Science fiction

Vydejte se do Kolejmoří, na epickou cestu pro dobrodruhy každého věku. Šam ap Súrap z vlaku Médés se s úžasem účastní svého prvního lovu na krtka. Gigantická šelma vyrazí ze země, lovci na ni zamíří harpunami, odehraje se strhující souboj, jenž je zkázou jedné strany & triumfem té druhé. Ale ať jsou cesty po nekonečných tratích kolejmoří sebeúchvatnější, Šam se nedokáže zbavit pocitu, že život mu může nabídnout i něco víc. Třebaže kapitánka jeho vlaku myslí pouze na dopadení nažloutlého krtka, jemuž se žene v patách od chvíle, kdy ji před léty připravil o ruku. Když Médés na výpravě narazí na zdemolovaný vlak, vrak se zpočátku jeví jako vítané rozptýlení. Nicméně jistá nepředstavitelná věc, kterou Šam v trosce objeví, ho vzápětí dovede do situací, jež by nejspíš oželel. Zanedlouho se sám stává štvanou zvěří, po níž pátrají piráti, vlakaři, netvoři & kdovíkdo ještě. Změna patrně nečeká jen Šamův život, dočká se jí možná celé kolejmoří…

Zlodějina byla vždy svým způsobem umění – schopnost obejít stráže, nejpřísnější zabezpečení, nástrahy na nevítané hosty a pokud možno ještě s vytříbeným stylem. Dokázat utéci vytrvalým pronásledovatelům, ponížit nejzarputilejší strážce zákona a mnoho dalšího. Jenže, jak se vyvíjí nové technologie, posouvají hranice známého i neznámého, tak je to stále těžší pro obě strany. Kvantový zloděj nám umožní podívat se, jak by to vlastně mohlo vypadat v daleké budoucnosti, kdy cestování mezi hvězdami je tak běžné jako přeprava po Praze v rámci desítek minut.

 

První románový počin od finského autora Hannu Rajaniemiho přináší svěží vítr do žánru science fiction. Vlastník matematicko-fyzikálního doktorátu z teorie strun očividně dle svého oboru nemá k hvězdám, úchvatným technologiím či jiným rozměrům daleko.

Přes sepsáním Kvantového zloděje na sebe upozornil množstvím povídek, z nichž několik československému publiku přinesl časopis XB-1(dříve i jako Ikarie). Dobrodružství Jeana la Flembeura navíc autorovi vyneslo nominaci na cenu Locus a pamětní cenu Johna W. Campbella, což je pro původem ne-angličana(Hannu pochází z Finska) významné ocenění.

 

Čtenář je naplno vržen do úchvatného světa

Jakmile překonáte prvních pár stránek tohoto románu, tak ve velké většině případů nebudete mít vůbec tušení, cože se to vlastně odehrává. Tedy, zhruba budete vědět, že Jean byl v něčem jako je tohle, stalo se asi tohle a teď se děje tohle. Ano, čtenář je naplno vržen do úchvatného světa, který teprve začíná u kvantových stavů částic. Je před vás naservírováno hard sci-fi ve své plné kráse. Pro sváteční čtenáře to však může být nezkousnutelné a příliš složité, zatímco molekulární fyzici budou v sedmém nebi.

 

Jenomže Kvantový zloděj není snahou o ohromení ostatních znalostmi, o nichž si mnozí mohou jenom nechat zdát. Je to strhující zamotaný příběh jednoho z největších zlodějů, který doplatil na jednu svou chybu a byl lapen do „neuniknutelného“ vězení. Jistě vám hned dojde, že tak nezdolné nakonec není a k úniku dojde. Tím vlastně začíná celá kniha, kdy nám představí kromě Jeana la Flembeura, muže schopného ukrást snad cokoliv, i Mieli, nezdolnou oortskou válečnici, která je hnána silnou osobní touhou. K tomu si připočtěte Perhonen, oortskou pavoučí loď s formou vlastní inteligence, a hlavní trojice aktérů je hotová. Tedy, ne tak docela, protože kniha nabízí ještě tři další výraznější protagonisty a mnoho postav v pozadí, ale Jean, Mieli a Perhonen jsou středobodem této knihy.

 

Již z počátku je jasné, že o akci nebude v tomto počinu nouze. Není ji však ani přehnaně mnoho a čtenář ji dostává v odpovídajících dávkách. Autorovi se povedlo ji ve správných chvílích vhodně vystupňovat, takže je mnohdy složité přestat číst, ať vám končí pauza v práci nebo již budík zlomyslně hlásí pozdní večerní hodiny.

Mnohem výraznějším prvkem než akce jsou však záhady a zamotané hádanky, jejichž řešení knihu hodně blíží detektivce. Nejpřesnější označení pro žánr, v němž byl Kvantový zloděj napsán, by tedy mohlo být detektivní hard sci-fi s akčními prvky. Ať to však může znít příliš složitě nebo podezřelé, rozhodně se jednalo o skvělý krok.

 

Ich-forma jen prohlubuje zážitek z Jeana

Některé čtenáře může zaujmout i forma, jíž je kniha napsaná. Narážím na použití ich-formy, která není zase až tak běžná a přibližuje nám příběh z pohledu samotného hrdiny a ne jakési všemocné kamery levitující všude okolo. Tedy, ich-formou je zde psána především postava Jeana la Flembeura, zatímco u ostatních se musíte spokojit s “klasickou” er-formou. Nespornou výhodou pojatého stylu je okamžité vědomí, že jste nyní v kůži slavného zloděje. To navíc dodává příběhu takový osobitější šmrnc a umění krádeže je nám přiblíženo více do detailu z rukou nejpovolanějšího. Přesto však Jean neřekne více, než je zapotřebí pro danou situaci znát. Autor v tomhle rozhodně nepochybil a kombinace obojího zde padla na úrodnou půdu.

 

Z počátku jsem zmínil, že první stránky mohou být náročné a odradit nejednoho čtenáře. Na tom si i nadále trvám, ale pokud vydržíte nebo spolknete onu hrdost, kdy přesně neporozumíte používaným principům, díky nimž Jean předvádí své řemeslo nebo Mieli kosí své protivníky, tak nakonec zjistíte, že jste vtaženi do děje. A nejenom to, gevulot se pro vás stane stejně přirozený jako pro obyvatele Morny a možná si dokonce začnete hlídat, kolik by vám mohlo zbývat času, než se z vás stane Mlčka. Zkušenost s tímto dílem bych si tedy troufl přirovnat k naučení se něčeho nového. Z počátku je problém pochopit základní principy, ale čím více se tomu věnujete, tím jednodušší vám to přijde a nakonec vám ty prvotní zkušenosti přijdou natolik přirozené, že stěží uvěříte faktu, kdy jste to nemohli zprvu pochopit.

 

Svět, kterým nám Hannu Rajaniemi je úchvatnou vizí budoucnosti, kdy si lidé pohrávají s hmotou, jakoby to byla plastelína a tvarují ji dle svého. Je to vize toho, jak by se mohlo v takové společnosti žít a fungovat, stejně jako připomínka toho, že základní lidské vlastnosti nepotlačí ani sebelepší technologie nebo systém. Kvantový zloděj dovede neuvěřitelně strhnout a pohltit vás do zprvu těžko pochopitelného, ale později o to více uchvacujícího světa, v němž nemáte tušení, kdo vlastně tahá za nitky událostí. Fanoušek Arséna Lupina nám naservíroval dílo hodné jeho oblíbené teenagerovské postavy a my se můžeme jen s potěchou těšit na to, až k nám dorazí jeho pokračování – Fraktálový Princ. A protože i druhý díl plánované trilogie získává vesměs pozitivní ohlasy, můžeme předpokládat, že Laser-books zařadí do svého repertoáru i druhý díl.

