Science fiction

Na své si přijde každý, říká Jan Urban, vedoucí programu Hry o trůny na Festivalu ...

FantasyPlanet.cz - 23. Červen 2014 - 22:00
Nejvýraznější vlnobití mezi fantasy fenomény způsobují vlny, šplouchající okolo dění seriálu Game of Thrones – Hra o trůny, který vychází z předlohy eposu G. R. R. Martina. Ideální příležitostí, jak se postavit čelem tomuto živlu, je zajet se podívat na Thronecon na Festivalu fantazie 2014. Ptali jsme se Jana Jacka Urbana, který tahá za nitky této události.
Kategorie: Science fiction

Kostičas Samanthy Shannonové má přinejmenším slušný potenciál

Fantasya.cz, nové knihy - 23. Červen 2014 - 22:00
Samantha Shannonová si krátce po vydání své prvotiny vysloužila přezdívku „nová Rowlingová“. Tahle britská spisovatelka totiž práva na svou sedmidílnou sérii prodala stejnému nakladatelství jako autorka série o brýlatém čaroději, a její kniha si rychle vydobyla přední pozice na žebříčku bestsellerů The New York Times. Tohle vše k přečtení Kostičasu bezpochyby láká – otázkou zůstává, zda si to vysloužil právem.
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: S. Gemmell: Město

Sarden.cz - 23. Červen 2014 - 9:34
Tagy: S. GemmellFantom PrintFantasyLiteraturaUkázkaUkázky

I ndaro uhnula před bodným úderem, zavrčela a oběma rukama zabořila svůj meč nepříteli do krku. Kost křupla jako stará větev. Vytáhla zbraň právě včas, aby vykryla sečný úder zprava. Navíc jí do štítu narazilo vržené kopí, které jen o vlásek minulo její obličej. Po téhle ráně pozbyla rovnováhu. Otočila se, máchla mečem vpravo a nepřítele rozpárala. Jen zavřeštěl. Pozvedla štít, čímž zablokovala vražedný úder zleva. Potom vysoko sekla a zabila jednoho válečníka bez přilby.

Doon vedle ní vyskočila na záda nějakého mrtvého muže a rychlými švihy podřízla hrdla dvěma útočníkům. Chvíli postála, usmála se na Indaro a pak sestoupila ze zad mrtvoly dolů.

Indaro ustoupila od vojáka, který se zmítal v agónii u jejích nohou, a vrazila mu meč do srdce.

Potom se rozhlédla a snažila se vyciťovat rytmus boje. Válečníci Města od rána vytrvale postupovali kupředu a krok za krokem potlačovali útok nepřátel. Sluneční světlo se vkrádalo pod zakrvavené brnění u jejího krku. Bojují už od úsvitu a teď je skoro poledne. A pořád jsou silní. V té malé přestávce kolem ní proběhli dva spolubojovníci. Zamířili k nepříteli a s řevem se vmísili do bitky.

Kousek před nimi se jeden z nepřátelských vojáků osvobodil a vrhl se na ně. Doon vydala bojový pokřik, pronikavý vřískot, po němž nepřátelům tuhla krev v žilách, a vyrazila na něj. Sehnula se před prudkým máchnutím a prosekla mu mečem koleno. A už k nim běželi tři další nepřátelští vojáci. Indaro přeskočila mrtvého muže a hned se jim postavila. Nejdřív zablokovala výpad, načež muže málem zpětným úderem setnula. Druhý bojovník sekl Indaro do boku a třetí už mířil ránu na její tvář. Ale vtom se zjevila Doon, zablokovala jeho ránu pozvednutým mečem a pak ho rozdrtila.

Se znepokojeným výrazem se obrátila k Indaro. „Je to zlé?“ Indaro pokrčila rameny. „Jen povrchové zranění.“ Netušila, jak moc je zraněná. Rána byla strnulá, ale Indaro cítila, jak jí pod koženou suknicí stéká po boku krev. Nebo to možná byl pot.

Rozhlédla se, překročila jakési mrtvé tělo a sehnula se. Přitom sebou trhla – rána bolela. Sebrala spadený štít Modrých a svůj starý a prasklý odhodila. Nový štít navlékla na levou ruku, aby si chránila poraněný bok. Zamyslela se – kolik štítů už od rána vystřídala? Šest, možná sedm. Štíty Modrých byly nejlepší.

Napravo vrávoral voják v červeném brnění, omámený ránou mečem. Indaro se chystala, že mu půjde na pomoc, ale vtom muže sekl do krku nepřátelský voják. Vytryskla krev a Modrý se obrátil k Indaro. Mračil se a po plavých vousech mu stékala čerstvá krev.

Indaro zaútočila. Nepřítel se ráně vyhnul a Indaro jen tak tak unikla před vražedným protivýpadem. Přesto jí voják protnul mečem koženou vestu. Tohle je zručný bojovník, pomyslela si a začala sbírat síly. Modrý po ní znovu vyrazil s vražednou rychlostí. Indaro pochopila, že bojuje o holý život. Zoufale se vyhýbala a blokovala rány – a nepřítel ji krok za krokem tlačil vzad. Ten muž bojoval ladně. Když se Indaro podívala do jeho klidné tváře, poznala, že si s ní jen hraje. Mohl by ji v mžiku zabít.

Jak ustupovala, vrazila nohou do mrtvého těla. Pozbyla rovnováhu a Modrý jí zaútočil přímo na srdce. Neohrabaně uhnula a spadla na koleno. Pak máchla štítem směrem nahoru. Nepřítel stál nad ní a ona viděla, jak ji pohledem hodnotí.

