Science fiction

Steampunkový & viktoriánský piknik 2016

FantasyPlanet.cz - 14. Červenec 2016 - 14:01

Stačí pohodlně se usadit na deku, zaposlouchat se do tklivých tónů violoncella a nechat se bavit připraveným programem – čaj se bude co nevidět podávat.

Steampunkový & viktoriánský piknik je historií inspirovaná událost s dlouholetou tradicí, pořádaná redakcí STEAMZINE.cz – jediným steampunkovým e-magazinem u nás. Že vám slovo „steampunk“ nic neříká? Právě vám je určena úvodní přednáška o tomto stylu, který kombinuje technologie 19. století s futuristickými prvky a svou vizuální stránkou odkazuje na díla nesmrtelných autorů sci-fi, jako byli Jules Verne či H. G. Wells. Fascinují vás důmyslné létající stroje, zařízení umožňující cestování v čase či nevídané zbraně s mechanismy plnými ozubených kol? Nyní se i vy můžete ocitnout v prostředí, kde tyto pojmy nejsou ničím neobvyklým, a nudit se rozhodně nebudete.

Kromě přehlídky propracovaných kostýmů se můžete těšit na workshop malování hennou, kde si budete moci doslova na vlastní kůži vyzkoušet půvab této krášlící techniky, dvě živá hudební vystoupení a soutěž o ceny!

Chcete-li si zpestřit odpoledne a strávit příjemné chvíle s rodinou ve fantaskním světě, kde nic není nemožné, poznat nové přátele, či si jen v klidu vychutnat posezení ve stylu viktoriánské  Anglie  ve stinných zákoutích grotty, oprašte čajový servis po prarodičích a přijďte s námi zažít neopakovatelnou atmosféru 19. století.

Kde: Grotta, Havlíčkovy sady v Praze
Kdy: 16. července od 14:00

Kategorie: Science fiction

Truhla plná hororu

FantasyPlanet.cz - 14. Červenec 2016 - 13:51

V prvním příběhu se antikvář Oliver při pátrání po vzácné Černé knize pěkně zapotí, než přijde jedné místní pověře na kloub a zachrání svou dívku, ležící v kómatu. Pěkně vyvedená duchařina, díky které pochopíme, že křesťanské kříže nestojí u cesty jen tak – jsou to závory na pomyslných branách do jiného světa. Kdo má rád teorii morfických polí a čte různé „zakázané“ dějiny, určitě si na téhle malině smlsne.

Druhý příběh nás zavede za partou mladíků, kteří se rádi scházejí na místě zvaném Camp Hazard v srdci tzv. České Kanady, milují trempink a v těžkém poválečném roce 1946 zjistí, že pistole nejsou jen na hraní a že dospět v chlapy se dá prostřednictvím jediného okamžiku. Tahle – řekněme – novela se vymyká hororovému schématu, přibližuje se spíš sociálnímu dramatu, ale chlupy se při některých scénách budou ježit zaručeně. Ta, jak se v dlani lidské bestie objeví ucho i s dámskou náušnicí, v níž hrdina Dante rozpozná šperk své matky, k nim patří bezesporu.

Knížku korunuje novela (resp. povídka) třetí, podle níž nese i celý soubor svůj název – Truhla ze Zálivu smrti. Vypravíme se v ní na hrad Landštejn, který ukrývá ztracený zednářský poklad. Loď Erebus, která ho vezla, ztroskotala v roce 1845 u grónského pobřeží. Jak se náklad dostal od eskymáků až do Čech, to autor neřeší, ale jinak si příběh absolutně nezadá třeba s filmovým trhákem Lovci pokladů. Doseděl však závěr zahraje do humornější tóniny, on totiž není poklad jako poklad.

Na tradiční vydávání trojice příběhů si už pomalu znalci Dosedělovy tvorby zvykají. Tenhle formát mu prostě sedí, jak prokazuje právě soubor Truhla ze Zálivu smrti. Povídky samostatně publikoval už dříve, začínal v Nemesis, objevil se v Pevnosti nebo v hororových antologiích (např. Cáry rubáše) a střihnul si také román (Bestseller). Děj těchto starších prací však umisťoval především do exotických kulis Severní Ameriky.

