Science fiction

UKÁZKA: Darkness Kompendium: Kniha 1

Sarden.cz - 10. Říjen 2016 - 5:54
Tagy: UkázkaUkázkyComicscentrumKomiksDarknessG. EnnisM. SilvestriFantasy

Balancuje na hraně kýče. Upoutá mafiánskými historkami, získá si vás metafyzickými otázkami a nakonec podmaní svým humorem.

Před dvaceti lety se čtenářům poprvé představil Jackie Estacado. Mafiánský zabiják a nositel síly Darkness se mihl v tehdy už velmi populární sérii Witchblade. A hned bylo jasné, že tento protipól komiksové hrdinky, policistky Sary Pezziniové, potřebuje svůj prostor. Ten mu teď v dostatečné míře nabízí nakladatelství Comics Centrum, které v rámci edice kolosálních knih chystá vydat sadu prvních 25 sešitů s tímto temným hrdinou. Jedná se již o druhou knihu ze světa tajemných artefaktů.

O tom, zda výpravná kniha nakonec opravdu vyjde, opět rozhodují sami čtenáři a to formou předplacené objednávky. Pokud se k akci přihlásí dostatečný počet zájemců, vznikne v Česku jakýsi klub vyvolených. Na světě v této podobě totiž legendární komiks vydává právě jen Comics Centrum. A to se nejspíš v dohledné době nezmění – český nakladatel totiž musel pro české vydání Witchblade provést téměř detektivní práci. Při přípravě české verze se totiž ukázalo, že chybějí některé starší pasáže komiksu. Ty muselo Comics Centrum digitálně zrestaurovat.

Chystané vydání má navíc originální obálku, která byla vytvořena speciálně pro české vydání.

 

Anotace nakladatele:

Druhý svazek z tajuplného světa Artefaktů, ve kterém se k Witchblade přidávají další elementární síly – Darkness, Angelus a Magdalena.

Pro mafiánského zabijáka Jackieho Estacada byly jeho jedenadvacáté narozeniny požehnáním i prokletím zároveň. Stal se totiž nositelem elementární síly Darkness. Ta umožňuje tomu, kdo jí vládne, vstupovat do jiných dimenzí a ovládat místní démony.

Síly dobra celého světa se spojí, aby bojovaly proti zlu, které Jackie a jeho dar představují. Má to ale jeden háček, tentokrát... jsou to ti špatní.

 

Informace o vzniku komiksu:

Jackie Estacado, hrdina série a nositel Darkness se na stránkách komiksů objevil poprvé v listopadu 1996. Tehdy jen jako host desátého sešitu série Witchblade.

Již v prosinci 1996 vyšel první sešit samostatné série Darkness, pro který napsal scénář Garth Ennis. Ten vstoupil do podvědomí fanoušků svým nezaměnitelným stylem, ve kterém skvěle mísí mafiánské historky a brutalitu s náboženskými otázkami a vše podává s humorným nadhledem. Byl to právě Ennis, který díky tomu, že dostal v tvorbě volnou ruku, pomohl Darkness k famóznímu a velmi úspěšnému startu.

Další důvod úspěchu byla sama série Witchblade, která v té době již měla velkou čtenářskou základnu. Na postu kreslíře byl tehdy zakladatel nakladatelství Top Cow, Mark Silvestri. Nakladatel upozorňuje na těsné propojení obou řad a předznamenává jejich pozdější splynutí do řady jedné.

Svět artefaktů dokazuje, že se mainstreamový komiks v USA dokáže obejít i bez superhrdinů.

Vizuální stránka příběhu je tak silná, že často i s naprostým minimem textu, výrazně posouvá děj.

Podle námětu Darkness vznikly dvě velmi dobře hodnocené videohry švédského studia Starbreeze.

O vydání velkoformátové knihy rozhodují na základě svých objednávek sami čtenáři. „Darkness“ si mohou na stránkách nakladatele www.comicscentrum.cz předplatit do 30. října 2016.

 

„Darkness Kompendium: Kniha 1“

Scénář a kresba: Garth Ennis, Marc Silvestri, Malach Coney, Scott Lobdell, Joe Benitez, Clarence Lansang a další

V překladu Zuzany Urbánkové vydává v pevné vazbě s matným potahem a parciálním lakem nakladatelství Comics Centrum (předpokládaný termín - polovina prosince 2016)

Vázaná s přebalem, 640 plnobarevných stran, 2200 ,- Kč

Nakladatel knihu doporučuje od věku 16+

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Tři a půl kilogramu temných sil může zatížit i vaši knihovnu!

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

SOUTĚŽ: Gotham Central 1: Při výkonu služby

Sarden.cz - 10. Říjen 2016 - 2:48
Tagy: SoutěžSoutěžeE. BrubakerM. LarkG. RuckaBB art

Po kouzelnických kejklích Harryho Pottera vzhůru do města hříchu... do Gothamu.

Ed Brubaker je oblíbený nejen mezi českými čtenáři, ale také v redakci Sardenu. A ani letos nás jeho dvorní české nakladatelství BB art neochudilo o další jeho komiks. A pokud znáte kupříkladu Criminal a Criminal – Poslední z nevinných, pak víte, co můžete od Gotham Central 1: Při výkonu služby, čekat. Brubaker se totiž nezaměřuje na hrdinu milujícího netopýry, ale na samotné policajty, kteří většinou hrají druhé housle. Pokud jste četli zmíněný Criminal, pak zhruba tušíte, co můžete od prvního svazku Gotham Central čekat.

A jestli náhodou komiks ještě doma nemáte, můžete zkusit štěstí v naší soutěži o jeden výtisk, které nám do soutěže nakladatelství BB art věnovalo. Do schránky dorazí tomu z vás, kdo bude mít dost štěstí a odpoví nám na následující otázky:

K prvnímu svazku Gotham Central napsal předmluvu jistý slavný autor detektivek. Věděli byste, o koho se jedná?

A jaký film vznikl v roce 2014 podle knižní předlohy, kterou onen spisovatel napsal? Napovíme, že postavu hlavního hrdiny hrál Liam Neeson.

Svoje odpovědi zasílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do nedělní půlnoci 16.10.2016, do předmětu napište Gotham Central a nezapomeňte na svoje jméno a korespondenční adresu.

Těšíme se na vaše odpovědi a přejeme hodně štěstí. 

 

 

 

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

A konec!

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Rozhovor s Janem Č. Galetou nejen o Asterionu

Sarden.cz - 10. Říjen 2016 - 2:48
Tagy: InterviewrozhovorJ. Č. GaletaLidéAsterion

Na svět se pomalu, ale jistě chystá antologie Hry s příběhem: Volání divočiny. U příležitosti jejího vydání přinášíme rozhovor s editorem antologie Janem Č. Galetou. 

Asterionská herní řada obsahuje 14 modulů. První z nich, Základní modul, vyšel pod patronací Altaru v roce 1999 a poslední, Sedmý živel, vydalo nakladatelství Mytago v minulém roce. Popisují zeměpisné oblasti, kam hráči mohou zasadit svá dobrodružství, asterionské dějiny a rasy, rozbor společenských vztahů a politické situace a v neposlední řadě také konkrétní dobrodružství a aplikaci pravidel Dračího doupěte. Informace v nich obsažené jsou použitelné pro jakoukoliv sadu pravidel her na hrdiny.  

V roce 2004 vyšla reedice hlavního modulu ze světa Asterion, Čas temna, a my se v předmluvě, jejímž autorem jsi, můžeme dočíst, že je zde ještě pár věcí, které bychom vám rádi prostřednictvím modulů o Asterionu sdělili, a doufáme, že k tomu dostaneme příležitost, že tento Hlavní modul bude branou pro moduly následující, a ne pouze honosným náhrobkem celého Asterionu. Rozhodnutí o budoucím cíli naší plavby je ale na platících cestujících, tedy na vás.“ Když jsi ta slova psal, tušil jsi jako jeden z hlavních tvůrců, že Asterion tu bude i za dalších deset dvanáct let?

Myslím, že jo. Ono je to samozřejmě těžké s tímhle časovým odstupem říct, co jsem tušil a co ne. Ale tehdy jsem byl do Asterionu zažraný a vůbec by mě nenapadlo, že by mohl skončit. Nebo já s ním. Ta slova o náhrobku byla spíš jen takový patos, aby úvodník zapůsobil. Já tehdy Asterion začal vést jako koordinátor (tak jsme tomu vznešeně říkali), reedici jsem formoval hodně podle svých představ a věřil jsem, že to týmu půjde stejně od ruky jako předtím pod vedením „otců zakladatelů“ Jirky Jerseyho Buchty a Karla Makovského. Bohůmžel se mi to šéfování nepovedlo zdaleka tak dobře, devět z nynějších čtrnácti modulů vzniklo v těch prvních pěti letech fungování Asterionu, to byl zlatý věk. On se ovšem v té době kolem roku 2005 i dost měnil přístup k RPG jako celku. Klasický Dračák byl na ústupu, hráčů ubývalo a spousta lidí v RPG komunitě začala až přehnaně vyznávat mantru roleplayingu a shazovat tradiční RPG světy i klasickou fantasy jako něco podřadného. Ale i když moduly vycházely méně často, pořád jsme pravidelně vydávali doplňky v altařím časopise Dech draka (ten byl později pár let součástí Pevnosti, kde Asterion taky vycházel) nebo na webu. A navíc jsme začali psát nejen texty rozšiřující herní svět, ale i povídky a romány.

Na tvorbě asterionského univerza se vystřídala řada autorů. Jak dlouho ses na tom podílel ty sám?

To byl myslím rok 2000, když jsem do toho spadnul. Hlavní modul a první rozšiřující „book“ Dálavy vyšly v roce 1999, já tehdy hrával Dračák s jedním kámošem a sem tam se k nám někdo přidal. Hráli jsme už pár let. Vytvořil jsem za tu dobu jako PJ dva vlastní promakané světy, ale když vyšel Asterion, hned jsem ho koupil. Z výlohy tehdejší ostravské SF&F speciálky Geralt na mě totiž koukal jako na zjevení. Velký svět západního střihu, v krabici bylo několik knih, mapy, kartičky, blbosti, a mě, tehdy náctiletého kluka na střední, který měl v hlavě jen historii, pověsti, kouzla, víly a podobné věci, to naprosto uneslo. No, a brzo potom vyšel v Dechu draka inzerát, že Asterion hledá spoluautory. Napsal jsem docela dlouhý text popisující pralesní říši inspirovanou Aztéky jezdícími na velkých ještěrech a už zmínění „otcové zakladatelé“, kluci starší jen o pár let, mě přijali do týmu spolu s dalšími: Zbyňkem Gilgaladem Holubem, Petrem Ďéďou Mužíčkem, Honzou Instantem Kolátorem a Zdeňkem Benešem. Bylo to vlastně moje první výběrové řízení. :-) Od té doby jsem na Asterionu pracoval dost intenzivně asi tak do roku 2009, kdy vyšly Stíny jihu. Pak jsem svou činnost utlumoval, až teď jsem ji už usekl úplně. Byly to krásné roky a děkuju za ně všem z Asterion týmu.

Kromě modulů má Asterion také svou knižní řadu, kterou jsi měl až donedávna na starosti. Jak probíhala spolupráce s autory a nakladatelstvím Mytago, kde tento svět snad již definitivně zakotvil?

