Science fiction

KOMIKS: Lucifer 2: Děti a monstra

Sarden.cz - 4. Říjen 2014 - 23:00
Tagy: M. CareyLuciferKomiksN. GaimanCrewVertigoRecenze

Před pár dny navštívil Lucifer Sarden poprvé. A protože jsme si tohohle hrdinu oblíbili, máme ho tu zase.

Před pár dny navštívil Lucifer Sarden poprvé. A protože jsme si tohohle hrdinu oblíbili, máme ho tu zase. Pokud si vzpomenete na předchozí díl, tak víte, že Lucifer pro Nebe vykonal jistou prácičku a za to dostal bránu do nicoty. Člověk by si řekl, že takový artefakt k ničemu není – ovšem chyba lávky. Objevují se andělé, démoni a dokonce i jeden vymítač se slabostí pro cigarety, pasoucí po bráně. První dějová linie příběhu Dům bez komnat a oken tak popisuje, jak věrná Mazikeen bránu chrání, zatímco Lucifer je v zásvětí, aby získal zpátky důležitou věc – svá křídla. Kvůli nim musí rozehrát další hru plnou lží, klamu a intrik. Jedná se o naprosto strhující epizodu plnou brilantních nápadů a černého humoru a samozřejmě nelze opomenout ani perfektní kresbu Petera Grosse. Pokud se mi u první knihy příliš nezamlouvala, tak u druhého dílu je tomu naopak. Démoni a další monstra vypadají v jeho podání naprosto úžasně a správně ďábelsky – hlavně jsem se „zamiloval“ do postavy démonské konkubíny, kterou Lucifer poznal v zásvětí. Dům bez komnat a oken zabírá největší prostor knihy, je epický, akční a všem pochybovačům zajistí, že se do Lucifera konečně naplno zamilují.

Jako další a poslední příběh najdete v knize Děti a monstra. Carey ho vypráví přes optiku více postav. Jednak očima ženy s Prometheovým prokletím, její osobní příběh je opravdu smutný. Dále muže, kterého asi mnozí budou v prvních okamžicích považovat za blázna, ale jak zjistíte, má všech pět pohromadě a v neposlední řadě také Elaine, kterou jste mohli potkat už v předchozí knize. Carey z mikro příběhů těchto postav skládá jeden velký příběh, který na konci vyvrcholí několika překvapivými pointami, které ve vás vyvolají otázku, jak ovlivní další vývoj Luciferova příběhu. K tomu si připočtěte velkou armádu andělů, blížící se k Zemi a máte zaděláno na úžasnou epickou fantasy.

Děti a monstra jsou tak ve výsledku lepší, než Ďábel vchází do dveří. Opět nechybí intriky a klam, Luciferovo kouzlo a pořádná dávka imaginace a jako třešnička na dortu bitvy mezi anděly a démony. A samozřejmě neuvěřitelný způsob jakým Mike Carey pracuje s mytologiemi jednotlivých národů a vetkává je do vlastního příběhu.

Lucifer 2: Děti a monstra
Scénář: Mike Carey
Kresba: Peter Gross, Dean Ormston
Nakladatel: Netopejr, Crew
Překlad: Štěpán Kopřiva
Obálka: Duncan Fegredo
Redakce: -
Rok vydání: 2009
Počet stran: 208
Rozměr: 170 x 260
Provedení­: hardback
Cena: 499 Kč

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Před pár dny navštívil Lucifer Sarden poprvé. A protože jsme si tohohle hrdinu oblíbili, máme ho tu zase.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Kdo se stane první Temnou hrdinkou a naplní dávné proroctví?

Fantasya.cz, nové knihy - 4. Říjen 2014 - 22:00
Mladá spisovatelka Abigail Gibbsová se do podvědomí čtenářů dostala už svou prvotinou, Večeří s vampýrem, v níž nászavedla do světa, kde ožívá dávná legenda o devíti temných hrdinkách. Druhá hrdinka Violet již byla nalezena, v samotném centru upírského paláce. Jaká je ale historie vůbec první hrdinky?
Kategorie: Science fiction

Filmový bulvár

FantasyPlanet.cz - 4. Říjen 2014 - 22:00
Ďábel a Hollywood nikdy nespí. Díky druhému jmenovanému se tak na síti každý den objevují nové a nové informace, zprávy a drby o tom, co, kdo, kdy, kde, s kým a za kolik… natočí.
Kategorie: Science fiction

Agents of S.H.I.E.L.D: Malá vivisekce první série

FantasyPlanet.cz - 3. Říjen 2014 - 22:00
Během září se rozběhla druhá řada televizního seriálu Agents of S.H.I.E.L.D a myslíme, že není od věci malé opáčko – přečíst si názory na řadu první a to rovnou od dvou redaktorů FantasyPlanet.
Kategorie: Science fiction

Král pirátů, Forgotten Realms

Fantasya.cz, nové knihy - 3. Říjen 2014 - 22:00
Drizzt se vrací do Luskanu a Říše už nikdy nebudou stejné! Město Luskan drží už dlouho ve své moci Mystické bratrstvo, když se ale ukáže, jak prohnilé ve skutečnosti je, na pomoc městu, které se stalo útočištěm nejnebezpečnějších pirátů na Mečovém pobřeží, přispěchá kapitán Deudermont.
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: A. Sapkowski, Bouřková sezóna

Sarden.cz - 2. Říjen 2014 - 23:00
Tagy: A. SapkowskiLiteraturaUkázkaUkázkyZaklínačGeralt z RivieFantasy. Recenze