Doseděl se nyní vrací se na milované Jindřichohradecko a podává důkaz, že dobrý horor se může odehrávat i v obyčejné české krajině. I zde přece najdeme řadu míst, nepostrádajících tajemného génia loci! Svou fascinaci takovými místy Doseděl nezastírá (viz třeba dřívější Kalvárie, v níž nechyběly vedle detailního popisu ani fotografie budovy), ale tentokrát je mnohem umírněnější. S každou další knihou totiž tento autor roste, aniž by však opouštěl oblíbené atributy – stále vychází z místních pověstí a vsazuje do nich vlastní moderní příběh.

Také vypravěčská strategie se vyvíjí. Oproti sbírce Zlo přichází třikrát už autor neprokládá text úryvky z kronik, písní či článků z tisku, ale klade důraz na propracovanější subjektivitu vyprávění. Příklon k ich-formě se ukazuje jako dobrá volba, díky níž je vypravěč mnohem věrohodnější a plnokrevnější. Soustředěním se na hlubší vykreslení postav však Doseděl maličko ustoupil od „hororovosti“, a tak se vám může stát to, co mně – strach nepřijde a už vůbec ne třikrát. Inu, ke Kingovi ještě daleko.

To však nebrání si Dosedělovy novely plně vychutnat. Ať už útočí paranormální síly, nebo jen zjitřená lidská fantazie, vždy má toto řádění určitý řád či logiku, což je u mnohých (a zejména filmových) hororů nedostatkovým zbožím. U Doseděla je kauzalita děsivých událostí až precizní a možná tím i trochu předvídatelná. Je však těžké přijít s něčím novým, přiznejme si, repertoár hororových témat je poměrně vyčerpaný. Přesto se těším, že příště se Doseděl zainspiruje třeba u science fiction a pošle své hrdiny do nějaké černočerné tmy na cizí planetě.

Svatopluk Doseděl: Truhla ze Zálivu smrti
Vydala: Epocha, 2015
Obálka: Karel Zeman
Počet stran: 168
Cena: 149 Kč

Hodnocení: 60 %

 

Kategorie: Science fiction

Jeden den z Festivalu Fantazie

FantasyPlanet.cz - 13. Červenec 2016 - 7:00

7:31 – Sedím ve vlaku z Pardubic a odjíždím směrem na Chotěboř. Pracovní povinnosti nedaly jinak, na letošní Festival Fantazie tak mám jediný den.

9:30 – Vítá mě známý kopec dolů, přesun přes louku a už v dálce vidím zaparkovaná auta a první účastníky festivalu.

9:50 –  Festival Fantazie se probouzí do předposledního dne. Nejprve se na prostranství před kulturním domem vyvalí asi 40 lidí, kteří však záhy popadnou kufry a zase zmizí na vlak a autobus. Poté se ze všech stran k recepci schází fanové, aby si vyzvedli aktuální program. Před budovou je vidět klasická scéna – jednotlivci i skupinky s nosem zabořeným v papíru studují aktuální nabídku. Mnozí se rovnou chápou tužky a kroužkují jednotlivé pořady.
„Počkej, tady se nám to kryje,“ oznamuje Martin z Prahy.
„Tak škrtneme Power armory a exoskelety ve videohrách,“ nemilosrdně rozhoduje jeho souputník.
Také si otevírám denní menu. Kluci mají pravdu, kryje se mi toho taky moc. Počítačové hry, komiksy, válečné miniatury, Movecon plný tance, bojového umění i masáží zad.
Zlatý hřeb dneška pořadatelé připravili na patnáctou hodinu, kdy v kinosále začne beseda s Christopherem Judgem, kterého si všichni pamatují coby Teal´ca ze seriálu Hvězdná brána. Vstupné na tyto dvě hodinky stojí 700,- Kč a je prakticky vyprodáno.
Tužka se vznáší nad programem. Kam se vrtnout? Hlavně nezapomenout na ty přednášky, kde sám přednáším. Když tu náhle: „Nazdar,“ zdraví mě postava v plynové masce.
„Ahoj, ani bych tě nepoznal,“ maskuji fakt, že nemám páru, kdo to je.
„Ve dvanáct hrajeme skřetí vybiku, přidáš se?“ No jasně! Program na FFku je vždy spíš orientační.

