Science fiction

KOMIKS: A.C.Doyle, Petr Kopl: Ztracený svět

Sarden.cz - 19. Srpen 2014 - 23:00
Tagy: A.C.DoyleP. KoplGradaKomiksVictoria ReginaRecenze

J. Veškrna a P. Žilák i F. Kobík jsou tvůrci díla, které alespoň mě přivedlo k A. C. Doylovi. Vy mladší se možná zeptáte jakého? Ztraceného světa přece! Jeho dvou velice zdařilých komiksových adaptací. Ty vyšly naposledy kolem revoluce v Kometě (pro zajímavost neuvěřitelný náklad 250 000 kusů) a ve speciálu ABC léto 88 a byly mnoha následujícím generacím jedním z prvních krůčků do vod dobrodružných komiksový adaptací. Zároveň byly výzvou pro Petra Kopla. Jde o první Koplův komiks, který má své české obrázkové předchůdce a v tomto případě dokonce dva!

Petr Kopl se s touto výzvou popral se ctí! A co je důležité, nesklouznul jen k další, byť upravené kopii, ale dokázal být natolik svůj, jak mu to jen předloha dovolovala. Kromě toho samozřejmě došlo i na propojení se světem Victoria Regina. Vzhledem k jeho stylu adaptace se to tak trochu dalo i očekávat, ale otázkou bylo, jak moc.

Hodně :). Petr Kopl příběh rozložil na části, vzal ty které se mu hodily a ty detailně zpracoval. Pokud jste četli i předchozí adaptace, najdete mnoho známých scén, bez kterých by se to asi neobešlo, ale i několik, které z hlediska předchozích zpracování zůstaly bez povšimnutí, případně je Petr Kopl rovnou celé přidal. Také si všimnete že zmizela spousta vaty. Když říkám vaty, myslím scén, které by byly jistě působivé ale nejsou "nezbytně" nutné, přičemž na slovo nezbytně kladu velký důraz. Dočkáte se například scény, ve které poprvé výprava uvidí pterodaktyla, útoku tyranosaura, i klasického zakončení s jednou velmi podstatnou změnou. Na druhou stranu najdete dvě stránky zaměřené jen na šplh na plošinu, regulaci vedlejších postav a zapojení jiných postav, třeba Rossumových robotů z pera našeho Karla Čapka. Karla Čapka je tam mimochodem více a nejen jeho. Kopl dokonce nekombinuje jen právě psaný příběh s ostatními ale i ostatní mezi sebou. Jedině tak můžete totiž narazit na kapitána Van Tocha s jeho novou lodí Abraham Lincoln.  

O výše pohřešované chybějící pasáže však nepřijdete tak úplně, protože průvodcem dění je novinář Malone a tak se dočkáte několika listů Daily Gazette, které vysvětlují co důležitého se mezitím stalo. Co se týče vysvětlování písmem, určitě textově nezaostává za samotným komiksem a je svěží a čtivé. 

Obsahová stránka se hodně povedla. Příběh je mnohem akčnější a současnější, spádem spíše podobný Indiana Jonesovi. Na druhou stranu ctí originál, ale zároveň je protkán brutálním množstvím odkazů a fórů, které ho obohacují o nový rozměr. Co bych možná vytkl, že chybí shrnutí všech těchto narážek, jako tomu bylo u skoro každé předchozí knihy. U něj se člověk mohl bavit tím co objevil a neobjevil, případně se ujistit jestli to co našel je opravdu TO co myslí, že to je. Vsadím se že na mě minimálně třetina neobjevených věcí ještě čeká. 

Kresba je jako ostatně pokaždé zase o krok dál, jedno jestli rovně, vpravo či vlevo. Petr Kopl se pustil nejen do kresby jak jsme byli zvyklí, ale i mattepaintingu, nebo snad dokonce do digitální malby? Možná tak trochu do obojího. Malované věci ale vůbec nezaostávají za těmi kreslenými. Jsou přesně tam, jde to má ten nejlepší efekt, v pohledech na džungli, stolovou horu, či jeskyně a dotvářejí tak atmosféru. Mnohem lépe než jen upravené fotky (nutno dodat, že tady by ani použít nešly :)) I v kresbě je posun, Kopl víc šrafuje, tahy jsou opět o trochu ostřejší a nepřesnější což budí ve většině případů živější dojem. Pokaždé, když čtu další Koplův komiks, procházím si dilematem zda se mi jeho kresba ještě líbí, nebo měl zůstat u předchozího stylu. Tady se ale jemný upgrade k akčnosti vzhledem k tématu více než hodí.

Celkově je nová adaptace Ztraceného světa jedním z nejlepších komiksů Petra Kopla. Vymazlený skoro k dokonalosti a pojatý po svém což někomu může a nemusí vadit, ale pro mě osobně jde o velké plus.   

V galerii vidíte srovnání některých scén z komiksů J. Veškrny a P. Žiláka a P. Kopla.

Ztracený svět

Doyle Arthur Conan, Kopl Petr
Nakladatel: Grada Publishing
Obálka: Petr Kopl
Redakce:
Rok vydání: 2014
Počet stran: 116
Rozměr: 150 x 240
Provedení­: paperback
Cena: 199 Kč

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

J. Veškrna a P. Žilák i F. Kobík jsou tvůrci díla, které alespoň mě přivedlo k A. C. Doylovi. Vy mladší se možná zeptáte jakého? Ztraceného Světa přece! Jeho dvou velice zdařilých komiksových adaptací. Ty vyšly naposledy kolem revoluce v Kometě (pro zajímavost neuvěřitelný náklad 250 000 kusů) a ve speciálu ABC léto 88 a byly mnoha následujícím generacím jedním z prvních krůčků do vod dobrodružných komiksový adaptací. Zároveň byly výzvou pro Petra Kopla. Jde o první Koplův komiks, který má své české obrázkové předchůdce a v tomto případě dokonce dva!

