Science fiction

Sběrači duší čelí zradě

FantasyPlanet.cz - 26. Duben 2016 - 11:17

Ičigo Kurosaki si prošel už pěknou řádkou soubojů a potkal během svého dobrodružství desítky postav. Naposledy čelil svému doposud nejsilnějšímu nepříteli a zároveň bratrovi dívky, kterou se paradoxně snažil zachránit. Mohlo by se tak zdát, že po slavnostní výhře bude vše růžové jako jistý seriál televize Nova. Ale ouha. Všichni totiž musí čelit pravdě, která vše obrátí vzhůru nohama. Zrádcové jsou zkrátka nevypočitatelní a umí kopnout do žaludku.

Je pravdou, že po tolika adrenalinových dílech, jaké má Bleach za sebou, je poslední svazek lehce polovičatý. Ovšem to je dáno dějovým vyvrcholením a potřebným rozplétáním intrik, které v Soul Society zakořenil doposud skrytý nepřítel. I tak ale Tite Kubo dokáže pracovat s atmosférou a tempem, které sází především na pomalu stupňující odhalení totožnosti člověka, který všem vrazil kudlu do zad. A i přesto, že malinké drobínky náznaků byly v posledních dílech znatelné, určitě vás překvapí minimálně přítomnost dalších kompliců a vlastně i celé vyústění, které místo uspokojivého uzavření přináší výkop do dalšího, ještě masivnějšího děje. Jo, kdo má Bleach načten, ten ví, že tohle byla opravdu jen rozehřívačka před hlavním chodem. Ale tak to u dlouhotrvajících manga sérií prostě bývá.

Výhodou je, že se většina postav shromáždí na jednom místě a vedlejší linky několika z nich se tak spojí do jedné hlavní. Přestává tak lehce vadit dějová rozházenost a čtenář se tak může soustředit jen na to nejpodstatnější. A jelikož se objeví pár charakterů, dostanou také každý trochu prostoru, což opět potěší, neboť sympatických postav je v Bleachi opravu požehnaně. A i když se nejedná o žádné plnohodnotné souboje, jsou to potyčky, které neurazí a hlavně namlsají svou elegancí a zábavností. Poslední kapitoly pak uzavírají jednu velkou kapitolu a zanechávají za sebou spoustu otázek. Důležité však je, že budete chtít vědět, co nastane příště.

Zas a opět musím pochválit kresbu, která se prostě neokouká a vždy dělá radost. Perfektní stínování, bravurní práce s jemnou linkou a smysl pro detail jsou viditelné na každé straně. Postavy mají správnou anatomii, vypadají stylově hrozivě a akční sekvence jsou bonbónkem na závěr. K tomu si připočítejte pohodlné rozmístění panelů, přehlednost a je zřejmé, že Tite Kubo stále drží z česky vydávaných mang jednu z nejvyšších pozic, co se týče kresby samotné. Fakt paráda.

Ano, tempo rapidně ubralo na rychlosti a konec svazku nastolil spíše více otázek než odpovědí, přesto Bleach neselhal a předvedl další zábavnou jízdu. Běžte do toho!

Tite Kubo: Bleach 20
Překlad: Anna Křivánková
Vydal: Crew, 2016
Počet stran: 224
Cena: 189 Kč

Hodnocení: 80%
Kategorie: Science fiction

Film: Lovec: Zimní válka

Sarden.cz - 26. Duben 2016 - 11:07
Tagy: FilmFantasyLovecCh. HemsworthE. BluntRecenze

Po čtyřech letech přichází pokračování Sněhurky a lovce a tentokrát bez Sněhurky. Uškodilo jim to, či naopak pomohlo?

Příběh je prequel i sequel zároveň. Nejprve vypráví o lady Freye (Emily Blunt), sestře Ravenny (Charlize Theron), která ztratí své dítě a ze žalu se u ní projeví schopnost ovládat zimu. Opustí Ravennu, aby si vybudovala vlastní království, unáší děti, aby z nich učinila své bojovníky (Lovce), a zakazuje lásku. Když se dva její nejlepší bojovníci Eric (Chris Hemworth) a Sára (Jessaca Chastain) do sebe zamilují, Freya je nemilosrdně rozdělí. V tu chvíli se děj posune o sedm let později, kdy je Ravenna již poražena a její zrcadlo je posláno do Útočiště. Cestou se však ztratí a Lovec ho má najít a dopravit do místa určení.

Režie se tentokrát ujal Cedric Nicolas-Troyan, pro kterého to byla premiéra, scénář napsali Evan Spiliotopoulos (Hercules) a Craig Mazin (Scary Movie 3 a 4), produkce se ujali Sarah Bradshaw (Maleficent) a Palak Patel (Mocný Vládce Oz) a celé to zaštítila společnost Universal.

Lovec pracuje s původními i novými charaktery, přičemž u královny Freyi nemůže divák s určitostí říct, jestli je opravdu tak zlá, nebo jen tolik trpí ztrátou, ale pravděpodobně jí fandí víc než Ravenně. Sára a Eric jsou jasným romantickým elementem a trpaslíci Gryff (Rob Brydon) a paní Bromwyn (Sheridan Smith) mají být tím vtipným. Jejich špičkování neurazí, ale ani se celé kino neotřásá smíchem.

Hereckým výkonům není co vytknout. Charlize Theron si svou zlou královnu zopakovala s gustem sobě vlastním a Jessica Chastain ukázala, že kladné postavy jí jdou stejně dobře jako ty záporné. Emily Blunt zahrála svou rozpolcenost skvěle a Chris Hemsworth hrál stejně dobře jako vždycky. Pokud půjdete na originální znění s titulky, můžou vám zážitek z filmu trochu pokazit přízvuky herců, neboť britští herci hodně tlačí na anglický přízvuk a Chris Hemsworth na ten svůj australský.

Lovec obsahuje předvídatelné a místy i patetické scény, ale vzhledem k druhu filmu (dobro bojuje se zlem) se jim zřejmě nedá úplně vyhnout. Diváky jistě potěší souboje, kostýmová výprava, speciální efekty, skvělá hudba od Jamese Howarda a hlas Liama Neesona, který je provází filmem od samého počátku a pomáhá jim zorientovat se v časovém skoku.

Závěrem lze říct, že Sněhurka nechyběla. Příběh i přes své mouchy funguje bez ní a ještě líp. Ačkoliv film neoslní, necelé dvě hodiny jsou příjemně strávený čas s příběhem o lásce, která překoná všechno.

 

Lovec: Zimní válka (The Huntsman: Winter's War)

Režie: Cedric Nicolas-Troyan

Scénář: Evan Spiliotopoulos, Craig Mazin

Hrají: Jessica ChastainChris HemsworthSam ClaflinEmily BluntCharlize TheronColin MorganSheridan Smith,

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Po čtyřech letech přichází pokračování Sněhurky a lovce a tentokrát bez Sněhurky. Uškodilo jim to, či naopak pomohlo?

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Red, to je jméno přítele i barva krve

Fantasya.cz, nové knihy - 25. Duben 2016 - 22:00
Stárnoucímu veteránovi z války v Koreji Averymu toho na tomto světě moc nezůstalo. Dcera bydlí daleko a jedinou vzpomínkou na jeho milovanou ženu, která je již třináct let po smrti, zůstává čtyřnohý přítel, pes Red. Averyho poklidný život v malém městě se změní ve chvíli, kdy při rybaření potká partu kluků a jeden z nich mu psa bezdůvodně zastřelí. Tím se rozpoutá sled událostí. A čtenář nepřestane žasnout nad tím, co jsou někteří schopni udělat, jen aby nemuseli říct: „Je mi to líto.“
Kategorie: Science fiction

Aleš Kot: Zero 3

FantasyPlanet.cz - 25. Duben 2016 - 9:06

Ani malebný Island není pro bourneovsky laděnou Agenturu nedosažitelný. A byť se Zero snažil, aby nebyl hned k nalezení, jejich návštěvu samozřejmě čekal. A ona samozřejmě přichází – práce, kterou musí super-agent-zabiják vykonat, totiž nejspíš nikdy nekončí. Tentokrát má za úkol podívat se na zoubky houbičkám, zachránit děti před osudem, který potkal jeho samého, a ještě se při tom vyrovnat s vlastní, zapomenutou minulostí. Což rozhodně není málo práce na jeden book.

Aleš Kot ve třetí knize pokračuje v tom, čeho jsme si u něj v sérii Zero zvykli. Což znamená minimalistický styl (alespoň co se týče dialogů), který místy připomíná Warrena Ellise nebo Granta Morrisona, a absolutně žádnou snahu to čtenářům zadarmo ulehčit. To rozhodně není na škodu – nutnost zapojit myšlenkové závity je vlastně zábavným „odpočinkem“ od standardního mainstreamového komiksu. Musíte si před čtením Vlčí něhy zopakovat předchozí dva svazky? Nejste sami. A pořád máte pocit, že vlastně tak docela nevíte, vo co gou? Znovu nejste sami.