Najednou zavřeštěla trumpeta a zavelela nepříteli na ústup. Muž se zarazil a pak ustoupil. Spořádaně se i se svými druhy stahoval zpět, přičemž chránili své zraněné. Indaro ho ze země pozorovala, jak odchází. Štít držela stále ještě pozdvižený. Pak malátně vstala, náhle přemožená únavou, a vstoje čekala na rozkazy. Za chvilku prořídlými řadami zaznělo: „Zpět k náspu!“

Indaro se dívala kolem, kde je Doon. Pomáhala jednomu zraněnému druhovi do bezpečí. Indaro se vracela k náspu, který ráno za úsvitu opustili, přitom se každou chvíli ohlédla na ustupující armádu Modrých. Na všech stranách, kam jen oko dohlédlo, se válel šedý prach a mrtvoly mezi spoustou krve. Nerostly tu rostliny, stromy, nebyly tady kopce ani jiné zřetelné body v krajině. Nejspíš už na tomhle prostranství o několika stech stopách bojovala aspoň tucetkrát. Ničím se nelišilo od jiných bitevních polí. Pokaždé cítila potřebu udělat tu nějakou značku, která by sdělovala, kolik statečných mužů a žen zde padlo a obětovalo za Město svou životní mízu. Chápala dobře, proč staří budovali kamenné mohyly jako připomínky míst, kde došlo k bitvám. Smutně se usmála. To by tahle zaprášená planina musela být poseta mohylami a každá by vypovídala o nějakém střetu v bitvě, která trvala už půl roku. Vzpomínala, jak na téhle pláni bojovali v zimě, nohy i ruce obalené vlnou. Obě armády se bály omrzlin, což jim při boji jen překáželo. Teď bylo časné léto a pot z ní tekl proudem. Zanedlouho udeří taková horka, že vojáci začnou po stovkách umírat žízní a na úpal.

„Indaro!“

Ohlédla se. Zjistila, že se zatoulala od své roty poněkud stranou. Klusal k ní důstojník.

„Jsi zraněná?“ zeptal se.

Vzpomněla na zranění na boku a s námahou sundávala brnění. Odchlípla vestu. Důstojník se krátce podíval na ránu. „Máš štěstí,“ řekl. „Zašijí ti to.“

Ukázal k lazaretu, ale jakmile se otočil zády, Indaro si sedla na zem do prachu. Rána krvácela, ale ne moc a ona se nechtěla přidat k vážně zraněným. Jejich výkřiky a úpění se nesly po celé planině, zatímco chirurgové dělali svou strašlivou práci.

Seděla na místě a čas pomalu ubíhal. Potom si vedle ní dřepla Doon a podala jí džbánek s vodou. „Je ti dobře?“

„Až se to uklidní, dám si to zašít.“ Indaro vypila půlku vody, lehla si do prachu a povzdechla. „Jsem unavená,“ vysvětlila.

Ucítila, jak jí Doon bere meč z ruky. Byl přilepený k její kůži, celý lepkavý od krve. Uslyšela, jak zajel do pochvy. Doon jí sundala brnění a Indaro, jakmile ucítila volnost na hrudi, lačně nasála vzduch, třebaže páchl krví. Doon jí zlehka nadzvedla hlavu a podsunula pod ni cosi měkkého.

A potom Indaro usnula a vzdálené výkřiky raněných se ve snu o domově změnily v křik mořských ptáků.

 

Domov byl hebký šedivý kámen na vrcholku strmého šedého útesu, místo, kde ve slunečním svitu kroužili a křičeli racci.

„Drž se stranou od útesu,“ říkali jí vždycky. „Nechoď až ke kraji.“

Ale jí byly teprve tři a neměla ponětí, co je to útes. Docapkala ke kraji a sledovala velké bílé ptáky, jak se vznáší v modrém světle. Mávala rukama, snažila se je napodobit – a poskakovala na trávě. Když se podívala dolů, nedokázala pochopit, co vidí. Dál už nebyla zem, před jejími prsty u nohou nebylo nic, jen daleko vpředu bílé jiskry.

„Daro, nehýbej se! Zůstaň stát, dítě!“

Byl to tatínkův hlas a ona se otočila tak rychle, že málem spadla. Pak ji popadly hrubé paže a svíraly ji tak pevně, až to bolelo. Na tvářičky se jí vykutálely teplé slzy.

Indaro se ve spánku pohnula a pokusila se otočit, avšak bolest v boku ji probudila. Obrátila se tedy na záda a hleděla do tmavnoucího nebe.

Potom malou holčičku zavřeli v šedém domě, k němuž patřily pěstěné zahrady, plné ušlechtilých květin a vkusně upravených cestiček. Když po letech znovu vystoupala na útes a podívala se na příboj hluboko pod sebou, křik racků tišil bolest v jejím srdci. Její matka tu noc zemřela. Otec seděl u svého stolu a nepřítomně zíral do zdi. Indaro právě ten den minulo šestnáct a začínal jí nový život.

Šedý dům stál vysoko nad Městem, čelem k zapadajícímu slunci. Indaro po velkou část života neslyšela o Městě vůbec nic, a pokud ano, netušila, že je součástí tohoto města, že k němu náleží.

A tak o těch šestnáctých narozeninách přišli do domu dva vojáci a vzali ji pryč. Minuli tiché stráže, ostražité sluhy, přičemž matka stále ležela na smrtelné posteli a otec, zdrcený žalem, jen bezmocně seděl. Indaro odvedli do výcvikového tábora na jihu, kde zůstala dvacet dní. Naučili ji tam, jak zabíjet Modré, navlékli jí uniformu po nějakém mrtvém bojovníkovi, dali jí starý meč a poslali na pustou planinu Araz, aby bojovala v bitvě. Ta později vešla ve známost jako Ústup od Arazu, slabé místo v dějinách Města a ostuda těch, kdo ji přežili.

Ještě když bylo Indaro deset a dostávala všechno, co jen na světě chtěla, představili ji šermířskému mistrovi. Byl to štíhlý postarší muž se zjizveným obličejem, který ji učil rafinovanému umění meče. Má v sobě přirozenou ladnost a rovnováhu, říkal zdvořilý starší pán, a matka se usmívala a otec se dmul samou pýchou, když viděl, jak rychle si jeho dcera osvojuje dovednosti prvotřídní bojovnice.

Jenže na pláni Araz tyhle dovednosti moc k potřebě nebyly. Proti jednotkám Města vytáhla jedna z největších armád, jakou kdy svět viděl, a za dva dny nepopsatelného masakru je zcela zničila. Nepřátelé po celou dobu jen sekali do masa, kovu a kostí, dokud se oběť nepřestala hýbat. Byla to bitva, kterou nikdo nepřežil. Nebo alespoň žádný z těch, kdo žili, nepřiznal, že se jí zúčastnil. Indaro si ty dny vybavovala jen v záblescích, prosáklých krví. Například jeden z nich – v chatrném koši z vrbového proutí ji táhnou nahoru za Zeď vítězství. Nic z toho, co zažila za ty dva dny bitvy, se nevyrovnalo hrůze, jakou cítila v těch posledních chvílích. Ten děs, že naděje – nenadálá a nečekaná po tom všem zoufalství a beznaději – v poslední chvíli selže kvůli nějaké nepřátelské střele. Byla jedna z posledních, koho vytáhli po zdi do bezpečí. Ostatní proutěné koše protivníci zničili a zbývající přeživší, kteří se navzdory všemu dostali až k úpatí zdi a měli pomoc na dosah, pochytali a povraždili.