Hledání vydavatele pro knižní Asterion bylo těžké a dlouhé. Nechci to nějak pitvat, ale první knihy, sborník Zrození modrého měsíce, což byl takový mix různých povídek, dvě knihy Zbyňka Holuba, včetně úspěšných hrobníků, a taky perfektní Město přízraků vyšly u Strak na vrbě. Ale úplně se nám nepodařilo dohodnout se s Michaelem Broncem na další knize, na Cestách snů. Tu napsal Zbyněk Holub, ale Michael Bronec mu ji odmítl, a tak mně ji Zbyněk dal k přepsání. Já ji překopal, vymyslel nové postavy, zápletky i konec. Pak to po mně Zbyněk znovu přebrousil a zase změnil konec. :-) Jenže nakladatel ji ani tak nevzal, nakonec jsme ji každý přepisovali asi 3x a prostě nás to už nebavilo, měli jsme pocit, že je dobrá dost. Zbyněk se tehdy dostal k brněnskému Zoner Pressu, vydali mu jeden román, takže jsme s nimi domluvili, že budou vydávat i asterionské knížky. Zoner a Straky to bylo jako černá a bílá. Malý nakladatel, sám fantasy fanoušek na jedné straně a velká firma a byznys na druhé. Cesty snů vyšly, ale tím taky Asterion u Zoneru skončil. Nevyhovovala jim prodejnost, asi si u fantasy představovali stejná čísla jako u knih o fotografování. Pak jsme se zvláštním okruhem vrátili tam, kde jsme kdysi začali s Altarem, tedy do Ostravy, kde sídlí Mytago napojené na www.fantasyobchod.cz. Vrátili jsme se taky k malému nakladateli a přátelské atmosféře, byznys jsme nechali stranou. Sakra, já vlastně odpovídám na něco jiného, než jsem měl, takže ve zkratce: s Mytagem bylo nejvíce v pohodě jednání, jaké jsme s Asterionem zažili, dost podobné jako v Altaru, akorát Mytago je pružnější, rychlejší a solventnější. Jeho šéf Jiří "Skaven" Reiter nám vychází vstříc, zároveň editorsky kecá do kvality textu, což je super (ačkoliv v rámci herních modulů jsme sami autorům dávali dost tvrdé editorské kapky – nejdřív Karel Makovský a pak já). Pokud jde o autory románů, není jich zase tolik, Asterion znají a vždycky jsme se aspoň někdy viděli osobně u čaje nebo piva a pokecali, takže nejde o žádnou vydavatelskou mašinerii, ale o koníček.

Sám jsi také jedním z autorů asterionských knih – konkrétně románu o asasínce Vločce, Šíp v zádech. Mohou se čtenáři těšit na pokračování? 

No, těšit se můžou, ale to těšení jim musí dlouho vydržet. Šíp v zádech vyšel 2011, od té doby nosím v hlavě další volně navazující díl, občas si ho převypravuju v hlavě před spaním, dolaďuju tak detaily zápletek, prostředí, rozhovorů, postav, běží mi to v myšlenkách jako film. Jenže na psaní není čas. Začal jsem dělat doktorát, píšu odborné články o dějinách architektury, nějak se navíc živím – taky prací u počítače – a mozek už další psaní pro zábavu nezvládá.

Co dalšího se v asterionské knižní kuchyni chystá?

Předně se plánuje a pracuje na novém herním modulu, Krajinách za obzorem 2. Původně měl mít podtitul Hranice šílenství, ale jak je to teď, nevím, vůbec se na něm nepodílím, jen se těším, až ho kluci (a holky) vydají. Co se týče knih, letos přibudou dva malé bonbónky z edice Pulčík, tedy knížečky malého formátu jako už vydaná tvoje Slza pro dračího pána. První bude Vločka v plamenech od mé maličkosti, kde ukážu, jak to vypadá, když má mladá zlodějka „den blbec“. Druhá se jmenuje Louskáček a sepsali ji Zbyněk Holub a Radek Richtr a je to docela ulítlý příběh o hobitím cestovateli, který se nalodí na koráb trpasličího kapitána. No, a ty přece připravuješ už třetí Magnólii, nazvanou Krev teče vždycky červená, kde myslím tentokrát dojde míň na draky a víc na intriky. Ale pokud vím, ještě nemáš hotovo.

Bohové vědí, že nemám… Leč zpátky k asterionské knižní a herní modulové řadě. Kdo je má pod palcem teď? 

Obojí by teď měl mít na starosti Radek Richtr, který sice patří až do poslední vlny nabírání členů do Asterion týmu někdy před pěti lety, ale byl vždycky jeho fanouškem a na Sedmém živlu, nejnovějším modulu, odvedl jako spoluautor perfektní práci. Navíc se, mám pocit, podílel na testování Dračího doupěte 2 a pro Sedmý živel dělal i pravidla, vidí tak do věci i co se týče herních mechanismů. Ale co je možná nejdůležitější, má na šéfování sílu a energii a je schopný organizátor.

Opusťme nyní Asterion a přesuňme se k tvému nejnovějšímu projektu, chystané sbírce Hry s příběhem III.: Volání divočiny. Můžeš nám o ní něco prozradit? 

No, můžu říct, že je to super projekt, který vymyslel Karel Černín z Tarie se Zbyňkem Holubem a já jim do toho kecal a pak to po nich převzal, když vyrazili jinými cestami. Původní myšlenkou bylo ukázat příběhy ze všech českých RPG světů. I u nás totiž vyšly příběhy z amerických settingů jako Forgotten Realms, Dragonlance, Birthright, Warhammer nebo Shadowrun. My s Asterionem jsme ale za českou scénu tu cestu šlapali sami a samotnému je člověku smutno. Od té doby se to trochu zlepšilo, své věci například začali vydávat Vukogvazdští. První a třetí díl, Zločin a trest a Volání divočiny, svými názvy tak nějak zároveň z úcty i recese odkazují k velkým klasikám světové literatury. Druhý svazek, Ocel a krev, se měl původně jmenovat Vojna a mír, ani už nevím, proč z toho sešlo… Chtěli jsme, aby sborníky měly jednotící prvek, a tím se stala pro změnu RPG klasika – povolání či class. První díl byl plus mínus o zlodějích, druhý o válečnících, třetí bude teoreticky o hraničářích a druidech. V povídkách ale samozřejmě žádné takové členění nenajdete, chtěli jsme po autorech dobré a samostatné příběhy z herních světů, ne zápisy ze hry, ze kterých by pravidla čouhala jako sláma z bot. Plán byl udělat i čtvrtý díl o magii, ale toho se musí chopit nějaký další editor… Koneckonců, kdyby mě posledního půl roku dobře míněnými kopanci do zadku neposouvala Lucka Lukačovičová s tvojí pomocí, tak by Volání divočiny určitě pořád nebylo před vydáním. Díky vám oběma.

Na jaké oblíbené asterionské hrdiny se ve Volání divočiny mohou čtenáři těšit?  

Hlavně na hrdiny už vyšlých románů, na tvoji psioničku Magnólii a dvojku Tarag a Iandži známou z románu Pevnost zoufalství Radovana Kolbaby. Vločka i hrobníci absentují, ale zajímavou postavu arvedanského vědce žijícího v těžkých časech představí asterionský nováček Jana "Elinor" Poláčková a Jakub Štádler, který píše i moduly, dodal takový docela nehrdinský příběh o náčelníkovi jednoho pralesního kmene.

Jaké další oblíbené herní světy se ve Volání divočiny objeví? 

Máme už stálice známé ze Zločinu a trestu Oceli a krve. Imaginárium Ondřeje Netíka doplní tentokrát jeho výborná povídka Kelpie. Příběhy Impéria bratrů Ferencových správně navodí atmosféru 19. století. Zapomenout nejde na Tarii a skvělou dlouhou povídku, spíš vlastně novelu Váha přísahy Josefa Armona Straky. Opět se objevuje i svět Unknown Armies v povídce sester Lukačovičových (mimochodem Petra z toho světa vydala i sbírku povídek Sbírka ctností) a svět online Dračího doupěte Immortal Fighters s příběhem Jana Hamrlíka. Krom toho se poprvé představí Svět potomků bohů, a to dvěma zajímavými povídkami Barbory Legátové a Michaely Portychové, které jsou v branži nováčky.

Kromě příběhů z herního světa jsi také autorem historického románu Lvi lucemburští. Jak se dá skloubit tvá profese historika se psaním?

Pozor, historika umění a architektury, nikoliv tedy historika, ale kunsthistorika. Na bázi nápadů a inspirací to funguje báječně. Fantasy je podle mě vždycky poučená historií – tedy klasická fantasy – někdy víc a někdy míň. Ale čím líp člověk ví, jak něco fungovalo v minulosti, společnost, ekonomika, město, cestování, odívání, kultura, cokoliv, tím důvěryhodněji to může působit někde v pozadí románu. To je ale myslím to důležité – použít to jako kulisu, nic víc. Samozřejmě při psaní historické literatury, ať už fantasy, nebo čistého historického románu, je přímo nutné minulost znát. Přesto nejsem zastánce toho psát o velkých dějinných událostech jen pro ně samy, pro mě jsou opět jen kulisou pro fiktivní příběh, ne tím příběhem samotným. Ale jak už jsem říkal před chvíli, po stránce časové to bohužel moc spojit nejde. Dělat historika umění znamená bádat v terénu i archivech, louskat kurent, přednášet a hlavně psát. A na fantasy už nezbývá kapacita.

Máš v současné době rozepsanou nějakou knihu, případně pracuješ na nějakém jiném projektu?

Jo, dizertaci na téma architektury konce 19. a začátku 20. století. Jak jsem říkal, rád bych to pokračování Šípu v zádech, ale to je otázka let. Taky bych rád napsal něco z františkojosefínské doby, což je ta naše krásná středoevropská obdoba viktoriánské epochy, možná ale spíš společenský román než fantasy. A Zbyněk Holub mě pořád láká do historické fantasy povídky o řekách Labi a Moravě, aby mohla vzniknout pokračování sbírky Wilth Ahwa, která byla o Vltavě (byť já bych raději psal o Odře). Takže jinými slovy, psát budu, ale teď fakt nedokážu říct co.

Děkuju za rozhovor.

Já taky.

Více informací ke světě Asterion najdete zde: http://asterionrpg.cz

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Na svět se pomalu, ale jistě chystá antologie Hry s příběhem: Volání divočiny. U příležitosti jejího vydání přinášíme rozhovor s editorem antologie Janem Č. Galetou. 

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Poslední navěky: Když vám pohádka ještě nechce říci konec

Fantasya.cz, nové knihy - 9. Říjen 2016 - 22:00
„A žili šťastně a navěky.“ Pohádkové příběhy mají společnou jednu věc. Končí vesele a jejich hrdinové, i přes všechny nástrahy, nachází svůj šťastný konec s láskou svého života. Agáta a Sofie svůj šťastný konec opravdu našly a každá v náruči toho pravého. Jejich pohádka tak dosáhla toho správného vrcholu. Kouzelný Fabulář ale odmítá jejich příběh uzavřít. Jsou Agáta a Sofie opravdu šťastné?
Kategorie: Science fiction

KOMIKS: Jason Aaron, R. M. Guéra: Skalpy 4: Hryzání ve vnitřnostech

Sarden.cz - 9. Říjen 2016 - 13:05
Tagy: KomiksJ. AaronCrewSkalpyR. M. Guéra

Máme před sebou už čtvrtý výlet do rezervace Prérijní růže. A opět to bude zatraceně depresivní cesta.