Tak si alespoň užijte vysoko-oktanovou akční jízdu, která si svou naturalistickou, špinavou brutalitou nikterak nezadá ani třeba s filmy Refna nebo Noého. Bitky cvičených žoldáků, které ve výsledku směřují k tomu, kdo dokáže druhému rozmlátit palici na menší střípky a přitom sám neumřít. Nebo třeba narvat pěst až do chřtánu. Vytrhnout holou rukou kus masa přímo z těla. A další chuťovky, kterým hodně prospívá Kotova volba ilustrátorů, přičemž opět pokračuje v tradici jedna kapitola-jeden ilustrátor – a všichni do série vnášejí svůj vytříbený styl, který z ní dělá vizuální pastviny.

Přestože jsme ve třetí knize ze čtyř, Kotův příběh pořád působí jako expozice. Místo odpovědí přicházejí nové otázky. Anebo pasáže, které nejsou ani jedním a do děje jako by nepatřily. Přestože se dá bezesporu tvrdit, že na Kotovy standardy jsme toho ve Vlčí něze stihli hodně, nelze se ubránit pocitu, že svou sérii nepřiměřeně natahuje – a s ní i naši nervovou soustavu. Takže jestli se něco tomuhle předfinálnímu svazku daří naplno, je to navnazení na finále samotné. A také trochu nabuzení obav z něj – tohle všechno přeci Kot nebude moci stihnout uzavřít! No, povíme si příště.

Už se nemůžeme dočkat.

Zero 3: Vlčí něha
Scénář: Aleš Kot
Kresba: Alberto Ponticelli, Adam Gorham a další
Překlad: Filip Škába
Vydala Crew, 2016
Počet stran: 136
Cena: 369 Kč

Kategorie: Science fiction

Rozhovor s Petrem Mackem a Petrem Koplem o Zázraku

Sarden.cz - 25. Duben 2016 - 5:51
Tagy: P. KoplP. MacekDechberoucí ZázrakInterviewpublicistikaLidéTata Geek

Zázrak je první sešitový komiks o českém superhrdinovi, který u nás vychází. Petr Macek a Petr Kopl nás seznámí s tím, jak komiks vznikal a s jakými nástrahami se jako tvůrci potýkají.

Jak jste se dali ke spolupráci na Zázraku dohromady?

Kopl: To je velmi zajímavé. Naprostou náhodou jsme publikovali nezávisle na sobě v Londýně pod stejným nakladatelstvím. Už nevím, jak jsem se o tom dověděl, ani kdo koho první kontaktoval, ale přišlo mi to legrační. Dva Češi, milovníci Sherlocka Holmese, stejné vydavatelství, oba Petrové… To je prostě osud.

Macek: Yep, přesně tak to bylo, není co dodat.

 

Co vás vedlo k tomu udělat zrovna superhrdinský komiks?

Kopl: Superhrdiny miluji od mala. Kdo by nesnil o superschopnostech? Vždycky jsem toužil stvořit svého vlastního. Zázrak je ztělesněním toho snu, to je jeden z důvodů, proč se tak jmenuje. No, a proč časopis? Důvod byl prostý. Hned na první schůzce jsme se domluvili, že by to chtělo něco podniknout spolu. Oba milujeme kromě viktoriánské klasiky superhrdiny. Proč u nás vlastně nevychází aspoň jeden takový komiks, když to má tak velkou fanouškovskou základnu? Proč to jde všude jinde, jen u nás ne? Tak jsme se na to podívali a zjistili jsme to. Jde to. Asi jako když Kolumbus postavil to vejce na špičku. Šlo jen o odvahu jít s kůží na trh. Vsadit svou pověst, peníze a nepředstavitelnou horu práce… A nechtít za to nic víc, než že to prostě zkusíme a uvidíme. Měli jsme velké štěstí, že se za nás postavilo opravdu silné vydavatelství, dalo nám důvěru a něco neuvěřitelného - volnou ruku. Ale tak volnou, že se mi o tom ani nesnilo. Nikdo po nás nevyžaduje vkládat do komiksu product placement vydavatelství. Dáváme jim to tam prostě z vděčnosti.

Macek: Pořád mluví i z mé duše. Jen opravím to štěstí… to byl půlroční intenzivní lobbing u mých šéfů a kolegů z vydavatelství!!! Troufnu si usuzovat, že člověk zvenčí by zřejmě neuspěl, přeci jen, pro vydavatelství to byl - a je - ne úplně levný experiment. Beru to jako jistý projev důvěry. O to větší cítím odpovědnost a vděk, že nás podpořili. Nejen samotným vydáním, ale i propagací, zázemím, zdroji. Když jdete na trh s vlastní kůží a investicemi, ať už časovými nebo finančními, nějak si to v sobě srovnáte, ale my šli na trh s důvěrou v nás vloženou, a to zavazuje.

 

Byl Zázrak vaším prvním nápadem, nebo jste měli vymyšlených víc potenciálních superhrdinů?

Macek: Od začátku jsme směřovali k jedné konkrétní postavě, kterou jsme vybrušovali, přejmenovávali, omlazovali nebo naopak dělali starší, přidávali a ubírali jsme jí příbuzné a zázemí…  

Kopl: Napadlo nás vzít už nějaké existující legendy. Golema, Péráka, Kellyho, Bílou paní… Ale to by toho hrdinu omezovalo. Chtěli jsme nějakého univerzálního, který by se mezi těmi legendami pohyboval, pomalu si brousil charakter a do kterého by se mohli čtenáři vžít. Od začátku jsme mysleli jen na toho jednoho. V průběhu času se měnil a jeho transformace ještě neskončila. Postava je odrazem příběhu a příběh je odrazem postavy. Každý hrdina během let vyzrává a mění se podle okolností. Zázrak se dožije v první sérii mnoha zvratů, které ho ovlivní a možná i změní. Počkejte si. A pak? Kdo ví?

Macek: A samozřejmě jsme i experimentovali s jeho schopnostmi. Mohlo to i dopadnout tak, že by výbuch golema nezničil a jeho síla nepřejde do Davida, ale že by spolu naopak splynuli. Vznikla by tak postava, která by se podle potřeby měnila tu v golema a tu zpátky v Davida. Nicméně od toho jsme upustili prakticky hned.

 

Jak se vám spolupracuje? Chcete zůstat jen u Zázraku, nebo svoji spolupráci dotáhnout dál, třeba na jiný projekt?

Kopl: To uvidíme v budoucnosti. Nyní jedeme na plný plyn v Zázrakovi a nebudeme to ředit do něčeho jiného. Je to práce na plný úvazek a cokoli dalšího by to jen narušovalo. Nápady jsou a vůbec ne špatné, nyní ale vládne Zázrak a jeho potenciál, jehož hranice jsme ještě ani nezahlédli. Spolupráce s Petrem je ale naprosto exkluzivní. Je to také tím, že jsme si hned na začátku stanovili pravomoci. Oba do práce toho druhého mluvíme, ale Petr má právo veta v libretu a já ve výtvarné stránce Zázraku. Funguje to skvěle a jsme naladěni na stejnou notu.

Macek: Vzájemná dramaturgie je důležitá, nikdo nejsme neomylný. Ani my, diktátoři.

 

Zázrak je inspirovaný západním komiksem. Jaký ze západních superhrdinských komiksů máte nejradši?

Kopl: Zázrak je hodně inspirovaný Marvelem a byli bychom hodně hloupí, kdybychom to zapírali. Zatímco DC sází na hrdiny vytržené ze společnosti a shlížející na lidstvo shůry, Marvel pracuje s charaktery chybujícími a mnohem více lidskými. Obojí má něco do sebe, ale mně osobně více oslovuje Marvel. A samozřejmě Spider-man vede na plné čáře.

Macek: Marvel nás třeba inspiroval i v tom, že jeho příběhy se odehrávají ve skutečném světě, třeba v New Yorku, v Hell´s Kitchen, zatímco DC si svůj svět stvořilo. Já bych třeba nechtěl, aby se Zázrak odehrával v nějakém fiktivním českém městě, nějakém českém Gothamu nebo Central City. Reálie jsou prostě jednou z ingrediencí, kterou rádi používáme, byť samozřejmě víme, že dobrý příběh se může odehrát kdekoliv. Ale známá kulisa čtenáře snáze vtáhne do děje, chceme, aby při procházce Prahou nějaké dítko trklo: Páni, tohle když bouchlo v Zázrakovi, tak to byla pecka! A jde to ruku v ruce s existujícími legendami, historickými i moderními, které chceme využívat. I kdybychom tím vykřesali jiskřičku zájmu o skutečné dějiny v jediné dětské duši, stojí to za to. Přivádí mě to i k tomu již výše zmíněnému product placementu. Nic takového neexistuje, to je prostě daň za to, že chceme být spjatí s realitou. Chceme, aby se našim postavám v rukou objevovalo to, co se běžně objevuje v rukou našim čtenářům. 

 

Jaká je na Zázrak jako první superhrdinský počin u nás odezva? A to ať od čtenářů nebo kritiků.