„Je načase, aby sis to dala zašít,“ promluvila Doon.

Anotace:

Město je starodávné, mnohovrstvé. Kdysi bývalo prosperující metropolí, nyní se ale rozrostlo za své hranice, vyvolává nesčetné války se sousedními kmeny a vše, co dříve bývalo zelené a úrodné, mění v pustinu.
Ve středu Města žije císař. Viděl ho jen málokdo, ale ti, kterým se to podařilo, ho popisují jako muže v nejlepších letech, přestože by měl být stařičký. Někteří lidé ponuře spekulují, že už není člověk, pokud jím vůbec kdy byl. Hrstka pak dospěla k zoufalému závěru, že válka skončí pouze tehdy, když ukončí císařův nepřirozeně dlouhý život.
Povstalci v bludišti stok Města, kde chudáci bojují ve tmě o přežití, i na krví promáčených bojištích, kde jen málo hrdinů dokáže vydržet nekonečné obléhání, upínají své naděje k jednomu muži – Shuskarovi. Bývalý císařův generál byl kdysi dávno zrazen a je považován za mrtvého. Pod různými falešnými jmény ale přežil, zřekl se Města a schovává se před svým nesmrtelným nepřítelem.
Teď ale nadešel čas, aby se pustil do poslední bitvy za osvobození Města od stvůry, která se uhnízdila v jeho srdci a tahá za nitky, které udržují zemi ponořenou v krvi.

Autor: Stella Gemmell

Originální název: The City

Překlad: Jan Kozák

Formát: brožovaná vazba, 145x205 mm

Počet stran: 416

Cena: cca 359 Kč

Nakladatel: FANTOM Print

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Hrdinská fantasy přišla o krále,

ale získala královnu!

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Scifi News: Úsvit Planéty opíc!

ScifiZin, fantastický magazín - 23. Červen 2014 - 7:00

Pripravte sa na 17. júl, deň kedy sa svet zmení nadobro a ľudia už nebudú pánmi našej planéty. Vonku je finálny trialer na Úsvit planéty opíc, a zdá sa, že jedinou možnosťou, ako prežiť je vojna. Ste pripravení?

 

 

Destiny nepochybne ovládne herný svet už 9. septembra. Ak Vás doteraz ukážky nepresvedčili o kvalitách tejto hry, tak po vzhliadnutí nového videa sa tak určite stane. Jason Jones (spoluzakladateľ Bungie) v ňom zhrnul všetko, čo hra obsahuje do siedmich minút a ukázal, prečo bude Destiny tak jedinečnou.

 

    Fanúšikovia hernej série Fallout majú opäť dôvod na radosť. Po ročnej odmlke, spôsobenej prevodom práv k Bethesde, sa pôvodná “trilógia” opäť dostala do predaja, a to konkrétne na Steam (aj s podporou Steam Cloud).

Hry dostali možnosť spustenia vo vysokom rozlíšení a aj podporu pre Windows 8 (okrem Fallout Tactics).

Kategorie: Science fiction

Bleach 12 nepovoluje, jde ještě dál

Fantasya.cz, nové knihy - 22. Červen 2014 - 22:00
V pořadí již dvanáctý svazek mangy Bleach neubírá na plynu. Ba naopak, drží se pořád výborně a je ještě o něco málo akčnější než jeho předchůdce. Čtenář má také šanci poznat více ty tváře, se kterými se dosud setkal jen namátkou, a to rovnou v akci. I tentokrát je totiž Bleach o pořádných soubojích.
Kategorie: Science fiction

Déčka kam se podíváš

FantasyPlanet.cz - 22. Červen 2014 - 22:00
Nebojte či netěšte se, nepůjde o nadstandardní velikosti dámských hrudníků. I když déčka to jsou také pořádná. Zdůrazněná, často doplněná o nějakou tu efektní číslici a zařazená na vrcholné položky kinoprogramu. Zkrátka nové rozměry zážitků z filmu. Nebo?
Kategorie: Science fiction

Editorial: Vyasfaltovaný Sarden

Sarden.cz - 22. Červen 2014 - 20:02
Tagy: EditorialFestival FantazieChotěbořAsfaltHra o trůnyŠ. KopřivaNa hraně zítřka

Červen se nesl především ve znamení velkých veder a krátkých šortek. Naštěstí ale úmorné počasí nakladatelům nezabránilo vydat celou řadu knih – dočkali jsme se třeba úplně nového příběhu Batmana nebo westernové fantasy Jindřicha Rohlíka Země bez zákona. Filmové fanoušky potěšila jistě akční sci-fi Na hraně zítřka s Tomem Cruisem v hlavní roli. A seriáloví fanoušci pak zamáčkli slzu, protože skončila další řada Hry o trůny. Radují se ale oddaní čtenáři Zaklínače, protože nakladatelství Leonardo se snaží jít s dobou a začíná s elektronickou podobou tohohle miláčka. A berou to hezky od podlahy. Zkrátka kola fantastiky se točí vesele dál.

Ani na Sardenu jsme nezaháleli. Kromě tradiční kupy recenzí jsme vám nabídli sice jen jeden rozhovor, ale o to větší radost z něj mám. Protože považte – vyzpovídat spisovatele jako je Mark Hodder, to už je fakt úspěch. Ale abych neblbnul počty – už zítra se můžete těšit na rozhovor se zmíněným Jindřichem Rohlíkem. A pokud budete hodní, dočkáte se příští týden ještě jednoho rozhovoru. A soudě podle té úžasné čtenosti, kterou z vaší strany pozorujeme, usuzuji, že rozhovor skutečně dostanete. A když už jsem u té čtenosti – mám opravdu radost, že vás zaujaly i povídky, takže už teď vám mohu říct, že minimálně jedna ještě letos bude. Moc vám touto cestou děkuji, pro mě a především autory povídek to moc znamená a ukazuje to, že to má smysl.