 

Na závěr mohu doplnit jen, že Kvantový zloděj stojí za přečtení a i trošku toho utrpení z počátku. A to i díky tomu,že Jean le Flambeur má prostě nutkání ukrást snad vše, co mu přijde pod ruku. Včetně trochy vašeho času na jeho dobrodružství. Kvantový zloděj
Edice: Moderní díla sci-fi
Autor: Hannu Rajaniemi
Obálka: Kekai Kotaki
Překlad: Daniela Orlando
Počet stran: 336
Vydavatelství: Laser books 2012
ISBN: 978-80-7193-359-5
Cena: cena 279 Kč(po slevě 251 Kč, pro majitele čtenářských kont 195 Kč)

Každá moje účast na křtu knihy musí být nejspíš spojená s blouděním. Samozřejmě vím, kde je Krakatit. Když jsem začala s fantasy, chodila jsem tam poměrně často a ráda. Projít dveřmi bylo vždy, jako projít do jiného světa, ale teď už jsem tam pár let nebyla. Když jsem se dostavila na místo, byla spodní část úplně prázdná. To mě vyděsilo, myslela jsem, že jsem popletla místo. Slečna za pultíkem mne ale poslala o patro výš. Tam už pár lidí bylo, ale vypadalo to na obyčejné zákazníky. Naštěstí tam stál další pultík a za ním další slečna, která mě poslala do vedlejší místnosti. Konečně správné místo! Dokonce tu sedělo i pár fanoušků s různými díly Loty, Tiny a dalších. 

Kolem páté opravdu vešla Petra Neomillnerová i s nakladatelem Robertem Pilchem, malou Niki a především kmotrem knihy DJ Lucassem. Trochu bezradně se rozhlédla po místnůstce, ve které nás čekalo jenom asi pět, a rozhodla se, že začne autogramiádou, aby dala čas opozdilcům. Při podepisování sondovala, kdo už četl Tanec s carevnou, a jestli se nám zdály pasáže ze Sibiře smutné. Skoro nikdo jí však zatím nemohl dát odpověď. Zdálo se, že její taktika zabrala, chvíli po páté se přihrnula další menší skupinka. Jakmile se jim však autorka podepsala a vydala se hledat kmotra, který jí mezitím utekl ven, ztratili se.

 Kmotr se šťastně našel, ve skladu se našli i nějaké bublinky, a tak se mohlo začít křtít. DJ Lucass nám vysvětlil, že vlastně nečte, ale že tuhle knihu si určitě přečte. Ovšem upozornění, že už jde o šestý díl, ho trochu vyděsilo.  Petra nám zase osvětlila, že si ho zvolila za kmotra, protože v jeho baru tu a tam čerpá inspiraci pro své postavy (jeho zájem o přečtení knihy zase stoupl). Během vyprávění se dostavila i pravá Tina. Kmotr měl zkušenosti s křtěním CDček, a tak mu bylo líto polít knihu, která se přeci jen hůře otírá než disky. Petra s Robertem ho přesvědčili, že se s tím počítá, a tak s přáním všeho dobrého, hlavně dobrých prodejů, byla kniha řádně zlita. Díky tomu, že se nás sešlo jen pár, dostalo se trošku šampaňského na všechny.

Na Petru čekal ještě jeden úkol. Jako všichni, co zde křtí, se musela podepsat na strop. Darion úslužně přinesl štafličky a společně s kmotrem knihy je ochotně přidrželi - Petra měla šaty těsně ke kolenům. A také boty na podpatku, takže lezení úplně na nejvyšší příčku muselo být skvělý zážitek. Nicméně zvládla to s grácií a strop tedy zdobí vedle Lucie Lukačovičové, Jiřího Kulhánka a pár dalších i její podpis. 

Poté skončil organizovaný program a zábava se rozpadla do menších skupinek. Opozdilci si ještě nechávali podepisovat knížky. Vedle již zmíněné upírky Tiny a zaklínačky Loty se objevila i čarodějka Moire, malá Amelie a Magické kameny. A ač lidí dorazilo opravdu maličko (nebo možná právě proto), bylo to velice příjemné setkání.

Stín modrého býka - Františka Vrbenská & Leonard Medek 

V době, kdy jsme si ještě o Roganovi Juraje Červenáka a koncepci slovanské fantasy mohli nechat zdát, vtrhnul na pulty knihkupectví právem kultovní Stín modrého býka. Ostřílená literární dvojka Františka Vrbenská a Leonard Medek nás v něm vrhají na naše území, do doby, kdy tu byli pány Keltové.  Román líčí příběh válečníka Kraka, který se vydává po stopách člověka, který mu zabil bratra. A nebude to mít snadné, protože jeho soupeř stejně jako on, není  žádná třasořitka.  Na 448 váš čeká příběh plný napětí, akce, mytologie a úžasné atmosféry, který ani na chvíli neomrzí. Ne, tahle kniha opravdu nikdy nezestárne.

Legendy: Draci - Michael Bronec & Jakub D. Kočí 

Jaké zvíře si nejčastěji spojíme s fantasy? Přece draka. Editoři Bronec/Kočí tomuhle zvířeti vystavěli pomník v podobě mamutí antologie Legendy: Draci. A když říkám mamutí, tak opravdu mamutí. Navíc s nádhernou obálkou Jany Šouflové a stylovými ilustracemi Jakuba Kočího. Pokud si myslíte, že draci už jsou out, tak tahle knížka vás vyvede dokonale z omylu.

Špinavá práce - Petr Schink 

Mafiáni v italských kvádrech s bouchačkami v rukách. Martin Scorsese, řvete hned. Jenže si k tomuhle dílu přihoďte singerovky (obdoba počítačů) a řeči o blížící se studené válce a dostanete Špinavou práci Petra Schinka. Svěží mix gangsterky a sci-fi, jejímž hrdinou je sympaťák Charlie Parker, s nímž se svět rozhodně nemazlí. A pokud budete mít odvahu, setkáte se i s Ellingtonem, který se prochází tím, co zbylo z USA. A opravdu to není příjemný pohled.

 

 

 

 

 

 

Skotský pisálek dostal na starost novou sérii nejmocnějšího týmu na Zemi a bylo to vážně zatraceně dobré rozhodnutí. Vsadil na jednoduchost a po několika letech dal zase dohromady starou sestavu týmu – tedy Batmana, Supermana, Wonder Woman, Flashe, Green Lanterna, Aquamana a Martiala Manhuntera. Výsledkem toho je vynikající dílo, díky kterému se stala Liga znovu neúspěšnějším týmem DC. A nyní si ho můžou přečíst i čeští čtenáři.

Dne 2. května 2013 vydá nakladatelství Laser-books nový román Chiny Miévilla Kolejmoří tradičně v překladu Milana Žáčka a s originální obálkou Edwarda Millera. Román je určen pro mládež, ale rozhodně by neměl zklamat ani dospělé čtenáře, obzvláště pak věrné fanoušky skvělého britského spisovatele.

