Science fiction

Kniha měsíce: Únor

FantasyPlanet.cz - 22. Březen 2014 - 23:00
Naše pravidelné redakční hlasování se tentokráte týkalo nejkratšího měsíce v roce, ale délka boje zavilých zastánců té hodnotné literatury tím nebyla nijak ovlivněna…
Kategorie: Science fiction

Nominace na ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu za rok 2013

Sarden.cz - 22. Březen 2014 - 7:51
Tagy: LiteraturaCeny Akademie SFFHNejlepší SF

Bacigalupi, Paolo: Prachožrouti (Albatros)

Beukesová, Lauren: Zoo City (Laser-books)

Corey, James S. A.: Leviatan se probouzí (Triton)

Kadlečková, Vilma: Mycelium 1: Jantarové oči (Argo)

Miéville, China: Kolejmoří (Laser-books)

 

Nejlepší fantasy a horor

Abercrombie, Joe: Rudá země (Polaris)

Andrews, Ilona: Magie zabíjí (Fantom Print)

Erikson, Steven: Potoky krve (Talpress)

Gaiman, Neil: Oceán na konci uličky (Polaris)

Hearne, Kevin: Praštěný (Laser-books)

 

Nejlepší povídka

Bandžuch, Tomáš: Andělíčkářka (Legendy: Prokleté knihovny)

Kotouč, Jan: Velitelské rozhodnutí (XB-1)

Stožická, Zuska: Letec do večnosti (Fantázia 2013)

Štiblaríková, Lenona: Bratislavská bludička (Mlok 2013)

Vrbenská, Františka: Čas řeky (Fantastická 55)

 

Cena za dlouholetou práci pro SF

Martin Fajkus

Richard Podaný

Martin Šust

 

Nejlepší původní čes. nebo slov. kniha

Bronec, Michael (ed.): Legendy: Prokleté knihovny (Straky na vrbě)

Červenák, Juraj: Chřestýš Callahan (Brokilon)

Hlávka, Jan & Vybíralová, Jana: Mráz a hry (Brokilon)

Kadlečková, Vilma: Mycelium 1: Jantarové oči (Argo)

Novotný, František: Křižník Thor (Klub Julese Vernea)

 

Nejlepší překlad

Caha, Petr (Oceán na konci uličky)

Niklová, Kateřina (Spálená mrazem)

Podaný, Richard (Prachožrouti)

Rečková, Jana (Leviatan se probouzí)

Žáček, Milan (Kolejmoří)

 

Nejlepší dílo (domácího) výtvarníka

Ivan, Michal (Zlato Arkony 2)

Kučerovský, Tomáš (Mycelium 1: Jantarové oči)

Malík, Milan (Prachožrouti)

Šouflová, Jana & Dvořák, Miroslav (Legendy: Prokleté knihovny)

Trávníček, Pavel (Plnou parou)

Nejlepší internetové nédium

FantasyPlanet

Legie

XB-1

 

Nadějný nováček / počin roku / zvláštní cena

Jan Hlávka a Jana Vybíralová za založení v rámci české space opery výjimečného románového cyklu Algor.

Martin Králik za založení nakladatelství Rogerbooks, v němž poskytuje šanci začínajícím slovenským i českým autorům.

Kristina Nowakowska a redakce Pevnosti za záchranu časopisu Pevnost.

Nakladatelství FANTOM Print za nové vydání fantasy ságy Kolo času.

Nakladatelství XYZ za Zlatou knihu komiksů Vlastislava Tomana.

 

Nejlepší nakladatelství

Argo

Brokilon

Fantom Print

Laser-books

Triton

 

Nejlepší povídková kniha

Bronec, Michael (ed.): Legendy: Prokleté knihovny (Straky na vrbě)

Červenák, Juraj: Chřestýš Callahan (Brokilon)

Erikson, Steven: Potoky krve (Talpress)

Šust, Martin (ed.): Plnou parou (Argo)

Willisová, Connie: Vnitřní záležitosti (Triton)

 

Takže, kdo si myslíte, že to vyhraje? Svoje kandidáty pište do diskuze.

 

 

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Vážení čtenáři, přinášíme vám výsledky prvního kola ceny Akademie SFFH pro rok 2013.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Tavi je akadem bez živlů a se spoustou starostí

Fantasya.cz, nové knihy - 21. Březen 2014 - 23:00
A se spoustou příležitostí, jak přijít o život. Z pasáčka se mladík v prvním díle dostal na svou vysněnou Akademii v hlavním městě. Jenomže to, co předtím vedlo k happyendu, bude teď mít dalekosáhlé následky. Taviho dobrodružství totiž probudilo vord, nepřítele, jehož případné vítězství by neznamenalo jen porážku Alery, ale i totální likvidaci všech svobodných tvorů.
Kategorie: Science fiction

Legie, Lovci monster 4 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA)

Fantasya.cz, nové knihy - 21. Březen 2014 - 23:00
Jedno monstrum, hromada peněz, kdo by odolal. Ale pak se z monstra vyklubal pozůstatek z Rozhodujícího týdne, nejnebezpečnějšího armádního programu z druhý světový, v Las Vegas se otevřelo peklo a osud mi znovu důrazně připomněl, že být Vyvoleným je vážně na prd. Jmenuju se Owen Zastava Pitt, Lovec monster, bojovej účetní a Vyvolenej ve válce o osud vesmíru a tentokrát na to nejsem sám. Dneska tu mám stovky lovců monster z celýho světa. Dneska mám svou vlastní legii.
Kategorie: Science fiction

Ceny Akademie: Nominace

FantasyPlanet.cz - 21. Březen 2014 - 23:00
Blíží se vyhlašování nejprestižnější domácí žánrové ceny a je tedy čas zveřejnit nominace. Zde vám je předkládáme s malým komentářem…
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: Sin City 7: Do srdce temnoty

Sarden.cz - 20. Březen 2014 - 23:37
Tagy: Sin CityF. MillerKomiksComics CentrumUkázky

Český překlad posledního dílu Sin City je venku. Do srdce temnoty uzavírá nejrozsáhlejší a nejdéle vytvářené dílo scenáristy a výtvarníka Franka Millera. Celkem vzniklo přes 1300 stran, čímž se Sin City řadí mezi nejrozsáhlejší autorské komiksy vůbec. Zají-mavý je fakt, že knihy mají jinou vnitřní chronologii než jsou pořadová čísla na jejich obálkách. Sedmička Do srdce temnoty se odehrává mezi knihami Drsný sbohem a Velká tučná zabijačka (tedy mezi prvním a třetím dílem). Je ale zároveň posledním komiksem, který Miller ze Sin City na-kreslil. K dostání je v eshopu www.comicscentrum.cz, v kamenném obchodě nakladatelství a ve většině knihkupectvích.

