Science fiction

Čeští tvůrci kreslí králíka pro dobrou věc!

FantasyPlanet.cz - 18. Září 2014 - 22:00
Naši slavní kreslíři se účastnili celosvětové charitativní akce.
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: M. Bronec & M. Stručovský, Excelsior, gentlemani

Sarden.cz - 17. Září 2014 - 23:00
Tagy: L. MedekJ. DobiášM. LincP. SchinkO. PáleníkT. SmolíkL. HermaP. ŠimčíkT. BandžuchS. ŠvachoučekJ. ŽlebekV. RíšaD. TučkaJ. PohunekA. K. K. KudláčStraky na vrběM. StručovskýLiteraturaUkázkaUkázkyM. Bronec

UKÁZKA

Leonard Medek

EXCELSIOR!

aneb

MY Z DEVATENÁCTÉHO STOLETÍ

 

 

Název sborníku, který právě držíte v ruce, je vzletný, obrazný, poe-tic-ký, kultivovaný, společensky na výši, vypulírovaný, vábivý a mnohé přislibující; prostě přesně takový, jaký má být. Má jen jednu drobnou, nepatrnou, malilinkatou chybičku: aniž bych podceňoval erudici a nepochybně vysokou inteligenci našeho P. T. čtenářstva, jest se obávati, že jeho první půli ne každý porozumí. Jedním z nikoli nejmenších účelů této předmluvy tudíž budiž ono záhadné slovo beze zbytku vysvětlit, a na svou čest slibuji, že v ní tak opravdu učiním. Avšak napřed… Napřed mi promiňte.

Po způsobu egomaniaků začnu velmi, velmi osobně.

~ ~ ~

Je to už dávno. Ne tak dávno, aby se po světě ještě (s výjimkou jisté jihoamerické náhorní plošiny, jak o tom laskavě informuje sir Arthur Conan Doyle) proháněly diluviální příšery, ba ani ne tak dávno jako ony časy, kdy v jinak krásném městě Paříži zdivočelá chátra zdobila pouliční lucerny lidmi lepšími, než byla sama, leč přesto dosti dávno, aby se dosud na počátku letopočtu psala jed-nič-ka; dokonce tak dávno, že okamžik, kdy ji vystřídá další číslice, pro nás byl budoucností nedozírně vzdálenou. Vždyť do něj chybělo zhruba čtvrt sta let, dovedete si to představit?

Takže tehdy, když mi bylo zhruba dvanáct nebo třináct let, pojal jsem úmysl napsat román. Což není nic neobvyklého, přihodilo se to leckomu. Ten můj se měl odehrávat nějak kolem roku 1830 a pojednávat o tajemném cizinci, který po letech přijíždí do rodných končin, aby se strašlivě pomstil za zločin, spáchaný na něm kdysi před lety… Chechtáte se? Jen se smějte, já tu historku dokončím. Býval jsem robě poměrně metodické, když mi o něco šlo, takže jsem si tenkrát udělal rozpis jednotlivých kapitol i s názvy a předpokládanou délkou (tuším, že to mělo být asi šestnáct kapitol po dvaceti stranách), a tím to skončilo. Skutečná realisace pohořela na tom, že jsem sice měl visi, nikoli však potřebné životní zkušenosti a k nim schopnost odít ji do slov – a taky že prvotní nadšení záhy utlumila vrozená lenost. Za týden, za dva jsem na celý projekt zapomněl a bylo po ptákách. Leč k věci.

Jak nepochybně tušíte, celý ten záměr ve mně vzbudilo něco, co jsem den předtím spatřil v televisi, a vsadil bych se, že většina z vás se v tuto chvíli už domnívá, že ví, co to bylo. To je přece jasné, říkáte si, Hrabě Monte Cristo jako vyšitý, nic jiného to být nemohlo… No, tak teď se zase směju já. Dumasova Monte Crista jsem v té době vůbec neznal, prvně jsem jej viděl až nějak za rok nebo za dva (v oné stařičké, dodnes dle mého soudu nejlepší versi s Jeanem Maraisem) a knižně se mi dostal do rukou dokonce ještě později. O dalších románech s podobným tématem – a že jich není málo – ani nemluvě; to všechno mne teprve čekalo. Kdepak, tím prvotním impulsem byl docela jiný příběh…

Neuhodnete to, tohle se totiž uhodnout nedá: bylo to zfilmování Balzakova Otce Goriota. Tématicky úplně jinde, jediný „tajemný cizinec“ je tam padouch Vautrin, řečený Oklamsmrt, pomsta se žád-ná nekoná, dobrodružno vlastně taky ne – a přesto to na mne mělo tenhle účinek. Nikdy se mi nestalo, že bych po shlédnutí Vin-netoua chtěl stvořit vlastní indiánku, ani že by mne dejme tomu Ikarie XB-1 ponoukla k psaní sci-fi, a už vůbec ne, že by mne Dákové lákali k anticko–historické tvorbě. Ale tento svět, svět černých kočárů a hranatých luceren a pánů v cylindrech a bambitek skrývaných pod rozevlátými plášti, tak ten mi učaroval.

A jak se zdá, nejsem v tom sám. Rozmach fenoménu zvaného steampunk to dokazuje velmi přesvědčivě.

~ ~ ~

Už jsem o tom obšírněji psal jinde (konkrétně v doslovu antologie Žoldnéři Fantasie 2013: Knížata páry a ducha, rovněž vydaném péčí nakladatelství Straky na vrbě, chcete-li si to dohledat). Steampunk má mnoho podob, může se odehrávat v minulosti, současnosti i budoucnosti, v našem světě nebo v alternativním, důraz v něm může být kladen na parní stroje a všeliká lesklá udělátka anebo na dobovou módu či třeba na historické souvislosti, ale ať už je pojat jakkoliv, právě toto je pro něj určující: okouzlení devatenáctým stoletím. Stylisovaným devatenáctým stoletím, pravdaže, a nadto větši-nou dováděným do nejrozličnějších extrémů, ovšem ten základ tam je vždycky. A je úplně jedno, jestli vás k němu dovedly příběhy Sherlocka Holmese, verneovky, hraní s modelovými vláčky anebo prostě to, že si – v dívčím případě – v korsetu připadáte více sexy. Nakonec se stejně všichni sejdeme na téže lodi: komín chrlí oblaka uhelného dýmu, lopatková kola s cákáním ukrajují nekonečnou hladinu a v dálce před námi se na obzoru modrá neznámá zem…

(Případně je to vzducholoď. Nebo vlak uhánějící nekonečnou prérií. Ono na tom nakonec nezáleží; jak praví klasik, důležitá je cesta. A cíl zůstává tentýž.)

Ta loď pluje už dávno, a dlužno říci, že – bohům žel – dlouhou dobu putovala poloprázdná. Zato v posledních několika letech se na ni plavci jen hrnou… Zatím těžko soudit, zda je to dobře nebo špatně, ale je nás na ní čím dál víc. Soudím ovšem, že důvod je očividný – lidstvo devatenáctého století (míním jeho autentické obyvatele, ne nás, kteří si na ně jenom hrajeme) bylo svou současností nadšeno. Pokrok spěl kupředu, každý den přinášel nové úžasné vynálezy a žilo se stále pohodlněji…

Dvacáté století tohle zlomilo; počínaje první světovou válkou sice pokrok stále spěl kupředu, avšak lidé mu přestávali rozumět, a co hůř, začali mít pocit, že nevede k lepšímu. Se všech stran se valily spěch, nervosita, posléze i všudypřítomný nukleární strach – a století jednadvacáté, jak jsme jej zatím zažili, si přes všechny svoje zázraky nevede o nic lépe. Proto se tak rádi vracíme do oněch dávno minulých vysněných zítřků: chybí nám progres, znamenající naději. A nadšené ohromení.

(Ovšemže ne vždy je tam najdeme; stigmatu současnosti se člověk jen tak nezbaví. Leč hledat můžeme pořád…)

~ ~ ~

Čímž se dostávám zpět k názvu této knihy. Vznikl, což je možná světový unikát, ve veřejné internetové diskusi; prvotní formulaci si již nepamatuji, ale probíraly se různé variace jako „Přidejte páru“ či „Přilož pod kotel, gentlemane“ (mimochodem Martin Šust, když nezávisle na nás volil titul pro svou nedávnou překladovou antologii Plnou parou, zjevně uvažoval velmi podobně), až se dospělo k současné versi. Již tehdy jsme si ovšem byli vědomi, že ono zvolání bude ne každému srozumitelné a že vyžaduje jistou vysvětlivku; pročež zde ji máte.