Tip na fantastický víkend? Tentokrát není potřeba dlouho přemýšlet. Z Crwe totiž zrovna tento týden přišla toužebně očekávaná zpráva: na náš hladový nedočkavý trh byla vržena velehorká novinka – třetí díl famózních mýtů Billa Willinghama (jojo, to je to, co jste viděli v dubnové Pevnosti) s veskrze romantickým názvem Láska jako z pohádky.

Fanoušci a obdivovatelé upírky Tiny Salo mohou slavit! Konečně, po dlouhém čekání a slibování, jsme se dočkali šestého příběhu téhle krásné a drsné upírky. Oslavit jsme to mohli společně s autorkou Petrou Neomillnerovou na pražské autogramiádě v knihkupectví Krakatit.

Iron Man 3

Joss Whedon v minulém roce vyslal do kin Avengers a k tomu vydělal milardu, což se taky počítá. Letos se mu pokusí vyrovnat nebo alespoň lehce dýchat na záda další kultovní tvůrce - Shane Black se třetím Iron Manem. A už první trailery dávají tušit, že se výrazně přitvrdí a přitemní. Ke staré partě (Robert Downey Jr., Gwyneth Palltrow) se přidává slizký Guy Pearce a rozkošná Rebeca Hall. Roli Starkovy nemesis Mandarina ztvární Ben Kingsley. Snad to zase neskončí soubojem dvou lidí v železném brnění, jako tomu bylo u prvních dvou dílů.

Premiéra v ČR: 2. 5. 2013
Premiéra v SK: 2. 5. 2013
Index očekávání: 8/10

 

Star Trek: Do temnoty

J. J. Abrams je případ zatraceně talentovaného tvůrce. Napřed si získával diváky na televizních obrazovkách seriály Alias a Ztraceni. Pak pro Paramount natočil třetí Mission Impossible, Star Trek a Super 8. Teď se po třech letech vrací dalším příběhem kapitána Kirka a jeho posádky. Oddaní fanoušci budou pravděpodobně nadávat, ale milovníci filmů budou zase slintat blahem. První trailery vypadají epicky a ke staré posádce se přidal stále populárnější Benedict Cumberbatch v roli záporáka. 

Premiéra v ČR: 6. 6. 2013
Premiéra v SK: 6 6. 2013
Index očekávání: 10/10

 

Po zániku Země

Zatímco Neil Jordan bude letos zachraňovat pověst upírů, M. Night Shyamalan se pokusí zachránit svoji reputaci. A pravděpodobně k tomu bude mít poslední šanci. Po průšvizích Stalo se a Poslední vládce větru by se mohlo jednat o pomyslný poslední hřebíček do skomírající kariéry. Anebo taky ne. Will Smith ještě pořád dokáže přitáhnout dost lidí, z jeho syna nám roste nová hvězda a látka vypadá zajímavě. Tak uvidíme, zda se to povede, anebo se Shyamalan půjde věnovat třeba řízení taxíku a vyprávění vtipných příhod z natáčení.

Premiéra v ČR: 13. 6. 2013
Premiéra v SK: 6. 6. 2013
Index očekávání: 6/10

 

Muž z oceli

Marvel v posledních letech může bouchat jedno šampaňské za druhým a krmit se kaviárem na víně. Oproti tomu konkurenční DC, potažmo Warner Brothers si koušou nehty a ještě se tlučou do hlavy. WB totiž chybí nějaká pořádná značka a spolu s DC se jim po všech snahách nepovedlo dokázat to, co Marvelu. Wonder Woman se nepodařilo realizovat, Green Latern vybouchl, o týmovce Justice of League se mluví málem každý měsíc a Batman před rokem odešel do důchodu. Posledním skautem, který zůstal, je komiksová ikona Superman. A nebude to mít věru lehké. Poslední film – Superman se vrací Bryana Singera – se totiž zrovna dvakrát nepovedl. Staromilnosti a pocta starému Supermanovi Richarda Donnera by možná tolik nevadila, kdyby film vydělal. Což se mu nepodařilo.

Naštěstí v Hollywoodu se rychle zapomíná a druhé šance tu jsou na denním pořádku. Tentokrát Supermana dostal na hraní Zack Snyder, který má díky filmům 300 a Strážci s komiksem bohaté zkušenosti. Jenže WB by rádo dalšího Batmana a neradi, aby se Snyder utrhl ze řetězu jako u Sucker Punch, a tak si to raději pojistili. Proto na nové verzi kluka z Kryptonu dělá stejný tvůrčí tým jako na Batmanovi.  Tedy David S. Goyer a produkčním jménem film zaštítil sám režisér netopýří trilogie Christopher Nolan. K tomu si připočtěte perfektní obsazení, kterému vévodí hlavně Laurence Fishburne jako Perry White, Russell Crowe jako Jor-El a Kevin Costner jako Jonathan Kent.  Tak uvidíme, jaký bude výsledek. 

Premiéra v ČR: 20. 6. 2013
Premiéra v SK: 20. 6. 2013
Index očekávání: 10/10

 

Světová válka Z

Vedle borců v barevných trikotech jsou v současné době v kurzu slintající mrtvoly, milující lidské mozečky. Co si budeme povídat – může za to především úspěch komiksu a seriálu Živí mrtví. Na téhle vlně se nyní pokusí svézt filmová adaptace knihy Maxe Brookse. Podle prvních názorů se film od knihy dost liší a podle traileru a posouvané premiéry snímek už teď zavání průšvihem. Na druhé straně režisér Marc Forster (Hledání Země Nezemě, bondovka Quantum of solace) nikdy nenatočil špatný film a Brad Pitt pořád patří do herecké první ligy.

Premiéra v ČR: 27. 6. 2013
Premiéra v SK: 27.6. 2013
Index očekávání: 7/10

 

Byzantium

Při slově upíři se dnešnímu divákovi vybaví Stmívání. A s ním obdoba vegetariánských tvorů noci, kterým jde víc o dobytí krásné ženy než o hektolitry krve. Naštěstí pořád ještě žijí lidi jako Neil Jordan. Ano, přesně ten Neil Jordan, který v roce 1994 vyslal do světa kultovní Interview s upírem. Jordan se letos vrátí s další upírárnou nazvanou Byzantium. Jedná se o hotel, v němž se ubytují dvě upírky, vystupující jako matka s dcerou. Jenže vyjde na světlo, co jsou skutečně zač, a pak začne mela. Hrají Saoirse Ronan a Gemma Arterton.

Premiéra v ČR: 4. 7. 2013
Index očekávání: 7/10

 

Osamělý jezdec

Jerry Bruckheimer je producent, který nám dal takové fláky jako Skála, Mizerové nebo Con Air. Pak se ale spřáhnul s Disneym a společně na svět přivedli Piráty z Karibiku. Poslední díl byl, co se kvality týče, strašný, ale stal se finančně jedním z nejúspěšnějších filmů všech dob. Takže spolupráce pokračuje dál, jen od pirátské tematiky přešlo k westernům. A opět u toho bude Johnny Depp a režisér Gore Verbinsky. Zkrouhnutý rozpočet a další potíže mně osobně dělají starosti. A moc pozitivně nevypadají ani první trailery.