10:45 – Na FFku lze zaslechnout mnohé. U jednoho stolu pod košatými stromy se řeší pořadí filmů v sérii Hunger Games, vedle se debatuje, jak zapíchnout člověka mečem, a o kousek dál: „Včera jsme řešili, jestli má větší koule, než já kozy.“

10:47 – Nestihnu ani dokouřit a už s Robertem Waschkou z Domu rytířských ctností probíráme londýnské umění sebeobrany zvané bartitsu, které proslavil v povídkách o Sherlocku Holmesovi Arthur Conan Doyle. „Je to vlastně prabába Krav Magy,“ poznamenává Robert s tím, ze bartitsu je směs různých hmatů a chvatů, které dokázaly zneškodnit soupeře a pocházely z rozmanitých bojových stylů. „Když Barton-Wright propagoval svůj Bartitsu Club, zvolil výborný marketingový trik. Bartitsu označil za jemné umění sebeobrany pocházející z Japonska, protože v té době Japonsko v Anglii na přelomu 19. a 20. století prostě frčelo,“ dodává Robert Waschka.

13:15 – Přednáška o staré angličtině se potýká s technickými problémy, software stávkuje. Spolu s dalšími uprchlíky zakládáme squat con u takzvaného FFopelníku venku před budovou. Náplň je prostá: sedíme, klábosíme, občas se někdo další zastaví na kus řeči a tu a tam okolo proběhne pohledná cosplayerka, tak je na co koukat.
I když už soutěž o nejlepší kostým už dávno skončila, v davu občas nějaký ten převlek přeci jen vykoukne. Třeba právě teď, kdy se z ničeho nic vyloupne pětička postav základních emocí, které se objevily v geniálním snímku V hlavě. I ten Smutek leží na zemi a naříká! Inu, cosplay si žádá oběti.

15:00 – Šmejdím před kinem a říkám si, jak by to bylo fajn, vidět naživo Christophera Judge, kterýž má právě začínat besedu. Najednou u kina zastaví fabie. Z ní vyleze nejprve doprovod a pak seriálový Jaffa osobně. Nikam nespěchá, v klidu si zapálí a žertuje s organizátory, kteří mu dělají průvodce. Okolo stojícími fany to zašumí.
„To je Teal’c!“ Vydechne v nejrůznějších podobách na dvacet hrdel. Kolem slavného herce se okamžitě začne stahovat decentní, hodně stydlivý kruh účastníků festivalu. Kdo může, vytahuje cigáro a zapaluje si, aby působil alespoň trochu přirozeně. Většina skrytě fotí. Věčně vysmátého herce kryje čepice s kšiltem hluboko do očí. Rauchpauza končí, herec i se suitou mizí a kruh se rozprchává. Hodinky ukazují 15:16.

16:30 – Přednáška o německých uniformách stojí za to. Na první pohled si člověk řekne: „Taková blbost,“ ale přednášející jsou takoví nadšenci, že dokážou diváky do tématu vtáhnout. Najednou je hledáni rozdílu v blůze Wehrmachtu z roku 1936 a 1941 zábava. Původní mundůr měl zelený límec a pozdější šedý. Také kapsy měly pozdější verze jiné, méně zdobené, jak se šetřilo na látce. Přednášející navíc do místnosti napochodovali v kompletních uniformách a kulometem v ruce.
Právě repliky německých zbraní zajímají většinu diváků, tak se hnedle nechávají s nimi fotit. A jelikož jsme na FFku, taky se tu vyskytují různé kostýmy. Není proto překvapením, že se s MG 42 nechává zvěčnit i jakýsi král léta se svou družkou.