Jedním z nejvýznamnějších amerických básníků devatenáctého století byl – vedle Edgara Allana Poea a Walta Whitmana – jistý Henry Wadsworth Longfellow (1807 – 1882). Celé jeho dílo rozebírat nehodlám, nám stačí vědět, že jeho vůbec nejslavnějším opusem je obsáhlý epos Píseň o Hiawathovi – obsahově i významově něco podobného jako u nás Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský nebo v Irsku Písně Ossianovy, avšak s přiznaným autorstvím – a že druhým nejslavnějším je právě krátká lyrická balada nazvaná Excelsior! (kteréžto z latiny pocházející zvolání se obvykle překládá jako „Stále výš!“, ač prosté „Vzhůru!“ by úplně stačilo). A hle, konečně jsme u toho…

Obsah dotyčné básně je prostý. Vypráví se v ní o mladíkovi, drá-pajícím se vzhůru do Alp s praporem nesoucím tento nápis; kdekdo mu cestou říká, aby tam nelezl, že se tam projít nedá a že se určitě zabije, jenže on si nedá pokoj a leze a leze, až skončí na vrcholu napůl pohřbený v závěji, avšak ve zmrzlé paži nadále svírá svou standartu a ukazuje jí k nebesům… Longfellow tuto baladu publikoval v roce 1841 a rychle jí vyvolal slušný poprask: soudobí čtenáři ji chápali jako alegorii nezadržitelnosti pokroku a „Excelsior!“ se stalo heslem dne. Byly tím slovem pojmenovávány lodě,

lokomotivy, budovy, dokonce šachová úloha; stát New York si je vetkl jako motto do znaku. Kdoví, snad i věhlasný baron Pierre de Coubertin, když ke konci století formuloval své proslulé olympijské heslo, se inspiroval právě zde… A tak dále.

(Mimochodem: Mám dojem, že i v našich končinách to bývala kromě jména několika hotelů rovněž značka výrobce pánských košil, a to si nejsem jist, jestli dotyčnou veršovánku vůbec někdy někdo přeložil do češtiny. Některé věci jsou zkrátka nakažlivé.)

~ ~ ~

Leč dosti nudné přednášky. Co jste se měli dovědět, již víte, siréna houká, parní stroj duní, ojnice jsou namazány, ručička manometru se nebezpečně chvěje na hranici červeného pole, kotevní lana se napínají a nepoznané obzory čekají; nebudu vás tudíž dále zdržovat. Stateční gentlemani, zapněte si řádně redingoty a ujistěte se, máte-li revolver či tlakovou pušku pohotově, spanilomyslné dámy, zavažte sobě pevně pentle klobouků, nastupte na palubu, obraťte následující list a –

EXCELSIOR!!!

Anotace

TENTO SBORNÍK NENÍ MAMUTÍ, JE PAROSLONÍ!

Čtrnáctero fantastických povídek a dvé doprovodných textů:
to vše Vás zavede do světa steampunku, světa odvážných
dobrodruhů, potrhlých vynálezců a krásek v krinolínách.
Světa, kde vzducholodě závodí s rychlovlaky a padouši
s navoskovanými kníry kují pikle v kabinetech sešeřelých
staženými plameny plynových lamp…

Siréna houká, parní stroj duní, ojnice jsou namazány, ručička
manometru se nebezpečně chvěje na hranici červeného pole,
kotevní lana se napínají a nepoznané obzory čekají. Stateční
gentlemani, zapněte si řádně redingoty a ujistěte se, máte-li
revolver či tlakovou pušku pohotově, spanilomyslné dámy,
zavažte sobě pevně pentle klobouků, nastupte na palubu a –
VZHŮRU!!!

Excelsior, gentlemani!: Historky z časů páry

Bronec, Michael (ed.) - Stručovský, Martin (ed.)

Nakladatel: Straky na vrbě

Edice: Česká fantastika (102. svazek)

Obálka: Tomáš Kučerovský

Vnitřní ilustrace: Janina Strnadová

Vazba: Pevná, s přebalem

Rok vydání: 2014

Počet stran: 664

ISBN: 978-80-87364-48-2

Cena: 450 Kč

 

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Nabízíme ukázku ze steampunkové antologie Excelsior, gentlemani!

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

PR+LITERATURA: Vychází Excelsior, gentlemani!

Sarden.cz - 17. Září 2014 - 23:00
Tagy: L. MedekJ. DobiášM. LincP. SchinkO. PáleníkT. SmolíkL. HermaP. ŠimčíkT. BandžuchS. ŠvachoučekJ. ŽlebekV. RíšaD. TučkaJ. PohunekA. K. K. KudláčStraky na vrběM. StručovskýLiteraturaLidéM. Bronec

Nechte se pohltit párou

V nakladatelství Straky na vrbě právě vyšel parosloní sborník steampunkových povídek nazvaný Excelsior, gentlemani! editorů Michaela Bronce a Martina Stručovského.

Vzducholodě, parní technologie, šílení vědci, stateční muži, krásné ženy a především nefalšované dobrodružství. To a mnohem více naleznete ve 14 povídkách a novelách zbrusu nové antologie Excelsior, gentlemani! nakladatelství Straky na vrbě, které se po dracích a knihovnách pustilo do dalšího zajímavého tématu – steampunku.

Anotace

TENTO SBORNÍK NENÍ MAMUTÍ, JE PAROSLONÍ!

Čtrnáctero fantastických povídek a dvé doprovodných textů:
to vše Vás zavede do světa steampunku, světa odvážných
dobrodruhů, potrhlých vynálezců a krásek v krinolínách.
Světa, kde vzducholodě závodí s rychlovlaky a padouši
s navoskovanými kníry kují pikle v kabinetech sešeřelých
staženými plameny plynových lamp…

Siréna houká, parní stroj duní, ojnice jsou namazány, ručička
manometru se nebezpečně chvěje na hranici červeného pole,
kotevní lana se napínají a nepoznané obzory čekají. Stateční
gentlemani, zapněte si řádně redingoty a ujistěte se, máte-li
revolver či tlakovou pušku pohotově, spanilomyslné dámy,
zavažte sobě pevně pentle klobouků, nastupte na palubu a –
VZHŮRU!!!

 

Obsah

 

LEONARD MEDEK: Excelsior!

JAN DOBIÁŠ: Igor

MÍLA LINC: Konec pašířů v Hřensku

PETR SCHINK: Suvenýry z války

ONDŘEJ PÁLENÍK: Úhel poslechu

TOBIÁŠ SMOLÍK: Poslední zakázka p. Ch. Davise

LUKÁŠ HERMA: Starý Jack

PETR ŠIMČÍK: Podraz v Lost Hope

TOMÁŠ BANDŽUCH: Konec věku páry

STANISLAV ŠVACHOUČEK: Elsa ze Zlaté lodi

JAN ŽLEBEK: Svoboda mistra Delacroix

VLADO RÍŠA: Grimoár 2: Gonyalax

DANIEL TUČKA: Den, kdy se město zastavilo

LEONARD MEDEK: Paraboloid profesora Barina

JAN POHUNEK: Otázka elegance

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ: Snění v oblacích páry

AUTORSKÉ MEDAILONKY

Informace o knize

Excelsior, gentlemani!: Historky z časů páry

Bronec, Michael (ed.) - Stručovský, Martin (ed.)

Nakladatel: Straky na vrbě

Edice: Česká fantastika (102. svazek)

Obálka: Tomáš Kučerovský

Vnitřní ilustrace: Janina Strnadová

Vazba: Pevná, s přebalem

Rok vydání: 2014

Počet stran: 664

ISBN: 978-80-87364-48-2

Cena: 450 Kč

Další informace o knize lze najít na stránkách nakladatelství Straky na vrbě nebo na facebookovém profilu knihy.

 

Chystá se na rok 2015

V roce 2014 přišla parosloní antologie Excelsior, gentlemani!: Historky z časů páry. A tím dobrodružství v časech páry rozhodně nekončí. Už na rok 2015 totiž chystá legenda české fantasy Leonard Medek svou steampunkovou trilogií nazvanou Když prší do korzetů.