Obrázky v článku: Obrázky v galerii: 
Kategorie: Science fiction

Bitevník, Ztracená flotila - Za hranicí 1

Fantasya.cz, nové knihy - 19. Srpen 2014 - 22:00
Formálně válka se Syndiky sice skončila, ale to neznamená, že Alianci čeká mír, což je stav, jaký nikdo živý kromě Gearyho nepamatuje. Centrální syndická vláda sice podepsala mír, nicméně její moc je natolik oslabena, že se od Syndikovaných světů odtrhávají jednotlivé sluneční soustavy s vlastními plány pro budoucnost a je jen otázkou času, kdy anarchie vyvolá další válečné konflikty…
Kategorie: Science fiction

Luciferovi se splnil jeho sen a setřásl Stvořitelovy okovy

FantasyPlanet.cz - 19. Srpen 2014 - 22:00
Třetí kniha osudů Jitřního knížete zaujme už svou fantastickou obálkou. Zapomeňte na lidové křesťanské karikatury. Tady vidíte podstatu Lucifera: v obleku, se zlatými rozepjatými křídly, vlasy i očima stejné barvy, se sklenkou Martini s nezbytnou olivou v ruce, obklopený hady. To je Lucifer ve zkratce a přitom ve všech svých odstínech. Elegance, šarm, nádhera, ale i egoismus, povýšenost, klam, napětí, ba strach. Tedy všechno, čeho čtenář nalezne v knize přehršle.
Kategorie: Science fiction

Bessonova Lucy se potýká s existencí

FantasyPlanet.cz - 19. Srpen 2014 - 22:00
Ptáme se, jaký je smysl lidského bytí, ale kdo zná odpověď? Najít se ji pokusil Luc Besson ve své Lucy se Scarlett Johansson v hlavní roli a Darwinovou teorií v závěsu.
Kategorie: Science fiction

Překlad: Recenze Hrabě Nula

Sarden.cz - 19. Srpen 2014 - 8:59
Tagy: W. GibsonLaser-booksZe světaLiteraturaKyberpunkT. Wagner

   Gibsonův druhý román, nepřímé pokračování knihy Neuromancer, která nastartovala jeho kariéru, se úspěšně vyhýbá neduhům „dvojek“. Hrabě Nula je další cyberpunkovou jízdou nabitou technocentrickými tématy. Gibson se evidentně cítí jistěji při používání svého zběsilého jazyka a daří se mu vyvažovat dávku cynismu a satiry. Tyto dva rysy se stanou jakousi jeho značkou.

Hrabě Nula se odehrává několik let po Neuromancerovi a propojuje tři dějové linie. Turner je žoldák, který pomáhá technikům při útěku ze zkostnatělých korporací, s nimiž podepsali smlouvu (zaměstnanci přebíhají ze společnosti do společnosti podobně, jako lidé přebíhali za studené války ze země do země). Během mise, jejímž cílem je vyzvednout vysoce postaveného odborníka z arizonské pouště, se věci nečekaně zvrhnou a Turner jen tak tak vyvázne živý s vyděšenou dcerou onoho odborníka na krku. Mezitím sní ve vzdáleném, gangy ovládaném slumu pobřežního města Barrytown kluk jménem Bobby Newmark o tom, že uteče svému životu tak, že se stane prvotřídním počítačovým kovbojem. Místní dealer mu tedy půjčí k otestování nový software. Jakmile se Bobby připojí, někde se stane chyba a on jen se štěstím test přežije. Ukáže se, že software je ve skutečnosti silný ledoborec, který málem usmaží Bobbyho mozek. V poslední chvílí se však v matrixu zjeví záhadná přízračná dívka a zachrání ho.

Na druhé straně světa žije Marly Krushkova, bývalá obchodnice s uměním, která je najata tajemným miliardářem jménem Virek, aby našla autora série uměleckých děl, krabiček obsahujících směsici různých věcí. (Gibson, který rád rozpracovává své vlastní archetypy, se k této postavě vrací v knize Rozpoznání vzorů.) Kdo je ale vlastně Virek a proč se o ni náhle zajímá její bývalý milenec, ten který jí zničil kariéru, když v její galerii prodal padělek? A proč lidé umírají během zdánlivě nevinného pátrání po umělci?

Poté následuje znepokojivý, akcí nabitý příběh, který nás zavede z přeplněných předměstí na zchátralé orbitální stanice zaibacu, peněžní paláce informačního věku budoucnosti. Kniha má rychlý spád, který však Gibson udržuje pod kontrolou, takže čtenář nikdy není vyčerpaný a příběh si udržuje soudržnost. Brilantnost s jakou Gibson dokáže propojit nesourodé dějové linie je úžasná. Ačkoliv je kniha plná cyberpunkových pojmů, které se od doby jejího vzniku vžily natolik, že zní jako klišé (jen slovo „matrix" dnes ve vás vyvolá myšlenky pouze na jedinou věc), představuje stále solidní zábavu. Pokud jste knihu zatím nečetli, stejně jako já před touto recenzí, budete překvapení, jak dobře se jí daří i dnes. A čtenáři, kteří se s Gibsonem dosud nesetkali, budou ohromeni jeho talentem z dob, kdy byl na poli SF ještě nováčkem.