19:15 – Není lepší podvečerní odpočinek po rušném dni než klidné Soirée se Shakespearovými sonety. Přednášející tu recituje vynikající britskou angličtinou osm Shakespearových básní. Každá je jiná, každá má „váhu“. Na plátno se promítá text v originále i v geniálním překladu Martina Hilského. Spolu se pak zamýšlíme nad tím, co chtěl básník říci.
Aby sonety dávaly smysl, překladatel občas musel udělat onen pověstný krok stranou a obsah malinko pozměnit. Díky textům vedle sebe jsou rozdíly patrné, nicméně je úžasné vidět, že to funguje v obou verzích a genialita obou autorů z nich přímo teče.
Přiznám se ale, že jsem o sonetech slyšel naposledy na střední škole, takže se přede mnou otevírá zhola nový svět literatury. Většina přítomných má pochopitelně načteno, takže jako správný literární barbar sedím tiše v koutku a slibuji si, že brzo zaběhnu do knihovny.

22:00 – Dopřednáším, dovečeřím a rád bych zašel na poslední přednášku. Místo toho se ocitám v deskoherně, kde jsou nejen stánky největších českých vydavatelství deskových her, ale především krabice na půjčení k volnému hraní, dostatek velkých stolů a hlavně desítky lidí ochotných hrát a hrát a hrát. Je tu narváno. Támhle se hraje Zima mrtvých, o kousek dál osadníci osidlují Katan. Já se ocitám u partie Ovcí, které bojují o pastviny. Jednoduché, zábavné. Bečíme na sebe dobrou hodinu a půl, než dojdou další hráči a lovíme se navzájem ve hře Lovci noci. Hrdinkou večera je promiskuitní kuše, která během jediné party změnila šestkrát majitele a obešla většinu hráčů u stolu.

24:00 – Stále hrajeme deskovky.

2:00 – Dohráváme další klenot na poli deskových her, a to Takenoko, kde coby zahradníci rozšiřujeme zahradu a pěstujeme bambus, aby nám ho mohla sežrat panda. Ledva sečteme body, už nás vyhánějí, že tu prý zavírají.

2:10 – Nacházím útočiště kulturním domě, kde s diskotékou za zády potkávám své oblíbené noční souputníky a začíná náš klasický conovský tah.

3:00 – Končí diskotéka, každý se žene na poslední pivo s vědomím toho, že i bar v kulturním domě brzo zavře. Emigrujeme proto zavčasu do baru Velký Voči. A tady to žije ve velkém. Poslední noc na festivalu má zvláštní příchuť. Kdo vydržel a má sílu, paří ve velkém. Náš hovor nad pivem tu a tam přeruší bujará píseň, ke které se nelze nepřidat. A dokonce přichází Ludvík!!
Abych vysvětlil. Pět let nazpět jsem také (překvapivě) seděl u Vočí. Bylo po půlnoci a k našemu stolu přisedl / spadl na židli nějaký fan. Jméno dosud neznám. Nicméně byl lidově řečeno na šrot. V ruce třímal prázdnou láhev whisky a co chvíli nám ji nabídl. Na nic víc se nezmohl. V tomto katatonickém stavu u nás vydržet sedět čtyři hodiny. V duchu cimrmanovské hry Hospoda na mýtince jsme mu proto začali říkat Ludvík a bezvadně jsme si s ním pokecali. Pak nám jej odtáhla nějaká ženština, která nám vynadala do blbců, že jsme chudáka…. jméno jsem opět přeslechl…. opili do němoty.

4:30 – Je rok 2016 a sedím u Vočí (asi magnet). Najednou se k nám připotácí fan. Totálně na šrot, mluvit mu moc nejde a v ruce má zpola vypitý kelímek s pivem. „Ludvíku!“ Vítáme ho hlasitým pokřikem, neboť se za posledních pět let vždy nějaký takovýhle společensky unavený chlapík našel a letos nám už scházel.

4:45 – Velký Voči v pět zavírají. Dopíjíme a jdeme ven. Většina z nás s písní Tichá noc na rtech. Odcházím na vlak. Na nádraží si říkám, jestlipak někdo z účastníků Festivalu fantazie využije prvního ranního spoje. A dočkám se, neboť na lavičku dosednou další čtyři zpití Ludvíci!