Zátoka se ježila lodními stěžni se skasanými plachtami, bílými i barevnými. Větší lodě kotvily na vlnolamem a hrází chráněné rejdě. Ve vnitřním přístavu byla u dřevěných mol připoutána menší i úplně malá plavidla. Na plážích skoro každé volné místo zabíraly čluny. Nebo jejich zbytky.
Na konci mysu atakovaném zpěněnými vlnami příboje se tyčil maják z bílých a červených cihel, obnovená stavba z elfských časů. Zaklínač pobídl patou svoji hnědou klisnu. Klepna zvedla hlavu a roztáhla nozdry, jako by si i ona vychutnávala větrem přinášenou vůni moře, a poklusem vyrazila přes písečné přesypy k blízkému městu.
Město Kerack, metropole stejnojmenného království, se rozkládalo na obou protilehlých březích ústí řeky Adalatte a skládalo se ze tří oddělených, nápadně se lišících okrsků.
Na levém břehu Adalatte se vedle přístavu a doků rozkládal průmyslový a obchodní komplex zahrnující loděnice a dílny, faktorie, překladiště a sklady, tržiště a bazary. Na protějším břehu ve čtvrti zvané Palmyra stály chalupy a chatrče pracujícího lidu a chudiny, domky a krámky drobných obchodníků, dobytčí ohrady a jatka, jakož i různé až po soumraku ožívající podniky a lokály, poněvadž Palmyra byla rovněž čtvrtí zábav a zakázaných požitků. Jak Geralt dobře věděl, bylo zde možno též snadno přijít o měšec nebo dostat nožem mezi žebra.
Dále od moře na levém břehu se za vysokou palisádou ze silných kmenů nacházel vlastní Kerack, čtvrť úzkých uliček mezi rezidencemi bohatých kupců a finančníků, cechovními domy, bankami, zastavárnami, ševcovskými a krejčovskými dílnami, tržnicemi, obchody a obchůdky. Pochopitelně nechyběly hostince a zábavní lokály vyšší kategorie včetně podniků nabízejících v podstatě totéž co v přístavní Palmyře, ovšem za podstatně vyšší ceny. Centrem čtvrti bylo čtvercové náměstí, sídlo radnice, soudu, celního úřadu a divadla. Stály tady rovněž domy městské elity. Před radnicí se tyčil pomník se sochou ukrutně podělanou racky, jež představovala zakladatele města, krále Osmyka. Byl to do očí bijící podvod, poněvadž přístavní město zde stálo dávno předtím, než sem dobrodruh Osmyk přivandroval, čertví odkud.
O něco výše na kopci stál královský palác, budova pro tento účel dosti atypická. Jednalo se totiž o starou svatyni, která byla přestavěna a rozšířena poté, co ji opustili kněží znechucení absolutním nezájmem místního obyvatelstva. Po svatyni zůstala dokonce kampanila čili zvonice s velkým
zvonem, který nechal aktuálně vládnoucí keracký král Belohun vyzvánět denně v poledne a – evidentně na zlost poddaným – také o půlnoci.
Zvon se rozezvučel, když Geralt vjel mezi první chalupy Palmyry.
Palmyrou se táhl zápach rybáren, prádelen a laciných vývařoven, v uličkách panovala tlačenice a průjezd si od zaklínače vyžádal hodně času a trpělivosti. Oddechl si, když konečně dorazil k mostu a přejel po něm na levý břeh Adalatte. Voda nelibě zaváněla a unášela chuchvalce husté pěny, odpadního produktu koželužny výše na řece. Odtud už vedla cesta k palisádě kolem města. Zanechal koně ve stájích před branou, zaplatil na dva dny dopředu a navrch dal stájníkovi bakšiš, aby zajistil Klepně patřičnou péči. Potom se vydal ke strážnici. Do Keracku bylo možno vstoupit výhradně přes strážnice, kde se museli příchozí podrobit kontrole a všem otravným doprovodným procedurám. Zaklínače tato povinnost hněvala, i když chápal její účel – obyvatelé města za palisádou se snažili co nejvíce kontrolovat a omezovat návštěvy hostů z přístavní Palmyry, hlavně námořníků z různých stran světa, kteří se na břeh vyšli povyrazit.
Vstoupil do dřevěné budovy roubené konstrukce, v níž, jak věděl, byla kordegarda. Domníval se, že ví, co ho čeká. Mýlil se.