Recenze: Thomas Wagner http://www.sfreviews.net/countzero.html

Překlad: Eva Kubáčová

Anotace:

Moře, pláž, hotel kdesi v Mexiku: Turner se snaží zapomenout, že se kdy živil jako žoldák v soubojích mezi korporacemi a že po poslední akci trvalo čtvrt roku, než se jeho roztrhané tělo dalo zase dohromady. Někdejší zaměstnavatelé s ním ale mají jiné plány – specialista na biočipy ze společnosti Maas-Neotek se chystá přeběhnout ke konkurenci z Hosaky a Turner mu má zajistit hladkou cestu. Běh událostí se ovšem chystají ovlivnit i další hráči, z nichž někteří nejsou a nikdy nebyli lidmi.
Mladý Bobby Newmark touží proniknout mezi kyberkovboje a zlodějíčky dat. Přání se mu nečekaným způsobem vyplní hned při první akci, ale Bobby bude mít ještě co dělat, aby vyvázl se zdravou kůží. V kyberprostoru zuří válka a božstva vúdú, která se v matrixu začala zjevovat, by ráda přijala tělesnou podobu...
Stylově vybroušené, slangem prosáklé a děsivě pravděpodobné podobenství o naší budoucnosti volně navazuje na autorův legendární románový debut Neuromancer. 

V českém překladu připravuje nakladatelství Laser-books.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Dnes nabízíme překladovou recenzi románu Hrabě nula Williama Gibsona.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

RECENZE: Jan Urban, Pragocalypsa: Strážci brány

Sarden.cz - 18. Srpen 2014 - 23:07
Tagy: J. UrbanPragocalypsaStrážci BrányD. BroniekRecenzeFantasyLiteratura

Celá léta jsme si mysleli, že k nám do Prahy táhnou Švédy, Germánce a jiné „cizáky“ naše pamětihodnosti, které lze vidět či si přivlastnit, překrásné a milé dívky, kterým se dá lichotit či lahodný pěnivý mok. Houbelec! To, o co jim celou dobu šlo, je něco jiného. Praha je magické místo a to, co je zajímá, je ukryto pod ní…

Pragocalypse Now!!!

Text: Jan František Adamec

Mayové se sekli, ale to už jsme zjistili. Nostradamus byl natolik mimo, že i jeho interpreti se nemohou shodnout na tom, kdy přesně se jeho proroctví naplní. Že konec světa jednou přijde, to víme celkem všichni. Ale že to bude tak brzy a že v tom Praha bude mít velkou roli, to už tak přesně nevíme. Rudolf II., z boží vůle král český a císař římský, byl velkým milovníkem nejen alchymie a okultna, ale Prahy samotné. Když to nevyšlo s golémem, založil za pomoci českého pána Petra Voka z Rožmberka tajný řád, který má za úkol České země chránit a hlavně to nejdůležitější, střed energetických siločar neuvěřitelné síly. Jenže apokalypsa se blíží a s ní související erupce sil je tak silná, že okolní magici chtějí svůj díl koláče. A úkolem hrdinů této knihy je jim v tom zabránit.

Jan Urban nám přináší další pohled na magičnost naší metropole a naráží na její potencionální vliv v této sféře. V roli ochránců se tak objevují různé postavy s odkazem na českou minulost, jak na oficiální, neoficiální tak i literární. Namátkou vůdce řádu, syn císaře Rudolfa a hraběnky Stradové (že by jeho milost poslechla pekaře Matěje a historicky se znemožnila?), následován madame Makropulos (zde doufám netřeba vysvětlovat), tak v Evropě stále častou upírkou Marikou. Děj prvního dílu připravované trilogie nám, kromě obligátního úvodu do tématu, přináší příběh nesourodé trojice, kterážto se velmi záhy a samozřejmě „nečekaně“ dostane do problémů. Na pozadí hrozícího konce světa se tak rozvíjí i takové menší osobní drama (žádná zatrolená červená knihovna!!!), kdy nečekané je denním chlebem.

Autor servíruje příjemný příběh s dostatečným množstvím akce. Kdyby jí bylo příliš mnoho v prvním díle, bylo by to plýtvání munice. Také nelze upřít znalost reálií jak z historie, tak ze života různých pražských subkultur (osobní vsuvka: comeback XIII. století deset let po reálném je celkem vizionářský, ale trefně popsaný). Příběh má svižné tempo a autor se též s některými postavami nemaže, hlavně co se inhumace týče. Leč máme tu drobné ale. Při čtení máte pocit, že už tady něco takového bylo. Nutno uznat, že ano. Bylo. Souboje tajemných řádů, tajných skupin, nemrtvých a tak podobně o nadvládu zdroje. Na druhou stranu nelze upřít relativně slušně uchopený nápad, celkem dobře odvedenou práci s jazykem a svižnost. Nemohu říci, zda se tato kniha zalíbí všem, ale své příznivce si zajisté najde. Při čtení si příjemně oddechnete od běžných starostí (co to je proti konci světa), überfilosofických textů, kosmických cest či putování tam a zase zpátky. Pokud nehledáte těžce přemýšlivou knihu, je Pragocalypsa přímo stvořená pro vás.