Leonard Medek: Když prší do korzetů (Taranitový triptych)

Vydají Straky na vrbě v roce 2014

Obálka: Tomáš Kučerovský

Vnitřní ilustrace: Janina Strnadová

Cena: 250 Kč

Anotace

Steampunková trilogie:
Zjistíte, jak byl spáchán Zločin v Transpolárním expressu, odhalíte Tajemství Žhavého ostrova a dovíte se i jaké to je, Když prší do korzetů...

Vychází 16. 9. 2015 v nakladatelství Straky na vrbě.

 

Další antologie ze stračí líhně

Legendy: Draci

Martin D. Antonín, Jan Dobiáš, Jan Kantůrek, Ivana Kuglerová, Leonard Medek, Jiří Pavlovský, Jana Rečková, Pavel Renčín, Františka Vrbenská a další.
27 povídek, 27 světů a 27 dračích příběhů - to je kniha, kterou držíš v ruce.
Hic sunt dracones. A čekají na tebe...

Vázaná, obálka Jana Šouflová, vyšlo v roce 2010, cena 450 Kč.

Legendy: Prokleté knihovny

Číst knihy je nebezpečné!

Číst TUTO knihu je zvlášť nebezpečné!!

Otevři dveře knihovny, a hned tě ovane šepot jejich stránek.

(Jenže co šeptá, dokáže i kousnout. Nebo sežrat.)

Otevři knihu, a vstoupíš do světa fantazie. Vlastní, či cizí? Vyber si!

(Ale neztrať nit. Tu Ariadninu - pomni, že se budeš chtít vrátit...)

Upíři Abélard a Héloise přilétnou na parakřídlech do Domu Hadích per, aby pátrali po jedinečném svazku, který nejspíš ani neexistuje...

Trpaslík Tarmon, učedník Mistra kronikáře a člen početného cechu knihovníků, k smrti nenáviděl knihy. A ony se mu pomstily...

„Co to je za knihu?“ - „Velké T. “ - „Velké T.?“ Cizí hlas zaskřípe strachem: „Technonomicon!“

Vázaná, obálka Jana Šouflová, vyšlo v roce 2013, cena 550 Kč.

Veškeré knihy z produkce nakladatelství Straky na vrbě žádejte u všech dobrých knihkupců anebo na webových stránkách nakladatelství. Veškeré poštovné a balné hradí nakladatel.

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Nechte se pohltit párou

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

RECENZE: Carlos Ruiz Zafón, Kníže z mlhy

Sarden.cz - 17. Září 2014 - 23:00
Tagy: RecenzeLiteraturaC. R. ZafónCooBooSarden čte dětem

Carverovi se rozhodli opustit město a přestěhovat se do malé pobřežní vesničky, kde koupili dům. Ale od chvíle, kdy překročí jeho práh, se začnou dít podivné věci. Carlos R. Zafón je známý svou sérií Pohřebiště zapomenutých knih, málokdo už ale ví, že počátky jeho tvorby tvoří knihy pro děti a mládež. Mezi ty úplně první patří Kníže z mlhy.

Děj se odehrává v létě roku 1943, zuří válka a dvanáctiletý Max se s celou svou rodinou stěhují z města na venkov, kde není nebezpečí tak velké. Max se skamarádí s místním chlapcem Rolandem, který žije u svého dědečka. Spolu s ním se Max chodí potápět a postupně zjišťuje, že pobřeží je místem mnoha nešťastných událostí a Maxe brzy napadne, zda není vesnice prokletá. Navíc má jeho starší sestra Alicia od přestěhování zvláštní sny. Rozluští Max s Alicií tajemství z dávné minulosti dřív, než si pro ně přijde Kníže z mlhy?

Postavy v knize jsou velmi dobře vykreslené a hlavního hrdinu Maxe si hned oblíbíte pro jeho chytrost a odvahu. Carlos Ruiz Zafón se občas uchýlí ke klišé, kdy mají postavy strach z pootevřených dveří u skříně nebo z klaunů, na které se po dočtení knihy Kníže z mlhy už nikdy nebudete dívat jako dřív.

Carlos Ruiz Zafón je dnes známým španělským autorem a Kníže z mlhy je jeho prvotinou, jejíž příběh disponuje tajemnou atmosférou a napětím. A ačkoliv se kniha řadí do ranku Young adult, rozhodně si ji užijí i starší čtenáři. Záfon v předmluvě mimo jiné poznamenává, že když si po letech svou knihu přečetl znovu, měl nutkání ji přepsat. Naštěstí pro nás to ale neudělal, protože Kníže z mlhy je v téhle podobě naprosto skvělý.

Kníže z mlhy je tedy kniha určena čtenářům mladším i starším a hlavně pak těm, kteří mají rádi hororové a tajemné příběhy.

 

Carlos Ruiz Zafón
Kníže z mlhy

Nakladatelství: Albatros - CooBoo
Překlad: Romana Bičíková
Obálka: Linda Marečková
Redakce: Tereza Pecková, Lubomír Kuba
Rok vydání: 2013
Počet stran: 196
Rozměr: 135 x 205
Provedení­: hardback
Cena: 249 Kč

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Carverovi se rozhodli opustit město a přestěhovat se do malé pobřežní vesničky, kde koupili dům. Ale od chvíle, kdy překročí jeho práh, se začnou dít podivné věci. Carlos R. Zafón je známý svou sérií Pohřebiště zapomenutých knih, málokdo už ale ví, že počátky jeho tvorby tvoří knihy pro děti a mládež. Mezi ty úplně první patří Kníže z mlhy.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Ultimátní Spider-Man na střídačce s X-meny

FantasyPlanet.cz - 17. Září 2014 - 22:00
Další sešity pavoučího sympaťáka a mutantů přinášejí opět poctivou porci zábavy a i nadále dokáží překvapovat.
Kategorie: Science fiction

Boj o záchranu světa vrcholí

Fantasya.cz, nové knihy - 17. Září 2014 - 22:00
Každou minutou se do našeho světa dostává víc strašlivých stvoření prahnoucích po lidské krvi. I těm, kterým démoni přišli jako holý nesmysl, dochází, že apokalypsa přišla. Grubbs a jeho přátelé představují poslední možnou naději.
Kategorie: Science fiction

AUDIOKNIHA: Vilma Kadlečková, Mycelium I.: Jantarové oči

Sarden.cz - 16. Září 2014 - 23:00
Tagy: V. KadlečkováAudioknihaMyceliumLiteraturaRecenzeJantarové očiOneHotBook

Na planetě Össe se říká, že nejdůležitější věci se odehrají skrytě. A tak je to i v tomto příběhu – jsme svědky intrik, mistrné manipulace a bojů o moc, který je vlastní nejen mimozemšťanům. V šestadvacátém století lidstvo využívá myceliálních technologií Össeanů a tak je schopno udržovat spojení s vesmírem. Ovšem teokratická společnost v čele s Církví Akkütlixovou nedá nic zadarmo, nebezpečí je reálné a nejsou to jen rituální drogy, rozkládající lidskou vůli, kterých je třeba se bát. Strach má i jiné podoby a týká se každého z hrdinů. Není to přímá akce, spíše vnitřní zápasy postav a mentální souboje, co hýbou dějem.

Před režisérkou Jitkou Škápíkovou stál nelehký úkol zvukově ztvárnit, vystihnout a přiblížit odlišnou mimozemskou kulturu, s jejími nezvyklými jmény a názvy, s jiným myšlením. Jako posluchač mohu potvrdit, že se to povedlo – až člověka mrazí z té jinakosti. Össenské náboženské texty jsou cizí, nezemské, přesto svou fanatičností lidským bohužel podobné. Magickou atmosféru audioknihy ještě umocňuje hudební doprovod, který rozděluje jednotlivé části kapitol i kapitoly samé. Zvuk je pokaždé jiný a přece stejný – exotický mix mystické hudby a technických zvuků. Pouze dlouhé pomlky mezi tímto dělením ruší, nezvykla jsem si na ně ani ke konci audia – když text vždy náhle skončil, měla jsem obavy, že skončila hlavně moje stará mp3. Co musím vyzdvihnout, je velice poslechově příjemné střídání devíti hlasů, které se mění vždy když kapitole dominuje ten který hrdina – vnímání dění je tak plastičtější.