5:20 – Přijíždí vlak. Nasedám. Únava se hlásí o slovo, opřu si hlavu o okénko…

5:47 – Najednou jsem v Hlinsku. České dráhy vynalezly hyperprostor! Pohodlně se opřu…

6:37 – Stavíme v Chrudimi. Tohle cestování skokem mě baví. Cesta kvapem ubíhá.

7:00 – A jsem v Pardubicích. Mám za sebou doslova blitzcon – pětadvacetihodinovou jízdu na Festivalu Fantazie, kde jsem nestihl vůbec nic a přesto se ani minutu nenudil.

Kategorie: Science fiction

Muzikál Raye Bradburyho bude mít premiéru v Praze

FantasyPlanet.cz - 12. Červenec 2016 - 9:00

Stylizovaný muzikál na pomezí hudebního, tanečního a fyzického divadla je pestrou mozaikou motivů a postav z tvorby velikána sci-fi žánru Raye Bradburyho (451 stupňů Fahrenheita, Marťanská kronika…), poskládanou ve zcela nový poutavý příběh o putování Stínové show Mr. Marionetta, což je divadelní společnost lidí na útěku, kteří jsou podle Universal Security Agency považováni za teroristy a jsou stíháni z pohledu dnešní doby za zcela absurdní skutky. Zároveň před svými diváky rozehrají malý vánoční příběh o manželském páru Wycherlyových, kteří po čtyřiceti letech soužití hledají novou chuť do života.

Charaktery z Bradburyho knih prožívají v tomto díle novou kapitolu svých silných příběhů, které je dovedly k „dezerci“ ze systému. Doplňují tak původní, již přes 50 let starý Příběh Wycherlyových, který Ray Bradbury napsal spolu se skladatelem Rayem Hendersonem pro slavný herecký a manželský pár Charlese Laughtona a Elsu Lanchester. Po smrti režiséra Jamese Whalea však celý projekt na dlouhá léta zamrzl. Sám Bradbury nicméně dál toužil po tom, aby muzikál spatřil světlo světa. V roce 2009 se celý projekt (přesněji texty a libreto, hudba Raye Hendersona byla v té době dávno ztracena) dostal do rukou Steva Josephsona, který postupně dodal původní jednoaktovce širší rámec Bradburyho světa a spolu se skladatelem Johnem Hokem vytvořil dílo, které by se dalo nazvat esencí vizí a příběhů Raye Bradburyho s ohromujícími pestrobarevnými obrazy a chytlavou hudbou všech žánrů.

Kromě nadčasových témat, jako je vyrovnávání se se stárnutím, realitou a vlastní minulostí, rozvíjí muzikál Bradburyho dystopickou vizi budoucnosti, v níž se snaha o absolutní politickou korektnost proměnila v technokratickou diktaturu. Zavádí nás do roku 2116, kdy je ilegální odpojit se od sítě, vyprávět pohádky nebo se jen tak procházet, kdy je zakázána veškerá fantazie. Umělci se proto v tomto světě pohybují daleko za hranicí zákona, přesto považují svou joyful anarchy za natolik zásadní, že tráví celý svůj život na útěku.

Pražské uvedení ve zcela nové inscenaci bude zároveň světovou premiérou nové přepracované finální podoby díla.

Hrají:
Mr. Marionette – Tomáš Vaněk
Prof. Faber – Peter Pecha
Clarisse McClellan – Míša Horká, Elin Špidlová
Cpt. Wilder – Tomáš Novotný
Bride-bot – Olga Lounová, Lucia Jagerčíková

Hudba: John Hoke
Libreto: Ray Bradbury, Steve Josephson
Režie a choreografie: Steve Josephson
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Pěvecké nastudování: Caryn Stringerová
Asistentka choreografie a co-choreograf: Lucie Holánková
Asistentka režie: Zuzana Holbeinová
Dramaturgie: Ondřej Doubrava
Produkce: Anna Matuszková, Olga Dovnar

Plán představení:
18.08.2016 (19:00 – premiéra)
19.08.2016 (19:00)
20.08.2016 (19:00)
21.08.2016 (18:00)
25.08.2016 (19:00)
26.08.2016 (19:00)
27.08.2016 (19:00)
28.08.2016 (18:00)
1.09.2016 (19:00)
2.09.2016 (19:00)
3.09.2016 (19:00)
4.09.2016 (18:00)

 

Kategorie: Science fiction

Výsledky: Skákací soutěž o hru Kvak!