Macek: Hm. To je otázka, za jejíž položení vás budou obviňovat, že jsme vám dali pětikilo. Protože mám-li na ní odpovědět upřímně, někoho se dotknu. Máme skalní fanoušky i skalní odpůrce, až potud všechno v pořádku. Zatímco Petr Kopl je už v komiksu etablovaný autor, já jsem v této branži zatím na návštěvě, můj domovský svět je svět médií, novin a televizí. Showbyznys mě zocelil, naučil neuhýbat před konfrontacemi, a přestože jisté věci je lepší ignorovat, některé plivance nestačí jen tak setřít. Doposud jsem se pohyboval džunglí, ale džunglí s pravidly. Ta pravidla jsme si nevymysleli, ta stanovuje jistá profesní etika, odbornost, zasvěcenost. Platí v nich třeba to, že kritiku by neměl dělat někdo, kdo je zároveň v tom samém žánru aktivní tvůrce. Slyšeli jste třeba Karla Gotta, že by hanil písničky Michala Davida? Neslyšeli, protože by to bylo pod jeho úroveň.

Uvedu příklad, nebudu předstírat slepotu. Náš nejhlasitější kritik je jistý Dan Černý aka Jan Landauer aka jánevímkdoještě. Sám autor, kreslíř. Co jsem viděl, tak nemyslím, že špatný. Ale není pro něj dobrá reklama, když vás pošlu na jeho videoblog. Tenhle člověk věnoval hodinu svého vzácného času tomu, aby Zázraka jak se patří zhejtoval. Dokonce stihl natočit ještě jinou recenzi předtím, než ten časopis vůbec držel v ruce. Prostě si jen řekl, že to bude škvár, protože to kreslí Kopl a vydává Blesk. Někoho takového prostě nemůžu brát vážně, ani se s ním pouštět do konfrontace. On podle mě ještě ani nenašel bitevní pole. Dělí ho od nás desítky tisíc prodaných výtisků. Až se jeho energie promění v činy, možná ho budu vnímat i jinak než jako umolousanou existenci s lahváčem v ruce.

Co se týče dalších kritiků, určitě mají spoustu pravdy. Pustili jsme se do práce s nadšením, využili situace a mých možností. Takže děláme začátečnické chyby. Učíme se z nich. Vyvíjíme se, ohlasy každého dalšího dílu to potvrzují. Tvoříme Zázraka s láskou k produktu, a jsme rádi, že naše cílovka to jasně vidí a vnímá.

Kopl: Od čtenářů máme v drtivé většině kladnou odezvu. Kritika už nás moc nešetří a to je dobře. Snažíme se z ní vzít to nejlepší a zlepšovat se a jsme za ní vděční. Je ale pravda, že u nás není mnoho lidí zvyklých číst sešitovky. Takže kdo si myslí, že na 25 stranách najde 160 stránkový epos, je samozřejmě zklamán. Co nás ale překvapilo, je až nepřiměřeně ostrý až nízce sprostý odpor některých našich kolegů, kteří náš časopis z duše nenávidí… a už si koupili páté číslo. To, že proti nám někdo aktivně bojuje, nám jenom nahrává. Pokud je Zázrak špatný časopis, nebude se prodávat a skončí v zapomnění. Nikdo mu v tom nemusí pomáhat. Pokud ale vzbuzuje nelítostné vášně, podněcuje emoce a nutí naše nejzarytější rivaly ho stále kupovat… Tak asi něco děláme dobře.

 

Bráníte se proti nim?

Kopl: Představte si, že jste v Zoo a zlostná opice na vás skrze mříže hodí vlastní exkrement. Přijde vám adekvátní házet jí tu munici zpátky? Nebo dokonce vyrábět vlastní? Kampaně ať si vedou politici. My vytváříme komiksy pro čtenáře, kteří nepotřebují nikoho k tomu, aby jim diktoval, co je baví a co se jim líbí.

 

Navázali jste spolupráci s nadací Kapka naděje. To vlastně dělá hrdiny i z vás. Jak jste se k tomu dostali?

Kopl: Rozhodně se necítím jako hrdina. Hrdinové jsou doktoři a sestry v nemocnicích, zdravotní bratři, saniťáci, hasiči, policisté, záchranáři… To, že přijdou dva šašci udělat dětem na hodinku radost na nemocniční pokoj a pak zmizí, ani náhodou nevyváží práci lidí, kteří se o ty nemocné starají celý rok. Máme moc jen ukázat a připomenout ostatním lidem, že tu takoví lidé jsou. Potřební a hrdinové. Nic víc neumíme. Ale je to také potřeba.

Kromě Kapky naděje spolupracujeme i s Charitou. Jako minulý rok budu 11. 6. na Crweconu skicovat obrázky za dobrovolný příspěvek. Přijďte, jestli chcete mít originál od jednoho z tvůrců Zázraka a zároveň přispět na skutečné hrdiny ve stacionářích, hospicích atd. Zároveň bych moc rád vyzval ostatní kreslíře, zda by se ke mně na Crweconu přidali a skicovali pro potřebné třeba jen na hodinku nebo dvě. Jste vítáni! Podrobnosti uveřejníme na stránkách Crwe.

Macek: Odpověděl bych stejně jako Petr. Pomáhat někomu nebo něčím přispět nemocným není hrdinství. To by naopak mělo být něco úplně běžného a obyčejného.

 

Co děláte, když zrovna nepíšete a nekreslíte? Jak vypadá takový obyčejný den dvou tvůrců?

Macek: Problém je v tom, že mě to psaní baví. Takže volných chvil, kdy nepíšu, nebo alespoň nad něčím, co píšu, nepřemýšlím, je málo. Díky mé práci žádný den není úplně obyčejný. Přináší mi každodenní inspiraci a nápady! Ale když už teda nepíšu, tak mám rozkoukáno vždycky třeba pět seriálů, které postupně sjíždím, a rozečteno x knížek. Anebo žiju reálný život tam venku.

Kopl: Když nekreslím, tak na kreslení myslím. Chodím po ulici třeba na procházku se psem a lidé a známí si říkají, že to je ten zamračený morous, který kolikrát ani nepozdraví. To není tím, že bych chtěl dát najevo, že je nemám rád. To je tím, že dotyční potkali zrovna bohužel jenom mé tělo. Mysl byla jinde. Nejspíš někde lítá se Zázrakem, nebo tak. No prostě magor, no. Ale je pravda, že Zázrak mi vyplňuje téměř celý den. Nestěžuji si. Vždyť kdo může dneska říct, že prožívá rok plný Zázraků? Já rozhodně ano.

 

Jak byste potenciální čtenáře na Zázrak nalákali?

Kopl: Pojď s námi snít. Miluji komiks pro tu jeho nenapodobitelnou vlastnost, že je to médium, kterému více, než jakémukoli jinému musíte vyjít vstříc. Jak říká Scott MCCloud: „To nejzajímavější, co se děje v komiksu, se děje v tom bílém místě mezi panely.“ Jinými slovy dostáváte do ruky pouze scénář toho snu. Dramaturgii a režiséra musí dělat čtenář. Sám sebe překvapuje, sám si určuje tempo, vrací si scény a prohlíží je zpomaleně, tvoří si hudební podkres, hlasy hrdinů a doplňuje si to, co schází mezi panely komiksu. A to je ta nejvíc úžasná zábava! Vždycky, když mi někdo řekne, že číst komiksy je snazší, než číst knihu, vysměji se mu. Není to pravda. Kniha vám dá vše nalinkováno a málokdo si představí něco víc, než je v ní popsáno. Když si sednete do hlediště divadla nebo kina, či před televizi, necháváte se pasivně bavit. V komiksu jste spolutvůrcem příběhu. V komiksu nejste hlavní hrdina. Tam jste dirigent, který aktivně předvádí to nejlepší, co v něm je. Ukažte mi čtenáře komiksu a já vám ukážu umělce.

A to je na umění to krásné. Umělce si nevybíráte jako fotbalový tým. Ten se vám do srdce vejde jenom jeden. Ale umělce tam můžete mít všechny. Tohohle potřebujete, když je vám smutno a tohohle zase, když se chcete bavit. Jakákoli řevnivost mezi nimi jen kazí to kouzlo, kterým na vás působí.

 

Kdybyste mohli být superhrdinové, jaké schopnosti byste měli?

Macek: Já jsem puberťák, rentgenové brýle samozřejmě.

Kopl: V první řadě létání samozřejmě. A měl bych plášť! Protože létající hrdina plášť prostě potřebuje, ať si Edna Módna v Úžasňákových plácá co, chce. Co jiného by mu vlálo ve větru? Plášť je prostě cool. Pak je také dobré zpomalení času, to se hodí. Zvlášť, když stíháte šibeniční termíny.  

Ale co bych opravdu ocenil ze všeho nejvíc, je schopnost vyhýbat se lidské blbosti.

 

Děkuji za rozhovor

Macek: I my.

Kopl: Potěšení na mé straně.

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Zázrak je první sešitový komiks o českém superhrdinovi, který u nás vychází. Petr Macek a Petr Kopl nás seznámí s tím, jak komiks vznikal a s jakými nástrahami se jako tvůrci potýkají.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Geraltovo Poslední přání opět v knihkupectví

Fantasya.cz, nové knihy - 24. Duben 2016 - 22:00
Kdykoli se někdo baví o alfě a omeze kvalitní moderní fantasy, tak krom Pána Prstenů a ságy Písně ledu a ohně dojde dřív nebo později řeč i na Zaklínače od Andrzeje Sapkowského. Kdo už nějaké příběhy Geralta z Rivie četl, ten určitě sám moc dobře ví, že Sapkowského dílo patří mezi jedny z nejlepších současných fantasy a že věhlas mu v první řadě nezajistilo herní zpracování, nýbrž autorův um. A kdo jeho tvorbu ještě nečetl, má nyní šanci to napravit. Nakladatelství Leonardo po několika letech totiž znovu vydává vyprodanou sbírku prvních zaklínačských povídek s názvem Poslední přání.
Kategorie: Science fiction

ČASOPIS: Pevnost 5/16

Sarden.cz - 24. Duben 2016 - 20:33
Tagy: ČasopisPevnostM. Fajkus

Nová PEVNOST je tu!

