukoval, byly taktéž krajkované.

„Ahoj… Jájo,“ oslovil jsem ji před elegantním, asi třicetiletým pánem s udržovanou bradkou jejím civilním jménem. V Řádu totiž na sebe mluvíme pouze přezdívkami. Z bezpečnostních i osobních důvodů. Podívala se na mě se znatelným překvapením, stáhla pěstěné ruce z chlapových ramen a věnovala mi přátelský úsměv.

„Vyvyane… Co tady hledáš?“

„To samé, co každý svobodný muž. Smysl života.“

„Hm, podívej se pod stůl, možná se tam někam zakutálel.“

Jája byla vždycky srandistka. „Ha ha, to bylo dobrý. Představíš nás?“

„Ale jistě,“ neváhala ani sekundu štíhlá černovlasá dívka, „Vyvyane, tohle je Matěj. Matěji, to je Vyvyan.“

„Moc mě těší.“ usmál se Matěj. No jasně, ty Matěji. Určitě tě strašně těší, že ti nějaký cizí opičák překazil tokání.

„Mně taky.“

„Matěj je copywriter. Pracuje v reklamce a nefláká se jako ty,“ řekla Jája a vrhla po Matějovi pohled tak vilný, že kdyby byl gay, bude bez mrknutí oka přeorientován. Tohle dělala často. Alespoň vždy, když jsem na ni někde narazil. „Můžu s tebou chvíli mluvit?“

V okamžik, kdy Jája oznámila Matějovi, že se k němu hned vrátí, mě opět charakteristický pocit v týlu varoval, že je něco špatně.

„Co se děje? Víš, že spolu nemáme komunikovat na veřejnosti!“ odsekla.

„Ale jo, trochu můžeme,“ opravil jsem Jáju s kývajícím se ukazovákem před očima, „jen chci, aby sis dávala pozor. Cítím tu dost prapodivný síly. Je to něco… zvláštního.“ Zrovna začal hrát Billy Idol a Dancing With Myself.

Odevzdaně obrátila oči v sloup a obrátila se k čekajícímu Matějovi, čímž jsem si mohl plně vychutnat její nos ve tvaru skokánku. Prostě lábuž. „Na stupnici jedna až deset, jak moc bys to nebezpečí kvalifikoval?“

„Šest celých devadesát devět,“ odvětil jsem sarkasticky.

Opět mě obdarovala jedním ze svých líbezných úsměvů, pod kterým by roztál i ten nejtvrdší ledovec. „Postarám se o sebe, neboj. Jsem přece Černá vdova.“

S těmito slovy přicupitala ke svému panu copywriterovi a přitulila se k němu jak dítě k plyšovému méďovi. Věřil jsem jí to. Jájinou schopností bylo, že se do ní zamiloval kdokoliv, na koho si ukázala. Přirozeně to platilo jen na muže. Řád ji většinou posílal, za kým bylo třeba, a ona urovnávala, případně likvidovala vzniklé spory jednou provždy. Ale to jen výjimečně, kdy použila mrazivý polibek smrti. To se zatím stalo jen párkrát. Údajně to bylo třeba.

Spolkl jsem poslední kapky Sexu a obrátil se k tanečnímu parketu. Někde tam bylo něco, co mě nenechávalo klidným. Ale stejně rychle, jak to přišlo, tak to zase odeznělo. Rozhodl jsem si taky nabrnknout nějaké to dvounohé potěšení opačného pohlaví. Jedno z nich stálo opřené u zakrytého okna a posmutněle sledovalo hemžící se parket. Všiml jsem si, že podobný záměr měla i dvojice kluků, co si to k ní šinuli od záchodů. Intuice mi napovídala, že bych se mohl trochu pobavit.

Dívka byla z obou kluků viditelně vykolejená a jen se zmateně usmívala, když ji oslovili.

„Ahoj, já jsem Hunterkiller a tady kámoš je Sexybeast.“

„A občanky máte, hoši?“ vložil jsem se do rozhovoru. Moje postava, která je přesahovala nejméně o patnáct centimetrů, mohla být pravděpodobně jedním z důvodů, proč se na mě oba opovržlivě podívali a ustoupili dál, k další ovci oddělené od stáda. Dívka mlčela. Kmitala očima ze mě na parket. Evidentně byla nervózní jak panna. Nadhodil jsem konverzačku.