“Překlad série Sin City byl velmi náročný a bylo třeba sladit americké slangové výrazy, dvojsmysly a narážky, které Miller často používá, a zakomponovat je do českého textu. Chtěli jsme zabránit posunu významů, aniž bychom museli knihu doplnit množstvím vysvětlivek,” říká Václav Dort, ředi-tel nakladatelství Comics Centrum, který přeložil celou sérii. Oproti prvnímu českému vydání změ-nil i název knihy, aby lépe odpovídal jejímu obsahu.

“Pro celou sérii Sin City je používán font, který byl vytvořen z původního Millerova ručně psaného písma. Cílem bylo zachovat jeho typický rukopis a to se díky velkému množství jednotlivých pís-men podařilo. Knihy proto působí dojmem ručního letteringu, což byl i úmysl našeho nakladatel-ství,” dodává Václav Dort.

V knize Do srdce temnoty využívá Frank Miller stejně jako ve všech dílech od čtyřky Ten žlutej par-chant doplňkové barvy (žlutou, modrou, červenou). Navíc jedna poměrně dlouhá pasáž je plnoba-revná. O vybarvení se postarala bývalá Millerova manželka Lynn Varleyová, která spolupracovala i na jeho dalším komiksu 300: Bitva u Thermopyl. V současnosti se Miller věnuje přípravě filmu Sin City 2: Ženská, pro kterou bych vraždil, který by měl vstoupit do kin 22. srpna 2014.

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Nejdelší, nejvelkolepější a nejpestřejší návštěva ve městě hříchu – Sin City. To mizerný město, koho nezkazí, toho aspoň pošpiní. Koho nedokáže pošpinit, toho zabije. Z jeho bahna vzejde opravdový hrdina, který je ochoten položit svůj život pro dámu.

Kategorie: Science fiction

Cesta hněvu, Kniha a meč 1 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA)

Fantasya.cz, nové knihy - 20. Březen 2014 - 23:00
Dun-Cadal velkou část svého života propil. Zrazen přáteli – kteří se odvrátili od svých ideálů a zaprodali se nové republice – a pronásledován žalem nad ztrátou svého učedníka, který mu na bojišti zachránil život a kterého pak za odměnu cvičil, aby se mohl stát rytířem, skoncoval s politikařením, s dobrodružstvím i s lidmi. Lidé ale neskončili s ním – ještě ne.
Kategorie: Science fiction

Bojem proti padlým andělům to teprve začíná…

Fantasya.cz, nové knihy - 20. Březen 2014 - 23:00
Mladá Violet Eden žije s domněním, že andělé jsou pouze součástí legend. Život jí však změní sedmnácté narozeniny a s nimi zjištění, že tyto bytosti opravdu existují a ona sama toho s nimi má hodně společného.
Kategorie: Science fiction

Jon Sprunk: Vábení Stínu

FantasyPlanet.cz - 20. Březen 2014 - 23:00
Na konci prvního dílu jsme opustili Caima ve chvíli, kdy předal království do rukou královny Josefíny. Sám odmítl vládu po jejím boku a opustil město Otir s jeho temnými uličkami. Pátrání po jeho minulosti ho totiž vede na sever. Tam, jak doufá, nalezne odpovědi nejen na otázky o svém původu, ale i o své schopnosti vládnout stínům.
Kategorie: Science fiction

Drsné sny, Kladivo na čaroděje 6

Fantasya.cz, nové knihy - 19. Březen 2014 - 23:00
Policie je jedna z mnoha organizací, kterým se tým Felixe Jonáše zásadně vyhýbá, ale co jsou zásady v porovnání s tučným honorářem? Policista zavražděný kolegou, jemuž najednou přeskočilo, je však jen špičkou ledovce, pod kterým spí něco prastarého, co skrze své sny brnká na struny potlačovaného vzteku. Do Prahy přijel nevítaný host, a až se konečně probudí, bude se chtít bavit. A spíše než na schovávanou si bude chtít zahrát na genocidu.
Kategorie: Science fiction

Poslední drakobijce má draka, losa, kouzelníky-elektrikáře a britský humor

Fantasya.cz, nové knihy - 19. Březen 2014 - 23:00
Vzato kol a kolem je fantasy de facto pohádka pro dospělé, a tak není divu, že se tento žánr těší úctě i u mladšího publika. Právě na tyto čtenáře je cílena spousta fantasy titulů, ve kterých hrají prim převážně -náctiletí „vyvolení“, předvídatelný příběh a absence invence. Mezi ně se řadí i Poslední drakobijce, první kniha ze série Kronika Jennifer Strangeové. A přestože je Jennifer -náct, druhé dva jmenované neduhy se na ni nevztahují.
Kategorie: Science fiction

Železonoc a jiné podivnosti – Petra Slováková

FantasyPlanet.cz - 19. Březen 2014 - 23:00
Když se v postapokalypse kouknete do chřtánu mrtvému krokodýlovi, co uvidíte? Několik lidských hlav mezi zubními implantáty tak gigantických rozměrů, že je ani nemůže čelist pojmout. A tyto hlavy budou navíc neoddělitelně spjaty s vnitřními tkáněmi zvířecí tlamy… Prostě puch, sliz, krev a ztracené sny.
Kategorie: Science fiction

František Novotný: Valhala

FantasyPlanet.cz - 19. Březen 2014 - 23:00
Nakladatelství Triton připravilo ve spolupráci s nakladatelstvím Argo vydání trilogie Františka Novotného Valhala. Jedná se o druhé vydání, které tentokrát dostane čtenář do rukou v jednom úctyhodném vázaném svazku o více než 1000 stranách. V prvním vydání nesly jednotlivé díly názvy Dlouhý den Valhaly, Další den Valhaly a Konečný den Valhaly, avšak milovníci literatury SF o trilogii stručně hovoří jako o Valhale, takže jednosvazkové druhé vydání se přiklonilo k tomuto názvu.
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: D. Lehane, Dotek temnoty

Sarden.cz - 19. Březen 2014 - 23:00
Tagy: D. LehaneEpochaDetektivkaZ jiného soudkuKenzie a GennaroBostonLiteraturaUkázky

O autorovi:

Dennis Lehane (*1965)

Americký autor s irskými kořeny se narodil v roce 1965 v bostonské čtvrti Dorchester.