S radostí se přimícháme do OBČANSKÉ VÁLKY mezi KAPITÁNEM AMERICOU a metalickým IRON MANEM. Stejně tak se ale zastavíme i na cvičišti X-Menů a dalších marveláckých gerojů. Po letech si pak posvítíme na PREDÁTORY - a pozor, společně s VETŘELCI je máme i na PLAKÁTU!!!! V seriálech si dáme scífko COLONY. Ve stejně podivné budoucnosti ale budou padat letadla i v románu LET 305, zatímco na zádech pulpové fantasy přijíždějí GRIMNOIRŠTÍ RYTÍŘI. A co na to ÓDINOVO DÍTĚ? Anebo kreslenkář DAN ČERNÝ? A víte, kde máte svoje ZÁMKY A KLÍČE? A víte, co to jsou CHRANY? Případně kdo je indický badguy RÁVANA? A co má společného s CHEMTRAILS? Tentokrát jsme to vzali od Šumavy k Tatrám, a proto je nová Pevnost nabitá jak Thorova kovadlina. UŽIJTE SI ČTENÍ A DOBŘE SE BAVTE! PEVNOST VLÁDNE!

Redakce časopisu PEVNOST

 

OBSAH

téma

06 MARVEL VRACÍ ÚDER VE VELKÉM! TÉMA Všechno, co jste chtěli vědět o nejslavnějších superhrdinských týmech válčících v barvách Marvelu, a ještě něco navíc.

12 CAPTAIN AMERICA: OBČANSKÁ VÁLKA TÉMA Nový superhrdinský biják, ve kterém si to rozdají dvě největší ikony Avengerů – Captain America a Iron Man. Tohle bude bolet!

13 X-MEN: APOKALYPSA TÉMA X-Meni mají před sebou největší výzvu svého života – porazit supermutanta Apokalypse, který se rozhodl zničit svět lidí.

fokus

22 BOUŘE VE VESMÍRU Po mimozemských vetřelcích se nyní vrací i největší lovci vesmíru – predátoři. Jenže teď se role obrátila, a někdo loví je!

film

14 FILMOVÝ KOMPAS RECENZE Čarodějnice, Pýcha a předsudek a zombie, Pátá vlna a Hardcore Henry. 16 SERIÁLOVÉ NOVINKY SERIÁLY Další várka avizovaných seriálů a seriál Colony. 18 BATMAN V SUPERMAN FILM Drsná recenze superbijáku přímo z pera Jiřího Pavlovského. 20 FILMOVÁ HLÍDKA NOVINKY Valerian a Město tisíce planet, Androidi a lidé, Je libo filmy od Valve a další.

literatura

26 KNIŽNÍ KOMPAS RECENZE Vodní nůž, Královská krev, Neslyšno a kupa dalších knih. 30 LET 305 KNIHA – Letadlo plné pasažérů havaruje v Anglii. Jenže tentokrát je to Anglie budoucnosti. 32 GRIMNOIRŠTÍ RYTÍŘI FANTASY SÁGA – Tajná organizace, která za pomoci nadpřirozených schopností chrání alternativní USA i proti jim samým. 35 DETROITSKÉ VÁNOCE / DRUH VE ZBRANI POVÍDKY Larry Correia / Pavel Fritz. 51 ÓDINOVO DÍTĚ KNIHA – Fantasy dobrodružství, v němž se musí Hirka vyrovnat s tím, že je možná prokletá. 52 PROFÍCI RADÍ PORADNA Dan Černý a čtvrtá lekce na téma Jak dělat komiks. 54 KOMIKS ČLÁNKY Skvělá hororová série Zámek a klíč jde do finále! 56 KOMIKS RECENZE Hned dvojitá dávka recenzí a zajímavostí. 58 LITERÁRNÍ HLÍDKA NOVINKY Chrany, Konstantynův efekt, Bába Motyka, Labyrint z kostí a další.

historie

66 AMERICKÁ OBČANSKÁ VÁLKA TÉMA Míla Linc provádí zákulisím krvavé války Severu a Jihu. 70 TEMNÍ BOHOVÉ A DÉMONI PODTÉMA Rozervaný Rávana byl padouch, nebo hrdina? Uvidíte! 72 ZÁŘIVÉ CHEMTRAILS NEBESKÉ KONSPIRAČNÍ TEORIE Leoš Kyša se odvážně vydal po stopách nejmegalomanštější konspirace ze všech…

hry

60 HERNÍ KOMPAS NOVINKY Homefront / Doom / upgrady konzolí a otevřené beta verze her. 62 VIDEOHRY RECENZE Disney Infinity 3.0 Marvel Battlegrounds / Tom Clancy’s The Division / Pokkén Tournament. 65 DESKOVKY RECENZE Klub ztroskotanců / Port Royal – Rozšíření. 74 BEZ CENZŮRY TÉMA Verbal a jeho nekorektní chvilka pro sebe i pro vás! 76 GEEKOVSKÉ OKÉNKO TÉMA Další várka zajímavostí ze světa geekských obsesí. 77 GEEKZÓNA ČLÁNEK Zrzka Felicia Dayová ví, jak nebýt divný na internetu. Prý…

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Nové číslo Pevnosti na vás čeká! Tentokrát včetně plakátové přílohy. Spěchejte do trafiky, pokud nemáte předplatné...

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Hardcore Henry

FantasyPlanet.cz - 24. Duben 2016 - 16:37

Hardcore Henry, dlouho očekáváný biják, je tu a stojí to za to. Pokud o filmu slyšíte poprvé, tak vězte, že se jedná o první celovečerní film natočený z pohledu první osoby. Ano, pohled, který byl donedávna výsadou počítačových her, se nyní dostal na plátna kin. A není to jen perspektiva, co převzal z herního světa. Je to taky hláškování, střílení,  spousta herních odkazů a především 90 minut brutální akce.

Už úvodní titulky vám naznačí, že pokud jste do kina vzali své ratolesti, tak je zase šmahem pošlete pryč. Hardcore Henry si totiž nebere servítky s nikým a s ničím. O Henrym samotném toho moc nevíme. Probudil se v laboratoři se ztátou paměti, hlasu a několika končetin, které mu doktorka a manželka v jedné osobě nahrazuje robotickými implantáty. Než mu však stihne cokoliv vysvětlit, vtrhne do laboratoře vraždící maniak s psychokinetickými schopnostmi a Henrymu nezbývá nic jiného než vzít manželku a skočit v únikovém modulu pryč. Do centra Moskvy.

Z prvních minut filmu je vám asi jasné, že absencí akčních scén tenhle film netrpí. Je na nich totiž postaven. Nehledejte tady žádné ponaučení ani filosofický přesah. Pokud si chcete Hardcore Henryho užít, odložte mozek během filmu na vedlejší sedačku a nechte se unášet jednoduchým, adrenalinovým, a hlavně šíleně zábavným příběhem. Tedy, příběhem. Spíš čistou nekončící akcí. Henry v jednu chvíli zažívá pád z letadla, o chvíli pozdějí rvačku, nástup do auta, bouračku, autobus, plamenomet, samopal, raketomet, granáty…

K tomu, aby film bavil, však samotná akce nestačí. Tady přichází na řadu vlastní pohled. Je vidět, že autoři si s tímto aspektem vyhráli a vy si jako divák můžete užít netušené pohledy a zážitky. Kdo někdy hrál FPS strílečky na jakékoliv herní platformě, bude se cítit jako doma. Vizuální zážitek umocňuje přehršel výbuchů a efektů, na kterých se sice projevuje rozpočet ruských tvůrců v porovnání s kolegy z Hollywoodu, ale rozhodně to není něco, co by zážitek narušovalo. Na zkoumání detailů totiž ani nebudete mít čas.

Co se týče hereckých výkonů, oproti klasickým filmům tu logicky nehraje prim hlavní postava, která je navíc němá, ale především postavy vedlejší. Jednoznačnou hvězdou filmu je Sharlto Copley, jehož dokonalý přízvuk známe z filmu District 9, kde si zahrál hlavní roli. Jelikož Copley je muž mnoha tváří, dalších herců téměř nebylo potřeba a zbytek rozpočtu se utratil za příjemné cameo Tima Rotha. Na relativně malý rozpočet (cca 2 miliony USD) to jsou výborná jména. Třešinkou na dortu je pak dokonale zvolená hudba, která dokresluje tenhle absurdní zážitek.

Finální verdikt: pokud hledáte nenáročnou zábavu plnou popkulturních odkazů, akce a výborné hudby, pak se budete královsky bavit. Pokud hledáte složitou zápletku, ruce pryč. Pro fanoušky Deadpoola a Kung-fury povinnost!