FantasyPlanet.cz - 11. Červenec 2016 - 11:44

Tentokrát jsme chtěli znát odpověď na dvě soutěžní otázky:

1. Jak se jmenovala hra od DISKU, kde námořníci na herním plánu představujícím moře skákali z kartičky na kartičku?
2. Co pro figurku námořníka znamenalo vstoupení na pole s mořskou pannou?

Správná odpověď:

1. Lovci pokladů
2. Mořská panna přináší svému objeviteli jeden z objevených pokladů, který není střežen nebo nesen. Její pomoc lze využít ihned nebo v pozdějších tazích.

Ze správných odpovědí jsme náhodně vylosovali jedinou. Výherkyní se stává Miroslava Šimková.

Vítězce gratulujeme a všem ostatním děkujeme za účast. Doufáme, že s námi zkusítě štěstí i příště!

Kategorie: Science fiction

Chytit je všechny… a zvednout kvůli tomu zadek z gauče

FantasyPlanet.cz - 11. Červenec 2016 - 8:00

Přitom Pokemon GO v rámci her využívajících rozšířenou realitu (čili propojení skutečného světa s tím interaktivním) není první – studio Niantic již před několika lety vydalo hru Ingress. Jenomže Pokémon byl jednou celosvětový fenomén – a ta samá generace, která o víkendu v sedm ráno hltala story nejhoršího trenéra všech dob Ashe Ketchuma teďka vlastní chytré telefony a pořád není moc stará na to, aby si hrála. A pak jsou tu ty mladší generace, které si hrajou prostě z principu.

Hra vypadá zhruba tak, že se zapnutou appkou (verzi pro Android, stěžejní mobilní OS u nás, na Google Play nenajdete, ale tady jo) chodíte po světě, GO snímá váš pohyb skrzevá GPS, takže vidíte, jak se pohybujete po reálné mapě, a přitom lovíte pokemony, navštěvujete arény k bojování a sbíráte pokéstopy, které vám přihodí nějaký ten bonus, nejčastěji třeba prázdný pokéball. A když máte ve founu gyroskop, můžete samotné pokélapání dělat se zapnutým foťákem na pozadí poké-overlaye, takže to vypadá, jako by příšerka byla přímo v našem světě…

A to je vlastně všechno. V čem je to tedy tak super?

Já chtěl bych být ten nejlepší…

Předně, sbírat pokémony rychleji než vaši podobně nemocní přátelé je podobně povznášející, jako pít rychleji než oni pivo. Ale to je, alespoň podle mě, ten menší důvod.

Tím hlavním je, že ta hra vás přímo nutí chodit ven, procházet se a… a teď nekecám… objevovat.

V GO si můžete do inkubátoru dávat vajíčka, z nichž se vyklube pokémon – poté, co ujdete se zapnutou hrou předem definovaný počet kilometrů. Třeba pět. Přičemž ty servery snímají váš pohyb tak nějak podivně, takže je to spíš deset. Divocí, k odchytu vhodní pokemoni vám zároveň rozhodně nepadají do klína sami. Musíte šlapat a doufat, že na nějakého narazíte, nebo je stopovat, mapa vám totiž sama ukazuje, jaké druhy jsou v okolí. A není to náhodné, vodní pokémony najdete spíše u vody, duchy (Ghostly, třeba) nejčastěji v noci…

A nakonec již zmiňované pokéstopy, rozmístěné po světě nejčastěji v místech, která jsou nějakým způsobem zajímavá – nejčastěji památky (byť v těch největších jsou fiktivní arény), domy se zajímavým štítem, působivá grafitti, významná místa – mnohdy lokality, kterých jste si obyčejnou chůzí nevšimli, žádné jen tak náhodné rozmístění. Čili hra vám ukazuje svět. A druhé čili – pokemoni jsou vlastně takové kešky, jen nefyzické.