„Víš, na těchto místech býval kdysi dávno mlýn a právě tady, jak stojíš, údajně vzal mlynáře čert do pekla.“

Dívka se omluvila, že musí nutně na záchod a odešla. Sakra, na tohle se dneska už nedá balit. Ale dřív na to děvečky docela letěly. Doba je holt jiná.

Další příval negativních pocitů mne probral z letargie. Billy Idol byl právě v nejlepším, když v tom jsem skrz rozpohybovaný parket masy těl zahlédl nehybně stojícího člověka, jak na mne ode dveří upřeně zírá. Bohužel mi výhled na okamžik zaclonil nějaký zvláště rozjuchaný mladý cizinec, a když opět uhnul, divná postava byla pryč. Ačkoliv se mi to nezdálo nezbytné, měl jsem v řádové smlouvě, že musím hlásit jakýkoliv výkyv negativní energie. Nedávno díky tomuto upozornění řád narazil na stopu vlkodlaka, co zabíjel na severu Prahy. Nahmatal jsem tedy telefon v kapse u svého dlouhého kabátu a zamířil ven. Když jsem se u východu z místnosti tlačil ven přes příval nových návštěvníků, ucítil jsem nejen další vlnu napětí na týlu, ale i otisk pětačtyřicítkové hlavně o několik palců níž na zádech.

„Don't fuckin'move!“ šeptl mi kdosi do ucha lámanou angličtinou s odporným skopčáckým přízvukem. Hádal bych ho na takové Šlesvicko-Holštýnsko. Tlačil se na mě, jakoby mě chtěl ojebat ještě na schodech, ale to bylo zřejmě proto, že nechtěl svou bouchačku vystavovat na odiv. Bylo mi jasný, že původce toho všeho energetického mumraje mi stojí za zády a nejspíš nebude váhat vyprázdnit do mě celej zásobník před všema těmahle lidma. Tušil jsem, že to jednou přijde, ale bylo ještě trochu brzy. Alespoň podle Mantise.

„Move! Move!“ šťouchl do mě nepříjemně Němec hrající si na Anglána. Navíc mi vadilo, že si nedokáže určit priority.

„Tak hele, drahej von Eintopf, jednou mi řekneš, abych se nehýbal, a teď chceš zas opak – tak už se rozhodni.“

„Shut the fuck up and go… Schnell!“

Když nás míjelo pár lidí, padlo z mé strany rozhodnutí, že zjistím, jakými schopnostmi tahle zahraniční krysa oplývá. Naštěstí do nás trochu vrazili, což mi napomohlo k prudké otočce, při které byl Herr Němec nakopnut do kolene. Sice vystřelil, ale ukázalo se, že ne do mě. Budou muset znovu vymalovat, protože mozek asi pětadvacetileté dredaté slečny na zdi není zrovna reprezentativní. Němčour chtěl vystřelit znovu, ale jelikož jsem svůj loket blíže seznámil s jeho bradou, trochu mu sklaplo. Doslova. Ukázal se však jako pohotový soupeř, neboť mě v mžiku odtrhla od země neznámá síla a prudce mnou mrštila o zeď. Zatmělo se mi před očima. Mé uši zaznamenaly jakési zakřupání. V tu chvíli si netroufáte odhadnout, zda to byla ruka nebo žebro. Ještě za letu jsem sáhl ke kotníku právě ve chvíli, kdy skopčák vyplivoval za ukázkové lekce německých nadávek zub. Mezitím samozřejmě vznikl zmatek, neboť střílení z pistole holt občas bývá slyšet. Lidi se snažili zmizet ze schodů a vytřeštěný partner mrtvé dredařky brečel a zhroutil se na zem mě do cesty. Němec proti mně vyslal další tlakovou vlnu a tentokrát mi nepomohlo ani to, že jsem se vší silou chytl zábradlí. Vlna mě naštěstí zasáhla jen okrajově, ale i tak mi skoro urvala ruku. Stačil jsem ještě vystřelit.