Režie: Ilja Najšuller
Scénář: Ilja Najšuller
Délka: 90 min.
Kamera: Pasha Kapinos, Vsevolod Kaptur, Fjodor Ljass
Hudba: Darja Čaruša
Hrají: Sharlto Copley, Danila Kozlovskij, Tim Roth, Haley Bennett

Hodnocení: 80%
Kategorie: Science fiction

Panovník čili Po stupních pyramidy (k) moci

FantasyPlanet.cz - 24. Duben 2016 - 11:02

Z širé ruské země

Nechceme vůbec nic naznačovat, ale je fakt, že Panovník je hra původem z Ruska a tam opravdu vědí, jak se dostat k moci. Mírumilovné povahy nechť se ovšem neděsí, princip hry je civilizovaný, bez všemožných Auror či Potěmkinů, a v krabici rovněž není ani jedna mrtvola z carské rodiny.

Není tam ovšem ani hrací plán – jen hromada karet a žetonů. Na druhou stranu jsou ty dvě hromady tak krásně vymalované a vybarvené, až každá karta připomíná spíše záběr z filmu či počítačové hry, než standardní komponent. Přitom karet postav je 64 a každá jiná, každá s individuální ilustrací v zářivých barvách.

A právě karty postav jsou základem vašeho budoucího impéria. Za drahokam si je najmete, za pár drahokamů vyložíte a pak už jen inkasujete výhody v podobě okamžitých odměn či dlouhodobých a/nebo finálních bonusů. Vykládáte je, jak asi správně tušíte, do tvaru pyramidy, a jak už to tak chodí, čím výše se dostanete, tím lepší jsou prebendy.

Druhou hromádkou karet jsou zákony, které už nemají tak uchvacující ilustrace – co taky chcete malovat na paragrafu -, a protože jsme v přeneseném slova smyslu v Rusku (aniž bychom opět chtěli cokoliv naznačovat), tak i ty můžete získat a podpořit jimi svou moc a zisky.

Kde nic není, ani panovník nebere

V Panovníkovi jde o body, které můžete nahnat hned několika způsoby, v čemž je kouzlo a současně i nástraha hry. Každá karta obsahuje komě jiného tři části drahokamů různých barev a při jejich správném složení můžete získat další šutřík do klenotnice. Také si lze prostřednictvím odměn nahrabat žetony vědy, magie, obrany a útoku, které v různých kombinacích přinášejí různý zisk a v jiných zase ho-, ehm, houby s octem, takže je důležité dávat pozor na správné vedení imperiálního účetnictví: vzali jsme si / máme ještě sebrat.

Chodeb a chodbiček klikatících se skrz vaši pyramidu moci je opravdu hodně, řada z nich k vítězství vede, řada nikoliv, a tak je opravdu po mnoho her co zkoumat a zkoušet, což můžete dělat dokonce sami, protože pravidla obsahují i sólovou variantu. Apropó, pravidla: zdají se upovídaná, nicméně to je dáno sympatickou snahou důkladně vysvětlit mechanismy hry, a v podstatě jich je až překvapivě málo.

Čím více vás ke stolu usedne, tím bude hra kontaktnější a konfliktnější. Karty postav se totiž získávají dražbou, a když se dva perou o jednu kartu, třetí se směje, jak ani jeden nedostal nic, a draží se znovu. Ovšem pokud budete jen v páru, málokdy se střetnete a můžete si tak hrát každý na svém písečku. (Když už mluvíme o pyramidách.)

A aniž bychom i tentokrát chtěli cokoliv naznačovat, musíme zmínit občas vykouknuvšího fatalistického ducha ruského hospodaření. Může se stát, že máte nárok na drahokamy, ale ony ve společné zásobě nejsou – tak je prostě holt nedostanete a jede se dál.

Panovník je možná lehce svébytný, ale sympatický jednoduchý (douška mé přítelkyně: „Napiš tam, že jsem ho rychle pochopila i já…“), krásně vypravený a nadlouho zábavný. Kéž by se totéž dalo říci o všem, co k nám vy-víte-odkud přichází. Ovšem tím rozhodně nechceme nic naznačovat…

Panovník
Autor: Jurij Žuravljov
Vydal: MINDOK s.r.o.
Počet hráčů: 1-4
Doporučený věk: 12+
Doba hry: 40-60 min.
Cena: 499 Kč

Kategorie: Science fiction

Dobývání vesmíru má velmi nečekané konce

Fantasya.cz, nové knihy - 23. Duben 2016 - 22:00
Lidé vždy snili o cestě ke hvězdám. Jejich seznam úspěchů je prozatím poměrně stručný, ale to se má brzy radikálně změnit. Expedici pod ledovou krustu Europy provázelo během celé přípravy prokletí v podobě série nešťastných událostí. Ale lidstvo se nevzdává, a tak se mu konečně podaří nahlédnout pod pokličku největšího tajemství Sluneční soustavy. Zvědavost však v tomto případě nemusí být na místě.
Kategorie: Science fiction

Jak se vykrádaly hroby v době středověku

FantasyPlanet.cz - 23. Duben 2016 - 11:51

Věrohodný temný středověk

Píše se rok 1364. Evropu sužují morové rány, středověkou společností otřásá krize, katolická církev prochází schizmatem; a po světě se potulují pomatení kněží, blázniví flagelanti, démoni, vilné čarodějnice, lidožravé mantikory, zákeřné sirény a jiné ďábelské bytosti. Přesně tak vypadá prostředí, v němž se odehrává příběh dvou nebezpečných a záludných vykradačů hrobů. Sourozenci Hegel a Manfried Grossbartovi, hrdí pokračovatelé rodinného řemesla, si velice zakládají na své pohlavní čistotě a víře v Panenku Marii, která nad nimi bdí a drží ochrannou ruku. Chamtivost a neodolatelná touha po zlatu v kombinaci s otcovými příběhy o nezměrném bohatství ukrytém v pyramidách faraonů přivede bratry k rozhodnutí vydat se na pouť do vzdálené země egyptské. Grossbartovi mají pro strach uděláno, a tak neváhají sprovodit ze světa cokoli a kohokoli, kdo jim zkříží cestu. Netuší však, že je v rozpálené poušti dožene jejich minulost a stihne spravedlivý trest.

Jesse Bullington při sepisování svého díla opět vycházel ze skutečných historických reálií. V našich končinách není příběh o vraždících bratrech Grossbartech příliš znám, a pokud jste nehráli Zaklínače: Divoký hon nebo se dobrovolně nezajímáte o podrobnou historii středověkých masových vrahů, pak se s tímto jménem setkáváte pravděpodobně úplně poprvé. Díky této nevědomosti nemusí člověk alespoň neustále řešit otázku, jak moc se spisovatel držel reality nebo se od ní odchýlil. Sám autor však v předmluvě upozorňuje, že se nejedná o akademickou práci, neboť jeho hlavním cílem bylo podat současnému čtenáři zajímavou formou ucelený příběh tak, jak se v době středověku tradoval.

Bullington přesto pro sepsání Prznitelů hrobů konzultovat život Grossbartů s odborníky na toto téma a nastudoval řadu knih, což dokazuje seznam literatury čítající přes padesát titulů. Díky tomu se mu podařilo realisticky zachytit dobu 14. století a naplnit vyprávění řadou historických detailů – synoda mrtvých, náboženský antisemitismus, zajetí krále Jana II. a jeho šlechticů v bitvě u Poitiers, křížové tažení Petra I. Kyperského do Alexandrie, otevření univerzity v Praze apod. Opomenuto nezůstalo ani křesťanství, které tvoří jednu z hlavních složek celého románu. Nutno podotknout, že se autor soustředí především na jeho problematické body (desátky, odpouštění hříchů, papežské schizma, predestinace…), jež ukazuje na názorech a činech vykradačů hrobů, kteří si na základě víry v Pannu Marii obhájí jakýkoli ze svých zločinů.

Drobná zaškobrtnutí

V porovnání s Bullingtonovým druhým dílem (Obcování se smrtí), je na Prznitelích hrobů patrné, že se jedná o jeho úplně první román. Začátek působí trochu těžkopádně, ale naštěstí již po první kapitole tento problém zmizí. Jistou výtku mám k chybějícímu oddělení dějových linií, což poněkud kazí celkový zážitek z četby. Pro větší přehlednost by zajisté neuškodila například mezera mezi odstavci, jež by upozornila na změnu místa, času nebo postav.

Příběh není nijak složitý, zjednodušeně by se dalo říci, že vypráví o putování bratrů z bodu A do bodu B, přičemž se zastaví v bodě C nebo řeší problém v bodě D. Některé části proto působí monotónně, což má za následek kolísání dynamiky děje. Čtenář si navíc paradoxně neodnese nejsilnější zážitek z kapitol o Grossbartech, ale pravděpodobně z té, která se věnuje vedlejší postavě, Nikoletě. Poněkud problematická je i otázka ztotožnění se čtenáře s postavami, jelikož vytvořit si vztah k takovým antihrdinům jako Grossbartové není nic jednoduchého, a většina čtenářů si bude patrně již od samého začátku přát jejich smrt. Na druhou stranu se lze jen málokdy setkat s dílem, které by si primárně soustředilo na opravdu záporné hrdiny.