A na to tedy bacha, aby vám ho neukázala třeba na přechodu pro chodce v době, kdy nesvítí zeleně. Ostatně, Pokemon GO už se v Americe (vždycky musí být první) stal příčinou dopravní nehody. Chlapík jel autem, narazil na Pikačua a… no… chlapi se neumí soustředit na více věcí najednou, víme? Policistovi u nehody, při které se naštěstí nic nestalo, prý řekl něco jako: „No, když je máte chytit všechny, občas prostě musíte zariskovat…“

K tomu se sluší dodat, že procházení je pro tělo jeden z nejpřirozenějších pohybů. Takže je zdravé. Určitě zdravější, než sedět u nějaké hry x hodin na gauči, což je činnost, která si moc dobře rozumí třeba s hemoroidy. Takže pokud Pokemon GO dostane děti ven, jedině dobře.

Pár tipů pro hráče:

– stopičky u pokemonů v okolí vám ukazují, jak je vybraná příšerka daleko – co stopa, to cca 100 metrů

– máte víc stejných pokemonů? Pošlete je profesorovi (otevřete kartu pokemona, swipněte dolů a udělejte „Transfer“), dostanete za to i candy, sloužící k evoluci daného druhu – doporučujeme odesílat ty pokemony, kteří mají menší combat power

– za točivý hod pokébalu (tak, že pokébal prstem na displeji roztočíte, dokud z něj nelítaj jiskřičky) můžete mít EXPy navíc

– abyste z pokéstopů dostali dárečky, musíte fotku daného místa roztočit

Kategorie: Science fiction

Scifi News: Doctor na návšteve!

ScifiZin, fantastický magazín - 7. Prosinec 2015 - 4:00

Mnohí si už určite stihli všimnúť, že Peter Jackson mal veľmi zaujímavú návštevu. Zastavil sa u neho Doctor Who, aby mu odovzdal odkaz. A čo to znamená, už asi všetci dobre vieme, takže si to radšej pozrite.

 

Drony sú v poslednej dobe veľmi pálčivou témou, keďže pre niektorých je to vynikajúce hobby a iní v tom vidia potenciálnu hroznu. No a filmový priemysel zase námet na dobrý film. Eye in the Sky kombinuje toto všetko a ponúka triler, ktorý určite stojí za pozornosť.

 

Uncanny Valley je vynikajúcou snímkou mapujúcou tenkú líniu medzi virtuálnym a skutočným svetom. To, že nie všetko je také, ako vyzerá, sa presvedčíte, až keď je už neskoro.

 

Na záver tu máme krátky film, ktorý tu už raz bol. Dôvod prečo ho sem zaraďujeme znovu je ten, že The Shaman sa stal najlepším krátkym sci-fi filmom roku 2015. A to oprávnene.

 

Kategorie: Science fiction

Scifi News: Vojna sa blíži!

ScifiZin, fantastický magazín - 30. Listopad 2015 - 5:35

Konečne tu máme prvý trailer na Captain America: Civil War. Aj hrdinovia majú občas medzi sebou nezhody, a potom to nie vždy dopadne dobre. Pozrite si trailer a pripravte sa na na to, že jar bude viac než horúca.

Opäť tu máme kúsok zábavy v podaní How It Should… Tentokrát si to odniesli Star Wars II: Attack of the Clones. Nuž porovnajte sami, ktorý koniec sa Vám páči viac.

Fallout: Las Vegas patrí stále medzi žiadané hry, aj vďaka moderom, ktorí stále prinášajú niečo nové. Tentokrát to je síce návrat do minulosti, ale rozhodne poteší. Reč je o novom mode, ktorý umožní hráčom prejsť si prvý diel Falloutu zasadený do Las Vegas.

 

Kategorie: Science fiction

Scifi News: Flash & Arrow!

ScifiZin, fantastický magazín - 23. Listopad 2015 - 5:00

V poslednej dobe sme si už zvykli, že jeden hrdina nestačí na všetko a občas potrebuje výpomoc. Tak je tomu aj v prípade Flasha a Arrowa, ktorí to roztočia naplno už 2. decembra.

Boj medzi ľuďmi a androidmi je odveká záležitosť scifi, avšak niekedy sa podarí to pojať naozaj zaujímavo. To je prípad krátkeho filmu Singularity, ktorý Vám dnes prinášame.