Předchozí tři knihy se držely jak klíště románového, řekl bych až seriálového konceptu vyprávění. A Hryzání ve vnitřnostech z téhle perníkové lajny nikterak nevybočuje. Spíš naopak. Čeká nás další dotahování šroubů. Takže pokud jste se Skalpy ještě stále neměli tu čest, doporučujeme se vrátit zpátky na začátek a navštívit Zemi indiánů. Je totiž možné, že by vás Hryzání ve vnitřnostech pořádně pokousalo. Což mi připomíná – asi by to chtělo na začátku rekapitulaci, jakou mají televizní seriály.

Už od Kasina v rytmu boogie je jasné, že Skalpy se primárně nebudou zabývat jen postavou Dashiella Zlého koně, který se v Zemi indiánů jevil jako hlavní tahoun. Čtvrtý díl Skalpů tento dojem jen potvrzují. Ano, Dashiell se sice dostaví na začátku (společně se svojí milenkou Carolinou, a to především v poloze ležmo), ale největší část prostoru si pro sebe tentokrát ukradl Lincoln Rudá vrána. Ten najednou stojí před dvěma cestami: změnit se, anebo pokračovat v nastoleném směru „padoucha“, který má s rezervací svoje plány, s jejichž pomocí z ní chce udělat lepší místo (zde si prosím všimněte, že jsme u zase u základní definice neonoirů – dobrými skutky si vydláždil cestu do pekla. Ostatně Walter White by mohl vyprávět). Aaron tak ve Hryzání ve vnitřnostech předkládá jeho rozbor a činí tak s ještě větší grácií, než tomu bylo u zmíněného Kasina. Opět tak dojde na střídání minulosti a přítomnosti, abychom poznali motivaci Rudého vrány. Ovšem Aaron se nezabývá jen sondováním jeho vnitra, opět nás čeká další porce násilí, a to především díky hmongům a jejich kápovi panu Hlavounovi, který si trestání zločinů vykládá po svém.

Vedle Lincolna Rudé vrány si pro sebe velký prostor skalpoval také Dino Zakrslý medvěd, který se vypracoval mezi oblíbené postavy série (tedy pokud lze slovo oblíbený v souvislosti se Skalpy vůbec použít). Rozhodně ale patří k těm největším klaďákům a jeho příběh sledujeme už od začátku. A je zajímavé, kam se tahle postava během čtyř dílů stačila „posunout“. Dino je jasným příkladem toho, že Prérijní růže se s nikým nemaže a že jakmile jednou spadnete do mlýnského kola, už se z něj nedokážete vymotat.

Hryzání ve vnitřnostech je zase o stupínek lepší než předchozí tři díly. Bohužel Aaronovi na rozdíl od Mrtvých matek nefungují emoce tak spolehlivě. Což je škoda. Aaron minule ukázal, že emoce umí, tak snad se v pátém díle blýskne v lepším světle.

Na každý pád Skalpy jsou tou nejlepší (nesuperhrdinskou) komiksovou sérií, která je u nás k dostání. Pokud máte rádi rozervané postavy, mrazivou atmosféru a především rádi čtete kvalitní příběh, pak víte, co si koupit při příští návštěvě knihkupectví. (A nemyslím ukrást, ale poctivě zaplatit.)

Galerii si můžete prohlédnout zde

Skalpy 4: Hryzání ve vnitřnostech
Jason Aaron - R. M. Guéra

Nakladatel: Crew 
Překlad: Štěpán Kopřiva
Obálka: R. M. Guéra
Redakce: 
Rok vydání: 2016
Počet stran: 144
Rozměr: 170 x 260
Provedení­: paperback
Cena: 399 Kč

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Máme před sebou už čtvrtý výlet do rezervace Prérijní růže. A opět to bude zatraceně depresivní cesta.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Mrtvý klíč

Fantasya.cz, nové knihy - 8. Říjen 2016 - 22:00
Rok 1978. Nad největší clevelandskou bankou, která spravuje peníze nejvlivnějších obyvatel města, se vznáší podezření z obrovských účetních podvodů souvisejících s bezpečnostními schránkami. Neviditelná kancelářská myška Beatrice se shodou náhod dostane k indiciím potřebným k odhalení obrovské sítě plné korupce, lží a krádeží zasahující do nejvyšších špiček městské hierarchie. Kdo jiný než dívka, jejíž jméno nikdo ani pořádně nezná, by mohl správně naložit s univerzálním „mrtvým klíčem“ ke všem schránkám a tajemstvím ukrytým uvnitř?
Kategorie: Science fiction

Otevře se nakonec Čarodějova země Lva Grossmana?

Fantasya.cz, nové knihy - 7. Říjen 2016 - 22:00
Quentin měl všechno. Byl králem pohádkové země Filorie, vládl magií a po boku měl své věrné přátele, s kterými zachránil svět. Odměnou mu však bylo, že přišel o vše. Vyhnán z Filorie, daleko od přátel, dívky, kterou miloval, a všeho, co znal. Hledá útěchu ve škole, kde to všechno začalo. Breakbills mu poskytnou útočiště, ale jen dočasné. Minulost ho dostihne rychleji, než čekal, a stačí k tomu jediné jméno – Chatwin. Otevře se mu ještě jednou cesta do bájné Filorie, nebo je odsouzen k životu na Zemi?
Kategorie: Science fiction

Top 10 automobilových značek ve službách sci-fi

FantasyPlanet.cz - 4. Září 2016 - 8:00

Nezdá se to, ale je to vlastně celkem úzká skupina vozidel. Ve fantastických filmech se to auty jen hemží, ale poměrně málokdy se stane, aby se vycházelo z reálného auta a přitom byl vůz tak pozměněn, že se stal jedinečným a často i zpětně model vozu neplánovaně proslavil. Takže se v této Topce nesetkáme třeba s Lexusem 2054 z Minority Report nebo různými batmobily (mimochodem, ten Keatonův originál z filmu aktuálně našel svůj domov u nás – v Excalibur City Hatě), protože to jsou vozy obvykle navržené od základů pro film a nikoliv původně sériovou výrobu. Neobjeví se tam ale ani třeba Ford Anglia, ve kterém Harry Potter ve druhém díle série letěl do Bradavic, protože je to prostě jinak normální Ford. Stejně jako Lada Niva z českých Návštěvníků.

Topka je jinak vlastně složená čistě z osobních vozů, protože jsou nejvíc cool, ačkoliv by se našlo leccos zajímavého i mezi náklaďáky a jinou technikou. Optimus Prime by mohl vyprávět a neméně zajímavé by bylo třeba i povídání o tomí, kterak se dá z traktoru pro tahání letadel po letišti vyrobit vojenský transportér M577 pro přesuny mariňáků po zdevastované vesmírné koloniiplné vetřelců. Každopádně, cesty všemožných aut do filmu jsou křivolaké a zábavné.

10. Fantomas Airlines

Pro začátek si lehce připomeňme jedno velmi staré a hezké autíčko. V pionýrských dobách stačilo ke štěstí pěkné fáro, které se umí změnit v něco nečekaného. Samozřejmě, žádný transformer to tehdy nebyl. Ale létalo to.

Citroën DS je vozidlo slavné samo o sobě, jehož nejstarší verze byla představena již v roce 1955. A ve filmu proslulo především v roce 1965 jako létající stroj všemocného Fantomase (film Fantomas se zlobí). Kdo by nechtěl mít takový bourák, který ukrývá rozkládací křídla a vyklápěcí trysky? A tak scéna Fantomasova úniku v létajícím autě zůstává dodnes velmi populární a Citroën DS je nejznámější prostě jako Fantomasovo auto.

9. Autoponorka 007

Když tedy auto ve vzduchu, tak i ve vodě. Fantomas uměl v autě létat, James Bond se s ním zase potápěl. Ve filmu Špión, který mě miloval z roku 1977 končí silniční honička skokem z mola do mořských vln, kde se bílý Lotus Esprit v několika vteřinách přestaví na malou ponorku a pohodlně pokračuje v cestě pod hladinou, aby se následně k úžasu přítomných plavců vynořil na zaplněné pláži a odjel pryč.

Karoserií Lotusu Esprit bylo ve filmu použito celkem šest, u samotné plavby to bylo ale spíš obráceně a jednalo se vlastně o ponorku s vizáží Lotusu. Stroj, který ve filmu pluje v modravých hlubinách, tedy sice umí plavat, ale rozhodně neumí jezdit a už vůbec ne torpédovat vrtulníky. Přesto se tato filmová ponorka nedávno vydražila v přepočtu zhruba za 17 miliónu korun. Taková je síla filmu.

8. Imperiální černá kráska

Teď zabrousíme do vod superhrdinských. Green Hornet aka Zelený sršeň je hrdina starý jak Metuzalém a objevil se v Americe v rozhlase už ve 30. letech. Následovalo několik seriálových, filmových i komiksových zpracování. Pro nás je ale důležité, že tenhle ochránce veřejného pořádku jezdí v černém Chrysleru Imperialu 1966 zvaném Black Beauty. A pochopitelně doslova vycpaném palebnou silou a nejrůznějšími vychytávkami. Naštěstí tady není třeba mnoha slov, následující představovačka k poslednímu filmovému zpracování (ne zrovna extra úspěšnému) je dostatečně podrobná.

7. Autem mezi dinosaury

Jurský park inspiroval řadu lidí k napodobování vozidel, která se ve filmu objevila, jak už jsem v jednom článku nedávno vzpomínal. Jedná se především o Ford Explorer, který se ve filmu objevil přestavěný coby elektrické vozítko pro návštěvníky, jedoucí po naprogramované trase parkem. Vůz mimo jiné disponoval navíc panoramatickým střešním oknem a dotykovými obrazovkami s videoprůvodcem Jurským parkem. Druhým vozidlem byl pak Jeep Wrangler v barvách Jurského parku. Ve filmu to byla klasická verze, která se od skutečnosti technicky ničím nelišila, proto je kopírována ještě častěji než Ford Explorer. A jedna parta taky třeba restauruje originální RV z Jurského parku: Ztraceného světa a objevují se i první napodobeniny mercedesů z nejnovějšího Jurského světa. Co může být taky větší pobídkou než aktuální slavná scifi série, ve které se objevují vozy, které si můžete zcela běžně koupit a stejně nakonec budete originální?

6. Jak si Carmageddon zajezdil Rallye smrti

Tahle Topka se nemůže obejít bez nejbrutálnějšího závodu všech dob, kde hrají prim osobáky napěchované pancířem a těžkými zbraněmi. Zvlášť, když se k němu váže tak pěkná filmová a videoherní historie.