 

Jan Urban: Pragocalypsa: Strážci brány

Nakladatelství: Beletris

Edice: Camelot

Obálka: Dominik Broniek

Rok vydání: 2014

Vazba: brožovaná

Počet stran: 288

Cena: 260 Kč

Hodnocení: 60-65%, 3 z 5 hvězdiček.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Celá léta jsme si mysleli, že k nám do Prahy táhnou Švédy, Germánce a jiné „cizáky“ naše pamětihodnosti, které lze vidět či si přivlastnit, překrásné a milé dívky, kterým se dá lichotit či lahodný pěnivý mok. Houbelec! To, o co jim celou dobu šlo, je něco jiného. Praha je magické místo a to, co je zajímá, je ukryto pod ní…

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Audiokniha Asfalt I.: Když v pekle není dost horko

Fantasya.cz, nové knihy - 18. Srpen 2014 - 22:00
Po staletí lidé vymýšleli, jak by asi mohl vypadat život po životě. Křesťanská vize nebe a pekla jako symbolů věčné odměny a trestu je v našich končinách asi nejznámějším důkazem. Štěpán Kopřiva využil tradiční cílovou destinaci zemřelých hříšníků a rozhodl se ji trochu vylepšit. Jeho idea dokonalého pekla je však utrpením i pro nelidské rezidenty.
Kategorie: Science fiction

ROZHOVOR: George R. R. Pavlovský sní o penzi ve stylu Stana Leeho

FantasyPlanet.cz - 18. Srpen 2014 - 22:00
Kladivo na čaroděje nepřehlédnutelně zčeřilo hladinu domácí fantastiky a během chviličky se kolem něho vytvořily adorující zástupy fanatických uctívačů. Jelikož se nám pomalu, ale jistě blíží uzavření první desítky dílů, bylo na čase vyzpovídat člověka, který za to všechno může. Dámy a pánové, potlesk pro pana Felixe Jonáše, známějšího v literárním světě jako Jiří Pavlovský.
Kategorie: Science fiction

ROZHOVOR s Ondřejem S. Nečasem

Sarden.cz - 18. Srpen 2014 - 9:36
Tagy: O. S. NečasLidéKladivo na čarodějeEpochaFantastická EpochaSíť přizrakůKruté strojerozhovor

Ondřej S. Nečas se narodil v roce 1978 v Blansku a vystudoval Fakultu informatiky na Masarykově univerzitě v Brně, kde je nyní zaměstnán ve středisku pro pomoc nevidomým studentům MU. Je ženatý a žije v Brně.
Má za sebou hezkou řádku publikovaných povídek a ocenění z různých literárních soutěží. Krom dvou dílů série urban fantasy Kladivo na čaroděje (o kterých zde bude víc než zmínka) již vydal tři detektivky z vlastní série Případy hejtmana Ambrože. Fantasy detektivky, samozřejmě. I podle jeho vlastních slov se mu fantastické prvky vždycky nějak vkradou do každého příběhu, ať dělá, co chce.

Vyzpovídali jsme ho pro Sarden hlavně v souvislosti s nedávno vydaným sedmým dílem Kladiva na čaroděje.

Před pár týdny vyšel sedmý díl Kladiva na čaroděje s názvem Síť přízraků. Je to váš druhý příspěvek do této tuzemské fantasy série – jak se vám psalo? Lépe, hůře – ve vztahu k hrdinům a k celé sérii, do které přispívá víc autorů, nebo je to jedno a necítil jste žádný rozdíl?

Když jsem psal Kruté stroje, tak se série teprve rozjížděla. Měl jsem v ruce jen pár instrukcí od Jirky Pavlovského, nehotový text prvního dílu a synopsi druhého. Ani vlastně nebylo jasné, že můj díl bude třetí v pořadí, počítalo se ještě s jedním nebo dvěma, které ovšem měli autoři jen v hlavách. Takže jsem pořádně nevěděl, na co vlastně mám navázat, na druhou stranu spousta pravidel ještě nebyla daných a mohl jsem si ten svět trochu usměrňovat po svém. Když mě poprvé Tomáš Němec oslovil, charakterizoval Kladivo na čaroděje jako sérii okultních detektivek a s takovou jsem do toho šel. První díl byl ovšem spíš thriller než detektivka, no a druhý, to byla jak známo totální šílená jízda ignorující jakákoliv pravidla. Myslím, že je dobré, že každý díl je jiný – nejen stylem, což je jasné, když píší různí autoři, ale i žánrem. Po sedmi dílech se to ale přece jen trochu ustálilo, všichni už víme, co od série očekávat. V tomto byla Síť přízraků jednodušší, ale zase o něco menší dobrodružství.

Asi se z toho stane časem omílaná otázka (protože jsem se před vámi ptala už Jakuba Maříka), ale nemůžu si pomoct: Já Kladivo čtu od samého začátku a mám tu veledivnou a báječně úchylnou čtyřku hrozně ráda. Kdo z nich vám nejvíc přirostl k srdci a koho byste nejraději zabil, mít příležitost? A komu z nich jste se nejsnáze dostal při psaní pod kůži?

Je to velmi zvláštní pocit, když někdo vezme vaše postavy a začne s nimi psát svůj příběh. Sám jsem to zažil zatím jen párkrát a spíš v experimentech, třeba se Standou Ertlem (kterého tímto zdravím) jsme si vyměnili pár postav v jednom pokusu, který bude jistě naprosto zásadním literárním počinem, až ho za takových dvacet, třicet let dokončíme… Nebo třeba když postavu vezme do ruky herec a vtiskne do ní něco, co jste nečekali (tady bych mohl pozdravit Lucii Vondráčkovou, ale asi by netušila, kdo jsem). Chci říct, já mám ke svým postavám docela silný vztah, a tak když mám zacházet s cizími, snažím se to dělat hodně opatrně. Znovu a znovu jsem četl Jirkův text a snažil jsem se pochopit ty lidi a nasát jejich jazyk – nejen ústřední čtveřici, ale i vedlejší postavy. Stejně myslím, že jsem je posunul trochu jinam, asi hlavně Waltera. Ale možná ne, nevím. K vaší otázce – zabil bych Felixe. Nejen to. Slibuji tady před svědky, že jestli mě ještě pustí k nějakému dílu, tak Felixe zabiju.