Do literatury vstoupil románem Černá nenávist, v němž představil dvojici soukromých vyšetřovatelů Patricka Kenzieho a Angelu Gennarovou. K netradičnímu detektivnímu páru se následně vrátil ještě pětkrát, za pozornost stojí zejména kniha Sbohem, baby, kterou si pro režisérský debut vybral herec Ben Affleck.

Také další dva autorovy samostatné romány byly zfilmovány, Tajemná řeka Clintem Eastwoodem a Prokletý ostrov Martinem Scorsesem, a v současnosti se pracuje na adaptacích povídky Animal Rescue a knihy Live by Night, jejíž děj Lehane situoval do období americké prohibice.

Kromě psaní kratších textů (sbírka Coronado) a sestavování antologií (Boston Noir) se autor věnuje také tvorbě pro televizi (The Wire) a sám sebe si zahrál v populárním seriálu Castle na zabití.

O sérii Kenzie a Gennarová:

Patrick Kenzie a Angela Gennarová, soukromí detektivové se specializací na hledání zmizelých osob, vystupují v celkem šesti samostatných knihách (v ČR vyšly zatím první dva – Černá nenávist a Dotek temnoty – a na tento rok se chystá třetí, Nic není svaté) Jejich příběhy se odehrávají v Bostonu a oba vyšetřovatelé mají více přátel na odvrácené straně zákona než na té správné – v čele s psychopatem se zálibou ve výbušninách Bubbou Rugowskim. Je to temný svět, ale hrdinové v něm umějí chodit.

V každém z těchto šesti románů Lehane proniká hlouběji do podstaty zla: od zkorumpovaných politiků, pedofilů, sériových vrahů, otců tyranů, černošských gangů až po vůdce sekt a psychopaty. Zároveň se v nich naplno projevuje autorův svébytný styl, ve kterém se drsná škola spojuje s osobní existencionální výpovědí. Dennis Lehane se noří do prostředí městských gangů, rasových bojů, politiky a ušmudlaných lidských osudů – aniž by se v těchto motivech utopil a přestal psát strhující thrillery.

Již vyšlo:

Černá nenávist

Skupina mocných politiků nabídne Patricku Kenziemu a Angele Gennarové velký obnos za malou službu: najít zmizelou uklízečku, která ukradla přísně tajné dokumenty. Jenže… Z uklízečky se vyklube manželka a matka. Z dokumentů fotografie skandálního charakteru. Za prostou krádeží se najednou skrývá mnohem víc, než se zprvu zdá. Po čem žena skutečně prahla, byla spravedlnost – a v bostonských ulicích se pravda může snadno obrátit proti vám.Ať už se to Patrickovi a Angele líbí, nebo ne, při řešení případu, ve kterém nejde jen o dobro a zlo, se z nich stává lovná zvěř. A v Bostonu snad není nikdo, kdo by je nechtěl zabít. Nezbývá, než si před touhle válkou připít. Šance, že ji přežijí, je minimální.

K dostání v každém dobrém knihkupectví nebo na stránkách nakladatele. Ale také jako ebook na Palm knihách.

Vyjde:

Nic není svaté

Krásná žena zničená žalem zmizela beze stopy. Stejně tak i detektiv, kterého najali, aby ji našel. A rovněž spousta peněz. Na scénu vstupují ostřílení soukromí vyšetřovatelé Patrick Kenzie a Angela Gennarová. Pocházejí z drsných ulic bostonské čtvrti Dorchester, a tak už viděli všechno – a přežili. Nový případ je však zavádí na neprobádané území, kde není nic svaté – na území lží a korupce, kde věřit komukoliv může znamenat smrt a každý krok může být poslední.

Vyjde v červnu 2014.

 

Ukázka z Doteku temnoty:

Prolog

Štědrý den

18.15

 

Před třemi dny, v noci, zrovna když podle kalendáře začínala zima, byl Eddie Brewer, kluk, se kterým jsem vyrůstal, jedním ze čtyř lidí zastřelených v jedné večerce. Nešlo o loupežné přepadení. Střílel James Fahey. Zrovna se rozešel s přítelkyní Laurou Stilesovou. Pracovala v prodejně jako pokladní a měla službu od čtyř do půlnoci. V jedenáct patnáct, jen chvíli po tom, co si Eddie Brewer nasypal do plastového kelímku led a zalil ho spritem, vešel James Fahey a střelil Lauru Stilesovou jednou do obličeje a dvakrát do srdce.

Pak vpálil kulku do hlavy Eddieho Brewera, prošel uličkou mezi chladicími boxy, kde se poblíž mléčných výrobků choulil postarší vietnamský pár. Dvě kulky pro každého a James Fahey došel k závěru, že jeho dílo je dokonáno.

Šel do auta, sednul si za volant a na zpětné zrcátko přilípnul soudní zákaz přibližovat se k expřítelkyni, se kterým na něj vyrukovala Laura a její rodina. Pak si omotal kolem hlavy jednu z Lauřiných podprsenek, loknul si z láhve Jacka Danielse, strčil si pistoli do pusy a zmáčknul spoušť.

James Fahey a Laura Stilesová byli na místě mrtví. Postarší Vietnamec zemřel při převozu do Carneyovy nemocnice, jeho žena dodýchala několik hodin po něm. Eddie Brewer upadl do kómatu. Doktoři prohlásili, že prognóza není moc dobrá, a taky se nechali slyšet, že je zázrak, že ještě žije.

Novináři se toho chytli, protože i když Eddie, s nímž jsem vyrůstal, rozhodně nebyl světec, stal se knězem. Tu noc, kdy schytal kulku do hlavy, si šel zaběhat. Měl na sobě jen tričko a tepláky, takže Fahey nemohl jeho životní poslání tušit. Osobně jsem toho názoru, že by se tím stejně nic nezměnilo. Jenomže tisk těsně před Vánoci vycítil nostalgii po víře a snažil se z jeho kněžství vytřískat co nejvíc.