Premiéra v ČR: 4. 7. 2013
Premiéra v SK: 4.7. 2013
Index očekávání: 6/10

 

Pacific Rim – Útok na Zemi

Guillermo del Toro nám dal naposledy druhý díl Hellboye. Pak to vypadalo, že natočí Hobita, ale nakonec zakotvil u snímku Pacific Rim. V něm si to rozdají obří roboti s emzáky. První trailer vypadá dobře, jenže to má háček. Filmu chybí známější herec, který by ho prodal. Idris „Luther“ Elba to skutečně nezachrání. Tak snad na to del Toro nedojede a nebudeme svědky kasovního propadáku.  

Premiéra v ČR: 11. 7. 2013
Premiéra v SK: 11. 7. 2013
Index očekávání: 10/10

 

Wolverine

První Wolverine byl průšvih. Ale jak jsem už jednou zmínil, v Hollywoodu se dávají druhé šance. A jednu z nich teď dostal i Wolverine. Tvůrci slibovali, jaký bude tenhle film skvělý. Jenže známe filmaře – pro vydělání hromady dolarů by vám slíbili cokoliv.  A první trailer vypadá jako něco, co bude snad ještě horší než předchozí film. Tohle si opravdu borec s adamantiovými drápy ani Hugh Jackman nezaslouží. 

Premiéra v ČR: 25.7. 2013
Premiéra v SK: 25. 7. 2013
Index očekávání: 6/10

 

Kick-Ass 2

Jednička byla nářez a tak bylo všem jasné, že dvojka určitě přijde. Což se letos promění ve skutečnost. Vrací se staré známé obsazení, doplněné o komika Jima Carreyho a jeho psího kolegu. Naopak se nevrací Nicholas Cage (což bylo po konci jedničky jasné) ani režisér Matthew Vaughn. A po prvním nemastném a neslaném traileru je Vaughnova absence dost znát. Snad film v kině nezklame.

Premiéra v ĆR: 8. 8. 2013
Premiéra v SK: 27. 6. 2013
Index očekávání: 5/10

 

Elysium

Největší důvod, proč vyhlížet konec léta, se jmenuje Elysium. Nová sci-fi od Neilla Blomkampa (District 9) s Mattem Damonem v hlavní roli. Kdo chce vidět po dlouhé době zase pořádnou sci-fi, ten by měl vyhlížet právě tenhle film.

Premiéra v ČR: 29. 8. 2013
Premiéra v SK: 29. 8. 2013
Index očekávání: 10/10

 

Město kostí

Město z kostí, první díl série Nástroje smrti, je filmovou adaptací i u nás oblíbených knih Cassandry Clare. Uvidíme, jak si s filmovým zpracováním příběhu patnáctileté Clary, která se po únosu matky přidává k mladým lovcům stínů - bojovníkům proti monstrům, poradí režisér Harald Zwart (Karate Kid). Do hlavních rolí byli obsazeni angličtí herci Lily Collins (Kazatel, Zrození šampióna) a Jamie Campbell Bower (Harry Potter a Relikvie smrti, Rozbřesk). Ovšem ani obsazení další rolích není opomenutí hodné, můžeme se těšit na Lenu Headey (Hra o trůny, 300) v roli Clařiny matky, na Aidana Turnera (Being Human, Hobit) jako otčíma, a především na Jonathana Rhyse Meyerse (Tudorovci, MI:III) v roli démonického Valentýna. Slibně vypadá i trailer, tak snad to dobře dopadne.

Premiéra v ČR: 29. 8. 2013
Premiéra v SK: 29. 8. 2013
Index očekávání: 8/10

 

A na co vyrazíte vy? Neváhejte a pochlubte se nám v diskuzi :)

Už necelé dva roky funguje na českém internetu portál Audiotéka.cz, který nabízí široký výběr audioknih pro děti i dospělé. U většiny zboží si mohou zákazníci navíc stáhnout kapitolu zdarma. Nabídka Audiotéky se stále rozšiřuje a nyní nabízí přes 1 400 audioknih. Kromě pohádek, klasických děl nebo dramatizací se tu najdou i fantasy jako Stín Černého hvozdu od Míly Lince nebo různé horory od Edgara Allana Poea. Celý projekt funguje online, knihy se po zakoupení stahují ve formátu MP3 a web má i svou bezplatnou aplikaci pro mobilní telefony iPhone, Android nebo Windows Phone, přes kterou se dá nahrávky poslouchat.

Jednatřicet prací, mezi staré páky se vměšují mladá, progresivní jména, vše opět vybráno podle nejlepšího vědomí a svědomí Jonathana Strahana… Takže jakpak dopadl sumář těch nejlepších prací pro rok 2011 na angloamerické scé­ně?

Když bylo Wendy šest let, matka se jí pokusila zabít. O jedenáct let později se dovídá, že je troll a byla podvržena do rodiny lidí. Nerada opouští rodinu, ale musí, aby ji ochránila před nepřátelským kmenem Vittra, který by je zabil ve snaze získat ji. Její matka je ve skutečnosti královna a všichni proto neustále sledují princeznino chování, aby využili příležitosti a připravili ji o trůn. Dívka zde zůstává jen kvůli svému ochránci Finnovi, do kterého se zamiluje, ale se kterým nemůže s ním být. Po jeho odchodu z paláce utíká Wendy zpět ke své hostitelské rodině, kde ji téměř okamžitě po příjezdu členové Vittry unesou.

Nesčetná jsou tajemství halící Smaragdový sen i jeho samotářské strážce, příslušníky zelené dračí letky. V časech dávno minulých vstupovali do Snu druidi s cílem hlídat úbytek a proud života na Azerothu v rámci svého věčného úkolu udržovat jemnou rovnováhu přírody. Ne všechny sny jsou však příjemné. V poslední době začala ve Smaragdovém snu růst Smaragdová noční můra, prostor plný zkaženosti a zla, a pomalu mění Sen v nepředstavitelnou hrůzu a děs. Noční můra pohltila také nic netušící zelené draky a pokřivila jim mysl a znetvořila tělo. Pro druidy, kteří vstoupili do stále temnějšího snu, bylo najednou obtížné – někdy dokonce nemožné – uniknout. Nejsou však jedinou obětí Noční můry. Ta najednou sužuje čím dál více lidí. Rostoucímu nebezpečí by mohl padnout za oběť dokonce i Malfurion Stormrage, první a největší z azerothských druidů. A tak zatímco se světem šíří děsivé sny, začíná se zoufalá výprava s cílem arcidruida najít a zachránit. Nepřátelé přírody se ovšem velmi brzy dozví pravou podstatu jména Stormrage.

Jack (Tom Cruise) a Viktorie (Andrea Riseborough) se starají o soustavu strojů, které zpracovávají mořskou vodu pro potřeby lidské kolonie na Titanu. Kolonie vznikla v důsledku války s mimozemskými agresory, při které byla Země zamořena radiací následkem použití jaderných zbraní.

Jack je údržbář obranných robotů a tráví většinu času v terénu, zatímco Viktorie je po celý čas na základně a přijímá rozkazy z velitelství. Už na první pohled je mezi nimi viditelný rozdíl. On vyniká svou zvídavostí a odhodláním porušit pravidla, naproti tomu ona působí chladně, a až na své přání opustit radioaktivní Zemi nemá vlastně žádné zájmy ani touhy mimo práci.