Vaše odpověď volá hned po dvou podotázkách:
a) Které postavě a odkud vtiskla Lucie Vondráčková něco navíc, co jste nečekal?

To byl takový jeden úspěch, docela náhodný – když si moji povídku Supertajný večírek vybral Český rozhlas k dramatizaci. Potřebovali nějakého mladého českého autora a já byl zrovna po ruce. Povedlo se tehdy sehnat velmi luxusní obsazení – Aleš Procházka, Jana Stryková, Jiří Štěpnička, Josef Somr, Oldřich Vízner, Michal Pavlata, no a právě Lucie Vondráčková. Měla tam takovou pěknou scénu, kdy se pohybuje docela nahá na veřejnosti, a zvládla ji, musím říct, velmi hezky. Určitě všechny mrzelo, že to radši nevzala do ruky televize. Bylo zajímavé slyšet svůj text, akorát bych řekl, že tam tu povídku vzali zbytečně vážně. Radil jsem jim nějaké úpravy, třeba jak falešným filmařům začnou hořet kulisy, aby z toho byla trochu groteska, ale neprošlo to.

b) Zabít Felixe? Vždyť je to ústřední postava! No to musíte nějak osvětlit, čím vás tak popuzuje?

Vzpomínám si na film Samson a souboj siláků s krásným českým dabingem, boha Dia namlouval Leoš Suchařípa, což byla snad jediná jeho dabingová role. Končí to dialogem Dia s Héraklem:

– Otče, co proti mně pořád máš?
– Ani ti nevím, Hérakle. Ale nějak mě sereš.

Dají se vědomosti a zkušenosti ze studia na fakultě informatiky a z vaší práce nějak zužitkovat i ve spisovatelském řemesle?

Z jistého důvodu o tom pochybuji. Tedy, nerad bych se někoho dotkl, ale součástí mé práce je i to, že opravuji eseje studentů předmětu Základy odborného stylu. Jsou to eseje na dané téma, student si vybere jedno z pěti témat souvisejících s informatikou a má dvě hodiny na to, aby napsal 600 slov. A občas zůstává člověku rozum stát. Jednak z toho, že lidé, kteří denně řeší komplikovaná pravidla umělých jazyků a sestavují formální gramatiky o stovkách řádků, jsou schopni takto se míjet s pravidly svého mateřského jazyka a jeho gramatiku ignorovat. Ale co je ještě horší, nemít na nic názor, uchylovat se k nejbanálnějším frázím a reklamním výkřikům a prohlašovat to za psaní. Nedovedete si představit, jak konformní plky jsou vysokoškolští studenti schopni psát a ještě se domnívat, že se to po nich chce.

Promiňte, odbočil jsem. Jistěže každý spisovatel bere inspiraci z toho, co zná, ale někdy je lepší ochutnat spíš prostředí, které neznáte, i když to stojí nějaké to studium reálií.

A máte nějaké prostředí, které byste rád nastudoval? A následně pak knižně použil, samozřejmě:-)

To je tak různě, co se naskytne. Když jsem psal o potápěčích, v povídce Ukaž mi barvu svých snů, strávil jsem spoustu času na webech pro potápěče, pročetl jsem spoustu diskusí, abych získal informace i trochu nasál žargon. Když jsem psal Krůpěj pontského medu, tak jsem zase procházel diskuse lukostřelců. Rád všechno ověřuji, kolikrát je v povídce třeba jedna větička, kterou čtenář ani nezaregistruje, ale mě to stálo dvě tři hodiny studia. Hodilo by se mi nastudovat něco o policejní práci, když píšu ty detektivky, ale to není tak jednoduché. Když už se dostanete do řeči s nějakým policajtem, tak obvykle místo aby vám vyprávěl o svých případech, tak začne popisovat, jak na nic nejsou peníze a nikdo vám neproplatí žádné přesčasy…

Co vaše nedokončené (nebo do šuplete uložené) knižní počiny, o kterých jste se před nějakou dobou zmiňoval v rozhovoru pro XB-1, hnuly se ledy? Mám samozřejmě na mysli Létheiu z Delf a Bludiště živlů.

Asi se to podle mých příspěvků do Kladiva nezdá, ale já rád píšu i pro děti. Bludiště živlů je dětská fantasy, a to je žánr, pro který je překvapivě obtížné najít vydavatele. Velká nakladatelství mají nasmlouvané úspěšné zahraniční série a trh se tím asi nasytí, alespoň soudím podle reakcí těch menších nakladatelství, která se do fantasy pro děti nijak nehrnou. Mám vlastně hotové tři dětské knížky, kromě Bludiště je to ještě Čarodějův odkaz, který uspěl v soutěži Albatrosu o nejlepší původní českou prózu pro děti v roce 2010 – skončil na 2. místě. Stejně ale o jeho vydání není zájem. (S tou třetí to vypadá na dobré cestě, tak nechci nic zakřiknout).

Bludiště živlů mám rád. Párkrát jsem se vyjádřil v tom smyslu, že je to to nejlepší, co jsem kdy napsal. No, asi není, a každopádně já nejsem ten, kdo by to měl hodnotit, ale mám z něj moc dobrý pocit, a to pak člověka mrzí, že se nedostane ke čtenářům.