Prošel v životě různými kordegardami – malými, středními i velkými, v koutech světa blízkých i hodně vzdálených, v oblastech civilizovaných více, méně anebo vůbec. Všechny kordegardy na světě páchly zatuchlinou, potem, močí. Také kůží a železem a mazivy k jejich konzervaci. V keracké kordegardě to bylo podobné. Tedy bylo by, pokud by obvyklé kordegardové zápachy nepřebíjel těžký, dusivý, po strop sahající smrad střevních plynů. O jídelníčku posádky zdejší strážnice nemohlo být pochyb, zaručeně na něm dominovaly luštěniny jako hrách, boby a barevné fazole. Posádka přitom byla kompletně dámská. Skládala se z pěti ženštin sedících u stolu a hltajících oběd. Všechny hlasitě srkaly z hliněných misek něco, co plavalo v řídké paprikové omáčce.
Nejvyšší ze strážných, bezpochyby velitelka, odstrčila misku a vstala. Geralt, který vždycky tvrdil, že ošklivé ženy neexistují, pocítil v té chvíli niternou potřebu svůj názor přehodnotit.
„Zbraně na lavici!“
Jako všechny přítomné měla strážná hlavu ostříhanou až na kůži. Vlasy nicméně stačily už trochu odrůst a vytvořit na její lebce ježatý kartáč. Pod rozepnutou kamizolou a vykasanou košilí byly vidět břišní svaly připomínající sešněrovanou masovou roládu. Bicepsy strážné, pokud by se zůstalo u řeznických přirovnání, měly rozměry vepřových šunek.
„Polož zbraně na lavici!“ zopakovala. „Seš hluchej?“
Jedna z jejích podřízených zůstala skloněná nad miskou, ale trochu se nadzvedla a dlouze vypustila větry. Její družky se sborově rozchechtaly. Geralt si zatřepal rukavicemi před nosem. Velitelka strážných se zahleděla na oba jeho meče.
„Hej, holky! Pojďte se kouknout!“
„Holky“ se dosti neochotně postavily a začaly se demonstrativně protahovat. Všechny, jak si Geralt nemohl nevšimnout, se strojily dosti úsporným stylem, který jim hlavně umožňoval pyšnit se muskulaturou. Nejbližší z nich na sobě měla krátké kožené kalhoty s nohavicemi rozpáranými ve švech, aby je vůbec mohla přetáhnout přes stehna. Její úbor od pasu nahoru tvořily hlavně křižující se řemeny.
„Vědmák,“ konstatovala. „Dva meče. Ocelovej a stříbrnej.“
Druhá strážná, stejně jako ostatní vysoká a ramenatá, přistoupila blíže, bez cavyků odhrnula límec Geraltovy košile, chytila stříbrný řetízek a vytáhla medailon.
„Má znamení,“ řekla. „Vlka s vyceněnými tesáky. Je to fakticky vědmák. Pustíme ho?“
„Regule to nezakazují. Meče odevzdal…“
„Souhlasí,“ zapojil se Geralt klidným hlasem do jejich rozhovoru. „Meče jsem odevzdal. Oba budou, předpokládám, v hlídaném depozitu. A vráceny na kvitanci. Kterou hned dostanu.“
Strážné ho s potměšilými úsměvy obstoupily. Jedna do něj strčila, jakoby nechtěně. Druhá hlasitě prdla.
„Tady máš kvitanci,“ vyprskla.
„Vědmák! Námezdnej zabiják netvorů! Meče navalil bez řečí! Poslušnej jako malej harant!“
„Čuráka by určitě taky odevzdal, kdybysme mu poručily.“
„Tak mu poručme! Co, holky? Ať ho vytáhne z poklopce!“
„Zjistíme, jaký maj vědmáci ptáky!“
„Nechte toho,“ zavrčela jejich velitelka. „Nějak jste se rozdivočily, pizdy. Houserku, pojď sem! Houserku!“
Z vedlejší místnosti vyšel postarší olysalý mužík v šedém kabátě a vlněném baretu. Okamžitě po příchodu se rozkašlal, smekl baret a začal se s ním ovívat. Beze slova vzal opasky omotané meče a pokynul Geraltovi, aby šel za ním. Geralt neotálel, poněvadž ve směsi plynů v kordegardě už bezkonkurenčně převládly produkty flatulence její posádky.
Místnost, do níž vstoupili, dělila napůl silná železná mříž. Mužík v šedém plášti zarachotil v zámku velkým klíčem. Uvnitř pověsil meče na věšák vedle jiných mečů, šavlí, kordů a tesáků. Otevřel otrhanou knihu, dlouho a pomalu do ní něco zapisoval a při tom neustále pokašlával a lapal po dechu. Nakonec vytrhl a podal Geraltovi jeden list – vyplněnou stvrzenku.
„Mohu si být jist, že jsou moje meče v bezpečí? Pod zámkem a hlídané?“
Těžce dýchající mužík zamkl mříž a ukázal mu klíč. Geralta to nepřesvědčilo. Každou mříž lze prolomit a zvukové efekty bzdění posádky strážnice byly schopny přehlušit i rámus při možném vloupání. Neměl však na vybranou. Chtěl si v Keracku zařídit to, pro co sem přijel. A pak město co nejrychleji opustit.