Hlavním hrdinou je Lucas Hildebrandt. Lükeas Lus, jak ho nazývají Össeané, agent Rady pro výzkum vesmíru, muž s přetrénovanou pamětí, se schopnostmi získanými drilem už od dětských let. Tohoto extrémně silného charismatického člověka, ovšem plného traumat z dětství, namluvil velmi přesvědčivě Jaroslav Plesl. Další (ne)hrdinka je Lucasova kamarádka Pinkertina, která ho platonicky miluje už od dětství. Kromě příšerného jména má i příšerně submisivní povahu, až se to nedá poslouchat. Trpí věčnými rozpaky a nedostatkem sebedůvěry. Ztělesněná roztřesená bezmocnost. Estrogenem nabitý, mladinký hlas Kláry Issové se na roli neskutečně hodí.

Pravým opakem Pinky jsou ostatní dominantní ženské postavy. Nejzajímavější z nich je össeanská odpadlice s parapsychotickými schopnostmi Kamëlë (Jana Stryková). Dále následuje Lucasova kolegyně, kariéristka a amatérská okultistka Fiona (Kristýna Frejová), či Její Eminence Nejctihodnější Maëwënë, velekněžka Církve Akkütlixovy na Zemi, žena starší a zkušená, které propůjčila svůj výrazný projev Valerie Zawadská. Z mužských úloh vyniká jednoznačně Lucas, jak jsem psala výše, další role šitá na míru je Lucasův šéf Roy Stafford, v podání vyzrálého hlasu Jana Vlasáka. Ostatní nezanechali výrazný dojem, nejsem schopna je zpětně hlasově odlišit. Snad jen Aš~šád z Fomalhiwy mě zaujal, ale to nebude hlasem, spíše nečitelností a tajemností postavy.

Pětidílný cyklus Mycelium spojuje pětice posvátných hub, drog, jejichž účinek a význam koresponduje vždy s laděním dílu. Toto je audiokniha o droze první. Přijměte pozvání na šálek Gömeršaülu, terronsky zvaného Jantarové oči, který „prolamuje hradby příčetnosti“, stejně jako kniha maže hranice mezi žánry. O příčetnost se bát nemusíte, naopak, čeká vás skvělé odreagování v precizně a s péčí vystavěném světě Vilmy Kadlečkové, autorky s velkou budoucností.

 

Vilma Kadečková, Mycelium I.: Jantarové oči
Nakladatel: OneHotBooks
Interpret: Jaroslav Plesl, Klára Issová, Jana Stryková, Jan Vlasák, Valerie Zawadská, Kristýna Frejová, Jan Meduna, Dana Pešková, Jitka Škápíková
Režie: Jitka Škápíková
Popis: 2× CD MP3, délka 12h 54min
Rok vydání: 2014 
Cena: 333 Kč

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Nakladatelství OneHotBook přichází na trh s novinkou, audioknihou Vilmy Kadlečkové Mycelium I.: Jantarové oči.  Minulý rok autorka přebírala nejvyšší ocenění Akademie SFFH v kategorii Nejlepší původní česká či slovenská kniha a Kniha roku 2013. Bylo jen otázkou času, kdy se posluchačům dostane i zvukového zpracování tohoto fenoménu.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

POZVÁNKA: CONiáš za dveřmi

Sarden.cz - 16. Září 2014 - 23:00
Tagy: ConiášAkcePozvánkaS. HadravováM. PilnikováV. ŠtupalskýM. BronecP. BoháčekŠ. KopřivaV. HammerskýV. KadlečkováO. NeffJ. ŠouflováJ. KantůrekM. StručovskýRokle šeré smrtiL. KyšaLidé

Potkali se dva (třeba u Kolína). Slovo dalo slovo, minuty plynuly a najednou už seděli na zahrádce, hřáli se na sluníčku (jsme optimističtí, takže byl teplý a nedeštivý podzim), popíjeli z korbelů pěnivý mok a bylo jim dobře. Kolem létali draci a vzducholodě a pochodovali trpaslíci a elfové a mágové a vůbec bylo hezky.

„Kam se chystáš o víkendu?“ zeptal se První.

„Tam co každý rok touhle dobou,“ odpověděl Druhý.

„A to je?“

„Přece na CONiáše!“

První se zamyslel. Už párkrát o téhle akci slyšel. Samou chválu, samozřejmě (přece si do píárka nenapíšeme nic ošklivého – i když to ošklivé bychom si stejně museli vymyslet). Chvíli o tom přemýšlel, a pak se zeptal: „A na co se letos těšit?“

Druhý vytáhl odkudsi magický pergamen. Kouzelnými runami tam stálo:

  • 10.00-11.00 – Soňa Hadravová, Marta Pilniková: Kdy už tam budeme? (o fantasy pro děti)
  • 11.00-12.00 – Václav Štupalský: Fantastické cesty z pravěku až do měsíce prostředky a způsoby rozličnými i krajně roztodivnými, jak pravdivě zachyceny na pásu celuloidovém byly
  • 12.00-13.00 – Michael Bronec: Tolkien a nejen cesta tam a zase zpátky
  • 13.00-14.00 – Pavel Boháček: Projekt Hydronaut – Cesta na dno lidských možností
  • 14.00-15.00 – Fantastika na cesty - panelová diskuze o audioknihách: Jiří Pobuda (Straky na vrbě), Štěpán Kopřiva (Walker a Volf), Vilma Kadlečková se zástupci nakladatelství (OneHotBook) a Vojta Hamerský (Království mluveného slova) + křest nové audioknihy Stín modrého býka
  • 15.00-16.00 – Ondřej Neff: Jak se chodí v botách Julese Verna
  • 16.00-16.30 – Jana Šouflová: křest knihy "Svitky z Londýnského mostu"
  • 16.30-18.00 – Jan Kantůrek: Nepokoušejte se okrást Zavazadlo aneb jak se cestuje na Zeměploše.
  • 18.00-18.30 – Michael Bronec, Martin Stručovský: křest antologie "Excelsior, gentlemani!"
  • 18.30-19.00 – vyhlášení výsledků literární soutěže "Rokle šeré smrti" a výsledků soutěže Cesta kolem knihovny...
  • 19.00-20.00 – Cestování za magií s Leošem Kyšou

První se zamyslel. Neznělo to špatně, ale Druhý si ještě přisadil: „A k tomu deskovky a nějaké další hry, nějaké stánky, výstavka knižních obálek, den pro výměnu knih, Knihovna na konci světa nebo třeba skvělý moderátor.“ Zatímco vyprávěl, zvedl se od stolu a zamířil směrem k Praze.

„Jestli chceš čekat na Godota, klidně si tu zůstaň, ale já jdu na CONiáše!“

 

A co vy? Dorazíte? Nečekejte na Godota, přijďte na CONiáše! Sobota 20. září v Ústřední knihovně na Mariánském náměstí od desíti do osmi. Pro čtenáře knihovny zdarma, pro ostatní za osmdesát korun. Více na https://www.facebook.com/Conias.knihovnanebo www.mlp.cz/conias

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Nevíte, co dělat tuhle sobotu? A co takhle Coniáš?

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Crew zase válí: Fantaskní příběh, drsná detektivka a výklad snů

Fantasya.cz, nové knihy - 16. Září 2014 - 22:00
Na otázku, kde najdeme komiksový mix, který zaujme velkou škálu čtenářů, je jen jediná správná odpověď: 42. Abychom byli přesní – Crew 42. Protože v ní se skrývá komiksová fantasy, detektivka i humorné skeče.
Kategorie: Science fiction

RECAP: Doctor Who 08x04 Listen

Sarden.cz - 15. Září 2014 - 23:00
Tagy: seriáltelevizní seriályDoctor WhoS. MoffatP. Capaldi

Poslední člověk na planetě seděl doma. Někdo zaklepal.

Steven Moffat si ve čtvrtém díle Doctora Who hraje právě s touhle nejděsivější a nejkratší povídkou. Báli jste se někdy bubáků pod postelí? Listen se vás pokusí přesvědčit, že je to proto, že bubáci jsou skuteční.

Trailer sliboval děsivou podívanou, a co jsme dostali? Randící Claru, paranoidního Doctora, snahu o horor a sentimentální plastové vojáčky. Skvělý nápad, se kterým se Moffat vytasil, se nepovedlo naplnit. Místo toho, aby zůstal na jednom místě a snažil se vyřešit záhadu duchů, posílá Doctora s Clarou všude možně, objevuje budoucí generaci a v mezičase nám cpe rande rovnající se katastrofě, které ve finále dopadne na jedničku, i když se Clara s Dannym málem navzájem zaškrtili.