Létheia z Delf je jiný případ. Dokončil jsem ji v roce 2002 a po deseti letech jsem se k ní vrátil a začal ji přepisovat. Jsem už dneska jinde a bude to jiná knížka, ale snad lepší. Je to fantasy ze starověkého Řecka, ale ne toho typu, kdy autor zkouší, kolik slavných příšer a hrdinů a bohů a polobohů se dá do jednoho příběhu vecpat. V mém příběhu už jsou staří hrdinové spíš jen nostalgické vzpomínky. Na tom textu bude ještě spousta práce a neručím za výsledek, přece jen, psali ho dva lidé – jeden třiadvacetiletý a jeden šestatřicetiletý…

Tak třeba si tento rozhovor přečte nějaká správná nakladatelská osoba, kterou bude původní česká fantasy pro děti od zavedeného spisovatele zajímat. Nikdy nevíte, kde na vás kdo a co číhá! A rýsuje se případně něco úplně nového?

Psaním Sítě jsem se totálně vyšťavil. Vždycky když dokončím něco většího, tak potom pár měsíců nenapíšu nic kloudného a musím se do toho zase dostávat. A pokaždé si říkám, že už to možná nepůjde. Kdysi jsem si myslel, že stačí naučit se psát a člověk pak bude chrlit jeden dobrý text za druhým. Tak to nefunguje, aspoň u mě ne. Musím počkat, až to zas půjde.

Ačkoliv, ano, rozjel jsem jednu detektivku, tentokrát zcela bez fantastických prvků, ale spíš jako terapii. Testuji, jestli z toho něco bude.

 Jak se vám daří skloubit práci, rodinný život, chování drobného krunýřového (i jiného) zvířectva a psaní? Není to na úkor kterékoli z těch věcí?

Mám rád domácí zvířata, o která se člověk nemusí starat. Třeba psa bych mít nemohl. Ale rybičky jsou ideální – založíte akvárium a je to. Občas nakrmíte, a když zapomenete, nic se nestane. Jednou za měsíc odkalíte – a když to odložíte na další měsíc, zase se nic nestane. Nesmíte mít samozřejmě žádné choulostivé druhy, ideálně takové, které přirozenými přírůstky doplňují ztráty. Najít rovnováhu a nezasahovat, to je moje chovatelské motto. I želvy jsou v pohodě, nevyžadují pozornost, týden dva bez jídla pro ně není problém.

Na Sardenu před pár dny skončila anketní soutěž s otázkou: Jakou knihu byste za nic na světě nevyměnili? Máte nějakou takovou? Nebo autora, od kterého přečtete všechno, i kdyby vydal ilustrovaný telefonní seznam?

Tohle se asi spíš týká knížek, které člověka formovaly v začátcích. Postupem času už přistupuji ke čtení kritičtěji. Takovou zásadní knížkou je pro mě asi Kaleidoskop, soubor Bradburyho povídek. Nejenom že to byla jedna z mých prvních zkušeností se sci-fi, ale hlavně jsem se tam poučil, že sci-fi nemusí být jenom o raketách a robotech, ale i o procházce po pláži nebo o tom, jak se honí vítr za oknem.

Jejda a málem bych zapomněla – tak ještě poslední otázka:
Prozradíte nám, co znamená S. uprostřed vašeho jména a jak se tam dostalo?

Na tom bohužel není nic moc zajímavého, je to prostě druhé křestní jméno Stanislav. Občas ho používám, abych se trochu odlišil. Ale když jsem si ho napsal na diplomku, tak mě málem nepustili k obhajobě, že prý jim to nesedí s papíry. Tak ho teď používám jen při své literární tvorbě.

Jak se to vezme. V SFFH rybníčku to většinou znamená skrytou přezdívku, která se vzala jennositelvíodkud. Takže to ve vašem případě znamená pokřtěný? 

No jo. Prostě normální druhé křestní jméno. Ale není špatné mít iniciály OSN, člověk hned vypadá zajímavěji.

Ondro, moc děkuji za zajímavý a inspirativní rozhovor a přeju, ať vám psaní zase vždycky znova jde.

A ještě jedna informace závěrem pro zasvěcené přímo od autora sedmého dílu Kladiva:
K Síti přízraků jsme zveřejnili některé vystřižené scény. Dají se stáhnout na Facebooku (https://www.facebook.com/KladivoNaCarodeje) nebo tady:
http://uloz.to/x51TpoDx/sit-prizraku-vystrizene-sceny-pdf
Jako heslo se musí zadat jméno postavy na obálce - aby se k textu dostali jen ti, co knihu četli.

 

Obrázkový materiál: Nakladatelství Epocha

Mohlo by vás zajímat:

Rozhovor s Jakubem Maříkem (Kladivo na čaroděje 6)
Recenze na Siť přízraků

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Rozhovor se spisovatelem Ondřejem S. Nečasem. Nejen o Kladivu na čaroděje.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Scifi News: The Machine in the Ghost!

ScifiZin, fantastický magazín - 18. Srpen 2014 - 7:00

O novom Star Wars seriály Rebels sme už písali a dnes tu máme krátku ukážku, ktorá predchádza samotnému seriálu. Pozrite si, na čo sa môžeme tešiť.

Alien: Isolation púta pozornosť už od prvých momentov a nebolo tak ani na Gamescone, kde sa predstavil parádnym CGI trailer. Nuž veru, ja by som nechcel byť na mieste hlavnej hrdinky.

O niečom inom je ale ďalší prídavok do hry InFamous s názvom First Light, v ktorom naplno využijete silu neonu.