*

Hospoda neboli – jak hlásal vývěsní štít – taverna „Natura Rerum“ se nacházela v nevelké, leč vzhledné budově z cedrového dřeva, kryté strmou střechou s vysoko se tyčícím komínem. Její průčelí lemovala terasa, na niž vedly schody lemované rozložitými aloemi v dřevěných truhlících. Z taverny se linuly rozličné kuchyňské vůně, mezi nimiž převládalo aroma rožněného masa. Ty vůně byly tak lákavé, že se „Natura Rerum“ začala přicházejícímu zaklínači jevit jako eden, zahrada rozkoší, ostrov blaženosti, mlékem a strdím oplývající útočiště hladových poutníků.
Záhy však vyšlo najevo, že tento eden – jako ostatně každý eden – je přísně střežen. Taverna měla svého strážce s ohnivým mečem a Geralt měl ihned příležitost spatřit ho v akci. Zdejší cerberus, nevysoký, ale svalnatý chlapík, před jeho očima zrovna vyháněl od zahrady rozkoší vyhublého mladíka. Mladík protestoval, pokřikoval a gestikuloval, což cerbera zjevně rozčilovalo.
„Máš zákaz vstupu! Moc dobře o tom víš! Tak se kliď! Nebudu to pořád opakovat!“
Mladík couvl od schodů natolik rychle, aby se vyhnul štulci. Geralt si všiml, že nežádoucí host byl ve svém věku předčasně plešatící. Dlouhé světlé vlasy měl řídké a mastné a začínaly mu růst až někde v okolí temene, což působilo dosti nevábně.
„Kašlu na vás a na váš zákaz!“ zahulákal z bezpečné vzdálenosti. „Nestojím o vaši putyku! Nejste jediní ve městě, půjdu ke konkurenci! Ubožáci, vývěsní štít máte zlacený, ale boty pořád od hoven! A hovno pro mě zůstane vždycky hovnem!“
Geralt poněkud zneklidněl. Plešatící mladík, ačkoliv žádný krasavec, byl ustrojen vcelku spořádaně, možná ne zrovna pansky, ale rozhodně bohatěji než on sám. Pokud tedy byla elegance kritériem rozhodujícím o vstupu do taverny…
„A kam se hrneš ty?“ přerušila cerberova otázka tok zaklínačových myšlenek a potvrdila jeho obavy.
„Tohle je exkluzivní lokál,“ pokračoval cerberus a svým tělem zablokoval schody. „Víš, co to slovo znamená? Je to něco jako vyhrazený. Jenom pro některé hosty.“
„Proč ne pro mě?“
„Šaty dělají člověka,“ o dva schody výše stojící cerberus pohlédl na příchozího svrchu. „Ty jsi, cizinče, očividným protikladem téhle lidové moudrosti. Možná z tebe dělají člověka nějaké skryté přednosti, ale šaty to rozhodně nejsou a já nemám v úmyslu zjišťovat, jaké to jsou. Opakuji: tohle je exkluzivní lokál a netolerujeme v něm lidi oblečené jako bandity. Natož ozbrojené.“
„Nejsem ozbrojený.“
„Ale vypadáš, jako bys byl. Nech si poradit a obrať svoje kroky někam jinam.“
„Zadrž, Tarpe.“
Ve dveřích taverny stanul snědý muž v sametovém kabátci. Měl ježaté obočí a pronikavý zrak. A velký orlí nos.
„Podle všeho,“ poučil snědý muž cerbera, „nevíš, s kým máš co do činění. Nemáš tušení, kdo k nám zavítal.“
Cerberovo zaražené mlčení dalo snědému muži za pravdu.
„Geralt z Rivie, zaklínač. Známý tím, že brání lidi a zachraňuje jim životy. Před týdnem nedaleko odtud v Ansegis zachránil matku s dítětem. A před několika měsíci se hodně povídalo o tom, jak v Cizmaru zabil lidožravou leukrotu a sám při tom utrpěl zranění. Jak bychom mohli odmítnout vstup do našeho podniku někomu, kdo se zabývá tak čestnou profesí? Naopak, vítáme takového hosta a je pro nás čest, že nás chce navštívit. Pane Geralte, taverna ,Natura Rerum‘ tě vítá pod svou střechou. Jsem Fébus Ravenga, majitel tohoto skromného pohostinství.“
Na stole, ke kterému ho číšník usadil, ležel ubrus. Stejně byly prostřeny všechny stoly v „Natuře Rerum“ – většinou obsazené. Geralt si nepamatoval, kdy naposledy viděl v nějakém hostinci ubrusy. Byl zvědavý, ale moc se nerozhlížel, jelikož nechtěl vypadat jako venkovský balík a neotesanec. Přesto si troufl na obezřetnou prohlídku, jež mu odhalila střízlivý, leč působivý a elegantní interiér. Působivá – byť ne vždy elegantní – byla též klientela, ponejvíce kupci a řemeslníci. V jiných hostech bezchybně rozpoznal námořní kapitány – ošlehané a vousaté mořské vlky. Nechyběli ani honosně odění příslušníci šlechty. Neméně působivá byla rovněž vůně pečeného masa, česneku, koření a těžkých peněz.
Ucítil na sobě něčí pohled. Když byl sledován, jeho zaklínačské smysly mu to okamžitě prozradily. Podíval se. Koutkem oka, diskrétně.
Pozorovala ho – rovněž diskrétně a pro obyčejného smrtelníka nepostřehnutelně – mladá žena s vlasy zrzavými jako liška. Předstírala, že se věnuje výhradně svému jídlu, něčemu chutně vypadajícímu a i na dálku lákavě vonícímu. Její vzhled a řeč těla však nemohly někoho jako zaklínače nechat na pochybách – vsadil by se o cokoliv, že je to čarodějka.
Maître jej decentním odkašláním vytrhl z úvah a náhlé nostalgie.
„Dnes,“ oznámil slavnostně a s nezastíranou pýchou, „nabízíme dušené telecí s fazolovými lusky a houbami, pečený jehněčí hřbet s baklažány, vepřový bůček na pivě s nakládanými švestkami, plecko z divočáka na roštu s jablečným pyré, kachní prsíčka s červeným zelím a jeřabinami, kalamáry nadívané čekankou v bílé omáčce a mořského ďasa na smetaně s dušenými hruškami. No a naše obvyklé speciality – husí stehno na víně se zeleninovou směsí a kambalu v karamelizovaném sépiovém barvivu.“
„Máš-li rád plody moře, pane zaklínači,“ neznámo kdy a jak se u stolu objevil Fébus Ravenga, „doporučuji ti kambalu. Z dnešního ranního úlovku, to se rozumí. Je to chlouba a pýcha našeho šéfkuchaře.“
„Pak tedy kambalu,“ souhlasil zaklínač. Potlačil iracionální chuť objednat si několik chodů najednou, poněvadž mu zavčasu došlo, jak by to v tomto prostředí bylo nevhodné. „Děkuji za radu, už jsem začínal být zmatený z toho, co si mám vybrat.“
„Jaké si host přeje víno?“ otázal se ještě číšník.
„Ponechám to na úvaze sklepmistra. Nevyznám se příliš ve vínech.“
„Málokdo se vyzná,“ pousmál se Fébus Ravenga. „Ale jen vzácně to někdo přizná. Bez obav, vybereme vhodný druh i ročník, pane zaklínači. Nebudu tě déle rozptylovat. Přeji dobrou chuť.“A
Přání dobré chuti se nemělo splnit. Chuť kambaly v sépiovém barvivu měla pro Geralta zůstat záhadou, dokonce ani nedostal příležitost zjistit, jaké víno mu obsluha vybrala.
Zrzavá žena se náhle přestala chovat diskrétně. Vyhledala ho zrakem a usmála se. Nemohl se zbavit dojmu, že škodolibě. Mimoděk se zachvěl.
„Zaklínač Geralt z Rivie?“
Otázku položil jeden z černě oděných mužů, kteří tiše přišli k jeho stolu.
„To jsem já.“
„Jménem zákona jsi zatčen.“