Televizní komentátoři i redaktoři od novin líčili náhodné postřelení Eddieho Brewera jako biblické znamení. Apokalypsa, vykřikovali, a v jeho farnosti v Lower Mills i v okolí Carney se konala jedna bohoslužba za druhou. Eddie Brewer, prachobyčejný fráter a naprosto nevýrazný chlápek, byl na nejlepší cestě stát se mučedníkem. Ať už živý nebo mrtvý.

S noční můrou, která vstoupila do mého života a do životů dalších lidí ve městě před dvěma měsíci, však měla celá aféra Eddieho Brewera pramálo společnýho. Po tom prožitém zlém snu mi zůstaly nezahojené rány, doktoři říkali, že už je to tak dobrý, jak se dalo předpokládat, i když doteď nemám cit v pravačce a ještě pořád mě pod vousy, co si nechávám narůst, pálí jizvy. Ne, ani kněz, který se připletl do přestřelky, ani sériový vrah, s nímž jsem měl tu čest, ani „etnické čistky“ v jedné z bývalých republik Sovětského svazu, ani muž, co se prostřílel klinikou umožňující potraty hned za rohem, a ani další sériový vrah, co zabil deset lidí v Utahu a ještě ho nechytili, – nic z toho spolu nesouvisí.

Jen někdy mívám pocit, že to spolu souvisí, že všechno to nahodilé násilí má nějakou spojitost a že stačí jen přijít na to jakou, aby to všechno dávalo smysl, aby se to dalo pochopit.

Vousy si nechávám narůst ode Dne díkůvzdání; nikdy předtím jsem je nenosil. Zastřihávám si je, nicméně pokaždé, když ráno stojím před zrcadlem, mě jejich existence překvapí. Jako by se mi celou noc nezdálo o ničem jiném než o hladké tváři nerozryté jizvami, o kůži bez poskvrnky, jakou mají jen batolata, hebké a zrůžovělé svěžím povětřím a hýčkané láskyplnou mateřskou péčí.

Detektivní kancelář Kenzie – Gennarová má zavřeno. Řekl bych, že už se v ní začíná usazovat prach; v koutě za stolem už mám nejspíš první osamělou pavučinu a Angie nejspíš taky. Angie je pryč od konce listopadu; a já se na ni snažím nemyslet. Na Grace Coleovou taky. A na Graceinu dceru Mae jakbysmet. Nechci si připomínat nic z toho.

Mše naproti přes ulici právě skončila. Venku panovalo s ohledem na roční dobu nezvykle teplé počasí, sloupec rtuti končil vysoko nad nulou, i když slunce zapadlo už před hodinou a půl. Farníci postávali venku, jejich hlasy ostře zněly tmou: šťastný a veselý, přáli si navzájem. Pozastavovali se nad rozmary počasí, které si po celý rok prý dělalo, co chtělo. Ano, v létě byla zima, na podzim nezvyk­le teplo a pak najednou začalo být lezavo a přišel mráz. Zazněla i slova o tom, že by nikoho nepřekvapilo, kdyby se na Štědrý den ráno teplota vyšplhala přes dvacet stupňů.

Padlo jméno Eddieho Brewera. Chvíli o něm mluvili, ale ve vší stručnosti. Měl jsem pocit, že si nechtěli kazit sváteční náladu. Achich, kam ten svět spěje? Svět se zbláznil, říkali. Zbláznil. Zbláznil. Zbláznil.

V poslední době trávím venku hodně času. Z verandy se dívám na lidi, a i když je dost chladno, jejich hlasy mi nedovolí odejít, zraněnou ruku mám ztuhlou a zuby mi začínají drkotat o sebe.

Vždycky po ránu si beru kafe ven, sedím na čerstvém vzduchu a dívám se přes ulici na školní dvůr, na malé kluky s modrými kravatami a v modrých kalhotách, dívenky v kostkovaných sukních a lesklých baretech pobíhající sem a tam. Jejich nečekané výkřiky a rychlé pohyby, jejich zdánlivě nevyčerpatelná zásoba kypící energie, mi někdy lezou na nervy, jindy mě zase nabudí. Záleží na tom, jakou mám zrovna náladu. Když mám den blbec, jejich jekot je jako skleněné střepy, co se mi zabodávají podél páteře. Když mám ale dobrý den, tak cítím příval čehosi, co by se dalo popsat jako připomínka doby, kdy jsem byl zdravý, kdy mě nebolelo něco tak přirozeného jako dýchání.

O co jde především, napsal, je bolest. Kolik jí dokážu snést, kolik jí přenesu jinam.

Přišel v době, kdy si počasí dělalo, co chtělo, nikdo nečekal, že podzim bude tak teplý, a vůbec všechno bylo vzhůru nohama. Jako byste se dívali do díry v zemi a tam dole viděli plout hvězdy a pableskovat souhvězdí, a pak byste vzhlédli k obloze a viděli jen špínu a stromy visící korunami dolů. Jako by měl ruku položenou na zeměkouli, najednou do ní šťouchl a celý svět – nebo přinejmenším ten můj – se roztočil.

Čas od času se za mnou staví Bubba, Richie, Devin nebo Oscar. To pak sedíme venku a povídáme si o fotbale, školním poháru nebo nových filmech. Nemluvíme o tom, co se stalo na podzim, o Grace ani Mae. Nemluvíme o Angie. A taky nikdy nemluvíme o něm. K tomu, co napáchal, už není co dodat.

O co jde především, napsal, je bolest.

Ta slova na kusu bílýho papíru formátu A4, jaký se dává do kopírky, mě nepřestávají pronásledovat. Připadá mi, jako by je někdo vytesal do kamene a ne napsal na papír.

 

Anotace:

V ulicích Bostonu řádí sériový vrah, jehož výběr obětí zdánlivě postrádá smysl. Je zvrácený, brutální, nepředvídatelný. A hlavně – posledních dvacet let sedí za mřížemi…

Dvojice soukromých detektivů Patrick Kenzie a Angela Gennarová se účastní honu na vraždící bestii, jejíž činy – jak pomalu zjišťují – se točí kolem jejich dětství. Jenže jak je může ohrožovat člověk odsouzený už před lety na doživotí? Co se v minulosti stalo, že někomu stojí za to zabíjet znovu?