Se čtvrtým dílem nejsem ani trochu spokojená. Moffat se nepokusil o žádné rozumné vysvětlení. Nevysvětlené záhady jsou občas možná super, ale to by muselo zůstat u nich a nerozptylovat se zbytečnostmi, popřípadě se nesnažit vysvětlit jen jednu část záhady a zbytek nechat plavat.

Co se postav týče, Doctor si z nějakého nevysvětleného důvodu najednou usmyslí, že bude lovit duchy. Clara je do toho zatažená a opět si vyslechne nejednu urážku svým směrem. U Dannyho pro změnu mé naděje na charismatickou postavu odletěly do dálav. Moffat nám povyprávěl o budoucnosti, násilně postavy nastrkal k sobě a teď se prý máme těšit na to, co bude dál.

Listen je dle mého názoru zatím nejslabší díl série. I přes slibný začátek se totiž stočil někam jinam. Snad to spraví pátý díl, který nás zavede do největší vesmírné banky, ve které si nejspíš budeme zase užívat různých mimozemských druhů a honiček.

Příště nás čeká Time Heist

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Poslední člověk na planetě seděl doma. Někdo zaklepal.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

POZVÁNKA: Parcon 2014

Sarden.cz - 15. Září 2014 - 23:00
Tagy: AkcePozvánkaParconLidé

Zveme vás na Parcon 2014

Parcon představuje nejstarší a historicky nejprestižnější setkání fanoušků fantastiky v Čechách a na Slovensku. Vznikl již v roce 1982 při příležitosti udělování první Ceny Karla Čapka. Od roku 1987 se jedná o akci putovní. Tento rok se posedmé koná na Slovensku. V Bratislavě jsme ho naposledy organizovali přede dvěma lety, předtím zde byl pouze v roce 1990.

Ten minulý Bratislavský byl zaměřený vzpomínkově, tento má (jak zjistíte níže) hlavní téma mnohem modernější. Mimo přednášek a besed o moderních, elektronických, formách fantastiky nás čeká mnoho křtů a prezentací nových knih, časopisů, audioknih a dokonce počítačové hry. Hlavním hostem programu je nestor slovenské sci-fi, Jozef Žarnay. Pojďme se nyní na jednotlivé body programu podívat podrobněji:

Pátek

14:00 – Countdown to Parcon 2014 – jak bylo a jak bude

Parcon se naposledy v Bratislavě conal před dvěma lety. Zavzpomínáme si na něj při fotkách. Později si představíme podrobnosti programu toho letošního. Představení vyvrcholí jeho zahájením.

15:00 – Historie a nejnovější trendy elektronického publikování

E-booky nejsou, ač by se to tak mohlo jevit, nejnovější záležitostí. O jejich historii a nejnovějších trendech bude hovořit vydavatel elektronického časopisu Jupiter a majitel vydavatelství Rogerbooks, Martin Kralik.

16:00 – Elektronická sbírka Sieň ohňa: Draci, vlci a bájné tvory

Při festivalu SlavCon již několik let funguje i literární soutěž Sieň ohňa. V letošním roce zaznamenala rekordní počet přihlášených povídek, a tak se její porotci rozhodli, že si je nenechají jen pro sebe. Ve spolupráci s vydavatelstvím Hydra připravují sbírku Sieň ohňa: Draci, vlci a bájné tvory. Tato přednáška bude o tom, co v ní můžeme očekávat, ale také zároveň o tom, jaké vlastně je připravovat obdobnou publikaci.

17:00 – Slovenské blogy o fantastice

Blogy jsou od rozvoje internetu jednou z nejpřímějších forem oslovení čtenářů, fanoušků či „spoluvěřících“. O těch, které se týkají slovenské fantastiky přijdou povyprávět jejich tvůrci, Aneta „Riddick“ Čižmáriková, Zdeno „Ash“ Mikláš, Tatiana Lajšová a Lucia Lackovičová. Od poslední jmenované se mimo jiné dozvíme, jak se na blogu hodnotí povídky v literárních soutěžích.

18:00 – Jupiter 8 – kyberpunk

Po steampunkovém a spaceoperovém Jupiteru přichází číslo 8 zaměřené na cyberpunk. Představí jej jeho tvůrci a redaktoři.

19:00 – Vydávání e-booků na Slovensku

Elektronické knihy nejsou na Slovensku neznámé. Často vycházejí i bez svých tištěných předloh. O výhodách a nedostatku jejich publikování u nás diskutují Lenona Štibláriková a Katarína Soyka (vydavatelství Hydra), Ivan Alaksa (vydavatelství Fantázia), Alexander Schneider (scifi.sk) a Martin Kralik (vydavatelství Rogerbooks).

20:00 – Beseda a autogramiáda s Jozefom Žarnayem

Autor, jenž jako jeden z prvních na Slovensku psal science-fiction a věděl o tom, že ji píše. Autor, který ovlivnil celou generaci čtenářů, z jejichž části se později stali spisovatelé. Jozef Žarnay je po dlouhých letech na slovenském Parconu a vy se ho můžete zeptat na vše, co vás zajímá. Anebo si nechat podepsat knihu.

Sobota

10:00 – Poviedka Istroconu – workshop

Porotci prvního kola Poviedky Istroconu rozebírají povídky přítomných autorů a hodnotí úroveň příspěvků v tomto ročníku.

11:00 – Vesmír a vesmířané ve slovenské fantastice

Vesmír tvoří nerozlučnou součást vědecké fantastiky, laická veřejnost ho často vnímá jako své výlučné prostředí. Jozef Žarnay v poprvé prezentované přednášce vypráví o tom, jak vesmíru a jeho obyvatel využívají slovenští sci-fi autoři.

12:00 – Internetové stránky o sci-fi a fantasy na Slovensku a v Čechách

Vedoucí osobnost scifi.sk, Alexander Schneider a redaktorak portálu fantasy-svet.net, Veronika „Yaonee“ Inglotová budou besedovat o science-fiction a fantasy na slovenském internetu. Pár informací o stránkách, jejichž redaktoři nebudou přítomni přinese moderátor besedy, Martin Kralik. Za české stránky bude diskutovat redaktor webu časopisu XB-1, Martin Šust.

13:00 – Křest knihy Dotyky budúcnosti

Vydavatelství Artis Omnis vydává po hororových Farbách strachu a fantasy Čase hrdinov třetí přehledovou antologii slovenské fantastiky. Dotyky budúcnosti přinášejí to nejlepší z domácí sci-fi scény. Křtu se také zúčastní velká část autorů sborníku. Ti jsou připraveni knihu také podepsat.

14:00 – První slovenský sdílený a virtuální svět

Jedná se o sdílený svět fantasy románu Pohrobok, jenž se však odvíjí od románové trilogie (skládající se ze čtyř dílů J ) Miešanci od spoluautorů A. Pavelkové a Š. Konkola. Tento svět budujeme již od roku 2008. Proběhly 4 ročníky soutěže o nejlepší povídku zasazenou do světa Pohrobka. Román Veža elfov (Pohrobok 2) od autora M. Kubicska by v době konání Istroconu již měl být na světě. Nejnovějším projektem je počítačová hra Pohrobok, jejíž první akt by měl být v době přednášky k dispozici pro free to play.

15:00 – Nová audiofantastika v Čechách a na Slovensku

Vydavatelství Walker a Volf a Rádio Fantastika. Jiří W. Procházka a Kristína „Kik“ Rebrová představují dva výjimečné české a slovenské audioprojekty.

16:00 – Křest re-pre antologie My jsme vám to říkali

Komponovaný humoristický pořad o kontinuálně realizujícím se neskutečnu, na jehož konci proběhne křest sbírky českých a slovenských povídek v žánru re-pre (real prediction) s názvem "My jsme vám to říkali". Nová knížka navazuje na svou úspěšnou předchůdkyni, nazvanou výstižně "Odpor je zbytečný", díky níž získal žánr re-pre další stoupence. Příběhy se opět odehrávají „velmi brzo ve velmi blízkém světě“ a jistě osloví nejednoho čtenáře, který se kdy potýkal s moderními technologiemi. Jednotlivé povídky spojují desítky drobných netušených nitek a společně vytváří plastický obraz budoucnosti, která může nastat ještě dříve, než čtenář knihu odloží. V autorském týmu najdete např. Lenonu Štiblaríkovou, držitelku nejvyššího ocenění z Ceny Karla Čapka za rok 2013. Knížka se může také pochlubit originální grafikou a stylovými ilustracemi královéhradeckého výtvarníka Jaroslava Svobody. Za celým projektem nestojí nikdo jiný než kontroverzní redaktorka Zuzana Hloušková, působící na portálu FantasyPlanet.cz. Kmotry knížky jsou Františka Vrbenská a Jiří Walker Procházka.