Nakladatelství Gorgona Books si zaslouží pochvalu za celkovou vizuální stránku knihy, která se nese v naprosto stejném duchu jako u Obcování se smrtí, a za svůj přístup k zákazníkům. Málokdy se totiž člověk setká s tím, že v knize objeví papírek s ručně psanou omluvou za opožděné dodání podepsanou samotným šéfredaktorem/kou. V rámci korektur se bohužel nepodařilo odstranit veškeré nedostatky, čtenář proto několikrát narazí na chybějící písmenka nebo špatné koncovky.

 Jen pro silné povahy

Bullingtonovu tvorbu si nelze představit bez nechutných scén a specifického humoru. Jestliže si tedy snídani, oběd nebo večeři rádi zpříjemňujete četbou, pak se takového potěšení v případě Prznitelů hrobů raději vzdejte, neboť se může stát, že narazíte na některou z vydařených pasáží – svedení Hegela hexou či výrobu homunkulů – která vám pravděpodobně vezme chuť k jídlu.        

Prznitelé hrobů trpí řadou nedostatků, ale v záplavě všeho, co dnes vychází, představují nadprůměrný a neobvyklý počin. Bullingtonova tvorba nesedne každému, ale pokud máte rádi věci, které se vymykají mainstreamum nebo si jen chcete vyzkoušet svoji odolnost, pak je tento autor tou správnou volbou. Na druhou stranu – citliví, a patrně i silně věřící jedinci by se měli této knize vyhýbat jako čert kříži. Bullingtonovi fanoušci mohou jen doufat, že nakladatelství Gorgona Books vydá i autorův další román The Folly of the World nebo první díl plánované trilogie The Crimson Empire, již píše pod pseudonymem Alex Marshall.

Jesse Bullington: Prznitelé hrobů (Chmurná historie bratří Grossbartů)
Překlad: Tomáš Kratochvíl
Obálka: Jan Kravčík
Vydal: Gorgona Books, 2016
Počet stran: 480 stran
Cena: 341 Kč

Kategorie: Science fiction

TG: Kouzelné hůlky jako od Ollivandera

Sarden.cz - 22. Duben 2016 - 23:00
Tagy: Tata GeekProjekty s dětmiPředškoláciŠkoláciHarry PotterDřevoDrát

Kdo by neznal Harryho Pottera. Možná pár eskymáků, co žijí dost daleko aby unikli jakémukoli signálu. Jeho hlavní sláva už je sice pár let pryč, ale pořád se čte, pořád se vysílá a Esterka je z něj celá pryč. Přečetli jsme ho komplet před spaním včetně dost ostrých dílů 6 a 7 a filmy už také zhlédla všechny, některé i vícekrát. K tomu připočtěme předlonské Vánoce a Ježíška v podobě nebelvírského pláště, šály a Hůlky s magnetem a v neposlední řadě film, který se na nás pomalu ale jistě řítí s vytrvalostí bradavického expresu. 

Zkrátka, u nás se Potterem pořád žije a proto už několikrát padla otázka, jestli bych nesehnal nějaké další hůlky. Nevím jestli jste to zkoušeli, ale kromě sběratelských kusů na trhu prostě nic není resp. nebylo v rozumné kvalitě za rozumnou cenu a tak jsme se rozhodli je vyrobit. Stejně jako mnohokrát před tím pomohl Deviantart, kde je kromě otravného soft porna i spousta normálních věcí, hlavně v záložce Artisan crafts. A přesně tam byl i skvělý a přitom geniálně jednoduchý návod, jak sobě udělat stylovou kouzelnou hůlku, kterou by záviděl i Lucius Malfoy.
Inspirováno zde

Co bude potřeba?
  • Čas – Cca půl hodiny + jeden den na schnutí barev.
  • Náročnost – Minimální.
  • Materiál – Hůlky na čínu/ klacíky, drát (Jde to i bez něj, ale s ním je to lepší.) Tavná pistole + náplně, dekorace – provázky, korálky, barvy na modely, štětec.
Jdeme na to:

KROK1: Pomocí drátu vytvarujte na hůlce na čínu kostru hůlky. Naviňte drát tam kde mají být rukojeť, boule a pod. Můžete z něj i vymodelovat nějakou skulpturu na konci hůlky, kterou něčím následně obalíte a pak zpevníte zvenku plastem z pistole. Pokud použijete očištěné přírodní klacíky, nezapomeňte je nechat pořádně vyschnout - odměnou za čekání vám bude přirozenější vzhled. 

KROK2: Plast z tavné pistole. Nebojte se ho nanášet ve více vrstvách a postupně jak schne modelovat. Ještě vlažný plast lze třením mezi dlaněmi krásně modelovat do tvaru rukojeti. Jemnými tahy

lze zas dělat na hůlce pletené vzory. jen pozor, mějte připravený dostatek náplní, dost to žere. Já osobně jsem spotřeboval tři náplně na hůlku.

Krok3: Než to zaschne můžete zdobit. Obalte rukojeť v malých korálcích, vmáčkněte do ní drahokam nebo ji obalte motouzem.

KROK4: Až plast ztvrdne, můžete začít barvit. Mě se docela osvědčily barvy na modely. Schnou sice poměrně dlouho, ale zase se neodírají. Musel jsem nanášet tři vrstvy, což bylo ale dáno špatným mícháním a také jsem pracoval se štětcem. Stříkání barev by asi spotřebovalo méně barvy i času (I když zase vyplýtváte spoustu barvy kolem, takže jde opravdu hlavně o ten čas.). Barvou také musíte zakrýt přechody mezi dřevem a plastem. I to nějakou tu vrstvu stojí.

KROK5: Vzhůru do čarování. U nás vede hlavně večer Imperio! Do koupelny a čistit zuby! Případně následné Mdloby na tebe! alias lehnout a spát. Že to nefunguje? Ollivander ze mě asi nikdy nebude.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Kdo by neznal Harryho Pottera. Možná pár eskymáků, co žijí dost daleko aby unikli jakémukoli signálu. Jeho hlavní sláva už je sice pár let pryč, ale pořád se čte, pořád se vysílá  a v neposlední řadě se na  pomalu ale jistě řítí  film ze stejného světa - Fantasticcká zvířata a kde je najít. Nebude tedy na škodu předzásobit se trochou toho podomácku vyrobeného magického náčiní.  

Obrázky v článku: Obrázek pro slideshow TG: 
Kategorie: Science fiction

Kolo času 12: Bouře přišla a je strhující

Fantasya.cz, nové knihy - 22. Duben 2016 - 22:00
Knihu po knize, svazek po s péčí znovu vydaném svazku, jsme se konečně dostali k dílu Kola času s číslem dvanáct. Jde o první ze závěrečných tří knih, napsanou Brandonem Sandersonem po Jordanově smrti, a zároveň také první svazek, z něhož dosud česky nevyšlo ani písmenko. Vyplatilo se čekat? To si pište.
Kategorie: Science fiction

RECENZE: Petra Neomillnerová, Amélie

Sarden.cz - 22. Duben 2016 - 7:10
Tagy: LiteraturaRecenzeP. NeomillnerováSarden čte dětemTata Geekčeská fantastikaAlbatros

Petra Neomillnerová je čtenářům domácí fantastiky známá především jako spisovatelka o drsných holkách Moire, Lotě a Tině, které se s ničím nemazlí. Jenže v trilogii o Amélii a Markétě ukázala, že se nebojí ani tak nebezpečného území jako je dětská literatura. Protože si to přiznejme, napsat knihu, která zaujme především dětské čtenáře, je skoro tak těžký úkol jako donést Prsten k Hoře osudu. Petra Neomillnerová však ukázala už dvakrát, že si s tímhle hobitím úkolem dokáže poradit a přiznejme si to hned zkraje – zvládla to i potřetí.

Síla celé série spočívá v perfektní rovnováze mezi fantastičnem a realitou. Neomillnerová si z fantasy/pohádek vybrala pouze prvek nadpřirozena. Zbytek série pak stojí hlavně na vztazích mezi duchem Amélie a lidskou dívkou Markétou. U téhle dvojice je sympatické, že jejich vztah prochází v průběhu celé trilogie určitým vývojem. Všechno začíná vyloženě optimistickým seznamováním, budováním vztahu obou hrdinek.

V jedničce (Amélie a tma)  se pak výrazně projevuje fakt, že se nejedná jen primárně o fantasy literaturu, ale také o literaturu pro mládež. V celé sérii je zabudovaný i jakýsi výchovný rámec, respektive obě protagonistky zažívají podobné radosti i trápení, jako jejich čtenářky příběhů. Amélie i Markéta žárlí, milují, trápí se, prožívají první lásky i zklamání. Knihy neposkytují přímo návod, jak se s těmihle strastmi dospívání vyrovnat, ale ukazují, že to nějakým způsobem jde. Protože, když to dokážou hrdinky, proč by nemohli i čtenáři?

Obzvlášť ve dvojce (Amélie a barevný svět) se zřetelně objevuje kontrast mezi protagonistkami. Markéta se podceňuje, myslí si, že Amélii všichni považují za naprosto dokonalou. A to ji dovádí místy až k žárlivosti, která jako by na okamžik málem jejich přátelství nabourá. Jenže přes oči zalepené žárlivosti nevnímá, že se trápí i Amélie. Neomillnerová ukazuje, že být duch není zase tak úplná výhra, protože nemůžete dělat to, co děti ve vašem věku.