A jelikož fantastikou žijeme každý den, každou minutu… prostě pořád, změnili jsme Sardenu po dlouhé době vzhled. Petr Šimčík ho pořádně vyasfaltoval, čímž upozorňujeme na blížící se třetí nakladatelský počin Walker & Volf audio vydavatelství. Řeč je samozřejmě o Asfaltu Štěpána Kopřivy, který už stačil za ty dlouhé roky od vydání mezi čtenáři pořádně zkultovnět. Pokud jste s tímto fenoménem ještě neměli tu čest, doporučujeme třeba zmíněnou audio knihu. Věřte mi, že v podání znamenitého narátora Ludvíka Krále má Asfalt úplně nový rozměr.

Když už jsem zmínil to, že žijeme fantastikou… dorazte na Festival Fantazie do Chotěboře. Poznáte spousty spřízněných lidí a budete moct pokecat o všem, s čím si s „normálními“ lidmi normálně nepokecáte. Třeba o Asfaltu nebo Hře o trůny.

My tam někde taky budeme. Kecat a vychutnávat si dobře vychlazené pivo.

Krásný zbytek června přeje

 

Martin Stručovský

Šéfredaktor

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Tento editorial by se měl na Sardenu objevit až příští, tedy poslední neděli v měsíci. Jelikož ale příští týden začíná Festival fantazie v Chotěboři, je tu už teď.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Rozhovor s Jindřichem Rohlíkem

Sarden.cz - 22. Červen 2014 - 16:27
Tagy: J. RohlíkInterviewZemě bez zákonaStraky na vrběBrány SkeldaluLidé

Jindřich Rohlík je čtenářům fantastiky znám především jako autor povídek v antologiiích Legendy: Draci a Legendy: Prokleté knihovny, ale také jako tvůrce kultovní počítačové hry Brány Skeldalu. Právě v prostředí zmíněné hry se odehrává i Rohlíkův první román. Na co se v něm můžete těšit? A co dalšího autor připravuje? To se dozvíte na následujících řádcích.

V posledních letech je tvoje jméno spojeno především se soutěží Žoldnéři fantasie (dříve O železnou rukavici lorda Trollslayera pozn. redakce). Myslíš, že soutěže jsou dobrou, jak se dostat do podvědomí nakladatelů a čtenářů? A co konkrétního ti soutěže daly?

Řekl bych, že jsou dokonce tou nejběžnější cestou a v jistém smyslu i nejlepší. Kreativců je hodně, a i když se knížek vydává celkem dost, novým autorům dá málokdo jen tak šanci. Nějak na sebe upozornit musí. Soutěže jsem se účastnil právě proto, abych na sebe upozornil, a vyšlo to. To je také to, co mi soutěže daly. Vydavatelskou smlouvu.

Od soutěže ses přesunul ke dvěma velkým antologiím Legendy: Draci a Legendy: Prokleté knihovny. Získal jsi účastí na těchto projektech nějaké zkušenosti?

Ovšem, získal jsem příkladně informaci, že soudržný příběh, je-li příliš rozmáchlý, lze na žádost vydavatele zkrátit až o třetinu! ...a po čase sám uznal, že měl vydavatel pravdu, protože jste měli nakročeno mezi povídkou a románem, honili jste příliš mnoho psů a čtenář by nevěděl, na co se soustředit. V Dracích to bylo také poprvé, kdy můj beletristický text někdo vydal „na objednávku“ spolu s texty jiných, renomovaných autorů. Je to jiný pocit, jako třeba v mém případě mi na tom více záleželo, než kdybych zasílal text do soutěže. Předtím jsem to jen tak zkoušel, ale teď už to bylo „doopravdy“.

Za oběma zmíněnými antologiemi i literární soutěží stojí nakladatelství Straky na vrbě. V něm ti teď vyšel i první román nazvaný Země bez zákona. Jak dlouho jsi ho psal a na co se v něm čtenáři můžou těšit?

Asi dva měsíce. Měsíc první verzi, měsíc druhou verzi. Pak se ještě román nekonečně dlouho po troškách editoval. Čtenáři se mohou těšit na prach zvířený kopyty koní, na málomluvného hrdinu, který má v sobě tolik divokosti, že ho vylili i z armády, na fantasy jako řemen psané westernovým stylem.

Můžeš nám povědět něco o hrdinech Země bez zákona?

Když jsem román psal, pak kdykoliv jsem se přistihl, že píšu, co si postava myslí, nebo nedej bože jak se cítí, tak jsem to zase vyškrtal. Ze všech nejvíc to bylo důležité právě pro Wahargema, hlavního hrdinu! Je to důležité ale i pro samotný příběh, protože ten se odehrává v drsném kraji a drsné době a pojednává o lidech, kteří jsou někdy špatní a někdy dobří, ale jak jedni, tak druzí se v tom všem museli naučit žít. Na takových lidech často poznáte, co si myslí, jenom z toho, co dělají.

Země bez zákona nese trochu netradiční označení fantasy western. Proč ses rozhodl propojit fantasy zrovna s westernem? Co je ti na westernovém žánru sympatické a myslíš, že může být kompatibilní s fantasy?

Moderní literární věda má za to, že spisovatel není vůbec důležitý. Román, příběh je jen tím, čím ho učiní čtenář. Jak ho vnímá, jak ho pochopí. Alespoň tak nás to učili na literární akademii. Mám za to, že každého, kdo mi to tehdy říkal, jsem hned poslal do patřičného kaňonu, ale je na tom vlastně hodně pravdy. Já to prostě nevím, zda to může být kompatibilní, a dozvím se to až tehdy, kdy mi přijdou první reakce od čtenářů, přečtu si první komentáře na databazeknih.cz nebo legie.info, první recenze. Vložil jsem ale do práce svoje přesvědčení, že tomu tak je! Kouzlo osamělého jezdce, málomluvného hrdiny, který dokáže rychle pít a ještě rychleji tasit a nedokáže si dělat přátele, a když tak jen velmi podivnou cestou, je podle mého názoru jako dělané pro fantasy. Tahle myšlenka ve mně ostatně zrála už dlouho. Chtěl jsem spojit žánr, na kterém jsem vyrůstal, s žánrem, do něhož jsem později dorostl.

Když už jsme u těch westernů, které tě při psaní románu ovlivnily?

Osada polepšených střelců, Pobožný střelec, Bezhlavý jezdec a velká spousta dalších.

Nedá mi to, abych se nezeptal – jaký máš vztah ke spaghetti westernům Sergia Leoneho?