Toma Cruise moc nemusím, ale v Nevědomí mi vůbec nevadil. To je často první známka dobrého filmu, když herec u Vás v nelibosti vůbec nezkazí Váš celkový dojem. Nejvíce mne zaujala vizuální stránka filmu, ač minimalistická jasně dominující nad jednoduchým příběhem. Ano příběh je sice v podstatě jednoduchý, ale to neznamená špatný. Přece jen Vám chvíli potrvá ho rozlousknout. Zejména tomu napomáhá první polovina filmu, která Vám v podstatě nic neřekne a jen Vám skvěle představí postavy a prostředí. Po prvních třiceti minutách skoro jako kdybyste ani nechtěli, aby přišla druhá půlka filmu a s ní nevyhnutelná odhalení a zvraty.

Film vytváří mezi dvojicí kolegů kontrast a vyzdvihuje Jackovu individualitu. Po pomalém začátku se věci dají do pohybu, v momentě kdy na povrchu havaruje stará loď s lidmi na palubě. Přeživší Julie (Olga Kurylenko), která je shodou okolností ženou objevující se v Jackových snech, zamíchá kartami, když Jackovi řekne o jejich nepravděpodobné společné minulosti. S Viktoriinou žárlivostí roste i nespokojenost na „Tetu“, velitelství na oběžné dráze. To vyústí v Jackovu neplánovanou návštěvu radiační zóny, kde narazí na pravdu.

Děj se odehrává v nádherném prostředí pustých plání a uvnitř nádherného hi-tech obydlí umístěného vysoko nad zemí. Design robotů a vznášedla je mimořádný, pěkný na pohled a zároveň funkční a efektivní. Zejména Jackovo originální vznášedlo podobné vážce je skoro až další postavou a i díky němu jsem filmu odpustil vizuální výpůjčky z Matrixu a Dne nezávislosti. Digitální efekty jsou zde použité velmi jemně a žádné přehnanosti typu Transformers Vás nečekají. Takové použití digitálních triků je naprosto v pořádku. Povedený soundtrack doplňuje fungující mozaiku a k filmu pasuje na jedničku.

Nevědomí je velmi povedené Sci-fi a určitě stojí za zhlédnutí. Navíc se ve snímku objeví i Morgan Freeman, což je v poslední době dobrým ukazatelem kvality. Jediné co bych vytknul, byl konec. Ten mě velmi zklamal a tak trochu podkopal to, co budoval v podstatě celý film. Na Jacka celou dobu pohlížíme jako na jedinečného a nenahraditelného abychom se vzápětí dozvěděli, že ho Julie vůbec nebude postrádat. Kromě konce je ale všechno skvělé a jsem za Nevědomí rád. Filmu dávám 7/10 částečně kvůli konci, částečně kvůli tomu, jak nebyl využit potenciál velmi dobré první poloviny snímku. Bylo by naprosto v pořádku film utnout o pár minut dříve. Toť vše a uvidíme se u recenze na Iron Mana 3.

Pán světla není rozhodně fantasy klasické koncepce meč a magie. Je to fantasy podle Zelaznyho pravidel, tudíž se jedná spíše o jakýsi „old weird“. Tedy totéž co new weird, ale napsaný o třicet let dříve, když byl Miéville ještě na houbách. Nebo spíš Hal Duncan, který se v Pergamentu asi pokoušel o něco podobného Pánovi světla. 

Je těžké cokoli naznačit a nezkazit radost z objevování toho originálního světa. Přesto se v následujícím odstavci pokusím nastínit, o co jde. Exulanti z planety Země už žijí tisíce let na planetě, kterou si podrobili. Někteří vyvolení doslova žijí tisíce let – pokročilá technologie jim dovoluje se převtělovat, stěhovat svou mysl do stále nových naklonovaných těl. Jejich vývoj už překročil bod singularity a pomocí genetického inženýrství mohli svým novým tělům nadělit božské schopnosti. A opravdu se stali bohy pro všechny ostatní. Kdo nepatří mezi hrstku vyvolených, žije ve společnosti na úrovni středověku a ke svým bohům vzhlíží s posvátnou úctou – protože kdo se nemodlí, nemůže doufat v dobrou reinkarnaci. A kdo se přes varování bohů snaží o jakýkoli vědecký pokrok, končí.

Máme tu tedy de facto středověký svět inspirovaný hinduistickou Indií. Pro jeho obyvatele jsou Kálí, Višna, Krišna, Šiva a celý panteon včetně démonů, kouzelníků a bájných zvířat zcela reálná a skoro každodenní a hmatatelná záležitost. A v tomto světě se objeví heretik, reformátor, rebel – Pán Světla. Hnutí pokrokářů tím získá silného spojence, protože on byl jedním z prvních a nejmocnějších původních osadníků.

Stejně jako se v knize mísí žánry sci-fi a fantasy, mísí se tu i různé věrouky a náboženství. Hlavní hrdina je trochu Ježíš, trochu Buddha a trochu Lucifer, nebo chcete-li Prométheus. Zelazny použitá náboženství a filozofie jednou cituje, podruhé paroduje a chvílemi jsem byl docela rád za ten semestr religionistiky, který jsem kdysi absolvoval. Pochopil jsem pár narážek navíc.

Kniha ale rozhodně není o modlení. Je tu především spousta akce, protože nadlidé, démoni a bohové se řežou hlava nehlava. Jestli tak moc spoléhají na svou skoro nesmrtelnost, nebo je přestalo bavit žít, zůstává otázkou. Nic si ale dlužni nezůstanou a nenastavují druhou tvář. Hi-tech zbraně v jedné bitvě potkávají monstra, zombie, jízdu na dinosaurech, démony a kopiníky. Představte si obra, který po drakovi střílí z luku nukleární rakety s plochou dráhou letu. Něco na ten způsob, neboli kolosální řežba na death'n'roll soundtrack. Trochu jako Bitva démonů od Oščádala.

V čem je háček? Není to klasická vyprávěnka o tom jak šli odněkud někam a co tam dělali. Je to složitá vitrážová mozaika, nádherná a zářivá. Bohové se převtělují a vzájemně zaměňují a vztahy mezi nimi se komplikují až hrůza. Nejsou tu postavy, které by bylo snadné sledovat a držet jim palce, protože často ztrácíme přehled kdo je kdo a o co mu jde. Ani žádná psychologická sonda se nekoná, žádný Dostojevský to není.

Pokud máte chuť na něco třeskutě akčního a květnatě originálního a zároveň trochu k zamyšlení, Pán světla je je přesně pro vás. Navíc pokud je ctěný čtenář puntičkář co do překladu a redakční práce, tady se nedá nic vytknout.

Pán světla, Roger Zelazny
Originální název: Lord of Light
Nakladatel: Straky na vrbě
Překlad: Michael Bronec
Formát: paperback
Počet stran: 352
Cena: 250 Kč

Letos jsem začátkem dubna už posedmé navštívil Obchodní akademii ve Svatoslavce, abych se zúčastnil setkání bandy fanů tří hvězdných fenoménů Star - Trek/ Wars/ Gate. První čtyři ročníky byly vedeny pod jménem Scon, současný Starcon pak plynule navázal. A je vidět, že se trefil do termínu, do místa i do nálady letos asi tří set účastníků.