Patrick a Angela hrají o všechno. O život svůj i životy svých blízkých. Každý z nich někoho ztratí a nijak tomu nelze zabránit. Souboj s psychopatem se vyhrát nedá. Ať zvítězíte, nebo prohrajete, temnota, které se při tom dotknete, vás ovlivní už navždy…

Lehane, Dennis

Dotek temnoty

/ Darkness, Take My Hand/

Nakladatel: Nakladatelství Epocha

Série: Kenzie & Gennarová 2

Překlad: Petra Andělová

Obálka: Ida Saudková

Formát: hardback, 135x200 mm

Počet stran: 424

Cena: 359 Kč

Pro víc informací navštivte stránky nakladatele, profil nakladatele nebo autora.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Přečtěte si ukázku z Doteku temnoty - nového román mistra americké detektivky Dennise Lehaneho

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: J. Červenák, Mrtvý na Pekelném vrchu

Sarden.cz - 19. Březen 2014 - 23:00
Tagy: J. ČervenákDetektivkaZ jiného soudkuLiteraturaUkázkaArgoStein a Barbarič

Ukázka

Zisky, které měl Schemnitz z těžby zlata, stříbra a olova (ve válečných časech velmi žádaného), byly na městě rozhodně vidět. Rušné Horní náměstí, kde sídlili nejbohatší těžaři, by zahanbilo i Prahu a Vídeň, o Prešpurku nemluvě. Měšťanské domy se v posledních desetiletích pod dohledem italských a francouzských architektů rozrostly v hotové paláce a mnohé z nich měly vlastní opevnění. Všude se skvěly sochy, fresky a reliéfy se signaturou proslulých umělců. Po dlažbě neznečištěné splašky (nejstarší doly pod městem sloužily jako kanalizace) drkotaly honosné kočáry. Všude korzovali měšťané odění dle nejnovější módy.

A přece na město nebyl hezký pohled. Stačilo zvednout zrak nad třpytivé měděné střechy a do očí bodly bezútěšné poruby a spáleniště na okolních kopcích, zející jámy a haldy po povrchové těžbě či nevzhledné dřevěné konstrukce s rumpály a koňskými žentoury nad všudypřítomnými šachtami. Nad to vše stoupal černý dým z hutí a nesčetných uhlířských milířů. Vzduch už v tuto dobu páchl kouřem a štípaly z něj oči. Mrzutého Barbariče napadlo, že pro hříšnou duši je to dobrá příprava na pobyt v jámě pekelné.

Ve Schemnitzu se nikdy nešlo rovně, jen do kopce nebo z kopce. Osídlení se rozkládalo na svazích Paradajzu, Glanzenbergu, Tanádu a dalších kopců, prošpikovaných doly. Venku bylo pod mrakem, ale dusno, Barbaričovi v peleríně stačilo dojít po Růžové ulici na Horní náměstí a zpotil se jako tažný valach. I vnější a vnitřní radniční schody mu nelítostně připomněly nedostatek spánku a víno, ještě pořád kolující v žilách. Už na první podestě se musel zastavit a zhluboka se vydýchat. Robustní Wolf, který měl náskok několika schodů, se tázavě ohlédl.

„Je vám něco, pane?“

Barbarič si sundal tmavý klobouk s úzkou krempou a vysokým dýnkem a otřel si čelo krajkovým kapesníkem.

„Náročná noc. Dala zabrat slabinám i žaludku.“

Pousmál se v naději na trochu lidského porozumění. Obecní sluha místo toho pozvedl obočí jako kněz nad věřícím, který začal hlasitě chrápat uprostřed kázání. Barbaričovi zvadly koutky úst. Trochu si uvolnil krajkové okruží a pokračoval. Práh rychtářovy pracovny překročil s myšlenkou, že by měl udělat něco pro své zdraví. Bylo mu pětatřicet, polovinu života už měl dávno za sebou.

„Pane, notář je tady!“ zavolal hlásný z předsíně, kde za pultem seděl mladý písař Schweitzer.

„Díky, Wolfe. Vraťte se ke svým povinnostem,“ ozvalo se z otevřených dveří kanceláře. „Kde tak dlouho trčíš, Matěji?“

Barbarič pověsil klobouk a plášť na věšák a šeptem poprosil písaře o sklenici vody.

„Odpusť, spectabilis!“ otočil se ke dveřím. „Těžký život jediného právně vzdělaného muže ve městě. Musel jsem se věnovat naléhavému případu. Dotyčná osoba byla skutečně neodbytná.“

„Kdo by to do cudné paní Hagenové řekl?“

Barbarič ztuhl s číší vody na půli cesty k ústům. Písař se rychle odvrátil, aby skryl úšklebek.

„Paní Hagenová?“ pokusil se Barbarič o nechápavý tón a jediným douškem vyprázdnil sklenici.

„Nechme to být, Matěji. Pojď dál, nemáme čas.“

Barbarič zamračeně vrátil číši Schweitzerovi, kapesníkem si ještě jednou osušil čelo a zamířil do pracovny. Na prahu se překvapeně zarazil.

Baltazar Böhm nebyl sám. Naproti němu seděl urostlý, neoholený, zjizvený muž v zaprášeném vojenském oděvu. Po boku palaš, v bandalírovém pouzdře pistoli. Zpod hustého obočí, které mu dodávalo nerudný výraz zřejmě i tehdy, když byl v dobrém rozpoložení, si Barbariče měřily ocelově šedé oči.

Notář se musel ovládnout, aby si kapesník nepřitiskl k nosu – neznámý páchl koňským potem a bůhví, čím ještě.

„Kapitán Joachim Stein ze Stříbrné skály,“ představil ho rychtář. „Kapitáne, městský notář Matěj Barbarič.“

Stein vstal a toporně se uklonil – očividně to nedělal často. Barbarič zdvořilost opětoval. Když se otočil k rychtáři, Böhm už mu podával trochu zmačkanou listinu.

„Kapitánovo pověření.“

„Pálffyho parohy,“ podíval se Barbarič na pečeť. Nikdo žert neocenil, a tak se soustředil na text. Pak udiveně pohlédl na Böhma.