Autor: Andrzej Sapkowski
Titul: Zaklínač - Bouřková sezóna

Vazba: Brož
Formát: 105 x 175 mm
Překlad: Stanislav Komárek
Obálka: Michal Ivan
Ilustrace: Jana Komárková
Počet stran: 368
ISBN/EAN: 978-80-7477-050-0
Doporučená maloobchodní cena: 279,- Kč
Oficiální termín vydání: 14. listopadu 2014
Vydává: Leonardo

Anotace:
Zaklínač Geralt. Muž, jehož posláním je chránit obyčejné lidi před magicky stvořenými nestvůrami. Mutant, který má za úkol zabíjet nepřirozené bytosti. Používá magická znamení, kouzelné lektvary a chloubu každého zaklínače – dva meče, ocelový a stříbrný. Co se však stane, když Geralt nešťastnou shodou okolností o své meče přijde? Zaklínačské zbraně mají nejen obrovskou hodnotu, ale jejich ztráta je pro majitele zároveň obrovskou potupou. Geralt je musí získat zpátky. Co nejrychleji...

Andrzej Sapkowski se na stránkách samostatného románu vrací ke svému nejpopulárnějšímu hrdinovi. Zaklínač Geralt znovu bojuje, cestuje a miluje, Marigold zpívá a lítá z průšvihu do průšvihu, čarodějové intrikují… a nad celým světem se stahují mračna – přichází bouřková sezóna.

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Ukázka z úplně nového románu o Zaklínačovi.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

POZVÁNKA: 6. ročník festivalu hororu Bloody Xmas

Sarden.cz - 2. Říjen 2014 - 23:00
Tagy: Bloody XmasM. DobešChoking HazardChotěbořLidéP. JanečekT. BaldýnskýJ. Mottl

Václav Pravda

Prestižní festival hororu s tradicí a vzácnými hosty proběhne 14. - 17. 11. v Chotěboři v hotelu Fantazie. Hlavními tématy jsou oslava 10. výročí zombie komedie Choking Hazard, slovenský horor a horor na pomezí fikce.

6. ročník festivalu hororu Bloody Xmas

Václav Pravda

Festival hororu Bloody Xmas s novými třemi tématy proběhne 14. - 17. 11. v Chotěboři v rekonstruovaných sálech hotelu Fantazie. Láká na dvě programové linie - přednáškovou a filmovou, plus na velkou hernu videoher a deskových her.

Témata přednáškové linie:

1.      10. výročí uvedení Choking Hazard do kin připomene režisér Marek Dobeš (viz medailonek níže) a kapela Green Monster, která nahrála jednu z písní filmu. Green Monster zahraje na koncertu spolu s dalšími kapelami, koncert je přístupný i samostatně.

2.      Slovenský horor budou reprezentovat režisér a herec Jaroslav Mottl (viz medailonek níže) a tvůrci letošního filmu Socialistický Zombi Mord.

3.      K hororu na pomezí fikce proběhne několik přednášek, představí se etnolog a folklorista Petr Janeček (viz medailonek níže), ve filmové části programu se účastníci dočkají i řady projekcí.

Jediný opravdový hororový festival v ČR přináší opět bohatý program a zajímavé hosty, stejně jako v minulých letech, kdy přivítal například režiséra a producenta Lloyda Kaufman z filmového studia Troma, oblíbeného klasika Juraje Herze (např. Spalovač mrtvol, Panna a netvor či Upír z Feratu), Petra Jákla ml. (režisér filmu Kajínek) nebo několikanásobného držitele Českého lva za kameru - kameramana Jaroslava Brabce, rovněž režiséra filmu Krvavý román.

Letošní hosté Bloody Xmas:

Marek Dobeš

Vystudoval UK - filmovou kritiku. Pracoval pro časopisy Cinema, Premiere, Kinorevue a pro TV magazín Kinobox. Spolupracoval s MFF v K. Varech a Febiofestem. Jako producent, režisér a scenárista pracoval s ČT (Byl jsem mladistvým intelektuálem, seriál Místo nahoře), Novou, Warner Bros, Bontonfilmem (Choking Hazard). Napsal scénář k filmu Kajínek. Pracuje jak kreativní ředitel agentury Alfedus.

Petr Janeček

Český etnolog a folklorista, odborník na městské legendy a lidový horor. Napsal knihu Černá sanitka, podle které byl natočen stejnojmenný televizní seriál.

Tomáš Baldýnský

Filmový publicista, scénárista a jeden z průkopníků extrémně černého humoru na českém internetu. Od roku 2003 byl jednou z ústředních postav rozhlasového pořadu Odvážné palce o filmových premiérách, v letech 2006 - 2008 byl předsedou Rady Fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie. Od roku 2012 působí jako kreativní producent Filmového centra České televize. Světu hororu vzdal poctu dvakrát - to když se mihl ve filmech Byl jsem mladistvým intelektuálem a Choking Hazard režiséra Marka Dobeše. Na festivalu Bloody Xmas usedne v porotě, která vyhodnotí soutěž neprofesionálních hororových filmů

Jaroslav Mottl

Slovenský herec, režisér, producent a majitel divadla Maska. Televizní diváci ho znají především z rolí chuligánů, kriminálníků, agresorů a také z mnoha slovenských seriálů a telenovel. Pozornost fanoušků hororu upoutal až v roce 2013, kdy napsal, natočil, produkoval a do kin vypustil svůj vlastní film - horor Attonitas, který uvede na letošním Bloody Xmas v tématu Slovenský horor / Na hranici fikce.