V roce 1975 vznikla vpravdě šílená dystopická scifi Death Race 2000 (stupidní český název zdvořile ignoruji), mimo jiné se Sylvesterem Stallonem v hlavní záporné roli. Zločinný politický režim, vládnoucí v USA po drtivém civilizačním kolapsu, zde pořádal monstrózní automobilové rallye, kde tekly potoky krve, všichni se vzájemně na trati ničili a za přejetí nevinného chodce cestou byly plusové body. To vše, aby opil rohlíkem nespokojené obyvatelstvo. Že vám to něco připomíná? Tak jasně, zdravíme Hunger Games, to napadne asi každého. Ale krom toho v roce 1997 spatřila světlo světa ujetá černočerněhumorná videohra Carmageddon na totožných principech, která si získala značnou oblibu a pro svou brutalitu byla v některých zemích následně zakázána. Neodpustím si i přes filmové zaměření článku neodkázat aspoň na dokonale názorné herní intro s hudebním podkresem od industrial metalových Fear Factory.

Propojovací kanál mezi hrou a filmem je evidentní. Původně byl Carmageddon plánován jako 3D Destruction Derby, pak dokonce chvíli používal licenci Šíleného Maxe, až se propracoval k licenci Death Race 2000, jehož filmové pokračování se právě tou dobou připravovalo. A do podoby tohoto filmu se hra nakonec vyprofilovala. Film ale tehdy nakonec nevznikl, ve vývoji hry se však pokračovalo dál a nakonec vznikl originálně nazvaný Carmageddon.

Ale nebyl všem dnům konec a Death Race aka Rallye smrti se nakonec na plátna podívalo o deset let později v remaku pod taktovkou profesionálního béčkaře Paula. S. W. Andersona (Resident Evil) a s Jasonem Stathamem v hlavní roli. Film celkem naplnil jednoduchá očekávání (má i nějaká pokračování) a naservíroval dobře odsýpající béčkovou jízdu plnou řvoucích motorů, borcení plechů, střílení, výbuchů a všemožných filmových klišé. Prostě béčko jak cyp, ale jednoduše k sežrání. A především představil řadu drsně vyhlížejících aut, které pod nánosy plechu a zbraní bylo sotva poznat. A tak se tu ve své military verzi představil Mustang, Porsche, Chrysler, Pontiac a mnozí další. A že to ale byla ostrá parta!

5. Pracovní kára pro odchyt strašidel

Jedno z nejšílenějších a přesto nejmilovanějších vozidel, která byla vybrána pro film, je určitě Ecto-1, služební vozidlo Krotitelů duchů. Ohavně dlouhá kára s ploutvemi a hromadou podivného haraburdí na střeše je prostě k zulíbání.

Jeho původ není o nic méně šílený než transformace ve vozítko pro lovce duchů. Původně to byl Cadillac z roku 1959 upravený firmou Miller-Meteor jako pohřební vůz a sanitka v jednom. Což ze všeho nejvíc evokuje představu, že s pacientem vyjela sanitka, ale do cíle už dorazil pohřebák…

Letošní remake Krotitelů duchů s dámským obsazením se stal ještě před premiérou jedním z nejvíce hejtovaných filmů posledních let. A Ecto-1 se již v nové verzi neobjevil, ale nahradil ho hranatý pohřebácký Cadillac, starý zhruba jako první Krotitelé duchů. Pro někoho nepochopitelné, ale dává to smysl. Původní model je totiž dnes vyhledávaným sběratelským kouskem a holky by se na tenhle model v novém filmu těžko skládaly…

Obliba tohoto vozidla je velká a občas se objeví zprávy, že někdo repliku Ecto-1 prodává. Cena se pohybuje v řádech milionů. Ovšem za ty peníze si můžete být jisti, že s tímhle vozidlem rozhodně budete na ulici středem pozornosti. Anebo si sežeňte starý Cadillac a prostě si to pěkně šroubek po šroubku dejte dohromady…

4. České pekelné žihadlo

A je tu zmiňovaný český oslavenec. Jsem opravdu rád, že tentokrát můžu při tvorbě topky zabrousit s čistým svědomím i do domácích vod. Juraj Herz je jeden z mála českých filmařů, který se pouštěl do tvorby žánrových filmů a dal by se nazvat i jediným úspěšným českým hororářem. A krom dokonalé nepříjemného Spalovače mrtvol nebo ponuré Panny a netvora dal světu také Upíra z Feratu, od jehož vzniku letos uplynulo 35 let a který si i přes to, že cenzura tenkrát zapracovala nebývale krutě v neprospěch filmu, v našich končinách získal téměř kultovní status. Což se ovšem stane dost snadno, když není kloudná konkurence, nicméně v mnoha ohledech si snímek svou popularitu určitě zaslouží. Mluvit o něm by vydalo na samostatný článek (možná by se i hodil při tom výročí), ale nás zajímá jen černě lakovaný bourák v titulní roli. Ferat – auto poháněné krví.

Ferat vznikl úpravou prototypu sportovního vozidla Škoda 110 Super Sport, který spatřil světlo světa už v roce 1971 a byl světovému publiku předveden zejména na autosalonu v Bruselu o rok později. Jednalo se tehdy o zcela originální výtvor, který se nepodobal ničemu, co se v té době na našich silnicích prohánělo. A ačkoliv vzbudil zájem laické i odborné veřejnosti, do sériové výroby se nikdy nedostal a zůstalo u existence jednoho kusu. Nebylo by to poprvé ani naposledy, co k tomu došlo. Podobných prototypů škodovek (a někdy snad i ještě hezčích) existuje celá řada, ale tahle měla štěstí, že se zalíbila filmařům o několik let později a tím si získala nesmrtelnost.

Přestavby prototypu pro filmové účely se chopil český tvůrce Theodor Pištěk, později ověnčený Oscarem za kostýmy k Amadeovi. Původní bílá barva šla pryč a nahrazena byla černou s rudým lemováním. Automobil přišel o lištu se šesti vyklápěcími světly vpředu a značně upravena byla i zadní světla, kterých měl původní model dokonce šestnáct. Navrch vyfasoval Ferat velké křídlo na záď.

Dnes je Ferat možné zhlédnout v mladoboleslavském muzeu Škodovky. Ale přeci jen aspoň občas žije dál a letos u příležitosti zmíněného výročí snímku dokonce automobilka slavnému filmovému sporťáku vzdala hold a připravila pro Rallye Bohemia svůj závodní vůz v barvách Feratu. K této příležitosti vzniklo i povedené promo, a tak si Ferat po 35 letech našel aspoň symbolickou cestu zpět k filmu.

3. Auto pro všechny časy

Představovat DeLorean DMC-12, sporťák z Návratu do budoucnosti, je dnes trochu nošení dříví do lesa, protože tomu ještě není ani rok, kdy tato filmová trilogie slavila významné výročí – 21.10.2015 bylo datum v budoucnosti, do kterého se tehdy hrdinové se svým vozem vypravili, a při této příležitosti bylo k filmu i automobilu řečeno a ve sdělovacích prostředcích napsáno snad úplně všechno.

DeLorean je kult tak trochu omylem. Respektive se na něm nejlépe ukazuje síla, s jakou dokáže zapůsobit film. Auto samotné není vlastně krom designu nijak úžasné, požadavek na nízkou cenu a obtíže při výrobě donutily výrobce k řadě ústupků od původní vize a počáteční nadšení zájemců rychle opadlo. Výroba samotná se udržela necelé dva roky a vyrobilo se jen něco přes osm tisíc kusů. Pak automobilka vyhlásila bankrot. Jenže přišel rok 1985, auto se objevilo v prvním díle slavné filmové trilogie a zrodil se kult kolem vozu, který by za normálních okolností zřejmě zmizel v propadlišti dějin. Dnes automobilka v omezené míře opět vyrábí.

DeLorean se ve filmu objevil ve své původní podobě a typickém nerezovém kabátě, pouze mu  přibyl tzv. proudový kapacitátor (z vnějšku i vnitřku), který umožňuje cestování časem a funguje na plutonium. Zajímavostí je, že pro trilogii bylo upraveno celkem sedm DeLoreanů, přičemž do dnešních dnů přežily jen tři. Dva má stále ve vlastnictví Universal Studios a třetí byl před pěti lety vydražen v přepočtu za necelých 11 milionů korun.

Samotných DeLoreanů DMC-12 se v naší republice nachází několik, ale žádný z nich není ve filmové úpravě. Jeden si můžete prohlédnout třeba v Muzeu veteránů v Nové Bystřici.

2. Rytířův černý kůň

Seriál Knight Rider je lehce zaprášená klasika osmdesátých let. David Hasselhoff si s ním udělal jméno, které si pak ještě vylepšil v Pobřežní hlídce. A to je zhruba celá jeho herecká kariéra. Ovšem to, co dodnes drží seriál v povědomí lidí, je černý Pontiac Firebird Trans Am, modifikovaný a s vlastní osobností, jménem KITT (zkratka z Knight Industries Two Thousand).

Kitt je cool. Asi nejvíc z tohoto seznamu. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat. Štíhlá černá kára s rudě blikajícím scannerem vpředu je prostě hustá. Není divu, že se seriál dočkal (a zřejmě ještě i dočká) nějakých pokračování i napodobenin (Zmije) s jinými nablýskanými kárami, ale mluvící KITT je prostě jen jeden, jak se můžete přesvědčit tady (vkládání videa je autorem na požádání zakázané, takže aspoň odkaz).

A je to také jedno z mála vozidel tohoto seznamu, které můžete potkat i na našich silnicích. Jezdí s ním Zdeněk Bulín, který s ním vyráží na veřejnost po mnoha letech vytváření, úprav a ladění. (A pak že to nejde.) Má ho vymakaný do detailu, kokpit vozu je splněný sen každého kluka už od prvního angličáku, no a když si to s vámi fakt i povídá… Pokud o to opravdu hodně stojíte, určitě ho potkáte na nějaké tuzemské akci amerických vozidel. A kdo by se aspoň na vteřinu nechtěl posadit za volant legendárního KITTa?

1. V8 Interceptor: stíhačka nejslavnějšího bojovníka silnic

Řekl jsem, že KITT je splněný sen každého kluka, který má rád autíčka. Ale až tenhle kluk trochu povyroste, bude se nejspíš chtít posadit za volant policejního V8 Interceptoru, neboli Pursuit specialu, ve kterém se prohání jeden z největších silničních drsňáků všech dob – Max Rockatansky.

Testosteronová tetralogie o Šíleném Maxovi je doslova natřískaná šílenými stoji na čtyřech i mnohem více kolech, ale jen málokdy je pod tím vším poznat, co to původně bylo. Ford Falcon XB GT Coupe je spíše výjimkou, protože se objevil ještě v poněkud umírněném prvním dílu. Oproti originálnímu auťáku byl filmový V8 Interceptor natřen na černo, vybaven kompresorem Weiand čnícím vprostřed kapoty a osmi výfuky. Nic z toho ale ve skutečnosti nebylo a nemohlo být funkční tak, jak to ve filmu vypadá.

Na Maxův Interceptor se nezapomnělo ani v nejnovějším pokračování, kde jinak prim hrála obrovská apokalyptická cisterna War Rig (a asi tak miliarda jiných vozidel). V Čechách je dobře známo, že je to kompletně překopaná kopřivnická Tatra 815, kterou ovšem v té změti dokáže identifikovat jen opravdu hodně cvičené oko. AleInterceptor (v poněkud pozměněné podobě) si také zařádil, jak je vidět na následujícím sestřihu:

No a na závěr ještě jeden týpek, který si takový svůj Interceptor vypiplal od rezavého šrotu až k dokonalosti. Prostě stvořené k machrování.