„Pokud tomu dobře rozumím, tak z příkazu vrchního velitele hornické oblasti musíme být od této chvíle k dispozici zde přítomnému kapitánovi. Splnit každý jeho rozkaz, i kdyby nás tu právě požádal, abychom mu vyprali šaty a naleštili holínky. Což, jak vidím a cítím, nesnese odkladu.“

„Rozumíte tomu dobře,“ potvrdil Stein kovovým hlasem.

Barbarič se k němu otočil. Důstojník ho stále zkoumal pichlavým pohledem a neobtěžoval se skrývat nedůvěru a pochybnosti.

„Tak tedy vítejte, kapitáne,“ řekl Barbarič teatrálně. „Vždycky se radujeme z těch vzácných okamžiků, kdy se kapitanátu nebo Dvorní vojenské radě uráčí odpovědět na naše prosby o vojenskou podporu. Pokud poslali jen vás, zřejmě jste muž vysokých vojenských kvalit a vydáte za sto husarů, o něž jsme žádali. Anebo jste na inspekci opevnění a posádky? Možná převezmete velení nad obranou města. Hejtmana Reuttera ale dosadili teprve nedávno, ještě si ani nevysloužil zákaznickou slevu v hospodě U hroznu…“

„Nic takového,“ zavrčel Stein.

„Tak o co jde, kapitáne? S jakým úkolem vás Pálffy poslal do Schemnitzu?“

Stein zachmuřeně pohlédl na rychtáře. „Jste přesvědčený, že tohle je vhodný člověk? I ten obecní sluha se mi líbil víc.“

„Chápu, že se vám nelíbí,“ pousmál se Böhm. „Je drzý, uštěpačný a to, co se dá říct pěti slovy, nafoukne na pět vět. Navíc je dnes v mizerné formě, bledý jako prostěradlo, očividně celou noc chlastal a dováděl s milenkou…“

Barbarič zvedl obočí.

„…ale rychle se vzpamatuje a bude připravený vás doprovázet.“

„Doprovázet kam?“ vyhrkl notář.

„Kam bude třeba, Matěji. Kapitán potřebuje někoho místního, kdo důvěrně zná schemnitské poměry, místní honoraci a je obeznámený s právními a vojenskými záležitostmi. Kdo se k tomu hodí víc než městský notář?“

„Městský hejtman,“ odvětil Barbarič pohotově. „Proč nepošleš pro Reuttera?“

„Protože, jak jsi před chvílí správně podotkl, je tu nový.“

„Za půl roku se určitě seznámil se vším, co by mohlo kapitána zajímat. Kromě toho, mé notářské povinnosti…“

„Na zasedáních rady tě zastoupí písař. Kdyby se vyskytlo něco naléhavého…“

„Písař? Slyším dobře? Nic proti Schweitzerovi, je vážně nadaný, ale opravdu si myslíš, že může převzít…“

„Matěji.“

Barbarič zachytil nervózní zachvění v rychtářově hlase a ztichl.

„Půjdeš ty,“ řekl Böhm pevně. „Kapitán Stein požaduje člověka, kterému důvěřuji. A ty toto kritérium navzdory mnoha nedostatkům splňuješ. Znáš skoro každého občana města, od hraběte komořího až po hornické předáky. Máš vrozený pozorovací talent a bystré uši – zachytíš každou klevetu, která proletí městem.“

„Každou očividně ne.“ Barbarič narážel na zvěst o něm a Ulrice Hagenové, která zjevně dolétla až na radnici.

„Navíc je o celé věci nutné vyhotovit podrobný záznam. Vyšetřování bude zřejmě ukončeno soudem a někdo přijde o hlavu. Není ani vyloučeno, že ta hlava spadne z krku obtěžkaného zlatem. Proto nesmíme udělat chybu. Na všechno dohlédneš jako zástupce městské rady. Ačkoli radní nebudou zasvěcení. Ani ty se nikomu nesvěříš.“

Barbarič se mračil. „Těžko můžu něco vyžvanit, když nemám tušení, o co jde. Jestli mám kapitánovi k něčemu být, musím vědět víc. Jinak to bude jen ztráta času. Kterou, jak jsem pochopil, si nemůžeme dovolit. Takže: vyšetřování čeho?“

Böhm se tázavě zadíval na kapitána. Stein dlouhou dobu mlčky hleděl na notáře. Pak se zhluboka nadechl.

„Ve Schemnitzu je zrádce podplacený Turky. Zřejmě někdo významný. Slíbil budínskému pašovi, že jeho oddíly dostane do města.“

Barbaričovo obočí vystoupalo vysoko do čela.

„Ty oddíly byly zneškodněny ještě v Dolní zemi,“ pokračoval Stein. „Ale zrádce je pořád zde a může s pohany zosnovat nový plán. Musíme ho odhalit a vydat do rukou spravedlnosti.“

„Jak? Máme nějakou indicii?“

„Indicii?“ nechápal Stein.

„Stopu, náznak, konkrétní podezření…“

„Pekelný vrch.“

Barbarič si vyměnil pohled s Böhmem a potom se zadíval zpátky na Steina. „Co je s ním?“

„Tam měl místní zrádce čekat na bezvěrce.“

„Jak by se dostali tak blízko k městu? Systém hradů a strážních stanovišť…“

„Měl je přivést jiný zaprodanec, horský průvodce. Toho mi před nosem vyfoukla tlupa hajduků. Jejich stopy vedly podél Krupinice přes lesy ke Schemnitzu. Myslím, že taky míří na Pekelný vrch.“

„Proč?“ zeptal se Böhm.

„Ten zrádce vodíval Turky už předtím. Někde má asi schovanou kořist z předchozích nájezdů.“

„A hajduci si na ni brousí zuby,“ přikývl Barbarič. „Předpokládám, že se chcete podívat na Pekelný vrch.“

„Ihned a bez odkladu,“ potvrdil Stein a vstal. „Váš nos to musí ještě vydržet, praní a leštění holínek odložíme na později. Obstarejte si koně.“

Anotace:

Historická detektivka s prvky špionáže a konspiračního thrilleru, ale i hororu, mysteriózního či dobrodružného románu od hvězdy české a slovenské fantasy. Napínavý děj se odehrává v Horních Uhrách v době tureckých nájezdů. Svéráznými hrdiny jsou ostřílený kapitán Joachim Stein - drsný, přímočarý a prostořeký válečný veterán a notář Matěj Barbarič - vzdělanec, diplomat a cestovatel se slabostí pro ženy a víno. Ti musí vyřešit případ vraždy šlechtice i pokus o velezradu.