17:00 – Marián Kucsko – Veža elfov (Artis Omnis)

Svět elfů, trpaslíků a lidí, ale i temných ghůlů, skřetů i krutých Axtlapánců.  Svět, v němž už věky bojuje dobro se zlem. Miska vah se nachýlí ve chvíli, kdy se do něj dostane mladý chlapec naší doby. Jenže co se stane, jakmile se tam ocitnou i chytré knihy plné tajemných znalostí, na které paralelní svět není připravený? Komu odhalí nebezpečná tajemství, a kdo nakonec chytne moc do svých rukou? Největší bitva o osud nejen trpasličího království se blíží a v jejím středu stojí mladík Richard, sivá elfka Lamia, její bratr Edhelsind a egocentrická trpaslice Luisa. Podaří se jim odvrátit nadcházející katastrofu? Veža elfov je volným pokračováním kultovního románu Pohrobok od Štefana Konkola.

18:00 – Slovenský fandom v letech 2013 a 2014

Fandom, to jsou fanoušci, jejich kluby a projekty. Představitelé slovenských sci-fi klubů a občanských sdružení vám představí, čím podstatným se od minulého bratislavského Parconu zaobírali.

19:00 – Poviedka Istroconu – křest antologie a vyhlášení výsledků

Povídková soutěž Poviedka Istroconu tento rok výrazně změnila svou strukturu. Redaktoři časopisů, členové poroty druhé kola, vyhlásí její výsledky, povyprávějí o tom, jak se jim zaslané příspěvky čítaly, a pokřtí sborník úspěšných povídek minulých třech ročníků.

20:00 – Udělování Ceny Karla Čapka

Parcon je od svých počátků především místem, na kterém se vyhlašují výsledky naší nejprestižnější sci-fi soutěže, Ceny Karla Čapka. Lucia „Lulu“ Bocková a Petr „Pagi“ Holan v rámci programu udělí i cenu slovenského fandomu Drak.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Parcon představuje nejstarší a historicky nejprestižnější setkání fanoušků fantastiky v Čechách a na Slovensku. Vznikl již v roce 1982 při příležitosti udělování první Ceny Karla Čapka. Od roku 1987 se jedná o akci putovní. Tento rok se posedmé koná na Slovensku. V Bratislavě jsme ho naposledy organizovali přede dvěma lety, předtím zde byl pouze v roce 1990.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

CONiáš za dveřmi

FantasyPlanet.cz - 15. Září 2014 - 22:00
Potkali se dva (třeba u Kolína). Slovo dalo slovo, minuty plynuly a najednou už seděli na zahrádce, hřáli se na sluníčku (jsme optimističtí, takže byl teplý a nedeštivý podzim), popíjeli z korbelů pěnivý mok a bylo jim dobře. Kolem létali draci a vzducholodě a pochodovali trpaslíci a elfové a mágové a vůbec bylo hezky.
Kategorie: Science fiction

Zemi skrápí slzy stvořitele, lidé jsou zoufalí a Noe zvedá kotvy

Fantasya.cz, nové knihy - 15. Září 2014 - 22:00
Ve druhém díle knihy Noe se schyluje k bitvě o přežití lidstva, které dovedlo svět k zániku. Přestože čtenář zná výsledek z Bible, čeká ho archaicky velkolepé čtení se silnou atmosférou, stejně jako silný vizuální zážitek.
Kategorie: Science fiction

Scifi News: Ako vyzerá Godzilla v 8-bite?

ScifiZin, fantastický magazín - 15. Září 2014 - 9:15

Séria 8-bitových spracovaní filmov dostala nový prírastok v podobe Godzilly a hoci efekty tentokrát nebudú dvíhať divákov zo stoličiek, ničiť sa bude rovnako vo veľkom.

 

Z iného súdka je krátky CGI film o korúcovi Hobovi, ktorý nešťastne pristál na cudzej planéte a nie tak celkom si padol do oka s domorodým obyvateľstvom.

Pozrite si úsmevný príbeh, v ktorom pôjde o veľa.

 

Séria BioShock si získala množstvo fanúšikov svojim pútavým príbehom a vynikajúcim svetom. Po dlhej dobe sa doňho môžu ponoriť aj majitelia mobilov, pretože BioShock sa chystá na iOS.

Pozrite si štartovný trailer a neváhajte dlho… Rapture Vás už učakáva.

 

Piranha Games patrí medzi štúdia, ktoré zatiaľ neoslnili svojou tvorbou. To sa však môže zmeniť už čoskoro, keďže chystajú svoj prvý samostatný projekt s názvom Transverse.

Ide o MMORPG zamerané na vesmírny simulátor, v ktorom budeme môcť bojovať, obchodovať a samozrejme objavovať.

Znie Vám to povedome? Nuž Elite tu bol pred tridsiatimi rokmi. A Star Citizen? Tí opúšťajú hangár predsa len podstatne skôr.

Kategorie: Science fiction

Rozhovor s Martinem Štefkem

Sarden.cz - 14. Září 2014 - 23:00
Tagy: M. ŠtefkoInterviewLidéLiteraturaMrtví kráčí po zemi

Na internetu jsi znám především jako recenzent a šéfredaktor horor-webu. Kdo je ale Martin Štefko, když se zrovna nezaobírá písmenky? Řekni nám něco o sobě.

Martin Štefko je někdo, kdo se písmenky zaobírá skoro pořád. Moje práce je psaní, moje záliba je psaní. Zbytek je pak sociální život, který v současné době až překvapivě moc také probíhá prostřednictvím textu (mám na mysli facebook, ICQ a podobné), no a nějaký ten spánek. Došel jsem do stavu, kdy je moje práce to, co mě baví. Jsem ghostwriter (napíšu pro společnost manuál, ale ona nemá zájem, aby někde bylo jméno autora, a tak se ani neví, že jsem to psal) a copywriter (napíšu texty pro internetové stránky, apod.). Začínal jsem s texty pro studenty, což dělám pořád, ale dosáhl jsem toho, že píšu všechno možné, co si zákazník přeje.

Texty na zakázku jsou tedy to, co dělám. To je Martin Štefko, který si vydělává nějaké peníze a dokáže díky tomu v dnešní společnosti fungovat. Martin Štefko, který píše prózu, primárně fantastickou, je snílek s obrovskou představivostí, kterou kdysi objevil díky knihám a která v současné době běží na plné obrátky. V hlavě mám spoustu nápadů a spoustu příběhů, bohužel málo času, abych je realizoval. Tohle jsem tedy já, snílek, který se snaží ty sny realizovat tím, že sem tam něco dokáže dokončit a pak to třeba i vydat. Jinak jsem ale hrozný introvert, který má problém jít do společnosti, protože neví, co by tam dělal, o čem by mluvil.

 

Jak a kdy ses dostal ke psaní? Jací autoři tě inspirovali?

Když jsem byl na základní škole – a byl jsem tam jen pět let, protože jsem pak přešel na osmileté gymnázium – měl jsem se slohem poměrně problémy a nebyl jsem schopný cokoli napsat. Ale od páté třídy a hlavně na tom gymnáziu, jsem začal hodně číst. Nejprve to byl Foglar, což bylo na začátek asi docela dobré, protože i to mě trochu ovlivnilo, minimálně pro školní slohy. Jenže pak jsem objevil fantastickou literaturu a zamiloval se do ní. Právě díky ní jsem objevil hloubku představivosti a možnosti toho, jaké světy si může člověk vytvořit v hlavě.

To jsme zhruba na začátku nového tisíciletí, mně je patnáct a já píšu svoje první kousky. Některé překvapivě publikovatelné i nyní. Začínal jsem hlavně sci-fi, protože jsem se naprosto zamiloval do „Duny“ Frank Herberta. To je pro mě opus magnum vědecko-fantastické literatury a právě Frank Herbert mě hodně ovlivnil na začátku. V oblasti sci-fi to byl také P. K. Dick, který mi ukázal hloubku vědecké fikce. Pak ale přišlo první setkání s mužem, jehož dílo mi vyrazilo dech a který mě určitě ovlivnil nejvíce a je to patrné i na mém románu „Mrtví kráčí po zemi“. Tím autorem je Stephen King. Ten otevřel stavidla představivosti naplno a já jsem si uvědomil, jak je celá fantastická literatura krásná. A hlavně jak je úžasné vzbuzovat strach. Román „Mrtví kráčí po zemi“ je vzdáním holdu tomuto autorovi, i když asi trochu jinou cestou, než by se dalo čekat.