Kategorie: Science fiction

Muž z vysokého zámku

FantasyPlanet.cz - 3. Září 2016 - 11:04

V tomto případě onen zlomový okamžik, který posílá vyfabulovaný svět na rozcestí, z něhož se nenávratně vzdaluje naší realitě, představuje úspěšný atentát na Franklina D. Roosevelta. USA se bez jeho vedení nedaří vymanit z drtivého sevření Velké hospodářské krize, což ústí v nasazení politicko-ekonomického izolacionismu. Právě jeho praktikování výrazně mění rozložení sil v průběhu druhé světové války a pomyslné vítězné věnce posílá na stranu mocností Osy. Důsledky jsou samozřejmě zhoubné. Zatímco Afrika je po takřka absolutní genocidě prakticky vržena do propadliště dějin, Spojené státy si musejí zvykat na roli kolonizovaného – západ, na jehož území se také většina románu odehrává, se dostává pod správu Japonska, východ si uzurpuje nacistické Německo a jakousi „nárazníkovou“ zónu pak představují neutrální a politicky prakticky bezvýznamné Státy Skalistých hor. A je to jejich území, na němž se nachází mýty opředený Vysoký zámek; údajně neproniknutelně ozbrojené obydlí spisovatele Hawthorna Abendsena, jehož zakázaný – a o to vábivější – román Kobylka zalehla ztěžka, vyprávějící o světě, v němž Spojenci válku vyhráli (a přesto odlišném od toho našeho), se s razancí přílivové vlny šíří napříč celými Státy.

Muži z vysokého zámku lze relativně snadno přičítat jistou nevěrohodnost. V tomto případě však podobné výtky pramení především z nepochopení. Ano, optikou (kvazi)realističnosti v něm nalezneme celou spoustu lehce napadnutelných trhlin. Z uvedeného pohledu je Dickem nabízená vize vratká a zároveň uvěřitelná asi jako Arnold Schwarzenegger v roli vysokoškolského pedagoga. Za vysoce rozporovatelnou lze označit již prvotní premisu předpokládající, že vražda F. D. Roosevelta (obzvláště přihlídneme-li k tomu, že už sám dopad prezidentem realizovaného New Dealu na ukončení hospodářské deprese z 30. let je přinejmenším sporný) odchýlí výsledek války od jeho reálného předobrazu takto markantním způsobem. Autor se ale nesnaží o – v rámci  možností – co nejrealističtější analýzu konsekvencí vyvěrajících z jím představeného fiktivního přehození výhybky v historickém vývoji lidstva; vědomě se tak distancuje od komplexnějšího geopolitického zkoumání svého světa a v mnoha případech k důsledkům nenabízí jednoznačnou a kriticky-akademickým okem nenapadnutelnou příčinu. Z hlediska čistě literárního je však Dickova realita uhrančivá, konzistentní, stojící na pevných základech a dokonale sloužící svým účelům; stává se především arénou, v níž Dick rozehrává tradiční gnoseologické hrátky.

V nich opět dovednou, byť určitou stylistickou neotesaností poznamenanou beletristickou formou pokládá znepokojivé a na samotnou podstatu cílící otázky týkající se definice pravdy, hranic jejího poznání a vůbec možnosti existence něčeho, co by se snad dalo označit za absolutní pravdu. Obrovskou službu zde odvádí razance, s jakou se Dickovi daří do zmíněného víru otázek vtáhnout samotné čtenáře, k čemuž mu pomáhá i fakt, že je staví vůči svému románu do obdobné pozice jako smyšlené postavy vůči dílu (snad jeho „papírového“ alter ega) Hawthorna Abendsena. V uvedeném ohledu se činí i občasné ne snad vyloženě bourání, ale jakési přelézání čtvrté stěny, kdy autor ústy postav promlouvá k čtenářům – sice nepřímo, ale přesto patrně.

Mistrný je ovšem zejména způsob, jakým Dick hlavní tematickou materii včleňuje do celkové kompozice. V rámci spíše volně propojených, komornějších a jen pozvolně gradujících mikropříběhů jednotlivých postav odehrávajících se na pozadí úmrtí říšského kancléře Martina Bormanna rafinovaně předhazuje motivy související s ústřední látkou, které se jako drobné nitky postupně spojují, aby vytvořily celistvé klubko. Ať už se jedná o falešné identity hned několika postav nebo byznys založený na imitaci historických předmětů, pomyslných představitelů Japonci tolik ceněných původních amerických řemesel, vždy kniha ukazuje skutečnost a pravdu jako nikoliv statický a neměnný jev, ale propůjčuje jí podobu mlhavého, subjektivním vnímáním pokřiveného, a tím i de facto nedosažitelného ideálu. Zajímavou roli zde sehrává I-ťing, Čínská kniha proměn, ke které se mnoho postav uchyluje a která zdánlivě představuje pevnou kotvící oporu v realitě; Dick jí přiděluje význam neomylného orákula, čímž z ní dělá nositelku jakési objektivní pravdy, která však hovoří ve volně interpretovatelných metaforách, které ji opětovně strhávají na úroveň subjektivity.

K tomu si připočtěte celou řadu symbolů vypůjčených z různých kultur a náboženství, které Dick rozhazuje a vrství po celém románu s určitou nahodilostí, a tím ještě více zamlžuje jednoznačné poselství a přetavuje jej do podoby těžko uchopitelného mnohovrstevnatého díla, které v každém člověku rezonuje odlišným způsobem. Právě to je důvod, proč se Muž z vysokého zámku čte po více než padesáti letech a pravděpodobně se i bude číst za dalších více než padesát.

Philip K. Dick: Muž z vysokého zámku
Vydal: Argo
Překlad: Robert Tschorn
Formát: vázaná
Počet stran: 244
Cena: 298 Kč

Kategorie: Science fiction

Blíží se třináctý Eroticon

FantasyPlanet.cz - 2. Září 2016 - 15:33

Dnes již kultovní Eroticon je akce primárně zaměřená na eroticky laděná témata ve sf/f literatuře. Letos již potřinácté nabízí zábavu nejen všem příznivcům sci-fi a fantasy, ale i dalším nadšencům a zvědavcům. Těšit se můžete na přednášky na neotřelá témata, inspirativní workshopy, fantasy folk rockový koncert, divadelní představení, módní přehlídku, malování na tělo, taneční lightshow a spoustu zábavy. Máte-li rádi sci-fi, fantasy a erotiku, na téhle akci rozhodně nesmíte chybět! Vítány jsou také nejrůznější f/sf, případně cospaly kostýmy.

Celou akcí bude provázet moderátor přímo ďábelský. Hosty a přednášejícími budou oblíbené spisovatelky Františka Vrbenská a Lucie Lukačovičová, fotografka a autorka cyklu Magnólie Hanina Veselá a mnoho dalších. Šušká se také o křtu nového kontroverzního románu Kristiny Haidingerové, která debutovala v roce 2014 mrazivým hororem z Finska Ti nepohřbení. Jako drobnou ochutnávku přinášíme krátký trailer:

KDY: sobota 1. října, 13:00–23:00

KDE: divadlo Kámen, Nekvasilova 625/2, 186 00, Praha – Karlín. Nejlépe se tam dostanete ze stanice metra (B) Invalidovna nebo ze zastávky tramvají 3 a 8.

ZA KOLIK: Vstupenky se zlevněným vstupné (150 Kč) si můžete zakoupit zde, za plnou cenu (170 Kč) je bude možné koupit také na místě u svůdné pokladní a uvaděčky.

Podrobný rozpis akce je k dispozici na průběžně aktualizovaných webových stránkách Eroticonu, které jsou průběžně aktualizovány. Pokud si nechcete nechat ujít žádnou novinku, můžete také sledovat FB stránky události.

Fotografie: Hanina Veselá
Kategorie: Science fiction

Drak bere vše, a tím myslíme fakt všechno

FantasyPlanet.cz - 2. Září 2016 - 12:04

Magnólii tentokrát mise pro lorda Kirbega zavede do podmořských držav Sandol Kah, odkud se jí podaří utéct s magií nasáklým artefaktem, který děsí i samotnou temnou bohyni. Na pohled nenápadná krabička a její neznámý obsah nejen působí smrt těch, kdo se jí dotknou, ale také slouží jako brána do prastarého města Thurgu – místa uzavřeného zbytku světa, které bylo považováno za navždy ztracené. Když ale Magnólie branou nechtěně projde, zjistí, že nic není tak jednoduché, jak se zdá, a že dostat se z Thurgu ven nebude žádná hračka – už proto, že na místní její schopnosti nepůsobí a ona skončí přidělená jako asistentka šlechtickému synkovi, který z ní dělá pokusného králíka. Nemluvě o tom, že síla ukrytá v magické schránce dalece přesahuje schopnosti Magnólie i jejích pozdějších spojenců a nehrozí ničím menším než zničením světa, což pořád není nic v porovnání s pletichařením, kterým si prochází vládnoucí rodina města. Magnólie se tak má co ohánět, aby udržela naživu když už ne své společníky, tak přinejmenším sebe, a zachovala si aspoň mizivou naději, že se někdy vrátí domů.

Město dostupnější, než by se zdálo

V zájmu férovosti musím přiznat, že moje znalosti o Asterionu jsou přinejlepším povrchní. Proto mě příjemně překvapilo, že i kniha tak nasáklá historií a mytologií tohoto světa, jako je Drak bere vše, se dá bez potíží číst, i když se ve faktech nijak extra neorientujete. Všechny podstatné informace jsou totiž podávány po dostatečně malých kapkách, aby je člověk stihl vstřebat a zároveň se o svět začal zajímat. Pro ty zvídavější navíc kniha přidává i rejstřík významnějších postav a přehled nejdůležitějších historických událostí, díky čemuž slouží jako výborný odrazový můstek pro každého, kdo by chtěl Asterion dál prozkoumávat.

Většina děje Draka se nicméně odehrává v jediném městě – od zbytku reality odříznutém Thurgu, z nějž si jedna z nejmocnějších myslí na planetě udělala soukromý experiment a jehož architektuře vévodí pastmi prošpikovaná magická věž Ancimiar. Thurg je na první pohled klidnou idylkou v poslední výspě starých říší, ale jen do chvíle, než v něm někdo skončí nedobrovolně. Z města totiž kvůli okolním lesům plných nepřátelsky naladěných potvor není úniku, portálem se zpátky projít nedá a místní skrývají pod rouškou bohorovnosti vlastní intriky a křivdy. Tedy alespoň ti, kteří vůbec mají svobodnou vůli. Sám Ancimiar navíc podle legend ukrývá artefakt, pro který stojí za to vraždit, a půlka Thurgu ho tak na příkaz Lorwena, skutečného pána města, neustále hledá.

Jak už ale bylo řečeno, do Thurgu je zasazena jen část děje. Drak bere vše totiž působí jako dvě knihy slepené dohromady: v první části se Magnólie po návštěvě bohyně u Sandol Kah – během níž stihne zachránit jednu nekromantku před velmi nepříjemnou smrtí – ještě nedobrovolně zastaví u Hajmóna, pověstného kruťase a Kirbegova oblíbeného pobočníka. Až díky Hajmónově vychloubání se Magnólie dostane k bráně do Thurgu, kde se teprve skutečně začne rozvíjet příběh artefaktu i města. Zároveň ale i v dalších částech knihy všichni do a z Thurgu courají jako studenti do menzy, až člověk začne přemítat nad tím, co že je vlastně na městě tak nedostupného. Nejen že přes astrál za Magnólií dorazí posily v podobě Hajmóna a nekromantky Delcante, ale i samotná Magnólie se vydá na pár výletů mimo městské ulice – jednou dokonce rovnou do rodné Plaveny! Kdyby nebylo tou dobou už pořádně rozjeté všeobecné krize, Magnólie by klidně mohla zůstat doma a nechat celý vznešený Thurg, ať se sežere mezi sebou a svoje magické hračky hodí psům.