Červenák, Juraj
Mrtvý na Pekelném vrchu
/Mŕtvy na Pekelnom vrchu/
Nakladatel: Argo
Překlad: Robert Pilch
Počet stran: 288
Rok vydání: 2014
Cena: 298 Kč


 

 

 

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Přečtěte si exluzivní ukázku z nové historické detektivky Mrtvý na Pekelném vrchu Juraje Červenáka. Knihu dnes vydává nakladatelství Argo.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Nelítostný, ale podmanivý svět pistolníků z Valhaly

Fantasya.cz, nové knihy - 19. Březen 2014 - 15:00
Toužíte zažít souboj křehkých dvojplošníků z první světové války s mytickými draky? Chcete vědět, jak by vypadal svět, v němž by nacistické Německo společně s démonickými bytostmi z podsvětí vyhrálo druhou světovou válku? Láká vás představa bývalého prezidenta Václava Havla jako amerického špiona, brázdícího vody jižního Pacifiku? Pak stačí udělat jediné. Přečíst si román Valhala Františka Novotného, který vychází po letech znovu, tentokrát v jediném svazku.
Kategorie: Science fiction

Legie, Lovci monster 4

Fantasya.cz, nové knihy - 18. Březen 2014 - 23:00
Jedno monstrum, hromada peněz, kdo by odolal. Ale pak se z monstra vyklubal pozůstatek z Rozhodujícího týdne, nejnebezpečnějšího armádního programu z druhý světový, v Las Vegas se otevřelo peklo a osud mi znovu důrazně připomněl, že být Vyvoleným je vážně na prd. Jmenuju se Owen Zastava Pitt, Lovec monster, bojovej účetní a Vyvolenej ve válce o osud vesmíru a tentokrát na to nejsem sám. Dneska tu mám stovky lovců monster z celýho světa. Dneska mám svou vlastní legii.
Kategorie: Science fiction

Charley Davidson přestala bojovat se svými běsy. Protože teď jsou na stejné straně

Fantasya.cz, nové knihy - 18. Březen 2014 - 23:00
Darynda Jones ve svém debutu představila neobvyklou, ale vtipnou a tvrdohlavou hrdinku. Charley je nejen závislák na kávě a nápisech na tričkách, ale ráda si povídá s duchy a nedávno se pobláznila do syna samotného Satana. Aby si proto zachovala zdravý rozum, používá kromě břitkého humoru i svou schopnost zaplést se do šílených situací.
Kategorie: Science fiction

Joe Hill: Zámek a klíč 2 - Hlavohrátky

FantasyPlanet.cz - 18. Březen 2014 - 23:00
Již po druhé u nás Joe Hill otevírá brány sídla rodu Zámkových s příhodným označením Klíčov. A my se společně podíváme, jak bude příběh této osudem zkoušené rodiny pokračovat. Dámy a pánové, přichází Hlavohrátky…
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: J. Mařík, Drsné sny (Kladivo na čaroděje 6)

Sarden.cz - 18. Březen 2014 - 23:00
Tagy: Fantastická EpochaEpochaJ. MaříkKladivo na čarodějeLiteraturaUkázkaFantasy

Informace o autorovi:

Jakub Mařík (* 1981)

Narozen v roce 1981 v Teplicích, překladatel a donedávna pouze povídkář. Dlouhá léta přispíval jen do literárních soutěží, jeho práce lze nalézt například ve sbornících Drakobijci nebo Mlok; dnes se s jeho tvorbou můžete pravidelně setkávat na stránkách časopisu Pevnost a v antologiích (Cáry rubáše, Pěna dějin). Je pro něj charakteristické, že se neomezuje jen na jeden žánr a pravidelně je ve své tvorbě střídá. Mezi jeho publikovanými povídkami proto můžeme nalézt fantasy klasickou (Lazaret) i historickou (Koboué), paranormální detektivku (Absolutní smrt), sci-fi (TAVA-24) či lehčí kyberpunk (Rudá pole elysejská). Drsné sny jsou jeho první knihou a my doufáme, že nezůstane jen u ní.

Ukázka:

Předehra

„Za tohle už tě vážně zabiju!“

„Klídek, Jardo,“ zabručel strážník David Novotný a dál se díval z okna služebního vozu. Ve tři v noci panoval na Modřanské ulici relativní klid. Turisti z nikdy nespícího centra tak daleko nechodili a místní už dávno zalezli do peřin. S trochou štěstí to bude jen další poklidně proježděná noc.

„Klídek? Klídek?“ vztekal se dál Hudec, jednou rukou svíral volant a v druhé držel igeliťák plný drobků. Znovu jím zamával na Novotného. „Tohle už je tenhle měsíc potřetí, cos mi sežral svačinu!“

„Viděl jsi, co máme napsaný na autě? Pomáhat a chránit. A když si nedokážeš ochránit vlastní sváču, tak se nediv, že si k ní někdo pomůže.“

Zmuchlaný igeliťák těsně minul Novotného hlavu.

„Ty –“

Novotný ho umlčel zvednutou rukou a zamžoural do noci. „Zpomal… Vidíš ho? Ten blb zaparkoval přímo na tramvajových kolejích.“

Hudec na chvíli zapomněl na svačinový zločin století a podíval se na inkriminované auto. „Máš pravdu.“ Zastavil u krajnice. „Vyřídíš to ty, nebo mám jít já?“

„Já se o to postarám.“

Novotný vylezl z auta a v rychlosti si protáhl záda, než zapnul baterku a světlem namířil na zaparkované vozidlo. Byla to cisterna, v jaké se většinou vozí zkapalněné plyny, a samozřejmě stála přímo na kolejích. Novotný přejel paprskem světla oprýskanou bílou nádrž. Černý nápis DEMETER, dlouhý oranžový pruh a pár sprejem nastříkaných klikyháků, jež se podobaly malůvkám z okrajů školních sešitů, kterými si jako student krátil nudné přednášky.

Demeter? Snad to nebudou Maďaři.

Zpoza cisterny se najednou vynořil vysoký chlap, možná dokonce řidič. Ve vybledlé kožené bundě a klobouku vypadal jako průvodce po safari. Novotný na něj namířil baterkou.