Kategorie: Science fiction

Císařství masek, Dragon Age 4 (EXKLUZIVNÍ UKÁZKA)

Fantasya.cz, nové knihy - 17. Srpen 2014 - 22:00
Císařovna Celene Orlesiánská se dostala na trůn díky své moudrosti, důvtipu a bezohledné manipulaci. Nyní je císařství, které vedla do věku osvícení, ohroženo zevnitř kvůli hrozící válce mezi templáři a mágy, zatímco se mezi utlačovanými elfy šíří povstalecké myšlenky. Aby Orlais zachránila, musí si Celene za každou cenu udržet trůn.
Kategorie: Science fiction

Žemličkova Vlčice vám poví, jak démoni zlobí

FantasyPlanet.cz - 17. Srpen 2014 - 22:00
Vlkodlačice Kroana a její dobrodružství se už dokázaly zapsat do paměti mnohých čtenářů jako kvalitní historická fantasy s příjemným slovanským nádechem. Povedlo se však Zdeňku Žemličkovi i nové pokračování?
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: Jack Campbell, Bitevník (Ztracená flotila – Za hranicí 1)

Sarden.cz - 17. Srpen 2014 - 9:56
Tagy: J. CampbellZtracená flotilaUkázkaUkázkyFantom PrintLiteraturaSci-fi

Gearyho komunikátor urgentně zapípal. „No, tak to máme asi štěstí, že jsem dostal zprávu právě teď.“ Zadíval se na komunikátor, uviděl, od koho zpráva je, a stále za chůze ji otevřel. Jakmile si přečetl prvních pár vět, prudce se zastavil, až se Timbale a Desjaniová museli také zarazit a zadívat se na něj. Na jejich tvářích byla vidět směs zvědavosti a obav.

„Co se stalo?“ zeptala se Desjaniová.

„Zatím nic. Ale…“ zarazil se na chvíli Geary, protože se musel ze všech sil snažit, aby potlačil narůstající hněv. „Kapitán Duellos mě právě informoval, že flotila obdržela oznámení o chystaných válečných soudech s řadou velicích důstojníků. Přeposlal mi to hlášení.“

Pokud Timbale překvapení a nedůvěru hrál, odváděl vynikající práci. „Cože? Nic takového jsem… můžu se podívat, admirále?“

Geary mu nabídl svůj komunikátor a Timbale si zprávu rychle přečetl.

„To je neuvěřitelné. Týká se to více než stovky kapitánů. To obvinění je technicky vzato opodstatněné, ale který idiot…“ Zatnul zuby. „Vlastně mě napadá hned několik idiotů, kteří by si tohle mohli vymyslet. Pár z nich právě slouží na velitelství flotily. Říkal jsem vám, že se velitelství snaží prosadit si svou autoritu, ale nenapadlo mě, že by udělali něco tak pitomého.“

„Vidím, že jsem taky obviněná,“ prohlásila Desjaniová smrtelně klidným hlasem. „Chtějí zničit celou velitelskou strukturu flotily, pane admirále.“

Timbale ukázal prstem na komunikátor a dodal: „Jeden každý z těch důstojníků by musel být minimálně dočasně zbaven velení! Zatímco se snažíme flotilu opravit, doplnit zásoby a posádky! Způsobilo by to totální chaos!“ Chvíli to vypadalo, že chce frustrovaně praštit komunikátorem o stěnu, ale pak si uvědomil, že přístroj patří Gearymu, a tak ho vrátil. „Je dobře, že jste se vrátil ještě předtím, než tohle vypuklo. Kdyby tohle přišlo dřív, nastalo by naprosté peklo. Jste jediný, kdo může zabránit flotile v přehnané reakci.“

Ale Desjaniová znovu nasadila klidný výraz, připravená na boj. Upřela pohled na Gearyho: „Tady se možná pletete, admirále Timbale. Nejde o reakci flotily, ale o to, čeho měl tenhle rozkaz dosáhnout. Je možné, že někdo jednal předčasně? Možná to měla flotila dostat až ve chvíli, kdy by byl admirál Geary na schůzi s představiteli vlády. V tom případě by se o tom nedozvěděl včas a neměl by nejmenší šanci nějak reagovat a zabránit katastrofě.“

„Bylo to jejich úmyslem?“ procedil Geary skrze zaťaté zuby. „Snaží se dohnat flotilu ke vzpouře? Nejdřív jsem si myslel, že je to cílené přímo na mě osobně, ale jelikož většina těch důstojníků bude považovaná za mé věrné…“

Admirál Timbale se viditelně musel snažit o klid, ale jen zavrtěl hlavou. „Možná. Možná. Ale kdybyste nebyl k zastižení, taky bychom nemohli říct flotile, co děláte, jaký je váš stav. Kdyby někoho napadlo, že vás vláda zajala…“

„To by bylo zlé,“ řekla Desjaniová. „Máte pravdu, admirále Timbale, tohle by se mohlo snadno stát. Ale nechce se mi věřit, že by byl někdo tak pitomý, aby se to cíleně snažil vyvolat.“

„Takže je spíš někdo tak pitomý,“ zeptal se Geary, „že by to způsobil neúmyslně?“

Timbale rychle přikývl.

„Ano, to by odpovídalo. Velitelství flotily takových věcí teď dělá spoustu. Snaží se všem ukázat, že oni tomu velí. Možná dostali zpátky hlášení o postoji flotily k předchozím rozkazům a rozhodli se vyrazit do přímého útoku.“

„Takže ne vláda?“ přeptal se Geary. Navarro mu nepřipadal jako někdo, kdo by přikázal něco takového, protože rozhodně nevypadal na pitomce, ale na druhou stranu – Geary nebyl politik.