Vybrané filmy ovládnou další sál, loni se například osvědčily projekce starých hororových filmů z VHS, ale účastníci uvidí i novější filmy. Po celou dobu bude k dispozici výstava hororových obrazů a velká herna desítek videoherních konzolí a počítačů, deskových a karetních her s turnaji o ceny.

Bližší informace o programu, hostech, ubytování a místě konání najdete na webu festivalu www.bloodyxmas.cz.

Festival pořádá společnost Alfedus, ve spolupráci s neziskovým občanským sdružením SFK Avalon.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Prestižní festival hororu s tradicí a vzácnými hosty proběhne 14. - 17. 11. v Chotěboři v hotelu Fantazie. Hlavními tématy jsou oslava 10. výročí zombie komedie Choking Hazard, slovenský horor a horor na pomezí fikce.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Death Note 11: Blíží se finále, rivalové si stanou tváří v tvář

Fantasya.cz, nové knihy - 2. Říjen 2014 - 22:00
Už jsou tomu tři roky od doby, kdy jedna z nejpopulárnějších japonských mang vtrhla na poličky českých čtenářů. Tehdy začínal mladý Light Jagami jako geniální student s velkými sny o práci u policie. Potom z nebe spadl zápisník smrti a Jagami se změnil.
Kategorie: Science fiction

POZVÁNKA: FanCITY a Chotěboř, není to protimluv?

Sarden.cz - 2. Říjen 2014 - 6:09
Tagy: V. PravdaChotěbořFanCityFestival FantazieLidé

FanCITY a Chotěboř, není to protimluv?

Václav Pravda

Neměl by se con fantastiky a her v malé Chotěboři jmenovat spíš FanTown nebo FanVillage ;-)? Jenže Chotěboř je opravdové fanouškovské CITY, díky několika FFestivalům ročně. Ostatně, které jiné město v ČR má hotel Fantazie? Navštivte jej ve dnech 30. 10. - 2. 11. 2014.

Čtvrtý ročník FanCity nabídne především báječnou pohodu a pohodlí conu, kde od postele do programové místnosti je to jen pár desítek kroků v pantoflích a kde se potkají dobří známí a přátelé. Na účastníky čeká:

·        velká videoherna s 20 počítači a 20 konzolemi včetně možnosti vyzkoušet PlayStation 4 a XboxONE

·        velká deskoherna s 20 stoly a desítkami deskových, karetních a společenských her

·        tři programové linie přednášek, besed, soutěží a projekcí

·        výstava obrazů Romana Kýbuse, film v kině Dracula: Neznámá legenda a další speciální program

·        restaurace s bohatou nabídkou občerstvení

Víte, že jsme dobudovali tři nové sály pro program a odhlučnili je?

 

Program připravujme pro fanoušky seriálů, kteří se v SeriesConu seznámí s novinkami na seriálové scéně a připomenou si své oblíbené, jako je Star Trek, Stargate, Doctor Who a další.

Na své si přijdou i fanoušci fantasy fenoménů jako Hobit a Pán Prstenů, Hra o trůny, Merlin a dalších fantasy světů a hrdinů.

Literárně-comicsová programová linie je doplněna i pořady o fandomu, conech a podobně.

Víte, že FanCity letos zlevnilo vstupné i ubytování?

Celý čtyřdenní con stojí 450 Kč. Tedy srovnatelně jako školní cony, ovšem s kvalitou FFestivalů ;-).

Ceny ubytování začínají na 60 Kč za noc a postel (pro váš spacák).

Víte, že nabízíme nejen fritované jídlo a oblíbené toasty a hamburgery?

Naše nabídka je mnohem širší, nabízíme i pizzu z pece a hlavně speciální jídelníček vařených jídel na objednání předem. Velmi doporučujeme.

Víte, že i z těch nejvzdálenějších míst ČR je to do Chotěboře jen něco okolo 250 km? Na tak krátkou vzdálenost nepotřebujete warpový pohon :-).

Nenabídneme FF bus z Prahy a upozorňujeme na objížďku kvůli opravám mostů, ale věříme, že vám stojí za to přijet i z „dálky“. K hlavním vlakům pošleme auto pro vaše zavazadla. Zaparkovat můžete zdarma na velkém parkovišti přímo u hotelu.

Víte, že FanCity navazuje na desetiletou tradici Festivalu fantazie Speciál, který se konal v Chotěboři do roku 2011?

FF Speciál býval velmi populární připomínkou letního FF. Přijeďte si připomenout ten letošní a popovídat si o příštím jubilejním 20. ročníku.

Další informace naleznete na stránkách www.fancity.cz, www.hotelfantazie.cz

Nevychází vám to přijet na FanCity?

Zvažte účast na hororovém festivalu Bloody Xmas 14.-17.11. nebo na silvestrovském Siliconu 30.12.-4.1., rovněž v hotelu Fantazie v Chotěboři. Přihlášky na obě akce již běží.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Neměl by se con fantastiky a her v malé Chotěboři jmenovat spíš FanTown nebo FanVillage ;-)? Jenže Chotěboř je opravdové fanouškovské CITY, díky několika FFestivalům ročně. Ostatně, které jiné město v ČR má hotel Fantazie? Navštivte jej ve dnech 30. 10. - 2. 11. 2014.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

RECENZE: James S. A. Corey, Abaddonova brána (Expanze 3)

Sarden.cz - 1. Říjen 2014 - 23:00
Tagy: J. S. A. CoreyLeviatan se probouzíTritonRecenzeLiteraturaSci-fi

Abaddon znamená zkáza, nebo také místo zatracení a jedna z částí pekla. Ve třetím díle úspěšné a cenami ověnčené série Expanze autorské dvojice Daniel Abraham a Ty Franck, píšící pod pseudonymem James S. A. Corey, se na takové místo můžeme podívat.