„Schweine! Stirb du Tschechische schlampe!“ zahlásal Adolf další strašnou kletbu a dvakrát po mně vypálil. Přiznávám, že jsem z jeho tlakových vln měl docela bobky. Ale soudě dle jeho reakce a úkroku nazad měl v těle díru. Hned jsem toho využil a vypálil znovu. Vyslal proti kulce tlakovou vlnu. Poprvé v životě jsem viděl, jak se kulka zastavila ve vzduchu, neškodně dopadla na zem a zazvonila. Druhou už zastavit nedokázal. Roztrhla mu košili od Markse a Spencera a pocuchala plíci. Třetí a čtvrtá způsobila, že tvrdě narazil do okna, rozbil sklo a vypadl dolů na ulici. Nebyl čas jít zkontrolovat stav soudržnosti jeho kostí, protože by si svědkové zapamatovali mou tvář, a tak mi pistole sklouzla do kapsy a já došel k závěru, že dnešní lov na holky prostě skončil neúspěšně.

Anotace

Rok 2012 byl omyl. Staří matematici a astrologové se osudně spletli. Konec světa teprve přijde. Kdy a kde ten mejdan tisíciletí vypukne?

Na rok 2017 čekali přes 400 let. Chvíle, kdy se v Praze otevře transdimenzionální díra mezi světy mimo čas a prostor, se blíží. Karma bude narušena a zneužita. Starobylé evropské řády, vzniklé v době Rudolfa II., uvědomující si přicházející konec světa daleko dříve, než na něj senzacechtivá média upozornila, chtějí z magického koláče pražského genia loci ukrojit co nejvíc pro sebe.

Česká odnož přísně tajného řádu bere jako vlasteneckou povinnost ubránit hlavní město proti hordě cizáckých mágů prahnoucích po moci a ochránit jej tak před zhroucením a zničením.

Kdo by taky chtěl, aby se mu po Václaváku proháněl Cthulhu, zatímco si Marduk s Baalem budou hrát v rozvalinách Pražského Hradu na schovávanou?

Podaří se hrstce českých X-menů ochránit matičku Prahu před takřka nezvratným osudem?

Jan Urban: Pragocalypsa: Strážci brány

Nakladatelství: Beletris

Edice: Camelot

Obálka: Dominik Broniek

Rok vydání: 2014

Vazba: brožovaná

Počet stran: 288

Cena: 260 Kč

Recenze

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

"Podaří se hrstce českých X-menů ochránit matičku Prahu před takřka nezvratným osudem?"  (anotace)

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Kolo času 8: Rand a Aes Sedai budou kráčet po Cestě nožů

Fantasya.cz, nové knihy - 30. Srpen 2014 - 22:00
Legendární fantasy sága Kolo času pokračuje už osmým dílem, znovu vydaným ve vázané podobě v nakladatelství Fantom Print. A přestože si řada čtenářů stěžuje, že Cesta nožů není tím nejlepším, co kdy Robert Jordan napsal, rozhodně není ani tím nejhorším.
Kategorie: Science fiction

S knihou pod lavicí

FantasyPlanet.cz - 30. Srpen 2014 - 22:00
Rád se vracím do školy.
Kategorie: Science fiction

RECENZE: Jeaniene Frostová, Z hrobu (Noční lovci 7)

Sarden.cz - 29. Srpen 2014 - 23:00
Tagy: LiteraturaNoční lovciJ. FrostFantom PrintRecenzeFantasyUrban fantasy

Číslo sedm je magické a říká se o něm, že je i šťastné. Jestli to platí i v případě sedmého a zároveň závěrečného dílu upíří ságy Nočních lovců, to si už musíte zjistit sami. Dokáže sedmička konečně vytáhnout Cat Crawfieldovou, pardon dávno Russelovou a jejího manžela Bonese Z hrobu? Technicky vzato těžko, protože jsou oba, jakožto upíři, skrz naskrz mrtví. Ovšem v přeneseném slova smyslu by mohl jejich život nabrat zcela nečekaný směr a místo černočerné tmy jim nabídnout zářivou a skoro narůžovo natřenou budoucnost.

Oba hlavní hrdinové byli na začátku příběhu nelítostnými protivníky a způsob, kterým se z nich stali milenci a následně i manželé byl křivolaký, krkolomný, krvavý a kdovíjaký ještě, jen ne nudný a tuctový. Nehodlám tu jakkoli rozebírat průběh celé série, neboť podrobnosti si můžete přečíst v mých recenzích na všech šest předchozích dílů, ale Cat i Bones si prošli osobnostním vývojem a museli se toho spoustu naučit a dozvědět, aby mohli pochopit a přijmout. Pochopit sebe navzájem a přijmout to, co jim děj posledního dílu přinese.