Miluju je! Tenkrát na západě je jeden z nejlepších filmů, které byly natočeny.

Mikoláš Tuček z časopisu Score napsal, že na konci bude čtenáře mrzet absence pokračování. Můžou se čtenáři těšit na další díl či knihu ze stejného světa, anebo se vydáš úplně jiným směrem?

Do Země bez zákona jsem si odskočil od psaní poměrně rozsáhlého románu Brány Skeldalu. Ten je nyní v hrubé verzi a pracuji na první verzi, kterou předložím vydavateli. V hlavě se mi ale zároveň počínají odvíjet další Wahargemovy příběhy právě z doby, kdy pobývá ve východozemí. Chce se mi odejít od mnhočetných dramat k jezdci, který krajinou projíždí sám, má jenom jeden meč a řeší jenom jeden problém.

Ptal se: Martin Stručovský

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

"Čtenáři se mohou těšit na prach zvířený kopyty koní, na málomluvného hrdinu, který má v sobě tolik divokosti, že ho vylili i z armády; na fantasy jako řemen psané westernovým stylem," říká Jindřich Rohlík o své románové prvotině Země bez zákona

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Sedmý symbol, start! Tohle jsou 4 hlavní hosté Festivalu fantazie 2014

FantasyPlanet.cz - 22. Červen 2014 - 10:00
Sledovali jste vždycky Hvězdnou bránu? A co Červeného trpaslíka? Nebo čtete Honorverse? Fanouškům všech těchto fenoménů přiveze letošní Festival fantazie do Chotěboře exkluzivní hosty.
Kategorie: Science fiction

AKCE: MATFFYZ Expo na Festivalu Fantazie

Sarden.cz - 22. Červen 2014 - 7:53
Tagy: Festival FantazieMATFFYZ ExpoChotěboř

Festival Fantazie probíhá 27. 6. – 6. 7. 2014 v Chotěboři. Matematicko-fyzikální fakulta UK se zúčastní už podruhé, letos navíc ve spolupráci s Filozofickou fakultou UK. Společnou expozici poznáte podle názvu MATFFYZ Expo.

Festival nabídne celou řadu přednášek, workshopů, promítání a dalších zážitků především s fantasy, sci-fi a hororovou tematikou. Jako každý rok přijedou významné osobnosti, herci, spisovatelé, výtvarníci nebo vědci. Potkáte například herce Garyho Jonese ze seriálu Hvězdná brána nebo Hattie Hayridge z Červeného trpaslíka.

Matfyz bude letos v rámci MATFFYZ Expo prezentovat více než patnáct přednášek a workshopů. Přednášky probíhají 28. 6., 29. 6., 1. 7., 2. 7. a 3. 7., workshopy se budou konat 27. – 29. 6.

Z programu MATFFYZ Expo doporučujeme:

Létající drony. Bojové i civilní nasazení létajících robotů je dnes již standardem. Přijďte si na drony sáhnout a třeba si s nimi zalétat.

PogamutCup 2014. Řežba, chytračení, nervy, ale i úsměvné přešlapy. To vše uvidíte v turnaji umělých inteligencí v Unreal Tournamentu 2004.

Interaktivní hledání ve videu. Nemůžete si vzpomenout, ve kterém z dílů vašeho oblíbeného seriálu byla ta šíleně vtipná scénka? Nic není ztraceno.

Cesta ke kořenům jazyků a písem. Zkuste rozluštit text v neznámém písmu nebo vymyslet písmo vlastní. Zažijte dobrodružnou cestu překladatele při objevování neznámého písma a jazyka.

Představíme také 3D tiskárnu, fyzikální experimenty, které ve škole neuvidíte, budeme se bavit o pojetí moci v antiutopických románech, cestování v čase a mnoha dalších tématech.

Přednášky a workshopy se představí v rámci FutureCon & MaelströMKlasikonu v průběhu celého víkendu.

Doufejme, že se po přednášce o cestování v čase všichni účastníci vrátí do přítomnosti a že se létající roboti nevzbouří proti těm, kteří je budou ovládat, jak tomu často ve sci-fi příbězích bývá.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Zveme na devatenáctý ročník Festivalu fantazie, největší přehlídku popkultury v ČR. Matfyz chystá vlastní expozici ve spolupráci s FF UK

Kategorie: Science fiction

TOP10: Nejlepší filmoví Satani

FantasyPlanet.cz - 21. Červen 2014 - 22:00
Někdo rád holky, jinej vdolky, a někdo zase démony, ty největší záporáky všehomíra. A protože kinematografie stvůry z podsvětí nadužívá stále moc ráda (velice brzy v Chraň nás od zlého), sestavili jsme pro vás drobný orientační žebříček těch nejlepších pekelných bossů.
Kategorie: Science fiction

Doktor Spánek: Není to nové Osvícení, jen dobrá kniha

Fantasya.cz, nové knihy - 21. Červen 2014 - 22:00
Bylo nebylo, Stephen King se rozhodl napsat pokračování jedné ze svých nejslavnějších knih, Osvícení. Až na to, že Doktor Spánek je úplně samostatná kniha, která si z bestselleru ze sedmdesátých let vzala jen hlavního hrdinu a pár prvků.
Kategorie: Science fiction

Petra Slováková, Ta pravá

Sarden.cz - 20. Červen 2014 - 23:00
Tagy: LiteraturaPovídkyčeská fantastikaSteampunkJitka ŠenkeříkováP. SlovákováNová generace české fantastikyPovídka

„Velká doba si žádá velké lidi, kteří se nebojí svých vizí!“ hlásal nápis billboardu na protějším mrakodrapu. Charles si povzdychl. Nebyl problém udělat si náhradní rodinu, ale co pak s tou pravou?

„Někdo na mé úrovni potřebuje opravdové rodiče, za které by se nemusel stydět,“ řekl ředitel své matce a otočil se k ní zády.

„Ale vždyť jsi, a vždycky budeš, můj syn!“ vykřikla stařenka zoufale.