V posledních letech mě hodně inspirují komiksoví autoři, především pak Alan Moore, který mi ukázal komplexnost tohoto média, ale v komiksu se zatím pohybuji hlavně jako čtenář a recenzent, jako tvůrce minimálně. Když se ale vrátím k těm předchozím autorům, kteří mě utvářeli na začátku, docela mě teď samotného překvapilo, že ani od jednoho už jsem nějakou dobu nic nečetl. Ne, že bych nechtěl, ale to je prostě tím, jak se člověk posouvá. A taky tím, že v posledních letech čtu více komiksy. Jinak velkou inspirací jsou pro mě v poslední době také filmy, ty možná nejvíce.

 

Jaká je tvoje oblíbená knížka?

Strašná otázka, kterou nemám moc rád. Většinou se mi vybaví něco, když se mě někdo zeptá, co je moje nejoblíbenější. U filmu je to třeba „Kill Bill“, ale přitom vím, že jsou i další filmy, které si užiju stejně, nebo třeba více. Pokud ale tedy mám vybrat nějakou knihu, tak řeknu „Temná věž“ a myslím celou sérii. To je dílo, které mě tak ohromilo, že se k němu jako k inspiraci mohu vracet po zbytek života.

 

Vydal jsi svoji prvotinu Mrtví kráčí po Zemi. Kde se vzal nápad na zombie apokalypsu s Kovbojem v čele?

Román jsem začal psát na konci roku 2010. V té době už jsem zombie doslova miloval. Zombie žánr je můj pravděpodobně nejoblíbenější hororový subžánr. Těch kvalitních filmů je málo, ale najdou se. Tady je zase vidět ta silná inspirace filmem. Já jsem si v tom roce 2010 říkal, že bych se zombie chtěl něco napsat. Jelikož jsem se v té době dostal i k westernům, na kterých se mi vždycky líbilo prostředí Divokého západu, jednoho dne to prostě secvaklo a já jsem si řekl, že by bylo super napsat něco, co bych mohl označit za zombie western. To byl i pracovní název románu.

První záměr bylo napsat něco z doby Divokého západu, ale nakonec se to zvrhlo v něco, co se odehrává v blízké budoucnosti, tedy spíše v současném světě, kde díky zombie apokalypse nedošlo k žádnému vývoji kupředu oproti současnosti. Postava Kovboje mi ale osobně natolik učarovala, že jsem ji jenom převedl do současnosti a ponechal ho jako takového podivného hrdinu. Western a zombie si lidé většinou nespojí moc pozitivně dohromady, ale já si myslím, že s dobrým příběhem a trochu osobitým přístupem to může fungovat.

 

Proč by si měl čtenář knížku přečíst?

Protože si myslím, že zombie western každý den lidé nečtou, navíc tohle je převedeno do současné doby, více méně, takže to nevyznívá zastarale, ale moderně. Také si myslím, že se lidé docela rádi baví a „Mrtví kráčí po zemi“ jsou románem, kterému humor nechybí. Vzhledem k tomu, že na světě už jsou i nějaké recenze a názory, tak je román podle všeho čtivý. Ale aby to znělo trochu líp: Mrtvé si přečtěte proto, že je to sranda, je to pořádně drsné, je v tom i sex a není to až tak drahé.

 

Chystáš něco dalšího, na co by se mohli čtenáři těšit?

Chystám, určitě. Já mám v hlavě strašně moc věcí, které bych chtěl napsat. Ale co je lepší, dost těch příběhů je už napsaných. Dost takových, aby to vydalo na několik knížek. Mám rád rozsáhlejší formát románu, a tak jsem se v těch dvanácti, třinácti letech, co už píšu, několikrát pokusil o to, abych napsal román, a to se povedlo. V šuplíku je toho skutečně dost, myslím, že celkem čtyři romány by se daly vydat určitě, na ostatním by to chtělo pořádně zapracovat.

V příštím roce bych chtěl vydat knihu, která se bude jmenovat „Nikdy se nepřestala usmívat“, což je thriller, který se zabývá vinou a trestem, ale i pravdou a její podobou. Je to o jedné fiktivní sériové vražedkyni, poměrně psychologické. A nejsou tam zombie! Záměrně bych chtěl vydat tuhle knihu, protože je to něco jiného než „Mrtví kráčí po zemi“, a já nechci, abych byl zaškatulkovaný. Zombie žánr mě baví a mám napsaný jeden román, který je čistým zombie westernem, což myslím hlavně tak, že se odehrává skutečně na Divokém západě. V hlavě mám něco, co by mohlo a nemuselo mít spojitost se světem románu „Mrtví kráčí po zemi“. Chtěl bych vydat sbírku pěti povídek „Temné romance“ a zrovna pracuji na paranormálních příbězích o jednom týmu takových speciálních vyšetřovatelů.

Jak říkám, je toho strašně moc, co bych rád vydal, co bych ještě rád napsal a co se mi honí hlavou. Sem tam se mohou čtenáři setkat i s nějakou mou povídkou, naposledy například ve 12. čísle elektronického magazínu „Howard“ anebo v „5. antologii českého hororu“. Ale román mi opravdu sedí více, protože jsem z těch tvůrců, co se celkem rádi rozepíšou. Nebráním se ale žádné výzvě, což se například ukázalo mou účastí na sbírce „66+6 hororů ve sto slovech“.

Věnuješ se comics-blogu, horor-webu, vlastnímu psaní a ještě obyčejnému životu. Kde na to bereš čas? Nechtěl jsi někdy seknout s tím časem žeroucím koníčkem a začít třeba radši kreslit?

S tím časem je to špatné. Jak pořád píšu, v podstatě od rána do večera, tak jsem pak už celkem vyšťavený. Ale nakonec se to daří všechno nějak skloubit. Horor Web, to je takové dlouholeté dítě, to nechci nechat napospas, ale je pravda, že na Comics Blogu jsem omezil počet článků vydaných za týden, protože to už bylo neúnosné. Někdy se mi stane, že toho mám vážně plné zuby, že třeba ten den ani nic nenapíšu, myslím prozaického, ale většinou se snažím, abych alespoň stránku denně dal. Sem tam víc, sem tam ne. Den není natahovací, ale stihnout se to dá.

Kreslení je věc, kterou jsem naopak musel odložit. Já bych strašně rád dělal na komiksech, kreslil vlastní věci. Vím, že by nebyly dokonalé, musel bych si hledat styl, ale nějaké základní schopnosti v kresbě mám. Jenže na to prostě není čas. Psaní je to, co mě živí a baví, a tak to prostě má přednost. Člověk ale nikdy neví. Za rok to může být všechno už zase jinak. Nemyslím si však, že bych měl psaní nějak zásadně opustit. Je to obrovská výhoda, když člověk dělá to, co ho baví.

V rámci horor-webu pořádáte Hororovou soutěž Necronomiconu. Psací soutěže jsou docela náročná činnost. Kde jsi sebral odvahu se do ní vůbec pustit? Kolik tak přichází soutěžních příspěvku a jakým stylem hodnotíte?

Popravdě, díky internetu je všechno poměrně jednoduché. Nepořádáme žádné sešlosti, ani oficiální předávání, a tak je všechno z klidu domova. Prvotní impulz byl v tom, že jsem chtěl vytvořit nějakou soutěž zaměřenou na horor. To se celkem povedlo, pomalu nám končí třetí ročník a uvidíme, jaká bude účast. Podle toho bych se pak i rozhodl, jestli budeme pokračovat. V předchozím ročníku to bylo 52 povídek, v prvním 24. Doufám, že i letos to bude podobné.

Líbí se mi, že můžeme podporovat mladé autory a nabídnout jim i nějakou finanční odměnu, což je přece jen motivující a také poměrně málo časté v českých podmínkách. Je pravda, že některé povídky, s nimiž to autoři zkouší, jsou otřesné, ale tak to k tomu patří. Padesát gramatických chyb na půl stránky je ale někdy silné kafe. Hodnotíme ve třech lidech, každý hodnotí normálně body od 0 do 100, podle toho, jak se mu to líbí, jak si myslí, že je dobrá, no a pak se pro každou povídku udělá průměr a máme vítěze a poražené. Je to celkem spravedlivé, navíc se mi líbí, jak má každý porotce jiný vkus. Na těch dobrých se ale většinou shodneme.