Jde tedy již o tradiční setkání, i má účast na něm je už tradiční, pár věcí však bylo netradičních. Především páteční začátek programu, který se posunul až na šestou hodinu večerní. Takže jsem ho téměř netradičně stihnul. Z tramvaje osmnáctky jsem před nuselskou radnicí vystoupil právě v těch šest, když na blízkém kostele Svatého Václava začaly odbíjet zvony. Registrace byla tradičně blesková, protože jsem se tradičně přihlásil předem (čímž jsem ušetřil), a protože začala už v pět, takže ti nejnatěšenější už byli na místě. Netradičně jsem dostal hned při placení honorář za svou naplánovanou sobotní účast na programu, tedy ve formě slevy (která není nikdy zadarmo), což mě potěšilo hned třikrát. Potěšila mě důvěra pořadatelů, že na ohlášenou besedu skutečně dorazím. Potěšilo mě, že jsem jako honorář neobdržel občas používanou poukázku na místní bufet, který se zcela pochopitelně nenesl v duchu mých doporučených diet. Potěšilo, že jsem ušetřil už při placení, a to jak peníze, tak čas svůj i organizátorů, které bych musel po vykonání své povinnosti opět navštívit.

Tradiční (nejen na tomto conu) bylo, že ještě nebyly definitivně označeny všechny místnosti. Plánky s jejich rozmístěním byly přilípnuty na sloupu v prvním patře, ale poněkud jsem zabloudil až do 3. patra kam mě vyneslo oznámení "STAR linie je ve 3. patře!", které bylo napsáno na – plánku druhého patra. Škola totiž netradičně posloužila hned dvěma souběžným akcím, takže druhá půlka akademie s druhým vchodem byla pro nás uzavřena a Starcon se musel naštosovat do výšky. (Snad si obchodní akademie - pokud nebude zrušena - časem pořídí i výtah, místo by se našlo!)

Po mírném bloudění jsem tedy konečně našel místo své tradiční literární linie, kde tradičně skvěle přednášela Julča Nováková o Obrazu budoucího lidstva ve sci-fi. Zrovna jsem dorazil, když se Julianne dostala k transhumanismu jak vypadal v padesátých, osmdesátých, a jak vypadá v současných letech. Ze sci-fi jsme se nepozorovaně přesunuli do reality, a z přednášky do besedy. K níž nás milá přednášející sama vybídla, takže pak nestihla projít všechny připravené slidy. Následující Drakeny z Pernu autorky A. McCaffreyové mám rád, ale z Mariliny přednášky jsem se přesunul k potřebnější večeři.

Tradičně nesvítila světla na chodbách v prvním patře, takže jsem svým tradičním švýcarským nožem otevřel rozvaděč a nahodil tradičně vypadlý jistič. Zdržel jsem se tak a nepodařilo se mi urvat nějaké přední místo v tradičním představení TyJáTreku, které přilákalo už na první den conu velké množství diváků. Jejich Tři kapitáni se nesli v duchu Werichovy pohádky Tři veteráni, tedy konkrétně jejího filmového zpracování. Jak tři známí kapitáni prožívají odchod do důchodu. Kapitán Picard (Radek Bělina) si byl velice podobný, kapitán Kirk (Karel Škop) byl velice bojechtivý a kapitán Sisko (Jan Pavlík) byl velice – černý. Ženské potvory byly velice zlé, celníci tuze komisní, rekvizitář velice upracovaný a doprovodné filmové plátno velice synchronní. A všichni jsme se přitom velice bavili. Kdo jste neviděli, měli byste dostat další příležitost v druhé polovině května.

Při fotografování jsem si potvrdil známou poučku, že černocha v tunelu (nebo na černém pozadí) lze vidět jen obtížně (a objevil, že ani foťáček ho nedokáže zaostřit), i to, že starý dobrý viks stále staře a dobře funguje!

Na conech tradičně navštěvuji literární a vědecké linie, a to i na Starconu. Avšak padesáté výročí prvního setkání s Vulkánci, které připomněla Xyll, jsem nemohl vynechat, a tak jsem protentokrát zamířil až do 3. patra do linie Star. Pochopitelně nejde o klasické výročí, ale o odpočítávané výročí – onen milník nastane 5. dubna roku 2063. A to přesně 22:30 středoevropského letního času, aby se to šiklo do rozvrhu conu – abychom si mohli užít poslední půlhodiny odpočtu. Protože přidělený počítací stroj neměl připojení na internet, procházel řadami trekkies nosič stroje volně připojeného, na němž jsme si ty odcvakávající vteřiny a minuty a roky mohli na www.kontinuum.cz prohlédnout. Posledních dvacet vteřin count-downu jsme odpočítávali všichni. A když jsme vpluli do poslední padesátiletky před kontaktem, vypukli jsme v mocný a radostný křik a vyrobili známé pozdravné klingonské gesto. Připíjeli jsme si svými barevnými limonádami, bratřili se a sestřili. Načež bylo vyrobeno několik společných snímků účastníků historického podujatia. Jsem přesvědčen, že právě pod vlivem tohoto srdečného předpřivítání a jeho prezentace na webu sem nakonec Vulkánci přesně v ten okamžik přece jen zavítají, i kdyby se do té doby lidstvu nepodařilo použít warpový pohon…

Xyll pak ještě vyhlásila soutěž v rozeznávání barevných alkoholů se zavázanýma očima. Našlo se několik odvážných dobrovolníků, ale setrval jsem jen u prvního soutěžícího, neb čas již pokročil k jedenácté a nastal čas, abych se odebral k domovu.

V sobotu jsem nejdříve navštívil jiné důležité setkání, takže do Svatoslavky jsem dorazil až k polednímu. Zde jsem byl vystaven těžkému rozhodování, jestli navštívím vědeckou linii s přednáškou Tomáše Petráska "Organismy v kosmu a panspermie", anebo konkurenční přednášku Cestovatelky "Raketoplány NASA dneška a zítřka", jež se nezvykle ocitla na STAR linii. Protože Tom měl mít ještě jednu přednášku později, šel jsem se podívat na mě dosud neznámou Cestovatelku. A tam jsem pochopil zařazení do Star linie. Cestovatelka se soustředila na názvy skutečných raketoplánů NASA, z nichž některé pak "zdědily" budoucí kosmické lodě ve Startreku, a na stručné přehledné informace o jejich misích. (Legrační je, že např. raketoplán Enterprise, sloužící pro testovací lety v atmosféře, byl tak pojmenován až po petici fanoušků Star Treku, protože původně se měl jmenovat Constitution. Takže co kdo po kom "dědí"?) Protože součástí přednášky bylo i předvedení filmu z vypouštění raketoplánů, jak se jevilo z pohledu různých kamer, použil jsem s dovolením tento čas k doplnění některých informací z pohledu pamětníka. Publikum se ukázalo rovněž interaktivní, takže kdo zvolil tuto přednášku nebyl zklamán. Závěrečný potlesk patřil Cestovatelce, pro kterou to byla snad úplně první přednáška!

A když už na hlavní linii Starconu panovala taková přátelská nálada, zůstal jsem i na přednášce dvou hochů z DellArt, kteří předvedli část svých děl v žánru "amatérský fanfilm", jichž se dopustili za posledních 10 let. Hvězdná loď se zde jmenuje např. Enterprase a má tvar záchodového prkénka. Ale krom světa Star Špeku jsme poznali i veselejší a dosud neznámé epizodky hvězdných válek. Autoři předvedli začátky, kdy šerm světelnými – trubicemi (?) působil opravdu neplánovaně legračně, až po pozdější, ba i současné výtvory, včetně ukázek ze seriálů. Nejlepší však byly ukázky z animovaných filmů. A přednášeli Icewalker (v saku) a Dawson "Dod" Feinobi.