Podobně děj bují až za hranice hladkého vyprávění ještě na několika místech. Při rozsahu přes pět set stran je to snad pochopitelné, ale i tak je škoda, že určité pasáže ze zpětného pohledu působí spíš jako spíchnuté horkou jehlou než jako promyšlené soukolí. Na druhou stranu jsou však některé dílčí dějové linie naopak velmi dobře zvládnuté a například smrt jedné vedlejší postavy díky nim nepůsobí bezúčelně, ale naopak dost neotřelým způsobem zasahuje do dalšího dění. Krom toho se tu nikdo s nikým moc nemaže a akce hraje prim; sáhodlouhých úvah se opravdu není třeba bát.

Plnokrevné postavy

Zmíněné dějové (či spíš logické) lapsy zamrzí, ale nijak zásadně nevadí. Tenhle příběh totiž primárně nestojí na prostředí, ale na postavách, a právě v nich se projevují nejsilnější stránky knihy.

V tomhle ohledu samozřejmě dominuje Magnólie, podle prvního popisu hlavní sexbomba v okolí díky záplavě rudých vlasů, bujnému poprsí a famózním nohám. Bylo by snadné ji zredukovat jen na telepaticky nadanou nafukovací pannu, nad kterou se dá dobře slintat, ale naštěstí se tak neděje. Magnólie není „silná ženská hrdinka“ – alespoň ne v tom smyslu, jak se často tahle kategorie postav chápe: buď hrozně drsná, ale ve skutečnosti čekající na pochvalu a pohlazení od někoho, kdo by ji měl opravdu rád, nebo naopak jen hrozně drsná a zahořklá. Magnólie tohle stereotypní přízvisko nepotřebuje. Má totiž dost vlastních charakteristik – umí se o sebe postarat, ale není superhrdinka; na život má zdravě cynický náhled, ale i tak si ho užívá; nadává jak dlaždič, ale nijak jí to neubírá na ženskosti; a nemá problém si s chlapy něco začít, ale určitě jim nebude podřizovat svůj život. Z postavy, která snadno mohla být pytlem stereotypů, je tak plnokrevná hrdinka, o které se člověk nestydí číst a docela rád by ji poznal, i když nejspíš raději z bezpečné vzdálenosti – děje se toho totiž kolem ní až moc a málokdy to pro okolí končí dobře.

Podobně rozmanité aspekty své osobnosti ukazuje i Hajmón, který se na začátku představuje jako muž oprávněně kruté pověsti, jen aby později ukázal svoje sympatičtější stránky, díky kterým si vás získá, i kdybyste nechtěli. Samostatnou kapitolou je potom arcimág Zvin, Magnóliin mentor a všeobecný parchant, s nímž má „jeho malá Noly“ bohatou a zdaleka ne ukončenou historii. Na straně thurgských potom výše zmíněným sekundují hlavně kněžna Brenhajn – další velmi dobře podaná ženská postava, v níž se skrývá víc, než se na první pohled zdá – a knížecí syn Lysandr, který je mezi všemi ostatními divokými kartami v knize tou nejdivočejší.

Tihle všichni přispívají ke koktejlu volně vznikajících a zanikajících spojenectví a nepřátelství, paktů, aférek, uražené ještinosti a vůbec kde čeho. Nemusíte se ale bát – tahle knížka není zatížená na citečky a je zábavné snažit se odhadnout, kdo jakou dohodu myslí vážně a jaké jsou skutečné záměry všech zúčastněných. Takové politikaření bez vysoké politiky, zato s vysoce aktuální touhou po přežití. Občas se sice přetvářky a dělení na „chce všechny zabít“ a „ještě není totální pomstychtivý magor“ střídají tak rychle, že by se v nich dalo snadno ztratit, ale na druhou stranu se nám dostane i překvapivě upřímných momentů každé postavy, především ve chvíli, kdy mají ztratit to, na čem jim nejvíc záleží.

 

Drak bere vše ze všeho nejvíc působí jako chaotický mix všemožných událostí, postav, cílů a plánů, v němž si něco podle své chuti musí najít každý už jen díky téhle rozmanitosti. Scéna střídá scénu někdy až závratně rychle, ale je to zábavná jízda, která vám nedovolí se nudit. Příběh se totiž se svými aktéry nepárá a tomu odpovídá i styl psaní a spád. Pokud vám nevadí občasné dějové zaškobrtnutí a máte rádi knihy s prokreslenými postavami, kterým se ale autor zbytečně nehnípá v jejich křehké psýše a raději stránky plní akcí a zvraty, je (troufám si říct, že nejen tohle) Magnóliino dobrodružství přesně pro vás.

Hanina Veselá: Drak bere vše
Vydal: Mytago, 2015
Obálka: Roman Kýbus
Formát: brož.
Počet stran: 552
Cena: 299 Kč (e-book 99 Kč)

Kategorie: Science fiction

Královská soutěž o hru Tumult Royal

FantasyPlanet.cz - 1. Září 2016 - 13:43

Chcete si zahrát na šlechtice a vybírat daně? Díky Dino Toys si tenhle pocit může jeden z našich čtenářů zprostředkovat aspoň u deskovky. Pokud chcete mít Tumult Royal doma zrovna vy, stačí, když nám zodpovíte jednoduchou otázku vztahující se právě k této hře:

Kolik druhů zboží vyrábějí poddaní ve hře Tumult Royal a jaké to jsou?

Svoje odpovědi posílejte na redakční email xan.fantasyplanet@gmail.com do středy 7. září (včetně). Do předmětu uveďte „Soutěž Tumult Royal“ a nezapomeňte nám připsat i adresu, na kterou bychom měli hru poslat. Ze správných odpovědí vylosujeme jednoho výherce a jeho jméno vyhlásíme ve čtvrtek.

 

Kategorie: Science fiction

Filmový výhled: září

FantasyPlanet.cz - 1. Září 2016 - 10:00

Obr Dobr

Premiéra: 1.9.2016

Prvním pánem, který si pro nás uchystal novou rodinnou fantasy, je sám velký Steven Spielberg. Jeho novinka Obr Dobr už podle názvu potěší spíše milovníky pohádkových a poklidně laděných snímků. Příběh o osiřelé dívce z Londýna a dobráckém obrovi z daleké země však zatím budí poněkud rozpaky. Většinou panuje názor, že Stevena je škoda pro podobné dětské hrátky, ale na druhou stranu ty dětské hrátky zřejmě točí stále dobře. Takže pokud máte chuť na pěknou pohádku, zřejmě nebudete zklamáni.

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Premiéra: 29.9.2016

Druhý slavný pán, jehož novinku si můžeme vychutnat také příští měsíc, je Tim Burton. I tentokrát se bude jednat o látku spíše pohádkově laděnou. Nicméně jméno režiséra společně s Evou Green v roli opatrovatelky dětí, které jsou tak trochu jiné, už jsou sami o sobě slušným lákadlem. A ačkoliv Timova forma je v posledních letech spíše kolísavá, trailery na tyhle x-meny po burtonovsku slibují zajímavou podívanou.

Nerve: Hra o život

Premiéra: 8.9.2016

V tom všem spíše pohádkovém řádění působí mysteriózní thriller Nerve: Hra o život celkem svěžím dojmem. Příběh o jedné nevinné online hře, jejíž hraní se účastníkům začne šeredně vymykat kontrole, sice nedisponuje slavnými jmény, pouze režiséry slabých pokračování Paranormal Activity, Emmou Roberts a „tím druhým Franco“, ale zato od začátku láká trailery s mládežnicky rozvernou atmosférou, která se však překotí v solidně vyhrocený závěr. Vypadá to rozhodně zajímavě a originálně.

Kategorie: Science fiction

Dumasův klub (recenze)

FantasyPlanet.cz - 31. Srpen 2016 - 15:15

Lucas Corso je jednou z ryb, které se živí v rybníčku sběratelů starých tisků. Nebo přesněji řečeno se přiživuje na rybách větších a bohatších – je totiž takovým novodobým žoldnéřem, který se nechává najímat, aby ověřoval pravé, prodával padělané, sháněl nesehnatelné a další podobné kousky, často na nebo až za hranicí zákona. Teď mu však do klína spadly hned dva úkoly: ověřit pravost rukopisu jedné kapitoly Tří mušketýrů z pozůstalosti předčasně zesnulého sběratele a porovnat jediné tři existující výtisky Knihy o Devíti branách Říše stínů – spisu, kvůli němuž jeho vydavatel hořel na hranici a který údajně slouží jako návod k přivolání ďábla. Pátrání začíná (sebe)vraždou a tučným šekem a brzo se zvrhne v úprk až příliš protkaný ozvuky Tří mušketýrů, aby to byla náhoda. Souvisí spolu oba texty? Je některé kopie Devíti bran pravá? Kdo je dívka, která se objevuje v nečekaných momentech a říká si Irene Adlerová? Na čí příkaz a z jakého důvodu usiluje Corsovi o život neznámý „Rochefort“? To jsou otázky, na něž Corso musí odpovědět ve hře o čas i informace.

Dumasův klub je příběh, v němž se umně proplétají odkazy na středověkou okultní literaturu (v menší míře) a na Tři mušketýry (ve větší míře). Právě milovníkům Tří mušketýrů je kniha primárně určena; lze si ji užít i bez zevrubné znalosti Dumasových románů, ale výsledný čtenářský zážitek by pak byl podstatně chudší. Jak je znát už z názvu Dumasův klub, autor totiž nejen využívá narážek na dobrodružství mušketýrů po jednom i po dvaceti letech, ale i samotná výstavba jeho vlastního příběhu odkazuje na Dumasovy motivy a vypravěčské postupy. U některých momentů by se chtělo říci, že Pérez-Reverte opisuje tak moc, až mušketýry téměř dokonale kopíruje a staví své vlastní postavy do nachlup stejných situací. Vždy tak ale činí záměrně a s respektem k materiálu, na kterém staví, a přináší tak možnost užít si všechno to, co je na d’Artagnanově dobrodružství zábavné, v modernější, temnější a mírně překroucené verzi, aniž by přitom postrádal vlastní nápady a originalitu.

V jádru detektivní zápletka košatí a bohatne hlavně díky literárním a historickým odkazům. Jejím stěžejním prvkem je ale vztah ke starým knihám, ať už v postavách sběratelů, kteří své sbírky milují víc než vlastní život, nebo naopak u hlavního hrdiny, jenž na knihy pohlíží jen jako na výnosnou obživu. Téměř každá výraznější postava má ke knihám jiný postoj, ale všechny je spojuje zápal, který prostupuje celou knihou a přenáší se i na čtenáře. Skoro cítíte na jazyku nutkání si všechny rukopisy osahat a sami se stát Corsem, na jehož úsudku a zkušenostech stojí rozhodnutí o pravosti či padělku. Právě silně bibliofilní atmosféra knihy, spolu s tou správnou mírou nebezpečí, dělá z Dumasova klubu kvalitní a čtivou knihu.