Máš nějakou osobní metu, které bys chtěl dosáhnout?

Ta první meta byla vydání vlastní knihy. Sice se mi to povedlo až vlastní nákladem, ale nakonec jsem asi spokojenější, než bych byl, kdyby mi to vydalo nakladatelství. Teď už jsou ty mety spíš v osobním životě, v tom tvůrčím je to pokračování ve vydávání. Chtěl bych si udělat jméno, alespoň trochu, aby se knihy celkem dobře prodávaly. Nedělám si ale velké naděje, už jen proto, že na propagaci nemám tolik času, kolik bych chtěl. Tohle je teď asi to hlavní, pokud se tvorby týká. Ale stejně se asi budu hlavně snažit o to, abych dál psal, protože psaní je něco, co mě naplňuje. Samotné psaní je to, proč píšu. Většinou jsem celkem smutný, když příběh dokončím.

Chceš něco na závěr dodat?

Jednu věc bych ještě dodal. Lidé by se určitě neměli bát toho, že někdo vydává knihu vlastním nákladem. Naopak, už jsem si ve svojí generaci všiml několika lidí, kteří vydávají vlastním nákladem a nakonec to jsou knihy, které mě doslova ohromily. Jsou to knihy, které by si zasloužily, aby je vydal nakladatel, ale když na to nakladatelé kašlou, tak autor nemá jinou možnost. Navíc to, co si kupujete, je autorova vize, nikoli vize pozměněná nakladatelem. Tohle je něco, co nekazí dojem, ale naopak vytváří přesný obraz o tom, jak autor tvoří, protože je to skutečně jen jeho dílo. A kniha vydaná vlastním nákladem je také kniha, není na ní nic podřadného. Pokud vás zaujme, myslím, že se nemáte čeho bát, protože autor – alespoň v mém případě – tomu dal tolik úsilí, které by nakladatelství možná ani nevynaložilo.

Recenze knihy

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Rozhovor s Martinem Štefkem - nejen o jeho prvotině Mrtví kráčí po zemi.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Miroslav Žamboch, In Nomine Sanguinis

Sarden.cz - 14. Září 2014 - 23:00
Tagy: M. ŽambochTritonLiteraturaRecenzeVlkodlaciUpíři

Drsné beskydské kopce a parta upírů, kteří umírají zatraceně neochotně – s těmito protivníky se musí porvat hrdina nejnovějšího románu Miroslava Žambocha. A veterán britských speciálních jednotek exceluje ve dvou věcech – ve schopnosti proměnit terén ve spojence a nepřátele v mrtvoly. Jenže bude mu to ve střetnutí o život rodiny stačit?

Podobně by se mohl ptát i čtenář. Zpochybnit autorovu řemeslnou zručnost či pevnou ruku při vedení příběhu je asi tak moudré, jako pokusit se zastavit nakrknutého krvesaje střelhbitou recitací otčenáše. Miroslav Žamboch se vrací do stejného prostředí české současnosti obohacené o nadpřirozené živly jako v knize Visio in extremis. Přestože většině publika naservíruje přesně to, čeho si žádá, hlavním dojmem z četby zůstává, že spisovatelský matador Žambochova formátu jednoduše má na víc.

Vyprávění ubíhá podle klasického schématu 1) oťukávání nepřítele, 2) hrdinova nakládačka, 3) sbírání sil, 4) nakládačka záporákům. A dlužno dodat, že v druhé polovině, kde protagonista přestane zevlovat ve valašských zapadákovech, sviští děj po čertech dobře. Autor opět a zase ukazuje, jak dobře má zvládnuté drsné chlápky, kteří si na dno sil sáhnou s krompáčem v ruce, aby se prokopali ještě hlouběji. Výhodou, či nevýhodou, dle úhlu pohledu, zůstává, že do kulhánkovských či kotletovských vampýrských trháků chybí knize In Nomine Sanguinis humor. Pravda – většina lidí, kteří blijí krev, u toho obvykle nežertuje. Ani pokud to není jejich vlastní.

Realističnost obecně patří k autorovým silným stránkám – ať už se jedná o detailně popsané souboje, nevyrovnané šance při střetu s nelidskými protivníky či velmi zajímavé pojetí podstaty upírů. Nemluvě o zasazení do prostředí beskydských lesů, které je očividně Žambochovi blízké. Bez potíží tak uvěříte tomu, že většinu „natáčecích lokací“ si prosvištěl na horském kole nebo pěšmo. Pokud máte vztah k valašskému regionu stejně jako autor recenze, užijete si knihu o to více. Přece jen málokdy si při četbě akčního románu můžete říct „jo, to je někde tam, kde jsem si loni nabil hubu na běžkách.“ A je to hezký pocit – rozpoznávat v knize skutečné prostředí, nikoliv orat stopu vlastním předkusem.

Slušně odvedená standardní akční řežba s pomalejším rozjezdem, chtělo by se zhodnotit In Nomine Sanguinis závěrem. Možná si postesknete po originálních nápadech z Drsného spasitele či Seržanta a dalších knih, s nimiž Miroslav Žamboch sebejistě vystoupal na český spisovatelský Olymp, ale s nejnovějším počinem si autor ostudu neudělá. Drsné beskydské kopce a parta upírů, kteří umírají zatraceně neochotně – to jsou věci, které má Žamboch zmáknuté.

 

Miroslav Žamboch: In Nomine Sanguinis

Nakladatel: Triton a EF
Obálka: Petr Vyoral
Redakce: Jiří Popiolek
Rok vydání: 2014
Počet stran: 264
Cena: 279 Kč

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Drsné beskydské kopce a parta upírů, kteří umírají zatraceně neochotně – s těmito protivníky se musí porvat hrdina nejnovějšího románu Miroslava Žambocha. A veterán britských speciálních jednotek exceluje ve dvou věcech – ve schopnosti proměnit terén ve spojence a nepřátele v mrtvoly. Jenže bude mu to ve střetnutí o život rodiny stačit?

Kategorie: Science fiction

Kterak kuchtík pod taktovkou Maji Lidie Kossakowské zachránil vesmír

Fantasya.cz, nové knihy - 14. Září 2014 - 22:00
Dnes může být hrdinou každý, nebo to se nám alespoň okolí snaží nacpat do hlavy a literatura je toho často důkazem. Ale profesionální kuchař v hlavní roli tady ještě nebyl. Možná tak v příručkách o vaření, ale rozhodně ne ve sci-fi. Tento odvážný nápad pojala Maja Lidia Kossakowska, přidala k tomu bláznivý humor a svěží a originální universum a nyní servíruje vskutku prvotřídní, nejen kulinářský zážitek.
Kategorie: Science fiction

Dárce: Chtěli kontrolu, ale sami vybrali jejího odpůrce

FantasyPlanet.cz - 14. Září 2014 - 22:00
Vznikl jako výrobek nové společnosti a měl se stát dalším dokonalým článkem v zdánlivě perfektním uspořádání komunity. Bez schopnosti milovat a toužit, nenávidět a odmítat. Postaven proti systému byl ve chvíli, kdy ho jeho organizátoři sami vybrali za nového příjemce paměti lidstva.
Kategorie: Science fiction

Temná hrdinko, nikdy nechoď sama nocí

FantasyPlanet.cz - 13. Září 2014 - 22:00
Mladá autorka Abigail Gibbsová se zapsala do podvědomí milovníků žánru young adult literatury svou prvotinou Temná hrdinka: Večeře s vampýrem. Zavádí nás do už téměř klasického světa vampýrů. Světa, kde je pití krve na denním pořádku. Nebylo by to však ono, kdyby se všechno nějak nezkomplikovalo.
Kategorie: Science fiction

Neočlověk: O letech do vesmíru v hlavě Zdeňka Páva

FantasyPlanet.cz - 12. Září 2014 - 22:00
Svět jako jeden velký bizarní lunapark, plný příšerek, dinosaurů, oranžových ufonů, guruů, kyborgů, oblud s chapadlem, poloptátků, mluvicích rostlin a hladových vlaků. A někde mezi nimi se potuluje i neočlověk, možná chodí, možná se plazí, možná jenom smrdí nebo teče.
Kategorie: Science fiction
TOPlist