Protože z rodinných důvodů odpadla přednáška Tomáše Němce a Alžběty Lexové "Pevnost žije" (ano, skutečně žije, a dokonce vychází!), přesunul jsem se se Star linií do tělocvičny. Zatímco jsem konzumoval oběd, sledoval jsem scénky čtyř Kontinuum-álních komediantů z Posádečky, což je klon trochu známější Partičky. Bavil jsem se velmi. Krom nápaditosti účinkujících jsem ocenil i to, že se nenechali zmást procházející asi čtyřletou holčičkou, ozbrojenou světelným mečíkem, a dokázali ji zapojit do svých scének. Dítě mělo kliku – mohlo prchnout do ochranitelské náruče své matky, nahrávačky a režisérky…

Načež jsem se přesunul na vědeckou linii, kde jsem se dočkal přednášky Tomáše Petráska, tentokráte o Červených (a jiných) hvězdných trpaslících. (Poslední dobou přednášíváme na conech proti sobě, takže díky, že letos a zde ne!) Bylo mi ozřejmeno, že bílý trpaslík, až vychladne, může zářit červeně (k čemuž pro mládí vesmíru ještě nedošlo), avšak není to červený trpaslík. Poměrně rychle jsme od trpaslíků přešli k jejich planetám, k atmosférám těchto planet a možnosti života na nich. Pokud hledáme planety v "pásmu života", aby na nich panovala příhodná teplota, tak se musíme přiblížit až na procenta astronomické jednotky, protože červení trpaslíci jsou relativně chladní. Taková planeta pak oběhne své slunce třeba za pouhých 9 dní. To přináší několik problémů: Na tak blízké dráze bude planeta cílem výronů plazmatu z mateřské hvězdy. Dále můžeme očekávat vázanou rotaci, a tedy i tragické rozdíly teplot na přivrácené a odvrácené straně, jejichž důsledkem může být vypumpování atmosféry. Ale astronomové našli modely, za nichž se i v takoývh náročných podmínkách atmosféra na planetě udrží. Nejmenším problémem by asi bylo, že na červené obloze by nebyly vidět hvězdy, případné měsíce by pro nestabilitu svých drah brzo skončily, centrální hvězda by tkvěla stále na jednom místě – takže by pro místní astronomy byl dost problém sestavit nějaký kalendář. Snad jen podle slunečních, vlastně hvězdných skvrn…

Tomovy přednášky velice oblibuji, protože stejně jako u těch Julianiných mě při nich pravidelně postihuje inspirace, kterou občas využiju při psaní povídek. Tedy ne že bych opisoval z jejich přednášek, ale napadají mě na nich různé nečekané myšlenky. Stejně, jako kdysi u četby kvalitních sci-fi, kdy jsem si říkal "A nemohlo by to třeba být ještě jinak? Třeba takhle?". Jo, něco takového mě při čtení dnešních výpravných scifáren nenapadá. Není tam na to pro samou akčnost čas. Ano ano, přiznávám, že tyhle přednášky a tamty knihy ve mě vyvolávají intelektuální rozkoš. (Prosím, abyste to té mládeži neprozrazovali – cony jsou povětšinou setkáním intelektuálů! Kteří to o sobě – naštěstí – nevědí. A o nichž to – ke své smůle – netuší většinová veřejnost.)

A nastal čas i na literární linii a Argenitový vesmír Vilmy Kadlečkové. Má ho dobře vymakaný. Argenit je nerost, sloužící jako zdroj energie lidem s "psychotronickými" schopnostmi. Umožňuje jim zachytit "protonaci", jakési "informační pole". To vyplňuje každý bod prostoročasu a uchovává v sobě informace o událostech (tak tohle já vím už 40 let), ale také o nevyslovených myšlenkách (tohle je pro mě novinka). Jako autor oceňuji vynález Ramsfeld-Andersonova prostoru a jeho nejnižší úrovně – mimoprostoru – kde není omezena rychlost hmotných těles. Tohle znám odjinud, sám používám podobný "podprostor", avšak Vilmin R-A prostor je mnohem sofistikovanější.

Bohužel jsem se nemohl Vilmině přednášce oddat celou svou pozorností, neb těsně před ní mi Johnak oznámil, že nikdo jiný není po ruce, takže budu muset moderovat následující besedu s proslulými spisovatelkami Vilmou Kadlečkovou, Karolínou Francovou – a mnou. Takže z těšení se na neformální povídání a odpovídání na skvěle připravené otázky moderátora se stal poněkud nervózní čas, kdy jsem si zopakoval alespoň to minimum, co jsem věděl o obou Mločicích a laureátkách různých fanovských cen. Vilma to z nás tří asi měla nejjednodušší, protože na své vlastní přednášce zmínila "exosexuální úchylky" – naše následující beseda se totiž vedla na motivy Vztahy, láska a sex s mimozemšťany. Trvala dvě hodiny, a o moc víc vám o ní neřeknu. Neb moderovat a besedovat, tedy přemýšlet najednou o otázkách i odpovědích, fotografovat a zapisovat, je nad síly jediného člověka. Který posluchač si počkal, mohl se i sám pustit do besedy. Žádné porno se nekonalo. Přece jen poskytnu alespoň jedno poučení, které vyplývá z mých tří povídek, jež jsem na to téma stvořil, a to – jak poznáte mimozemšťana: Je to krásná holka. Má mimořádně krátké sukně či kraťasy a mimořádně krásné nohy. Má mimořádně krásnou tvář a je mimořádně inteligentní a mimořádně přítulná. Ale najednou se začne chovat nevyzpytatelně, a vy nevíte proč. Ano, takové jsou, naše mimozemšťanky…

Škoda, že hned po besedě obě spisovatelky odkvačily. Nestihl jsem si s Vilmou pokecat o některých věcech, které umí argenit i můj rozepsaný karmínový kámen. Alespoň mi Karolína prozradila, v které části mého rodného Liberce bydlí. Fantastické je, že její děti mohou chodit do školy – brankou ze zahrady přímo na školní dvůr. To je prý "snem každého dítěte". Zkazil jsem jí radost, když jsem podotknul, že to je – "sen každé matky"!

Zůstal jsem na literární linii, abych shlédl slavnostní vyhlášení soutěže Vidoucí. Harv přečetl z devíti finalistů jména nominovaných pěti, samozřejmě, že odzadu. Přítomen byl jen bronzový vítěz, Aleš Šumpík, který si za svůj Vrcholek odnesl velkou kulatou plaketu, vlastně pardubický perník. Byla to jeho první soutěž. Kdyby měl Vidoucí čapkovskou kategorii Skokan, tak získá i tuhle cenu. Takhle obdržel jen mnoho rad, jak psát dál…

Nepřítomná Božena Čechalová byla druhá (stejně jako vloni), tentokrát s povídkou Černá rukavice. Na nepřítomného Michala Sirotka, který zvítězil povídkou Srdce stvořené z písní, čeká keramický vidoucí kámen u Harva. Dobrá zpráva pro příští ročníky: Drát, ze kterého se vine podstavec ceny, je nakonec přece jen k dispozici! I na příště. Špatná zpráva: Harv už byl vyvržen do pracovního procesu a nemůže se cele věnovat dobročinným aktivitám, jako organizování fanovských soutěží. Generace pořadatelů Vidoucích už odrostla i co se týče porotců. Oživení by jistě přineslo, pokud by se realizoval původní slib, že se vítězná povídka ocitne v Pevnosti. Budu držet palce. Známkou nadcházejících lepších časů by mohlo být třeba zprovoznění nové speciální stránky soutěže http://www.vidouci.cz/

A najednou bylo osm hodin večer, tedy čas na Galavečer, na nějž se v chodbě před tělocvičnou tísnily stovky netrpělivých diváků. Jeho hlavním a jediným bodem bylo divadelní představení, které představilo třetí díl už tradičního Tolkienova Pána prstenů tak, jak proběhl v rámci Tri-star světa. Formát této reportáže nedovoluje rozepsat se více. Pochválit zaslouží všichni, ale jmenovat nebudu, protože bych určitě na někoho zapomněl. Doufejme, že časem bude zpřístupněn oficiální obrazový záznam, zatím se můžete pokochat alespoň galerií fotek, kde je i pár amatérských videí, sejmutých mým canonkem.