„Syn... jsem především vysoce postavený úředník. A jako takový potřebuji někoho, kdo bude mé postavení reprezentovat. Ne rodinu, která dělá jen ostudu.“

„Ale my tě milujeme!“

„To pro mě nic neznamená! Myslíš, že je mi příjemné tě schovávat? Zatajovat? Předstírat, že jste dávno umřeli, aby se o vás nezajímala média? Co kdyby se to dostalo napovrch? Takový skandál! Neumíte se ani jeden společensky chovat. Neumíte se ani obléknout na schůzi, nemluvě o tom, že ty neumíš napočítat do milionu bez implantátu. Celá jsi poslepovaná jen taktak.“

„Jsem stará, copak mi to můžeš mít za zlé?“

„Je jiná doba. A ty se do ní nehodíš. Objednal jsem si rodiče, kteří mě budou zastupovat. Budou se ukazovat a budou hrát vaši roli lépe, než jste kdy mohli vy dva.“

„Myslíš, že někdo uvěří, že je to tvá matka? Vždyť by to mohla být tvoje sestra!“ vykřikla stařenka, když viděla vcházet své mladší a mnohem krásnější já. Umělá bytost měla tvář zrekonstruovanou podle pamětní digitální fotografie z její svatby. Ale byla mnohem vznešenější. Jen to držení těla - dokonalá ladnost kroků, nenucené pohyby. Věděla, že jakmile její náhradník otevře pusu, bude nádherný hlas chrlit bez problémů ta správná slova, na která by ona nikdy nepřišla. Jak taky, měla vzdělání minulé doby, nechápala stávající režim, neuměla se chovat ve společnosti, protože vyrůstala v dělnické třídě. Protože pracovala, aby měl její syn lepší budoucnost než ona, a teď byla tak potupně vyměněna za něco, co nikdy nepřičichlo k lidskosti a emocím. Utřela si slzy. Kdyby měla dost síly, vrhla by se na tu ženu a uškrtila ji vlastníma rukama, ale věděla, že by byla snadno přemožena, možná i zraněna. Byla stará. Unavená a nepotřebná. Možná kdyby si nechala udělat několik operací, víc implantátů… ale syn vypadal neoblomně. Jak by také ne – za výrobu náhradníka jistě utratil pěkné jmění, těžko by se teď nechal obměkčit něčím tak hloupým, jako bylo srdce matky, která se o něho celý život starala. A bylo jí to všechno tak líto, že ani nedokázala popsat tíhu na svém srdci. Pak ji muži podepřeli, aby ji odvedli. Dokázala jen sklopit hlavu, jako už tolikrát předtím.

 

Raz, dva, tři, roznožka. Skákací panák byl dlouhý jako tunel, na jehož konci je světlo.

Hrami trávila běžný den v zahradě. Nikdy nebyla venku, a jestli ano, pak si nepamatovala, jaké to tam bylo. Její paměť sahala jen na okraje rajské zahrady, a jen o něco hlouběji do vzpomínek na věci a tvary. Možná její původní rodiče chtěli jen o něco chytřejší dítě. Nebo byla sirotek, kterého dali do izolace, aby ho ochránili před společností? Také mohla být umělá bytost, kterou zákazník vrátil v záruční lhůtě, protože se mu nelíbila. Bylo tak jednoduché nahradit jeden kus druhým.

Calen už nevěděla, kdo byla kdysi. Nepamatovala si mnoho věcí od svého příchodu do Ráje. V matných myšlenkách se občas vybavovaly zvuky, když její matka připravovala snídani. Vůni jejího parfému. Ale byly to opravdu její vzpomínky? Pamatovala si na rozpustilé štěně zlatého retrívra, které každé ráno štěkalo u brány na první časný expres. A někdy před tím, než se úplně probudila ze snů, vybavovala si pokoj se stěnami v lehce fialových barvách, kde rostly téměř opravdové rostliny, jako by vyrůstaly z puklin v omítce. Kvetly tam orchideje a mechaničtí kolibříci se k nim snášeli, aby z nich útlými zobáčky vysáli nektar. Lidé se prostě ztráceli. Děti se vyměňovaly. Ve stávající společnosti bylo normální, že si chtěl někdo vyměnit rodinu nebo nechat vytvořit chytřejší dítě. Nebylo nic jednoduššího, než si ho objednat, uměle vytvořit a vzít si náhradníka. Pravé dítě se odvedlo někam jinam. Calen věděla kam - do rajské zahrady. Kde nikdo neviděl rozdíl mezi těmi pravými a umělými. Jenže pro dívku neustále zůstávalo nezodpovězenou otázkou: je tohle bariéra, která obklopuje zahradu? Nebo jsou to stěny z vnějšku, které brání to, co je schováno uvnitř?

Byla jen dalším mechanickým člověkem? Umělou bytostí ze součástek? Něco, co má v hlavě malý počítač, který řídí všechny její kroky? Říká jí, kdy má plakat, a kdy se má smát?

Každopádně v uzavřeném společenství se tvořily nové rodiny z různých směsek. Přepisovaly se jim vzpomínky tak, aby byli šťastní, systém se nikdy nemýlil. Nikdo netrpěl. Ale mazání paměti ještě nebylo dokonalé a simulace občas přesáhla svého stvořitele. Pak nastal okamžik, kdy začne umělá inteligence uvažovat jako člověk. Někteří nezůstávali v Ráji navěky. Občas se v původních rodičích zmohl soucit a chtěli je zpátky. Ale oni možná už nebyli… ani na to, aby se vyměnili.

„Matka nebo dokonce babička,“ řekla zamyšleně Calen. Sledovala, jak strážníci přivádí do zahrady ženu v letech. Musela být opravdová, protože nikdo jiný by nebyl dobrovolně tak starý. Nač se trápit v chátrajícím těle, když jste mohli žít věčně mladí a krásní? Jen staří lidé, kteří pamatovali jiné časy, tak vzdálené těm, které právě probíhaly, si chtěli uchovat vzpomínky na život takový, jaký býval. Chtěli zestárnout a umřít. Calen nechtěla umřít, i když nevěděla, jaké to je. Slýchávala o tom strašlivé věci…

„Staří lidé brzy umřou,“ zašeptala.

„Ty se bojíš smrti?“ zeptala se jí matka. Tedy nebyla si jistá, jestli je to její opravdová matka, ale co si pamatovala, byly spolu, a ona se o ni starala. Bylo mezi nimi určité duševní pouto a Calen ji občas podezírala, že patří k umělým bytostem, které ovládaly schopnost čtení myšlenek, protože vždycky uhodla, na co myslí.

Calen si sedla na deku roztaženou v trávě, a vzala si z malovaného talířku čokoládovou sušenku. Zhltla ji příliš rychle a ona ji dráždila v krku, až se rozkašlala. Matka se rozesmála a podala jí svůj hrneček s čajem.