Ve velkofilmech se tomu říká epický a velkolepý závěr a přesně to můžete očekávat, pokud se vydáte Z hrobu a budete chtít znát všechna tajemství fiktivního světa Jeanniene Frostové. Ačkoliv vzato kolem a kolem nemůžu (stejně jako anotace ke knize) skoro nic z děje prozradit, protože byste z těch spoilerů pak mohli poskládat celou karoserii, můžu aspoň naznačovat. A navnazovat.

Je-li vám málo hrozící válka mezidruhových rozměrů, šílený agent Madigan (kterého jsem vám slibovala v recenzi na šestý díl a rozhodně jsem si necintala na tričko), spousta akce a okousaných nehtů (ty budou vaše), nebo čekaných i nečekaných zvratů, přidám ještě samotný závěr, který je zkrátka… no mňamkózní. Pro milovnice paranormální romanticko-drastické literatury rozhodně. Věřte, že vaše srdce bude plesat a neubrání se přemítání nad tím, jak by to mohlo celé pokračovat.

No ano! I když je sedmý díl avizovaný jako poslední, všichni víme, že v tomhle ohledu je většina spisovatelů stejně spolehlivá v dodržování slibů jako česká (i jiná) politická havěť. A možnost, jak navázat, si tady autorka nechala víc než olbřímí – pověstná zadní vrátka mají rozměr zvící vrat do hangáru, i menší boeing by se do nich vešel.

No, a kdyby zrovna tady byl slib náhodou dodržen, je sedmý díl velmi důstojným zakončením celé série. Jeaniene Frostové se podařilo po celou dobu držet velmi vysokou úroveň zápletek, neztratila nikde cestou humor ani nadsázku a sexu bylo pořád tak akorát. A schovala si nejvypečenější koláček z celého plechu až nakonec.  Co si přát víc od hrdinů, které si čtenář oblíbil?

Pokud jste četli všechny předchozí díly, recenze je takřka k ničemu, protože se Z hrobu vydáte dobrovolně. A pokud jste je nečetli, začněte pěkně Napůl cesty do hrobu jako každý slušný poloupír. Vaše sedmidílná cesta všemi těmi vykopanými dírami bude nakonec po zásluze… odměněna.

ukázka z knihy zde

Jeaniene Frost: Z hrobu (Noční lovci 7)
Překlad: Petra Kubašková
Nakladatelství: Fantom Print
Obálka: Larry Rostant
Rok vydání: 2014
Vazba: pevná
Počet stran: 256
Formát: 145x205
Cena: 259,-Kč

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Číslo sedm je magické a říká se o něm, že je i šťastné. Jestli to platí i v případě sedmého a zároveň závěrečného dílu upíří ságy Nočních lovců, to si už musíte zjistit sami. Dokáže sedmička konečně vytáhnout Cat Crawfieldovou, pardon dávno Russelovou a jejího manžela Bonese Z hrobu?

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Obloha nad Pernem, Drakeni z Pernu

Fantasya.cz, nové knihy - 29. Srpen 2014 - 22:00
Nastal čas naděje a vzpomínek, konců i nových začátků. Krvavice, odpovědná za spady smrtících Vláken na Pern, byla odsunuta na neškodnou dráhu, takže právě probíhající Míjení, období spadu, bude tím posledním.
Kategorie: Science fiction

Jak dopadlo setkání golemy a džina v New Yorku

FantasyPlanet.cz - 29. Srpen 2014 - 22:00
Nastal přelom 19. a 20. století, doba, kdy do Spojených států amerických přicházejí imigranti různých národností a náboženského vyznání z různých koutů světa, aby se zde pokusili začít nový život. Přesně v tomto prostředí se odehrává děj knihy Golema a džin v New Yorku od Heleny Weckerové, která se prostřednictvím příběhu ženy z hlíny a muže z ohně snaží zachytit dobu a život nově příchozích imigrantů do Ameriky.
Kategorie: Science fiction

RECENZE: O. Jireš (ed.), Klenoty české fantasy

Sarden.cz - 28. Srpen 2014 - 23:00
Tagy: ArgoO. JirešV. ŠlechtaLiteraturaRecenzeM. ŽambochV. KadlečkováO. NeffJ. PavlovskýJ. JůzlováŠ. KopřivaJ. MosteckýJ. RečkováF. VrbenskáI. KuglerováM. D. AntonínP. RenčínAntologieJ. ČervenákP. NeomillnerováA. Andres

Klenoty české fantasy

Vyšla další antologie Ondřeje Jireše. A už jen tenhle fakt by měl vzbudit pozornost u čtenářů kvalitní fantastiky.