Vyzdvihnout musíme také způsob vyprávění, jaký autorka ve své sérii použila. Díky „přepínání“ mezi postavami a vyprávění z pohledu obou hrdinek čtenář nemá problém se s nimi ztotožnit a vnímat všechny jejich emoce, které v průběhu knih prožívají. S tím jdou ruku v ruce krátké, ale přesto poetické věty, které Neomillnerová používá. Jazyk není komplikovaný, ale naopak jednoduchý, až úsporný, takže děti určitě nemají se čtením problém.

Třetí a závěrečná část trilogie využívá úplně stejných komponent jako jeho starší sourozenci a rozhodně jim nedělá ostudu. Možná vám někdy v polovině přijde, že děj mírně drhne, jenže konec, k němuž celá kniha směřuje, vám to bohatě vynahradí.

Kapitola sama o sobě jsou pak ilustrace Lubomíra Kupčíka, které trilogii doprovází. Pokud platí, že hudba tvoří u filmu důležitou složku, pak u Amélie platí, že ilustrace dělají knihu. Ilustrace totiž pomáhají dotvářet dokonalost atmosféry celé trilogie a nebyla by bez nich zkrátka tak silná, jako je dnes.

Pokud se snad na celou trilogii teprve chystáte, nezapomeňte začít podle jejího číslování. Ano, příběhy knih jsou sice uzavřené, ale celou sérí prochází jedna dějová linka, která se vyvíjí. Takže při případném čtení na přeskáčku byste se mohli zbytečně vystavit případným spoilerům a to by byla opravdu škoda.

Petra Neomillnerová napsala trilogii se skvělými postavami, které si vás omotají kolem prstu a zapíší se do vašich čtenářských srdcí. Příběh, který chytne nejen čtenáře dětské, ale i nedětské, kteří mu snad podlehnou ještě víc. A bylo by jistě skvělé, kdyby se Petra Neomillnerová do světa dětské literatury vypravila v budoucnu ještě několikrát.

Amélie a duchové 
Neomillnerová, Petra 
Nakladatel: Albatros
Počet stran: 96
Obálka a ilustrace: Lubomír Kupčík
Rok vydání: 2015
Cena: 199 Kč
 

 Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Jak se povedlo dobrodružství Amélie a Markéty? 

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

POZVÁNKA: Jak vydat knihu

Sarden.cz - 21. Duben 2016 - 23:00
Tagy: PozvánkyPozvánkaLiteraturaZ jiného soudku

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Chcete vydat vlastní knihu, ale nevíte si rady? Přijďte na seminář! Spisovatelka Martina Bittnerová vám poradí jak na to.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Nocte: Tajemství, které by se dalo krájet

Fantasya.cz, nové knihy - 21. Duben 2016 - 22:00
Dvojčata jsou propojena ještě před narozením, co si však počít, když jedno z nich stahuje to druhé dolů? Calla Priceová svého bratra Finna miluje, ale on je blázen a ona se děsí toho, že ji Finn jednoho dne stáhne s sebou. Přesto je připravena ho zachránit. Je totiž jediná, kdo to může dokázat.
Kategorie: Science fiction

Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy (recenze)

FantasyPlanet.cz - 21. Duben 2016 - 10:38

Do příběhu skočíme na skvrnitých nohách Dianiny zdivočelé přítelkyně Barbary, kterou posedla bohyně Cheetah. Ta celému týmu pořádně zatopí, doslova na kolena dostane i samotného Supermana. I když se Lize nakonec povede rozdivočelou kočku zpacifikovat, není jisté, zda se jedná skutečně o výhru.

Dalším bodem programu je pak romantická linka, kterou v komiksu tentokrát zajišťuje sbližování Wonder Woman a Supermana. Milostného vrkání si ale moc neužijí, přičemž z randění je nevytrhne nic menšího, než nutnost zachránit svět. Znovu.

Ve druhém sešitu se totiž z dusna džungle přeneseme pod hladinu oceánu, kam nešťastnou náhodou zamíří cvičné střely amerického námořnictva. A jako na potvoru se trefí přímo do podmořského království. Spravedlivě rozhořčení Atlanťané pod vedením svého krále prahnou po pomstě. A protože Orm není žádný troškař, rozhodne se uskutečnit plán naprosté genocidy suchozemců. Odvrátit potopu a invazi krvežíznivých Atlanťanů se musí pokusit Liga spravedlnosti, které doslova teče do bot a neobejde se proto ani bez záložního týmu nesehraných nováčků. A ačkoliv má Batman s Aquamanem stále nevyjasněné účty, ukáže se, že mít v týmu vodního muže může být skutečně klíčové.

Scénárista Geoff Johns se úkolu zhostil tradičně se vší parádou a bravurně zvládá dějovou i emocionální linku. Mezilidské (potažmo mezisuperhrdinské) vztahy jsou pro něj stejně důležité, jako boj o záchranu světa, jedno je v jeho rukou propletené s druhým. Nechybí tak romantika, zrada, obětování se…

Tvůrce, který již s Ligou, Aquamanem, Supermanem i Batmanem má bohaté zkušenosti, využívá silných stránek stejně jako slabostí jednotlivých postav a rozhodně se nebojí je postavit do vzájemného konfliktu. Johns zkrátka rozehrává velkolepý příběh a to hned na několika klaviaturách.

Kresba v podání zejména Ivana Reise za scénářem ani trochu nezaostává, ba naopak –  je precizně detailní a dramatická, na čemž má svůj podíl i práce inkerů. Živé a kotrastní barvy, kterým dominují hlavně modré a červené tóny, umocňují celkový dojem. Dohromady pak vše souzní v dokonalé symbióze a čtenář tak může hltat stránky komiksu s napjatým nadšením. Ze závěru je navíc jasné, že kolem Ligy je splétána nejedna intrika a do budoucna je čeká ještě mnoho impozantních bojů. Nevím jak vy, ale já rozhodně chci být u toho, tahle série totiž v mainstreamovém superhrdinském komiksu patří mezi jasný nadprůměr.

Liga spravedlnosti 3: Trůn Atlantidy
Scénář: Geoff Johns
Kresba: Tony S. Daniel, Paul Pelletier, Ivan Reis
Překlad: Ľudovít Plata
Vydal: Nakladatelství BB/art
Počet stran: 192
Cena: 499 Kč (brož.) / 699 Kč (váz.)

Hodnocení: 75%
Kategorie: Science fiction

KOMIKS: Brian Michael Bendis, Ultimate Spider-Man: Venom

Sarden.cz - 21. Duben 2016 - 7:07
Tagy: B. M. BendisMarvelSpider-ManVenomCrewKomiks

Je Ultimate Venom skutečně tou ultimátní verzí?

Spider-Man patří bez pochyby k nejstarším a nejpopulárnějším hrdinům komiksového univerza. Na stránkách komiksů se prohání už od roku 1962 a za více jak padesát let své existence nahromadil spoustu seriálů, filmů a hlavně fanoušků. Superhrdinové jsou ale hodně závislí na svých protivnících a každý správný hrdina potřebuje pořádného záporáka. Jedním z nejznámějších, nejpopulárnějších a nejnebezpečnějších zlounů, s jakým se musel Spider-Man potýkat, je Venom.

Venom se objevil před skoro třiceti lety. Tehdy šlo o mimozemského symbionta, který si našel hostitele v osobě zhrzeného novináře Eddieho Brocka, kterému Spider-Man zničil kariéru. Symbiont využil Eddieho nenávisti a navrhl mu, že společně pavoučího muže zničí. První Venom byl tak kombinací muže a vesmírného organismu, které spojovala a posilovala společná touha – zabít Spider-Mana.

Nová, Ultimate verze brutálního zlouna na to jde trochu jinak. Eddie Brock je namyšlený, zkrachovalý vysokoškolák, který se chová jako typický puberťák. Je nepořádný, prolhaný, a když se mu nepodaří sbalit ženskou, no to je konec světa, protože mu nikdo nerozumí! Z tohohle zamindrákovaného punka má být jeden z největších a nejikoničtějších nepřátel? To je za mě krok vedle.

Čeho si v Ultimate Spider-Manovi všimnete je, že tam není moc Spider-Mana. Komiks je spíše psychologické rodinné drama o tom, co s člověkem dokáže provést odkaz zesnulého otce. Do toho si přičtěte typické problémy s Mary Jane a Gwen Stacy a dostane se vám intenzivní komorní příběh. Eddieho a Peterův otec pracovali na látce, která by radikálně změnila léčbu rakoviny. Petr ale zjistí, že látka je neovladatelná a rozhodne se jí k Eddieho nelibosti zničit. Nezničí ale všechno. Akce se samozřejmě dočkáte, ale nečekejte nic světoborného.

Naopak se ale můžete těšit na velmi pěknou grafickou stránku komiksu. Mark Bagley je mistr svého oboru a sérii o Ultimate Spider-Manovi se věnuje už od jeho počátku. Jeho kresba je krásná, přehledná a barevná. Souboje, když už na ně dojde, jsou dynamické a moc hezky zpracované. A ty emoce! Bagley dokázat skvěle vystihnout celé spektrum a celému tomu dramatu, kde to emocemi jen víří, to tak dodává víc důvěryhodnosti. Speciálně momenty, které si několik stránek dokáží poradit bez jakéhokoliv dialogu a sází pouze na kresbu.