Corso jako hlavní postava funguje na výbornou. Podání příběhu z jeho pohledu drží perspektivu děje na hranici racionálního, pragmatického přístupu a pochybností o tom, zda opravdu existuje něco nadpřirozeného či nějaké obří spiknutí, do kterého se nechtěně zamíchal. Sledovat sveřepého a vypočítavého Corsa (o kterém se dozvídáme právě jen tolik, aby nám nebyl příliš nesympatický), zatímco ho s postupujícími událostmi nahlodávají pochybnosti a vztek, je ze zpětného pohledu tím nejzajímavějším prvkem knihy – obzvlášť v kontrastu s neznámou dívkou, která mu vpadne do života jako zjevení.

Tihle dva tahouni jsou schopni udržet i to, že samotný příběh není nijak převratný a rozhodně nedosahuje epických rozměrů, jaké by mohl čekat fanoušek Dana Browna (ten by byl nejspíš poněkud zklamán). Kniha totiž sice má výše zmíněnou atmosféru, sympaticky nesympatické hrdiny a nádech hravosti v odkazech na Tři mušketýry, ale nadějně se prolínající dvě linie příběhu nakonec ústí v závěr, který by vypadal působivě na filmovém plátně, ale v psané verzi je poněkud zklamáním – není totiž tak silný, jak by se z předchozí gradace dalo čekat. (Ale zato je pěkně ironický a obzvlášť škodolibé povahy jistě potěší.)

Když jsme u filmů, právě Dumasův klub sloužil jako předloha pro snímek Devátá brána. Pokud ale čekáte stejný příběh, mýlíte se – podobnosti mezi oběma skutečně existují, ale velká část děje a především vyznění jsou úplně jiné.

Nelze také nezmínit krásnou obálku, která posouvá zážitek ze čtení na novou úroveň. Formát knihy totiž evokuje starší kožené vazby a kresba obálky zase odkazuje na okultní část příběhu. Text je navíc doplněn o (pro příběh nezbytné) ilustrace, které člověka neomrzí podrobně zkoumat. Co naplat, Argo prostě umí, a Dumasův klub je toho jen dalším důkazem.

Dumasův klub je příjemné čtení, prodchnuté tajemstvími a především láskou ke knihám a knihtisku, s chytře propojenými liniemi, funkčními postavami a důvtipnými, více či méně skrytými narážkami. Pokud dáváte přednost inteligentně vystavěné a dobře vypointované zápletce před bombastickými konspiračními teoriemi, Dumasův klub je kniha přesně pro vás.

Arturo Pérez-Reverte: Dumasův klub aneb Richelieuův stín
Vydal: Argo, 2016 (2. vydání)
Překlad: Anežka Charvátová
Obálka: Pavel Růt
Formát: brož.
Počet stran: 368
Cena: 389 Kč

Kategorie: Science fiction

Výsledky: Soutěž o vstupenky na Star Trek

FantasyPlanet.cz - 31. Srpen 2016 - 13:36

Soutěžní otázka tentokrát zněla následovně:

Star Trek: Do neznáma je v pořadí kolikátý film ze světa Star Treku?

Správná odpověď je třináctý – 6 filmů bylo k původní TOS, 4 k TNG a nový reboot má momentálně tři filmy, z nichž Do neznáma je poslední.

Ze správných odpovědí jsme vylosovali následujících pět výherců:

Ivana Jirásková
Josef Král
Tereza Outěřická
Eva Stehlíková
Rastislav Studenič

Každému pošleme na uvedenou adresu dvě vstupenky do libovolného kina Cinema City v ČR.

Výhercům gratulujeme a všem ostatním děkujeme za účast. Doufáme, že s námi zkusíte štěstí i příště!

Kategorie: Science fiction

Naslouchač: Příběh o propojení nerostu a lidské mysli

FantasyPlanet.cz - 31. Srpen 2016 - 11:48

Hned na začátek je nutno poznamenat, že se rozhodně nejedná o autorčin debut. Přesto je to prozatím její nejúspěšnější kniha, v čemž možná hraje roli i to, že se jí dostalo podpory ze strany většího nakladatelství. Většinu předcházející tvorby si totiž spisovatelka vydávala vlastním nákladem. O to víc nejen ji, ale i její čtenáře jistě těší, že se konečně dočkala větší pozornosti.

A nyní již k samotnému příběhu. Hlavní hrdinkou je dívka jménem Ilan, která se narodila do nehostinného světa sklenářů. Většina jejích soukmenovkyň má od narození nějakou fyzickou vadu, ona je však zcela čistá. To ji předurčuje pro život v místním nevěstinci. Milující matka tomu samozřejmě chce zabránit, a tak ji před celým světem chrání schovanou a tvrdí, že je chlapcem a navíc zdeformovaným.Větší pozornosti se Ilan dostává až po zjištění, že ovládá poměrně ojedinělý dar. Umí naslouchat sklenitu, nerostu, který je pro lidi nezbytný. Je z něj totiž nejen vyroben štít, díky němuž se svět může ubránit zkáze, ale navíc se používá i k výrobě vynikajících zbraní. Díky svým schopnostem se dívka dostává do služeb pětadvacítky, která bojuje proti nepřátelským nestvůrám a chrání bezpečnost obyvatelstva. Zároveň se ale jedná o drsňáky původem z nížin, kteří si po vítězství v dávné bitvě sklenáře zotročili. Dívčin život tak rozhodně nebude jednoduchý ani v jejich doprovodu.

Ilan jako ústřední postava rozhodně není žádná statečná bojovnice s neomezenou mocí. Naopak je od začátku uvězněná v roli oběti, přičemž děj čtenáři lehce podsouvá lítost nad jejím osudem. Postupem času se však Ilan přeci jen zoceluje a získává více sebevědomí. Stále je však především zvědavým děckem ve službách pětadvacítky, která z ní chce vychovat dobrého sklenáře. Pětadvacítka (hádejte, podle čeho mají přízvisko – ano, skutečně se jedná o dvacet pět mužů) totiž svou moc zakládá zejmnéna na výborných mečích, které jsou vytvořené z nejlepšího sklenitu. A jsme u toho, proč že potřebují zrovna Ilan a její dar.

Hloubku, kterou možná postava Ilan místy postrádá, autorka kompenzuje velice zajímavým světem, v němž se příběh odehrává. Hlavním motivem je už zmíněný sklenit, bez kterého by nemohli lidé vůbec žít. Po válkách je totiž část planety zasažena smrtící nákazou, před kterou chrání právě uměle vytvořená zábrana z tohoto minerálu. Její stvořitelé by tudíž měli být váženými občany, ale opak je pravdou – žijí v bídě a musejí se neustále podřizovat svým otrokářům. Prostě klasická diktatura. O to víc potěší sklenářskou maminku, když může svoje dítko vypravit do lepšího světa, obzvlášť když by jí jinak pravděpodobně hrozila brzká smrt.

Jedná se o první knihu z plánované série, proto je to klasický „otvírák“. Dozvíme se podrobnosti o místních poměrech a začne se rozvíjet ve výsledku velice zajímavý příběh. Ten byl oficiálně prezentován jako temný, jak již napovídá samotná anotace. V tomto případě bych si však dovolil lehce nesouhlasit. Přestože se několikrát objeví poměrně strašidelné chvilky a hrůzostrašné nestvůry, pod označením „temný“ si přeci jen představuji něco jiného. Ale tím rozhodně nechci román nijak shazovat – příběh možná není temný, ale zato je procítěný a zavrtá se vám pod kůži.

Hodně brzy totiž zjistíte, že se kniha opravdu těžko odkládá. Celý děj je čtivý a z mého pohledu se v něm nenachází mnoho hluchých míst. Nebojte se dlouhých popisů, protože se autorce podařilo vměstnat nejdůležitější fakta do poměrně malého rozsahu. Díky tomu jmá příběh spád, a přestože se v něm nedočkáte mnoha bitev či soubojů, rozhodně vás nebude nudit.

Rád bych také vyzdvihl zajímavě vloženou zmínku o minulosti. Odkazuje se na reálný svět, v němž momentálně žijeme. Díky tomu by se dalo říct, že kniha žánrově trochu odbíhá od fantasy ke sci-fi, ale jedná se opravdu jen o náznaky. Rozhodně jsou však zajímavým zpestřením.

Naslouchač určitě není dokonalá kniha a najde se v něm pár chyb. Na druhou stranu si získal nejen mě, ale i mnoho dalších čtenářů zajímavou a poměrně neotřelou zápletkou. Určitě doufám, že bude brzy následovat pokračování, protože další vývoj událostí v nížinách a sklenářském světě jistě bude stát za přečtení.

Petra Stehlíková: Naslouchač
Vydal: Host, 2016
Autor obálky: Andrej Nechaj
Počet stran: 374
Cena: 280 Kč

Hodnocení: 80 %
Kategorie: Science fiction

Sandman: Předehra (recenze)

FantasyPlanet.cz - 30. Srpen 2016 - 10:33

Na první dobrou vás to nejspíše trklo, stejně však vaši domněnku potvrdíme – sandmanovská Předehra rozhodně není příběhem, kterým byste měli začít, pokud koketujete s myšlenkou potykat si se světem sedmi Věčných – a především tím, který patří Pánu Snů. Předehra je totiž určena primárně pro ty, kteří se sérií již mají zkušenosti. A ideálně si ji zamilovali natolik, aby si rádi přečetli odpovědi na některé otázky, na něž hlavní řada odpovědět nestihla. A jste bláhoví, pokud si myslíte, že Předehra nepoloží otázky nové. Zkrátka – nováčkům snovosti vstup zakázán.

Ať si pod pojmem epika představujete cokoliv, rozhodně to není totéž, co má na mysli Neil Gaiman. V příběhu Předehry musí Morfeus vyřešit zapeklitý problém s šílenou hvězdou, která hrozí zničit úplně celý vesmír. Což by se samo sebou dotklo i rodiny Věčných. Vládce snů tak prochází vesmírem, střídá světy (zatímco jeho loutkář, literárně-komiksová hvězda Gaiman žongluje se žánry), seznamuje se se svými aspekty z jiných alternativních vesmírů, hloubá o veškerenstvu (a mnohdy máte pocit, že tak nějak i o ničem), zachraňuje děti a setkává se se svou rodinou – a to dokonce i s rodiči. Road trip par excellence.

Nadpozemskost celého příběhu by v komiksu přišla vniveč, kdyby nebyla řádně uchopena po stránce grafické. V tomto směru se Předehře zadařilo více než znamenitě. Práce výtvarníka J. H. Williamse III. totiž ve výsledku Gaimanův scénář nejenže skvěle vystihuje, ale ještě jej – co se čtenářského dojmu týče – poráží na lopatky. Někdy jsou ilustrace až impresionistické, jindy jasně surrealistické (což k látce samo sebou patří), každá z nich by si přitom zasloužila zarámovat a pověsit na zeď či rovnou do galerií. Nemenším výstřikem kreativity jsou však i rozvržení panelů či lettering, kteréžto tak celou vizuální stránku komiksu náramně podtrhují.