Vyšla další antologie Ondřeje Jireše. A už jen tenhle fakt by měl vzbudit pozornost u čtenářů kvalitní fantastiky. Přirozeně tuto informaci jako doporučení brát nemůžeme, takže se pojďme společně na následujících řádcích podívat, co si pro nás jeden z nejlepších domácích editorů připravil ve své nejnovější antologii.

I tentokrát nás čeká hezky upravená knížka, jak už je u Jireše dobrým zvykem. Opět tu máme pevnou vazbu, velký formát, barevnou stužku a vkusnou přebálku, o níž se postaral Milan Malík (tvůrce obálek k českým verzím knih Paula Bacigalupiho). Mně osobně trochu mrzí absence vnitřních ilustrací doprovázejících povídky. Bohužel člověk dneska nemůže chtít úplně všechno. Na každý pád kniha nevypadá zle ani v knihkupectví ani v domácí knihovničce a Argo si po grafické stránce ostudu rozhodně neudělá.

A uvnitř je to ještě lepší. Z velkého počtu doposud vydaných povídek a novel Jireš vybral sedmnáct příběhů, ale jak sám v předmluvě podotýká, nejedná se o texty nejlepší, ergo jsou ovlivněny především jeho subjektivním pohledem. Avšak žánrový rozptyl je široký – od historické fantasy přes politik fiction až po magický realismus. Avšak historická fantasy tu zcela jasně vládne a je jedno, zda se míchá s detektivkou.

Kniha začíná hezky z ostra. Vladimír Šlechta v povídce Válečná lest představuje hrdinu Rogera Schnigeru a neustále se rozrůstající univerzum Krvavého pohraničí. Příběh má spád a čtenář hned dostane chuť na něco dalšího z tohoto světa, nebo se stejným hrdinou. Jaroslav Mostecký se s tím taky nepáře a hned v dalším příběhu Jed bratra mého se podívá na legendu o Svatém Václavovi zcela jinou optikou. A je to optika vskutku neotřelá. Pokud vás text zaujme, zkuste třeba Mosteckého Útesy křiku. Je libo zaklínače? Současná hvězda Petra Neomillnerová vám nabídne pohled na dětství jednoho takového mláděte. A není to dětství věru lehké.

Máte rádi pohádky? A co Popelka? Teď nemluvím o té verzi s Libuškou Šafránkovou. Vilma Kadlečková kdysi napsala svoji verzi téhle slavné pohádky. Název Mé rty budou toužit po krvi je zcela vypovídající. Andělé? Komunisti? Veřejná bezpečnost? V životě už jsem četl hodně povídek, ale žádná se mi nikdy nezapsala do paměti tolik jako Eskorta Jiřího Pavlovského. Text přetékající humorem a nápady, z kterých by měl radost i Joss Whedon. Garantuji vám, že na Eskortu jen tak nezapomenete. A nezapomenete ani na Klubko zmijí Ivany Kuglerové a Obojek Jany Jůzlové. Klubko je historická fantasy zasazena do období středověku a Obojek do jakéhosi světa, kde jsou čarodějové pronásledováni a označováni – osobně mi tento text připomněl dvojí – jednak X-meny pronásledované Sentinely a zadruhé ve mně vyvolával paralelu s dějinami a tématem holocaustu. Nedovedu se rozhodnout, zda je temnější Obojek nebo Klubko zmijí. Ale jedno vím jistě – doufám, že se od obou spisovatelek v budoucnu dočkáme něčeho většího.

Vstupní lístek do svého světa nenabízí jen Petra Neomillnerová a Vladimír Šlechta, ale i Leonard Medek. Ano, některým čtenářům se připomene a jiným se zase představí Medkův (druhý) nejslavnější hrdina zvoucí se Franta Franta. Nefritová necuke ukáže, že Paříž není jen romantika, ale taky docela dost krve. Zvlášť, když jistému čarodějovi ukradnete jeho majetek, který chce samozřejmě zpátky. Skvělý mix šestákového krváku a detektivky.