Za každých pár stránek v tomhle stylu budete vděční, protože komiks vám jinak nedá možnost si vydechnout. V Ultimate Spider-Manovi se pořád mluví. Všude jsou textové bubliny, ať už se jedná o srdceryvné dialogy, nebo všudypřítomné myšlenky a úvahy. Je pravda, že se to hezky čte, ale ke konci komiksu už je to hodně únavné a přišlo mi, že se některé pasáže opakují a komiks by se obešel bez nich.

Pokud máte rádi Spider-Mana, ale spíše si užíváte psychologii a vývoj charakterů a jejich osobní problémy a překážky, rozhodně se vám bude Ultimate Spider-Man: Venom líbit. Pokud máte rádi postavu Venoma, ale chcete trochu víc akce, sáhněte buď po původním Venomovi (který vyšel v sérii UKK), nebo třeba po Agentu Venomovi (taky UKK). Ultimate Spider-Man: Venom je pěkný kousek pro sběratele Ultimate série, ale bohužel se mu nepovedlo překonat původní, třicet let starou verzi.

Galerii si můžete prohlédnout zde

Ultimate Spider-Man: Venom

Scénář: Brian Michael Bendis

Kresba: Mark Bagley

Překlad: Jiří Pavlovský

Nakladatelství: Crew

Datum vydání: 7.3.2016

Vazba a počet stran: Brožovaná, 176 stran

Cena: 379 kč

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Je Ultimate Venom skutečně tou ultimátní verzí?

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Do světa Malazu se vrací stará, nikoliv však dobrá, tyranie

Fantasya.cz, nové knihy - 20. Duben 2016 - 22:00
Nikdy, ale opravdu nikdy se nehrabejte ve starých vykopávkách! A pokud již toto jednoduché pravidlo nezvládnete dodržet, nestrkejte nos do zavřených truhel, dveří a odstrašujících ochranných pentagramů. Staré přísloví praví, že zvědavost zabila kočku, ale pravda je taková, že přílišná zvědavost může mít za následek zkázu několika národů.
Kategorie: Science fiction

Virtuál jako poslední útočiště

FantasyPlanet.cz - 20. Duben 2016 - 12:25

Hlavní hrdina Tajn musí zničit něco, co ještě donedávna sám tvořil. Je totiž nejmladší z legendárních bratří Gezů, tvůrců virtuálních světů, kam se uchylují nešťastníci před totalitním režimem, resp. jeho nesmyslnými pravidly. Ve virtuálu jsou sice svobodní, ale ne na dlouho; herny jsou totiž prohlášeny za nelegální a hráči za nepřátele státu číslo jedna. Ti, kdož jsou přistižení ve hře, jsou následně označkováni ničitelem, pak přijde nemilosrdný trest – smrt.

Tajn patřil k lidem, které režim vyhodnotil jako neperspektivní. Neléčit ani jinak nepomáhat, aby to nezatížilo státní kasu – tak to čeká v románové budoucnosti každého neperspektivního občana. Na nová nařízení doplatí Tajnovi rodiče a bratři. Následuje adopce, sirotčinec, zavřené dveře do škol, nakonec nelehké rozhodnutí – kolaborace s nenáviděným vládním systémem. Přinucen okolnostmi stane se i Tajn jedním z ničitelů v rámci vládní operace Ozdravění. Je v tom tak dobrý, že dokonce získá medaili za zásluhy. Jenže náš hrdina sleduje ještě jiný, skrytý cíl…

Když to jde, snaží se Tajn z nenáviděné role vypadnout. Pracuje jako kopáč, ilegálně šéfuje v herně, chvíli se živí jako hrobník. Sympatie si získává nejen nezdolností, s jakou snáší rány osudu, ale i způsobem, jak je pokorně přijímá a snaží se přežít. Tajn si nestěžuje, zatne zuby, zabíjí a doufá. Postupně odhaluje, které postavy z virtuálních světů odpovídají komu v realitě a završuje své ničitelské dílo. Jenom jednou Tajn zaváhá, to když se objeví záhadná Nessie, důmyslně tající svou totožnost. Začne tím hra na kočku a na myš – kdo koho dostane první? Nebo stihne Tajn dokončit svůj plán, jak bratry i sebe osvobodit? K odhalení dojde až na samém konci knihy a překvapení to je jak se patří. Přímo pohádkové!

Mně osobně závěr ke zbytku knihy moc neseděl, ale naděje umírá poslední a každý si prostě hledáme svůj „nouzový východ“. Tajn, původně neperspektivní občan, pak obávaný ničitel světů, se proměňuje v Tajna čaroděje. Virtuální světy totiž umí nejen ničit, ale hlavně tvořit. Pohybuje se mezi všemi zcela přirozeně a důsledky takových přechodů vůbec neřeší. Jako by se pro takový úkol narodil, měl to prostě v krvi. Bez obtíží se vrhá do soubojů na meče, jednou rukou šermuje a druhou dělá ve vzduchu zvláštní znamení (to když si přivolává ovládací okno s klávesnicí). Náhle je realita jiná a není pochyb, že v tom má náš čaroděj Tajn prsty…

Tím se Virtuální vrazi nejvíce sbližují s žánrem fantasy. Vždyť i jinak se náš hrdina podobá mágovi z klasických fantasy příběhů. Už jenom to jméno – Tajn – jako by v tom byl význam „tajný“, skrytý před ostatními, nositel tajemství. Zavržený mocnými žije v ústraní, jak už to obvykle u čarodějů bývá. Jenže podceňovat schopnosti rozzlobených mágů se nevyplácí, jak se o tom se už přesvědčila pěkná řádka králů a i naši totalitní vládci na to přijdou taky…. Z outsidera je najednou spasitel. Replikuje se tu odvěký mýtus, jen si tentokrát obléká binární háv.

Samozřejmě nás svádí Virtuální vrahy řadit spíš ke kyberpunku, příp. k dystopii. Jenže žádné rekvizity žánrů tu nejsou nijak důležité. Jak se lidé do virtuální reality dostanou, to není po technické stránce až tak podstatné – prostě se to odbyde nějakou speciální kombinézou. Ti, kdož stojí za novým společenským uspořádáním, jsou prostě jen „vládci“ nebo „ti nahoře“, žádné jméno, titul, nic. I samotná tvorba virtuálních světů zůstává v náznacích. Významná je především atmosféra a emoce, které u čtenářů vyvolává, a ty jsou monstrózní. Takže pokoušet se zařadit Virtuální vrahy do nějakého žánru je v podstatě zbytečné.

Žijeme v době postmoderní a i tak píšeme. Žánry se budou stále víc prolínat a zábava plyne právě z tohoto jejich prolínání, je-li aspoň trochu umné. O to se Jana Rečková rozhodně snaží a zůstává za každých okolností svá. Do příběhu skočíte rovnýma nohama. Autorka kašle na nějakou expozici, prostě hodí čtenáře do děje a plav! Světy se míchají do sebe, jako když přecházíte z jednoho absurdního snu do druhého, útržky vyprávění nejprve nedávají smysl. Jana Rečková ale umí mistrovsky udržet napětí i čtenářovu pozornost a jen z drobečků, které mu milosrdně hází (a čísly kapitol, která nejsou nahodilá), si můžete poskládat celý Tajnův příběh. Musíte ale číst pozorně a chytat se každého stébla, než začnou souvislosti do sebe zapadat. Koho baví kombinatorická cvičení a rád si prožene mozkové buňky, určitě tuto příležitost uvítá.

Virtuální vrazi rozhodně nejsou oddechová četba, ačkoliv já jsem si po dočtení knihy a následném odpoutání se od ní (což chvíli trvalo) pořádně oddechla. Deprese sálá z každé stránky a padá na člověka jako těžká deka. Bezvýchodnost, prázdnota bytí, krutá nařízení, z nichž je pěkně úzko. Nakonec, právě ona absurdní pravidla, která nás měla původně chránit a sloužit dobrému soužití, jsou to, co nás spíš svazuje, co nás děsí a co ve svých životech vlastně ani nechceme. Začíná jich být totiž příliš mnoho… už dnes. Není ta naše skutečnost tíživá vlastně už teď?

Není divu, že se snažíme z ponuré svíravé každodennosti uniknout. Někdy až zoufale hledáme, kudy z té šedi ven. Jana Rečková nás opět zavádí do svých snových paralelních světů, jako už dříve třeba v románu Cesta do jabloňového sadu. Nakonec se i v něm jeden z hrdinů jmenuje podobně: Zatajn… Ani prolínání racionálního s iracionálním není v dílech Jany Rečkové nic nového. Virtuální vrazi jsou vlastně jen pokračováním této tvůrčí linie. Paralelní světy, průchody mezi nimi, motiv zborcení či mizení světů… Tajn je jen dalším z Dveřníků. A Virtuální vrazi další knihou o beznaději, kterou si tak neradi připouštíme. Vynikající kniha, ze které ale pořádně mrazí.

Jana Rečková: Virtuální vrazi
Vydala Epocha, 2015
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 280
Cena: 199 Kč

Hodnocení: 80%
Kategorie: Science fiction
TOPlist