„Nevím, jestli se mám bát. Záleží na tom, jestli jsem ta pravá. Ten rozdíl je pro skutečné lidi možná obrovský, ale pro nás? Taková bezvýznamná věc – rozdíl jako živý a mrtvý. Jaké to je umřít?“

„Nevím, už si nevzpomínám. Asi prostě zmizíš.“

„Zmizíš? Jako že už nikde nebudeš? To je smutné.“

„Nekažme si tak krásné odpoledne. Podívej se na to nebe bez mráčků. To určitě není simulace. Květiny voní a na stromech šumí listí ve větru.“

Matka nastavila mladou tvář slunečním paprskům.

„Jsou lidé, kteří se nechtějí měnit. Nedivím se jim. Taky bych v tom, že jsem svá, nalézala bezpečí. Kdybych věděla, že jsem to opravdu já. Jsou lidé, kteří chtějí někoho následovat, protože nejsou sami dost silní na to, aby tu cestu životem ušli, je proto snazší, když je někdo provede,“ uvažovala Calen. Utrhla pampelišku a přičichla si k ní. Na nose jí zůstal žlutý pyl. Rozběhla se s nápadem, že si jich natrhá víc a uplete věneček. Dostala se až k vysoké zdi, kde jich rostlo nejvíce a nasbírala jich celou náruč. Když už se chystala rozběhnout se zpátky, všimla si, že matka mluví s jedním z vojáků. Dívali se na ni zatímco spolu diskutovali a Calen něco sevřelo u srdce. Někoho přivedli, někdo musel odejít na protiúčet. Květiny jí vypadly z rukou. Ochromená strachem čekala, až k ní muž v uniformě dojde.

„Calen, mohla bys jít prosím tě se mnou?“ zeptal se příjemným hlasem. Jeho tvář byla sotva o pár let starší než ta její. Nevěděla, jestli má utéct nebo poslechnout. Všechno záleželo jen na jedné malé věci, na drobném rozdílu, a přesto tak podstatném – jestli byla opravdová. Třeba nás vyměnili, a teď nás chtějí zpátky, pomyslela si. Nebo půjdeme od ohně a síry a tam nás zničí? Natáhla k muži ruku, aby šla pokorně s ním. Nebylo úniku. Matka přišla a chytila ji za druhou.

„Neboj se. Pampelišky si natrháš jinde. Půjdu s tebou,“ řekla tiše a voják přikývl na souhlas. Calen se k ní přitulila. Začala plakat, ale okamžitě se za to nenáviděla, protože chtěla vypadat statečná. Jestli měla v hlavě počítač, právě se zbláznil.

Schovala obličej do její sukně, jako to dělávala, když jí v noci četla hrůzostrašné knížky o lidech, kteří robotovali zavření v hlubinných dolech, až z toho oslepli. „Aby si někdo mohl zaplatit náhradníka,“ řekla na vysvětlenou, když chtěla vědět, proč někoho tak krutě týrají.

Vzpomněla si, jak byla nemocná. Jak jí horečka sžírala tělo dnem i nocí a ona se o ni starala, dávala jí obklady a četla pohádky. Donesla jí elektronická zvířátka s velkýma očima, která uměla šeptat krásná slova.

„Vždycky jsi byla moje holčička,“ řekla jí a Calen zalil pomíjivý pocit bezpečí.

„Ale ty nejsi má pravá matka, že?“

„Záleží na tom?“ zeptala se a chytila ji za ruku. Usmála se na ni, jako to dělávala vždycky za tu dobu, co spolu strávily v zahradě. Když měly jedna druhou, šlo se jim lépe. Vstříc čemukoliv.

„Ne,“ odpověděla Calen, aniž by zaváhala s odpovědí, „nezáleží…“

 

Ta pravá

Slováková, Petra

Odpovědný redaktor: Martin Stručovský

Korektury: Tomáš Dostál

Ilustrace: Jitka Šenkeříková

 

Poznejte autorku povídky

Petra Slováková

Autorka se narodila na jaře roku 1987 v Ostravě. Vystudovala Mendelovu univerzitu v Brně.

Původně začínala s poetickou tvorbou, kterou publikovala v denním tisku a soutěžních sbornících. V roce 2013 vyšlo souborné vydání jejích poetických textů u vydavatelství Epika pod názvem Básně.

Její příspěvky se pravidelně umisťují na předních pozicích různých literárních soutěží. Mezi všemi uveďme Dumky podvečerné (2012, 2013), AI 2051, Poviedka Istroconu (2012, 2013), Hledáme sto českých Kingů (2011- 2013), Best-fiction, Rytiny, O poklad Moravského sklepa, Rokle šeré smrti (2009), a dalších…

Časopisecky publikovala například v Pevnosti: Kóma (č. 9/2011) a Železonoc (č. 8/2013), Jupiteru: Vlčice (č. 3/2012), Půlnoc, hořící hodiny a odbíjející kyvadlo (č. 6/2013), Navždy (č. 6,5/2013).

V prosinci roku 2013 jí vyšla ve vydavatelství Rogerbooks sbírka povídek Železonoc a jiné podivnosti.

Svými pracemi přispěla také do několika antologií českého hororu. Některé další povídky jí vyšly ve  sbornících. V roce 2013 se jednalo o dílo Tma není jen černá uveřejněné v knize Dračí řád: Času navzdory, v knize Fantastická 55 to byly Zombie a Tasemnička a roku 2012 byla ve sborníku Mlok vydána novela Cvrček v krabičce, za kterou autorka získala cenu Pulec v prestižní Ceně Karla Čapka.

Tři otázky na Petru Slovákovou:

Kde se vzala myšlenka na povídku Ta pravá a jak dlouho jsi ji psala?

Povídka vznikla původně do jedné sci-fi soutěže. Už je to nějaká doba, kdy vznikla. Vím, že jsem tehdy chtěla poukázat na to, jakou úlohu v naší společnosti hrají technologie, které se stál ženou vpřed. A samozřejmě jak to ovlivňuje nás jako společnost a její sociální zázemí. Hlavní hrdinka tedy sama neví, zdali je stroj nebo skutečný člověk a na jaké straně ohraničené zdi se vůbec nachází. Nejdůležitější je však samozřejmě vztah, který maže rozdíly mezi biologickými rozdíly a přesahuje rámec pravidel tím, na čem skutečně záleží. Chtěla jsem napsat něco v malém rozsahu, takže čtenářovi zůstává prostor pro vlastní myšlenky.