Ale nedá mi to, a musím zmínit alespoň Johnaka v roli stařičkého senilního krále "Adolfa" Denethora, který vášnivě citoval jistého hitlera, a to v originálním "jazyce Mordoru". Bude to nespravedlivé ke všem ostatním, ale ještě zmíním Gluma, jehož představitelka Sammael si střihla dvojroli – Gluma hodného i Gluma zlého. Jenže musela být na jevišti v obou těchto rolích současně. Nevím, jak to zvládla, ale zvládla. Včetně toho, když hodný Glum dal facku tomu zlému, tedy Sammael sama sobě…

O odpuštění prosím všechny ostatní, byli jste všichni skvělí! A příště? Žeby Hobit? A žeby byl rozparcelován na tři díly, ať si užijeme do roku 2016?

Galavečer byl hřebík, kterým vše končilo. Tedy ne úplně vše, protože jsem zjistil, že jsem tentokráte ve svém batohu podržel foťák, baterie do něj, peněženku, klíče, čepici, … prostě všechno – až na šálu. Na tu šálu, kterou už prostě nesmím ztratit. A protože jsem se letos pohyboval po více linicích, musel jsem se na závěr conu pohybovat po celém baráku. Alespoň jsem ještě ve druhém patře zapůjčil svůj švýcarský nůž s vývrtkou. Šálu jsem našel ve třetím patře, na linii Star, a když už jsem tam byl, tak jsem chvilku pobyl, abych si vyslechl několik klingonských písní barda Grit du Alatrista, doprovázeného ke své kytaře i údery dalších rozjařených pěvců pěstí do stolu. Inu – Klingoni. Kdo by je nemiloval!

A kdo by nemiloval všechny ty báječné lidi a celý Starcon. Je to jasné, za rok zase!

Fotogalerie:

• Pátek 5.4. 2013
• Sobota 6.4. 2013
• Galavečer (Je tam i pár krátkých videí.)

Psáno pro Šamanovo doupě a Sarden.

Každý týden jedna audio-povídka zdarma!

Co je Literární střevník?

Literární střevník je komunitní projekt, který každý týden ve středu přináší jednu novou povídku od českých autorů či autorek, a to ve formě mp3. K dispozici je vždy týden, tedy do další středy, kdy ji nahradí povídka nová. Povídka je obvykle namluvena samotným autorem/kou, ale není to pravidlem. Například „Dětská hra“ od Martina Koláčka, která byla k dispozici v prvním týdnu Března 2013, měla formát krátké rozhlasové hry.

S nápadem na projekt přišel český indie spisovatel Martin Strnad, známý především díky spolupráci na sbornících příběhů pro děti v rámci skupiny „Hlava nehlava“.

Hned na začátku spojil síly s Martinem Koláčkem, autorem několika samostatných titulů, z nichž dvěma se již podařilo překonat hranice ČR, a Nikolou Bornovou, známou internetovou bloggerkou. Společně se stali prvními členy/kami projektu.

Nyní hledají další spolupracovníky a, jak se zatím zdá, úspěšně. Literární střevník tu s námi snad již zůstane a každý týden nabídne něco nového.

Bez financí na vrchol

Literární střevník si neklade za cíl soupeřit s velkými vydavatelstvími audioknih, které mají spoustu peněz na promo i na placení profesionálních herců a hereček. Jeho cílem je předvést posluchačstvu krátké práce nepříliš známých či zcela neznámých autorů a autorek. Kvalitu zaručuje komunita. Noví spolupracující jsou vybíráni stávajícími a povídky uveřejňovány podle oblíbenosti.

Literární střevník nemá žádné finance do základu, stojí pouze na času a práci autorů a autorek. A, především, stojí na zájmu komunity a její ochotě o projektu dále informovat. Každý člověk, který si poslechne nejnovější povídku, zvyšuje šanci, že se pro projekt podaří získat další zajímavé autory a autorky.

Proč zrovna Střevník?

Protože:

• Nová povídka vychází vždy ve střevu... ehm... ve středu. Pokud se do projektu zapojí hodně lidí, budou možná některé vydávány i jindy. Zatím ale platí, že když přijdete ve středu na kanál Literárního střevníku, najdete zde vždy jednu novou audiopovídku.
• Díla pocházejí od lidí, kteří mají prokazatelně literární střevo.
• Literární střevník není komerční projekt, a proto se nemusí bát kontroverze. Hned první povídka Hlad pojednává o kanibalovi, Sedmero plastových panen zase velmi nevybíravým způsobem kritizuje dnešní standarty krásy. Některé povídky vás potěší, jiné zhnusí. Tak, jako svět kolem vás.

Spolupráce s Literární e-kavárnou

Literární střevník je propojen s dalším komunitním projektem, který se orientuje na povídky v psané podobě. Založila jej Nikola Bornová, která je zároveň spoluautorkou koncepce Literárního střevníku. Každá povídka, která se v mp3 objeví na Střevníku, je vydána i jako text na e-kavárně. Narozdíl od LS, kde je audiopovídka po týdnu nahrazena, zde každý uveřejněný text zůstává už navždy.

Literární e-kavárna je, stejně jako Střevník, projekt komunitní. Zatím se pro ni podařilo získat čtyři indie autory/ky. Doufáme, že je to jen začátek a že jich bude stále víc.

Odkazy:

Kanál Literárního střevníku:

• soundcloud.com/literarni-strevnik/

Literární e-kavárna:

• www.e-kavarna.com/

Sociální sítě:

• www.facebook.com
• twitter.com/Strevnik
• plus.google.com

Klasická fantasy typu meč & magie s prvky epického příběhu, v němž jde o záchranu světa – asi tak by se daly stručně popsat knihy amerického spisovatele Jamese Barclayho. Jeho třetí počin s názvem Dítě noci je lepší než předchozí dva.

Když se podívám na komiksy, které vycházejí, a přemýšlím, o kterém napsat mikroskop, je to buď dlouho očekávaný kus, nebo nějaká novinka, která mě na první pohled něčím zaujme. Tento týden je to komiks House of Gold and Bones, který mě okamžitě upoutal naprosto parádní obálkou.

Aneb jak to dopadne, když se sólista Tom Cruise střetne s Falloutem, designový megaloman dostane od studia, co natočí všechno, velký rozpočet a namátkou si z papírové škatule popsané černým fixem Prvky sci-fi vytáhne sedm kartiček, z jejichž koláže uplácá pískový hrad a na jeho nejvyšší věžičku hrdě zapíchne vlaječku Příběh.