O tom, že měl tento příběh Gaiman velice promyšlený, není možné pochybovat. Však mu také zrál v hlavě dlouho. Přesto Předehra nebude patřit mezi vrcholy série, její příběh je příliš lineární, snad by se dalo říci i plochý (v porovnání s nejlepšími sandmanovskými knihami) – největší slabinou Předehry je tak přitom skutečnost, že někteří z jejích knižních předchůdců jsou geniální, dokonalá díla. Pro fanoušky je však tahle kniha jednoznačnou povinností.

Sandman: Předehra
Scénář: Neil Gaiman
Kresba: J.H. Williams III.
Formát: váz. s přebalem
Počet stran: 224
Cena: 799 Kč

Kategorie: Science fiction

Oživlé lodě dopluly do svého cíle

FantasyPlanet.cz - 29. Srpen 2016 - 12:10

Začínáme tam, kde jsme skočili

Bingtown, staleté sídlo kupeckých rodin a centrum obchodu, se v důsledku občanské války pomalu rozpadá a otřásá v základech. Dlouholeté smlouvy, tradice a zvyky pomalu a jistě pozbývají platnosti. Moře brázdí nejen piráti přepadávající otrokářské lodě, ale též lodě nepřátelského Chalcedu, který je podle všeho připraven rozpoutat válku. Do toho všeho musí kupecké rodiny řešit podivné změny v chování svých živých lodí.

Nejinak je tomu i kupecké rodiny Vestritových, která se ocitla ve svízelné situaci poté, co zemřel kapitán Ephron Vestrit, jenž předal rodinnou loď do rukou svého zetě Kylea Havena. Ephronova dcera a právoplatná dědička, Althea, se s touto skutečností odmítne smířit a rozhodne se svou živou loď, Vivacii, získat zpět. Altheiny plány však překazí ambiciózní král pirátů Kennit, jemuž se podařilo Vivacii ukořistit. Atlhea se přesto rozhodne s pomocí přátel udělat cokoli pro to, aby rodinnou loď vyrvala z Kennitových spárů.

Její plán ovšem může přijít  niveč, jelikož vychází na světlo smutná pravda o tom, že mezi Kennitem a Vivacii vzniklo pouto. Do hry vstupuje i dračice Tintaglia, která chce s pomocí lidí zachránit svůj druh před vyhynutím, s její snahou ale postupně vychází najevo i staleté tajemství živých lodí.

Přibližně takto vypadá velice krátké a zjednodušené shrnutí obsáhlého příběhu. V závěrečném díle Živých lodí Robin Hobb pokračuje přesně tam, kde ukončila jeho předchůdce, tudíž pokud jste neabsolvovali plavbu na Magické lodi a Šílené lodi, pak se ztratíte již na samém začátku. Sama trilogie navíc svým rozložením připomíná tři základní části jakéhokoli příběhu – seznamovací úvod (Magická loď), stať rozvíjející zápletku (Šílená loď) a napínavý závěr (Loď osudu) –, a proto je vhodné vnímat a číst ji jako kompaktní celek.

Osvědčené postupy

V porovnání s prvním a druhým dílem je Loď osudu výrazně napínavější a dynamičtější, což lze poznat již od samého začátku, jelikož se čtenář nemůže od knihy odtrhnout již od prvních kapitol. K této skutečnosti přispívá i sama spisovatelka, která ví velice dobře, jak člověka napnout. Pokaždé totiž ukončí danou dějovou linii přesně v ten správný okamžik, aby navnadila na její pokračování o několik kapitol dál.

K výraznému zpomalení dochází až na samotném konci příběhu, který je sice uzavřen, ale na druhé straně stále zůstává několik otázek, které by si zasloužily odpověď (jak to s postavami dopadlo, zda Tintaglia uspěla ve své snaze o záchranu dračího druhu, zda se Reynovi a Maltě podařilo obnovit civilizaci Elderlingů, nebo jestli se lidé opět naučili soužití s draky). Minimálně na dvě z nich lze odpověď pravděpodobně nalézt v tetralogii The Rain Wild Chronicles. Můžeme tudíž jen doufat, že se některé z českých nakladatelství odhodlá k jejich vydání, aby se čeští čtenáři dočkali potřebných informací.

Podobně jako u Magické lodi a Šílené lodi i v tomto případě se neustále něco děje, ovšem v rámci hlavního příběhu dochází jen k pozvolnému posunu vpřed. To ale není nic, čím by Loď osudu, potažmo celá trilogie, ztrácela, neboť Robin Hobb svému řemeslu rozumí velice dobře, a díky tomu se v románu neobjevují žádná hluchá místa.

Nejsilnější pilíř, na němž stojí celá kniha, představuje především psychologie a vývoj postav. I v tomto díle projdou změnou téměř všichni hrdinové, avšak ta nejvýraznější a nejzajímavější se týká hlavního záporáka, krále pirátů kapitána Kennita, který se projeví v celé své kráse. Robin Hobb celou dobu velice pečlivě obestírala tohoto muže závojem tajemství a pomalu v malých dávkách poodhalovala jeho minulost, protože to nejlepší si nechala až do Lodě osudu, v níž postupně odvypráví jeho životní příběh. Za zmínku stojí i to, jak se na něj dívají lidé v jeho okolí, kteří jej uctívají a odmítají uvěřit nelichotivým zprávám o jeho osobě, a jak na něj nahlíží sám čtenář, který zná jeho skutečné úmysly a ví, čeho všeho je tento muž schopen. Sama jsem se několikrát přistihla, jak nevěřícně a nesouhlasně kroutím hlavou nad naivitou Kennitových uctívačů. Mimo lidských aktérů zaznamenají povahovou proměnu i živé lodě, Paragon a Vivacie. Stejně jako u předchozích dílů, i v tomto případě s přibývajícími stránkami musí čtenář své mínění o postavách neustále měnit a přehodnocovat.

Stále ty samé nedostatky

Přes veškeré klady trpí Loď osudu podobnými problémy jako její předchůdci. Jeden z největších spočívá v akčních pasážích, kterých je v tomto díle sice výrazně více, ale jejich popis je poněkud odbytý. Opět si dokáži představit jiné spisovatele, kteří by nepromarnili možnost vyřádit se u popisu námořní bitvy, přepadení lodi piráty, útoku mořských hadů nebo samotného draka. Na druhou stranu Robin Hobb již od samého začátku trilogie dávala jasně najevo, že její hlavní doménou jsou propracované charaktery.

Jistou výtku lze vnést i k otázce pradávné civilizace Elderlingů, o nichž se autorka mohla bezesporu rozepsat více, avšak lze předpokládat, že si ony informace šetřila pro výše zmíněnou tetralogii. Bohužel ani Loď osudu se nevyhla srážce s předvídatelností. Jen málokterý/á spisovatel/ka má totiž dostatek odvahy na to, aby najednou odpravil většinu hlavních postav, a to ještě daleko před koncem knihy. Někomu by nemusel sednout ani tak trochu pohádkově laděný konec, ale to je jen otázka preferencí každého čtenáře. Avšak domnívám se – a to i přestože pokaždé ráda přivítám tragický konec – že v případě tohoto příběhu je vše v naprostém pořádku.

Loď osudu, stejně jako celá trilogie, není v žádném případě příkladem dokonalosti a zcela upřímně trpí několika nedostatky, ale společně s dalšími díly se jedná o velice kvalitní čtení, jemuž člověk rád a bez výčitek věnuje několik hodin svého života. Autorka přivedla k životu sympatické a propracované anti/hrdiny, vytvořila zajímavé prostředí Deštné divočiny a dokázala přijít i se neobvyklým pohledem na magii a draky. Těžko říci, proč Robin Hobb není v našich končinách příliš známá, z mého pohledu se jedná o jednu z mála spisovatelek v žánru fantasy, která si pozornost čtenářské obce určitě zaslouží.

Tudíž patříte-li mezi ty, kteří mají rádi pomalu plynoucí příběhy, v nichž jsou hlavní propracované charaktery, nevadí vám trocha té politiky a větší množství postav, a jste ochotni přimhouřit oko nad drobnými nedostatky jinak kvalitní knihy, pak neváhejte a po Živých lodích sáhněte.

Robin Hobb: Loď osudu (Živé lodě III.)
Překlad: Jan Kozák
Obálka: Jan Patrik Krásný
Vydal: FantomPrint, 2013
Počet stran: 544
Cena: 349 Kč

 

Kategorie: Science fiction

FPÚ pátrá, radí, informuje (11.)

FantasyPlanet.cz - 28. Srpen 2016 - 9:11
  • oblíbená hra od MINDOKu Studená válka zamířila i na tablety a vydavatelství při té příležitosti „skromně“ připomnělo, že desková verze se již nějakou dobu drží na druhém místě celosvětového hráčského žebříčku boardgamegeek.com. My tedy skromně připomínáme, že se nám líbí, a gratulujeme.
  • Albi ohlásilo vydání hry Víkend, vzniklé ve spolupráci s TV Nova na základě jejich známého pravidelného pořadu, ale zatím bohužel nemají ani na vlastních stránkách detailnější údaje. Zato o další jejich novince Večerníček už víme, že jde o kvízovou hru, ve které se ale bude i zpívat, malovat a předvádět.
  • Dinotoys naopak v delším horizontu slibuje cestovní verzi AZ kvízu zaměřenou na vědu a techniku…
  • REXhry dotiskly asi nejkontroverznější párty hru posledních let Vúdú, a rovnou k ní vyvrhly i rozšíření Nindžové a lidojedi. My se ovšem víc těšíme na karetku Cirkus na kolečkách, která je určena o trochu mladším hrůčům, ale zato je to opět naše oblíbené vláčkové téma. A hlavně: další pratchettovská hra Semafory se prý rychle blíží!!
  • Blackfire (recenze na všechny tři jejich letní novinky budou – už pracujeme na Drákulovi) zveřejnil údaje o prodejích her od vydavatelství Fantasy Flight Games, které adaptoval do češtiny. V zemi, kde se jakákoliv čísla tají, dáváme za tento krok palec nahoru a prozradíme, že od doby vydání se třeba Zaklínače prodalo 4300 kusů, Arkham Horroru 6000 a deskovky Hra o trůny 9600 kousků.
Kategorie: Science fiction

Soutěž o vstupenky na Star Trek: Do neznáma

FantasyPlanet.cz - 27. Srpen 2016 - 12:07

Druhá polovina srpna je v našich kinech ve znamení nového filmového Star Treku (recenze zde). Nemůže proto chybět ani soutěž o lístky, i když premiéru už má film za sebou. Pro pět výherců máme po dvou vstupenkách na libovolné promítání v jakémkoliv kina Cinema City po celé republice.

Pro účast v soutěži stačí zodpovědět naši soutěžní otázku:

Star Trek: Do neznáma je v pořadí kolikátý film ze světa Star Treku?

Svoje odpovědi posílejte na redakční email xan.fantasyplanet@gmail.com do úterý 30. srpna (včetně). Do předmětu uveďte „Soutěž Star Trek“ a nezapomeňte nám připsat i adresu, na kterou bychom měli vstupenky poslat. Výsledky soutěže vyhlásíme ve středu.

Film Star Trek: Do neznáma můžete navštívit v multiplexech Cinema City od 18. srpna. Pokud si však chcete vychutnat tento filmový zážitek v té nejlepší kvalitě a na největším plátně v České republice, navštivte kino IMAX. Více informací najdete na www.cinemacity.cz.

Kategorie: Science fiction
TOPlist