Detektivku kříženou s historickou fantasy napsal i Juraj Červenák. Kámen a krev se ale odehrává v jiném čase a na jiném místě. Kvalitní nápady, takřka filmový střih jsou tradičními atributy Červenákových textů a ani tady o ně nepřijdete. Tanči mezi vločkami je povídka, s kterou v roce v 2000 Pavel Renčín vyhrál soutěž O železnou rukavici Lorda Trollslayera. Není sice tak silná jako třeba Na křídlech zlatých draků, ale to prolínání dvou světů je rozhodně zajímavé. A počtvrté ještě jeden exkurz do autorského světa, byť se z něj existuje a existovat pravděpodobně bude jen jedna kniha. Idol představuje příběh malého kluka z pasťáku, který chce jen jednu věc – otce. Jaké následky má hledání rodiče, vám ukáže Štěpán Kopřiva. Kvůli tomu konci a autorově stylu považuji Idol za jednu z nejlepších českých fantasy povídek. A pokud vás to neodradí, zbytek naleznete v Holomrázu. Věřte mi, je to fakt síla.

V Klenotech české fantasy naleznete ještě další povídky. Nevěnuji jim prostor ne z toho důvodu, že bych je nepovažoval za kvalitní, ale proto, že mě neoslovily tolik jako ty, které jsem zmínil na předchozích řádcích. Osobně ale věřím, že vás zaujmou. Ať už všechny nebo jen některé. A i kdyby to byla jen ta část, o které se zmiňuji, věřte mi, že Klenoty české fantasy za to stojí. Málem bych zapomněl – kromě povídek najdete v knize ještě dva poutavé doslovy (či spíš studie)  Borise Hokra a samozřejmě autorské medailonky z pera Ondřeje Jireše. Doporučuji přečíst i tyto texty, z nichž se dozvíte mnoho obohacujících zajímavostí.

Přečtěte si také:

Rozhovor s editorem Ondřejem Jirešem

Ukázku z Klenotů české fantasy

Komletní seznam povídek:

- Vladimír Šlechta: Válečná lest
- Jaroslav Mostecký: Jed bratra mého
- Petra Neomillnerová: Noční lovy
- Jana Rečková: Záviství
- Miroslav Žamboch: Vulhelf, muž s cejchem
- Vilma Kadlečková: Mé rty budou toužit po krvi
- Jiří Pavlovský: Eskorta
- Ivana Kuglerová: Klubko zmijí
- Jana Jůzlová: Obojek
- Pavel Renčín: Tanči mezi vločkami!
- Adam Andres: Malucha
- Martin D. Antonín: Těžký život sférozpytce
- Leonard Medek: Nefritová necuke
- Františka Vrbenská: Trůn z říční mlhy
- Štěpán Kopřiva: Idol
- Juraj Červenák: Kámen a krev
- Ondřej Neff: Poselství pro Agla Mathona

Klenoty české fantasy
Jireš, Ondřej
Nakladatel: Argo
Obálka: Milan Malík
Redakce:
Rok vydání: 2014
Počet stran: 704
Rozměr: 150 x 210
Provedení­: hardback
Cena: 398 Kč

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Vyšla další antologie Ondřeje Jireše. A už jen tenhle fakt by měl vzbudit pozornost u čtenářů kvalitní fantastiky.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Netradiční pojetí tradičních nápadů funguje v audioLíhni skvěle

Fantasya.cz, nové knihy - 28. Srpen 2014 - 22:00
Marika Zaháňská je tak trochu typická hlavní hrdinka. Vysportovaná akademička s podprůměrným platem a smůlou na chlapy. Její život je všechno, jen ne vzrušující a nebezpečný. Ale to se pochopitelně brzy změní.
Kategorie: Science fiction

Přivolávání nevyužilo svůj potenciál, přesto navnadí na další díly

Fantasya.cz, nové knihy - 27. Srpen 2014 - 22:00
Patnáctiletá Chloe Saundersová se snažila být co nejnormálnější puberťačkou, jenže jednoho dne se to pokazilo. Toho dne, kdy začala vidět duchy…
Kategorie: Science fiction

1. Leden 1970 - 1:00
TOPlist