Jak vypadá situace v lidmi osídlené sluneční soustavě po událostech předchozích dvou dílů? Stanice Phobos se změnila v tenký, stěží viditelný prstenec kolem Marsu. Eros úplně zmizel. Na Phoebe vypuklo nukleární peklo a nakonec byla stržena do Saturnu. Došlo ke zničení zemědělských farem na Ganymedu. Venuši využila a zdevastovanou opustila ničivá protomolekula. Poté mimozemský artefakt prolétl sluneční soustavou až za oběžnou dráhu Neptunu, kde vytvořil bránu s mohutným prstencem. Stěží pro ni existuje výstižnější pojmenování než brána Abaddonova.

Podívat se ďáblu do očí letí ohromná flotila vojenských a vědeckých lodí Marsu, Země i Pásu vnějších planet. Lidé jsou odpradávna zvědavé opice. Vypadá to na nejnákladnější výletní let v dějinách, kterého se účastní výkvět lidstva. Obyvatele Pásu zastupuje archa Behemonth, původně mormonská generační loď, nyní pouze s tisícovkou pasažérů. Proč jen tahle loď připomíná Titanic? A proč je ve výpravě tolik kněží různých vyznání? Odpověď je jasná – protože protomolekula uvěznila a spoutala tolik duší – musí tu být někdo, kdo je uloží k odpočinku. Ovšem Bůh dal člověku Zemi, nesliboval hvězdy… Jak se s tímto duchovní vyrovnají, je také zajímavá otázka. Všichni se bojí Prstence, co víc, jsou přímo k smrti vyděšeni, vždyť kdo by se nebál mimozemského požírače duší. A kde jinde než ve volném vesmíru si lidé uvědomí, jak je život křehký, jak jsou závislí na umělé podpoře života, chráněni od vakua jen tenkou skořápkou lodi? Jsou jen slabými loutkami ve spárech setrvačnosti a zrychlení. A co teprve nelidská ničivá nepředvídatelná moc, jak ta s nimi naloží?

Kapitán James Holden se snaží dostat od Prstence co nejdál, nejlépe na druhou stranu sluneční soustavy. Jenže osud tomu chce jinak a Holden dostává další hlavní roli ve hře s názvem Budoucnost lidstva. A tak se čtenář znovu potkává se sympatickou posádkou Holdenovy lodi Rosinanta. V prvním díle Leviatan se probouzí je děj vyprávěn z pohledu dvou hlavních hrdinů, v Kalibánově válce, se pohled rozrostl o další dvě postavy. Stejně tak i zde jsou čtyři protagonisté: Jim Holden, šéf bezpečnosti Carlos Baco, přezdívaný výstižně Bull, reverendka Anna Volovodovová a technička Melba Kohová. S poslední jmenovanou vstupuje do hry další Maová – tato mocná rodina ještě neskončila a i teď dokáže pohnout nebem i zemí. Anna důstojně nahrazuje političku Avasaralu, silnou postavu druhého dílu. Nikdo ze jmenovaných nepatří mezi ty, co se snadno vzdávají. Boj mezi Zemí, Marsem a Pásem ještě neskončil, každý se bojí, že ho ten druhý střelí do zad. Opice se pobijí mezi sebou, nepotřebují mimozemského nepřítele. Jen Holden zůstává nenapravitelný optimista, je jediný, kdo se vymyká jakémukoli velení a politickým tlakům. Jeho charisma, přesvědčivost a pověst člověka, který nikdy nelže, se ještě bude hodit.

Na začátku knihy se seznamujeme s novými hrdiny, takže první dojem je zmatený, čtení neplyne hladce, prokousávala jsem se dějem, nevěda, kdo je kdo a zda má klíčový nebo jen epizodní význam. Pro ty, co nečetli předchozí díly, nebo už si něco nepamatují, jsou informace o předešlém dění zopakovány, a to několikrát. Autorům se nedá upřít talent přiblížit čtenáři situaci, ovšem dlouhé popisy oprav vesmírných lodí poněkud nudí. Zato boj ve vakuu je atraktivní – není zřejmé, kde je nahoře a kde dole, každý špatný odraz může být posledním, krev se vznáší v podobě rudých koulí v prostoru. Čtenáře čeká na akční scény hodně bohatý příběh, lidské tahanice a bojůvky, stejně tak pohnutky hrdinů jsou jako ze života. Možná trochu vadí černobílost postav – Holden je vnímán jako nechybující posel dobra (a nejen on) a jedna z postav je vyloženě záporná od začátku do konce, jako by ani nebyla lidská.

Abaddonova brána je klasická space opera a trochu i duchařina. Ano, čtete správně, duchařina. Protomolekula už dříve dokázala, že si umí pohrávat s lidským vědomím. Díky za tento zajímavý prvek, přesně takové oživení kniha potřebuje, protože tento díl je zatím ze série nejslabší. Na konci knihy čeká příležitost a naděje, největší, jakou kdy lidstvo dostalo. Vrátka, nebo spíše vrata do dalšího dílu jsou otevřená a nové téma nadmíru lákavé. Trilogie se totiž mezitím rozrostla o čtvrtý díl, který vyšel v originále v červnu letošního roku s názvem Cibola Burn. Autoři mají smlouvu ještě na další dvě volná pokračování a několik novel, které, doufám, nakladatelství Triton také vydá.