Záverečný diel ságy Lightning Returs: Final Fantasy má konečne dátum vydania na Steame. Stane sa tak už 10. decembra, pričom cena by mala ostať rovnaká, ako pri predošlých dieloch.

Kategorie: Science fiction

Scifi News: The Last Man!

ScifiZin, fantastický magazín - 16. Listopad 2015 - 5:00

Zobudiť sa do ruín civilizovaného sveta vie byť niekedy poriadny šok. Najmä, ak to vyzerá, že ste ostali posledným človekom na Zemi.

Život vo vesmíre nie je vôbec jednoduchý. Presvedčiť sa o tom môžeme v novej snímke z dielne Syfy Films s názvom 400 Days. Ten zachytáva osudy štyroch kozmonautov, ktorí boli vyslaní na simulovanú misiu, ktorej cieľom je zistiť, aký má dopad život vo vesmíre na psychiku človeka. A ako to už býva zvykom, nie všetko ide podľa plánu.

Okolo Star Wars je v poslednej dobe rušno, a tak nechýbajú ani novinky z Battlefrontu. EA tento týždeň vypustila ďalší vývojársky denník, ktorý sa zameriava na samotných hrdinov.

Kategorie: Science fiction

Scifi News: StarCraft zažije rozhodujúci boj!

ScifiZin, fantastický magazín - 9. Listopad 2015 - 5:00

StarCraft 2: Legacy of the Void dostal finálny trailer ktorý prezentuje rozhodujúci boj o galaxiu. Každá chyba bude potrestaná, každé víťazstvo oslávené. A ako to dopadne, záleží iba na Vás.

 

Prvého traileru sa dočkal konečne aj Fallout 4, a podľa záberov, je sa na čo tešiť. Svet za stenami Vaultu 111 bude drsné miesto, kde prežijú iba tí najsilnejší.

 

O nič ľahšie to nebude ani vo svete budúcnosti v Anno 2205. Ľudstvo už dávno osídlilo Mesiac, a teraz nastal čas, aby konečne dosiahlo ku hviezdam. Cesta však nebude ľahká, a život tam vonku si treba zaslúžiť.

Kategorie: Science fiction

Scifi News: Sila sa prebúdza!

ScifiZin, fantastický magazín - 26. Říjen 2015 - 5:30

Vonku je prvý trailer na Star Wars VII: The Force Awakens! A hoci pripomína štvorku v ženskom prevedení, je sa na čo tešiť. A to nielen po stránke efektov, ale aj príbehu. Veď kto by nechcel zažiť ďalšie pokračovanie ságy.

Z dielne How It Should Have Ended tu dnes máme niečo nové. Nielen nový diel, ale aj spracovanie. Tentokrát si zobrali pod dohľad druhý diel Back to the Future, avšak ukázali nám, ako by mal začať.

Ghost in the Shell: The New Movie sa prezentuje prvým trailerom, ktorý ponúka poriadnu dávku akcie a filozofovania, ktoré sú základnými piliermi tohto univerza. Premiéra je už budúci mesiac, tak sa pripravte!

Kategorie: Science fiction

Scifi News: Star Citizen v podaní hviezd!

ScifiZin, fantastický magazín - 19. Říjen 2015 - 5:05

Singleplayerová kampaň Star Citizen bude nabitá hlasmi hviezd ako Garry Oldman, Gilian Anderson či Mark Hamill. Dokopy by ich malo byť až šestnásť, pričom počet sa môže ešte zvýšiť. Squadron 42, ako sa kampaň volá, tak bude naozaj hviezdna.

Halo 5: Guardians sa blíži každým dňom, a tak si čakanie môžeme spríjemniť launch trailerom, ktorý dokonale vystihuje kvality hry.

Opäť tu máme počin z dielne 8-bit Cinema, a tentokrát je to Mad Max: Fury Road. Treba podotknúť, že toto prevedenie sa naozaj podarilo.

No a na záver tu máme jeden krátky animovaný film inšpirovaný 50-tými rokmi.

Kategorie: Science fiction

1. Leden 1970 - 1:00
TOPlist