„Hej, pane, tady policie! To vozidlo patří vám?“

Chlap se zastavil, zamrkal ve světle baterky. Přes levou tvář jeho opáleného obličeje se mu táhla ošklivá jizva. Něco držel v ruce. Novotný po tom rychle přejel paprskem baterky a v duchu si oddechnul, když se z předmětu vyklubal barevný sprej.

Buď řidič idiot, nebo vandal, v každém případě konec klidné noci.

„Vy jste mě neslyšel? Ptal jsem se, jestli to auto patří vám.“

Dveře kabiny se otevřely a na zem seskočil další chlap. Stejná bunda, stejný klobouk, a když si na něj Novotný posvítil, stejná tvář i jizva? Co to má, sakra, být? Páreček pošahanejch dvojčat?

Oba dva na něj jen dál tupě zírali.

Novotný ztěžka polkl. Dvojice se nechovala nepřátelsky, neměla žádné viditelné zbraně, ale přesto z nich neměl dobrý pocit. Spíš bojoval s neodolatelným nutkáním vytáhnout zbraň a na místě je zastřelit.

„Možná jste si toho nevšimli,“ pokračoval profesionálním tónem, „ale stojíte na tramvajových kolejích s nočním provozem, proto vás musím požádat, abyste okamžitě přeparkovali své vozidlo a ukázali mi –“

Jedno z dvojčat se otočilo, a než mohl Novotný cokoliv říct, třikrát dlaní praštilo do cisterny. Zadunělo to a Novotnému se pohnul žaludek, stejně jako před pár lety, když s ním při návratu z dovolené v turbulenci nečekaně kleslo letadlo.

Na okamžik se mu zdálo, že vidí svého otce, jak do dlaně plácá řemenem. Někdo mu něco vyčítal. Provokoval ho. Zaplavila ho takřka neslyšitelná bouře slov, i když dvojčata nic neříkala a ani nikdo jiný tam nebyl.

Nevolnost a halucinace odezněly stejně rychle, jako přišly.

Za zády uslyšel prásknutí dveří. I Hudcovi už očividně došlo, že tady něco nesedí.

„Pánové, naposledy vás vyzývám –“

Bezchybný zásah pendrekem do beder. Kopnutí do podkolenní jamky. Brutální rána do pravého spánku.

Novotný ležel na zemi dřív, než stačil vykřiknout bolestí. Instinktivně si zakryl obličej rukou a nechápavě přes ni zíral na Hudce, jak se znovu rozmachuje pendrekem.

„Jardo?“

Předloktí povolilo jako nic, do rukávu služební bundy se z otevřené zlomeniny vyvalila krev. Další rána šla na bok. Několik rychlých kopnutí do ledvin. Novotný se pod přívalem ran schoulil do klubíčka jako vyplašený ježek.

Koutkem oka zahlédl dvojčata, jak se vracejí k autu. Spreje teď drželi oba dva a stříkali na cisternu další čmáranice. Ne­ otáčeli se, nemluvili spolu, bitka pět metrů od nich je vůbec nezajímala. Klidně dokončili poslední kostrbatou vlnovku a beze slova se vrátili do kabiny.

A pak auto zmizelo.

Novotný zamrkal uslzenýma očima. Pohled na prázdné koleje ho natolik šokoval, že mu pár vteřin trvalo, než si uvědomil, že krupobití ran ustalo. Pomalu otočil hlavu a podíval se na Hudce.

Dlouholetý parťák měl krví podlité oči, z koutku úst mu vytékaly sliny, potil se jak maratonec v posledním tažení. Novotného však víc než jeho vzhled zajímala namířená služební pistole.

„Jardo, co to děláš?“

„Tu… tu svačinu jsi mi fakt žrát neměl,“ zavrčel Hudec a stiskl spoušť.

 

Ve chvíli, kdy kulka opustila hlaveň a vydala se na krátkou cestu s jasně vytyčeným cílem v srdci strážníka Novotného, se stalo ještě několik dalších věcí.

Na nedalekém Pražském okruhu dvaatřicetiletý Petr Dub prudce zabrzdil svou felicii, vystoupil, vytáhl z kufru hever a utloukl jím manželku, protože mu neustále mluvila do  řízení.

V protisměru jedoucí mazda vyletěla ze silnice a narazila do sloupu, když se pětačtyřicetiletá Sandra Lounská rozhodla za jízdy uškrtit přítele, který se na abiturientském večírku příliš ochomýtal kolem své staré školní lásky.

V paneláku na rohu Bezové a Na Mlejnku vzal třiašedesátiletý Robert Horváth brokovnici a šel studentům v sousedním bytě vysvětlit, co si myslí o nočním poslechu metalu.

A na druhém konci Prahy někdo upustil sklenku drahého francouzského koňaku na pravý perský koberec a plynule zaklel ve třech mrtvých jazycích a jednom, který se ještě nenarodil.

Anotace:

Policie je jedna z mnoha organizací, kterým se tým Felixe Jonáše zásadně vyhýbá, ale co jsou zásady v porovnání s tučným honorářem?

Policista zavražděný kolegou, jemuž najednou přeskočilo, je však jen špičkou ledovce, pod kterým spí něco prastarého, co skrze své sny brnká na struny potlačovaného vzteku. Do Prahy přijel nevítaný host, a až se konečně probudí, bude se chtít bavit. A spíše než na schovávanou si bude chtít zahrát na genocidu.

 

 

Autor: Jakub Mařík

Nakladatel: Epocha

Obálka: Lubomír Kupčík

Formát: paperback, 125x195 mm

Počet stran: 160

Cena: 159 Kč

Více o sérii se dozvíte na stránkách na stránkách nakladatele, jeho facebookovém profilu nebo na profilu série.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Policie je jedna z mnoha organizací, kterým se tým Felixe Jonáše zásadně vyhýbá, ale co jsou zásady v porovnání s tučným honorářem?

Policista zavražděný kolegou, jemuž najednou přeskočilo, je však jen špičkou ledovce, pod kterým spí něco prastarého, co skrze své sny brnká na struny potlačovaného vzteku. Do Prahy přijel nevítaný host, a až se konečně probudí, bude se chtít bavit. A spíše než na schovávanou si bude chtít zahrát na genocidu.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction
TOPlist