Co připravuješ nového?

V letošním roce mám nakousnutých několik projektů. Tím nejaktuálnějším je publikace ve sborníku Na hroby, který editoval Marek. E. Pocha. Objeví se v ní tematická povídka s postavami z mé knihy Cvrček v krabičce, takže žánrově půjde o new weird s prvky kyberpunku. Mimo jiné české chystané sborníky se snažím pracovat i na povídkách do zahraničí s různými literárními skupinami, většinou steampunkového zaměření. Každopádně je to prozatím zajímavá spolupráce a cenné zkušenosti. A v neposlední řadě se snažím finišovat na svém steampunkovém románu, na němž pracuji už několik let. Čtenáři se v něm setkají s postavami známými z povídek Vlčice (vítězná povídka Istroconu 2012) a Půlnoc, hořcí hodiny a odbíjející kyvadlo (Jupiter č. 6). Ráda bych vtiskla čtenářům nějaký pohled na českou steampunkovou literaturu a vzhledem k tomu, že o steampunku píši a přednáším už pár let, bylo jen otázkou času, než takový román vznikne. Vzhledem k tomu, že na českém trhu je tento subžánr nepopsaným listem papíru, chtěla bych být mezi těmi, co se na něj zapíší. Příběh knihy bude mít detektivní zápletku odehrávající se v prostředí starého Londýna a bude plný dobových hříček, akce i okultismu.

Máš za sebou dvě vydané knihy. Jak moc je těžké prosadit se na současném trhu s fantastikou?

Prosadit se u nás není vůbec jednoduché. Podle mě je hlavní to nevzdávat. Psaní je samo o sobě neustálý boj, ale publikování je ještě mnohem složitější proces, na který musí mít člověk nervy a vytrvalost. Asi je důležité uvědomit si, co vlastně jako autoři chceme a očekáváme. Často musíte slevit ze svých nároků, jindy jste mile překvapeni. Je to běh na dlouhou trať, ale pokud vám to stojí za to, najdete si způsob.

Pro další informace sledujte facebookový profil autorky.

Foto: Jakub Šenkeřík

Přečtěte si také povídku "Státní zaměstnanci" od Karla Doležala.

Dálší literární zářezy Petry Slovákové.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Vážení čtenáři, před začátkem prázdnin vám přinášíme další povídku. Tentokrát sci-fi z pera Petry Slovákové. Jako vždy přejeme příjemnou zábavu.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Paladinovo proroctví 2 je nad očekávání čtivý a chytlavý příběh

FantasyPlanet.cz - 20. Červen 2014 - 22:00
Zpočátku to vypadá, že protentokrát bude mít Will trochu klidu a po těch hrůzách, co si prožil, ho čeká zasloužený odpočinek. Bohužel je to jen jeho zbožné přání a hrdina je znovu vtažen do akce, která s sebou přináší děsivá odhalení z minulosti.
Kategorie: Science fiction

Město

Fantasya.cz, nové knihy - 20. Červen 2014 - 22:00
Město je starodávné, mnohovrstvé. Kdysi bývalo prosperující metropolí, nyní se ale rozrostlo za své hranice, vyvolává nesčetné války se sousedními kmeny a vše, co dříve bývalo zelené a úrodné, mění v pustinu. Ve středu Města žije císař. Viděl ho jen málokdo, ale ti, kterým se to podařilo, ho popisují jako muže v nejlepších letech, přestože by měl být stařičký. Někteří lidé ponuře spekulují, že už není člověk, pokud jím vůbec kdy byl. Hrstka pak dospěla k zoufalému závěru, že válka skončí pouze tehdy, když ukončí císařův nepřirozeně dlouhý život.
Kategorie: Science fiction

TOP10 filmů, které byste měli vidět na Festivalu fantazie 2014

FantasyPlanet.cz - 20. Červen 2014 - 22:00
Utekly vám některé z filmových pecek z fantastických žánrů za poslední rok? Nebo si prostě chcete vychutnat oblíbený snímek ve společnosti ostatních fanoušků? Letošní Festival fantazie v Chotěboři nabídne od 27. 6. do 6. 7. bohatou plejádu filmů všech fantastických příchutí.
Kategorie: Science fiction

Problém Card – část první

FantasyPlanet.cz - 19. Červen 2014 - 22:00
To jméno vám asi něco řekne. Držitel Huga, Nebuly, Locusu a bůhvíčeho ještě a také jediný člověk, který jako první obě dvě zmíněná ocenění vyhrál dva roky po sobě. Autor desítek románů, odnedávna také učitel tvůrčího psaní na Univerzitě v Jižní Virginii. A taky chlápek, jehož nejslavnější knihu kdysi interpretovali jako apologetiku Hitlera. Což je tak trochu rána, protože on sám to vyvrátit nedokázal.
Kategorie: Science fiction

Jak se ovládají drony? Na Festivalu fantazie bude i MATFFYZ

FantasyPlanet.cz - 19. Červen 2014 - 22:00
Fantastika je sice mainstream, pořád ale mezi jejími fanoušky potkáte řadu intelektuálů. I ti si na Festivalu fantazie, největší české akci o fantasy a sci-fi, která proběhne od 27.6. do 6.7. v Chotěboři, najdou svůj program.
Kategorie: Science fiction

Harlekýn, Anita Blakeová 15

Fantasya.cz, nové knihy - 19. Červen 2014 - 22:00
Moc saintlouiských upírů stále roste a zvěsti o nových schopnostech vládce Jean-Clauda i jeho lidské služebnice Anity Blakeové se šíří až za oceán. Zastánce tradičního řádu však stejně tak znepokojují poměry ve zdejší Církvi věčného života, která porušuje tisíciletá pravidla a snad i ohrožuje bezpečné soužití upírů a lidí.
Kategorie: Science fiction

Noe byl vegan, miloval zvířata a nenávěl lidi. Ty čeká Trest za krutost

Fantasya.cz, nové knihy - 19. Červen 2014 - 22:00
Lyricky stručný a obrazově bohatý a zdařilý. Takový je první svazek čtyřdílné série Noe, která byla předlohou stejnojmennému filmu. Jak tomu už bývá, předloha filmovou adaptaci předčila.
Kategorie: Science fiction
TOPlist