 

James S. A. Corey, Abaddonova brána (Expanze 3)
/Abbadon´s Gate/
Nakladatel: Triton
Překlad: Jana Rečková
Obálka: Daniel Dociu
Redakce: Lukáš Foldyna
Rok vydání: 2014
Počet stran: 432
Rozměr: 145×205
Provedení: brožovaná
Cena: 399 Kč

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Abaddon znamená zkáza, nebo také místo zatracení a jedna z částí pekla. Ve třetím díle úspěšné a cenami ověnčené série Expanze autorské dvojice Daniel Abraham a Ty Franck, píšící pod pseudonymem James S. A. Corey, se na takové místo můžeme podívat.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Mentati Duny

Fantasya.cz, nové knihy - 1. Říjen 2014 - 22:00
Zhruba sto let po bitvě o Corrin se na planetách odehrávají změny, které ovlivní budoucnost celého lidstva. Hnutí Manforda Toronda, jež získalo vliv po porážce myslících strojů, putuje po planetách a fanaticky ničí všechny stopy po technologiích.
Kategorie: Science fiction

RECENZE: Douglas E. Richards, Napojení

Sarden.cz - 30. Září 2014 - 23:00
Tagy: D. E. RichardsLiteraturaRecenzeHostSci-fitechnothriller

Nadupaný technothriller s nálepkou NY Times bestseller se řítí na pulty českých knihkupců a již sama anotace slibuje opravdu zajímavou jízdu, která přiláká nejednoho milovníka konspiračních teorií, špionáží a příběhu, který stojí na pomezí skutečnosti a science fiction. Jak ovšem napínavý a akční thriller obstojí u českých čtenářů?

Douglas E. Richards je pro nás jméno naprosto neznámé. Přesto tento americký autor stihl posbírat již řadu ocenění a několik jeho knih se zařadilo mezi bestsellery. Se sci-fi thrillery koketoval již dříve ve své sérii pro děti The Prometheus Project. Největší úspěch ovšem zaznamenala jeho kniha Napojení, která se v roce 2011 stala nejprodávanější e-knihou internetového obchodu Amazon a to hned ve dvou kategoriích - technothriller a science fiction. V roce 2012 vyšlo jeho pokračování pod názvem Amped (Zesílení).

Kira Millerová patří mezi největší kapacity molekulární biologie. Její inteligence a nadání ji předurčili k velkým činům. Jenže jak to tak bývá, je tu vždy nějaké to ALE. V případě Kiry je to fakt, že patří mezi nejhledanější osoby planety. Na seznamu tajných služeb stojí výš už jen Usáma bin Ládin. Jak se na tento seznam nadaná vědkyně dostala? Vcelku jednoduše, prý spolupracuje s teroristy a chystá se vyhladit veškeré neislámské obyvatelstvo planety Země pomocí vepřového masa. Proč? To nikdo netuší, jedno je ale jisté. Kdokoliv se jí snažil chytit, neuspěl. Vypadá to, že tahle dáma v sobě skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.

Zde přichází na scénu David Desh, veterán z Iráku, který před nedávnem odešel z armády. Jeho nadřízení z toho nadšení zrovna nejsou, přeci jen chlap s jeho zkušenostmi a intuicí se hledá těžko. Naštěstí se David uvolí, že pomůže Kiru vypátrat a dopadnout. Jenže je Millerová opravdu tak nebezpečná, jak mu jeho nadřízení vylíčili, nebo je pravda trochu někde jinde? To je otázka, která Deshovi neustále vrtá hlavou. Přesto se pouští po stopách této nebezpečné bioložky, jenže netuší, že právě jeho vstupem na scénu se spouští nekontrolovatelný běh událostí, které mohou ovlivnit celé lidstvo.

Richards je vystudovaný mikrobiolog a právě tento nelehký vědní obor hraje prim i v jeho knize. Navíc je vidět, že právě zde si je autor opravdu pevný v kramflecích a nebojí se opravdu fantaskních teorií. Na druhou stranu je ovšem pravda, že by běžný čtenář mohl mít občas trochu problém něčemu porozumět. Zde ovšem zasahuje autorova “boží” ruka a vše dopodrobna vysvětluje, aby této tématice porozuměli všichni. Což je sice fajn, jenže také docela rušivé.

Ve chvílích, kdy samotný děj nabírá rychlost splašeného vlaku TGV, ze kterého v každé zastávce strojvůdce volá “Nezastavujeme máme zpoždění”se může zdát, že na čtenáře čeká další příjemná akční oddechovka. Jenže ouha, v tom nejlepším autor dupe na brzdu a jeho postavy se dávají do několika stránkového vysvětlování co a jak (to aby tomu i nezasvěcený čtenář rozuměl). Celý děj tak ztrácí na dynamičnosti a plynulosti, což je rozhodně škoda, protože tento příběh má celkem slušný potenciál k tomu, aby své čtenáře naprosto přikoval a donutil je dočíst celou knihu na jeden zátah. Celkové neučesanosti moc nepřidávají ani samy postavy, které jsou víceméně černobílé a jen opravdu málokdy dokáží čtenáře něčím překvapit.

Přes tyto neduhy, které můžou leckoho od čtení odradit, je Napojení knihou, která svými zvraty, dramatickým tempem a originálními nápady dokáže čtenáře přitáhnout a zpříjemnit mu tak sychravý podvečer s jednou zajímavou jednohubkou, která sice naplno neoslní, ale na druhou stranu ani neurazí. A navíc konspiračních teorií není nikdy dost a zde se tato linka opravdu vyvedla.

 

Napojení

Douglas E. Richards
Nakladatel: Host 
Překlad: Radka Knotková
Rok vydání: 2014
Počet stran: 384
Provedení­: brožovaná
299 Kč

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Nadupaný technothriller s nálepkou NY Times bestseller se řítí na pulty českých knihkupců a již sama anotace slibuje opravdu zajímavou jízdu, která přiláká nejednoho milovníka konspiračních teorií, špionáží a příběhu, který stojí na pomezí skutečnosti a science fiction. Jak ovšem napínavý a akční thriller obstojí u českých čtenářů?

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

1. Leden 1970 - 1:00
TOPlist