„Ne.“ Timbale se zadíval chodbou na čekající kontrolní bod, kde vojáci ze všech sil předstírali, jak si nevšímají vzrušené debaty vysoce postavených důstojníků.

„Jakou výhodu by z toho měl? Bojí se povstání, a tohle je přesně to, co by mohlo vyvolat pokus o převrat. Nemám o inteligenci politiků příliš vysoké mínění, ale je mi jasné, že když jde o vlastní zájmy a přežití, snaží se ze všech sil. Nevidím v téhle situaci nic, co by komukoli ve vládě nějak pomohlo, naopak je to ohrožuje. Navíc na vás teď čeká v izolované místnosti, takže ani on by se o tomhle nedozvěděl, dokud by nebylo po všem.“

„Tím by nicméně měl argumenty pro popření své účasti,“ přimhouřila Desjaniová oči.

„Když vede vládu? Kdyby tvrdil, že o něčem takovém nevěděl, nijak by mu to nepomohlo. Naopak, vypadal by ještě hůře. Tedy za předpokladu, že by flotila nerozstřílela stanici na kusy a nepopravila ho.“

„Mučednictví může při volební kampani pomoct,“ nadhodila Desjaniová suše. „Dokonce i já bych měla proti mrtvému politikovi mnohem méně námitek.“

„Mrtví hrdinové nezůstávají vždy mrtví,“ řekl Timbale a ukázal bradou na Gearyho.

„Tak co budeme dělat?“ zadívala se Desjaniová na Gearyho stejně jako Timbale.

Tohle se také nezměnilo. I když neměl zrovna žádné pravomoci, stejně od něj všichni čekali rozhodnutí.

„Všichni souhlasíme, že tohle dovede flotilu k šílenství. Rozkaz přišel od velitelství flotily. Jediný způsob, jak to zrušit, je obejít velitelství a oslovit přímo vládu. Musím jít na tu schůzi. To je nejlepší způsob, a taky pravděpodobně jediný, jak tuhle situaci rychle vyřešit.“

„Pane,“ řekla Desjaniová. „Reakce flotily už nejspíš přišla.“

„Já vím.“ Vytáhl komunikátor a zamračil se při pohledu na ikonu na displeji. „Proč nemůžu vysílat? Ještě před chvílí to šlo.“

Timbale se zamračil. „To stanice. Máme tady tolik chodeb, vedení a bloků fungujících jako clony nebo reflektory, že se perimetr elektronicky zabezpečené zóny pohybuje. Nedá se říct, jak daleko se budete muset vrátit, abyste měl znovu spojení.“

„Na to nemáme čas.“ Stiskl tlačítko pro záznam a pečlivě nahrál zprávu: „Všem válečným lodím v soustavě Varandal, tady admirál Geary. Právě jsem byl upozorněn, že je velký počet důstojníků předvolán před válečný soud. Řeším tu situaci. Všechny jednotky zůstanou na přiřazených oběžných drahách a nedopustí se žádných neautorizovaných činů. Na čest našich předků, Geary, konec.“

Pak podal komunikátor Desjaniové. „Potřebuju, abyste okamžitě vyrazila hasit požár. Vyjděte ven z blokované zóny a vyšlete to. Pak jim všem zabraňte v dělání pitomostí.“

„Já nejsem žijící hvězda,“ postěžovala si Desjaniová, ale vzala si komunikátor. „A ani ty nedokáží zastavit pitomce.“

„Pokud všem řeknete, že jsem se o tom právě dozvěděl a řeším to, budou vám věřit. Budou vám naslouchat.“

Zadívala se mu do očí.

„S jakou autoritou jednám? Podle tohohle hlášení bych měla okamžitě předat velení nad Neochvějným.“

„Jste kapitánkou Neochvějného, dokud vám neřeknu jinak.“ Tohle nebylo správně. Nebylo to podle předpisů. Neměl žádnou pravomoc říct jí něco takového, přestože měl vyšší hodnost. Ale Black Jackovi Gearymu to projde. Pokud by se Geary teď nerozhodl ignorovat řády, celá situace by se mohla velmi rychle dostat do naprosto ničivého stádia. „Admirále Timbale, ocenil bych, kdybyste v tomhle kapitánce Desjaniové pomohl. Nevím, jaký vliv bude mít na válečné jednotky v soustavě nespadající pod flotilu.“

„Nejspíš větší, než by vás napadlo,“ nadhodil Timbale. „Všichni vědí o… vašem vztahu. Ale bude potřeba nás obou, abychom to aspoň trochu zklidnili. Pokud odhaduji reakci flotily správně, budou si všichni jistí, že je to jen první salva ve větší bitvě a že k vašemu zatčení dojde hned poté. Spousta bitevních lodí dostane chuť rozebírat tuhle stanici na kousky, dokud vás nenajdou. A pokud se to stane, budou jiní palbu opětovat.“

„Možná bych se měl vrátit s vámi,“ řekl Geary. „Pozdržet schůzi…“

„Pak si bude vláda myslet, že jste nečekané agresivní tahy flotily přikázal vy. Není žádná záruka, že flotila uvěří vašim osobním zprávám, můžou si myslet, že jste k tomu nucený.“

Mohl udělat jen jediné, podívat se na osobu, jež ho nikdy nezklamala. „Táňo.“

Desjaniová rozhodila rukama.

„Dobrá. Jdu na to, pane admirále. Nejsem Black Jack Geary, ale udělám, co bude v mých silách.“ Tohle bylo jedno z přísloví moderní flotily, které Gearymu stále vadilo, ale v tomto případě to bylo myšleno doslovně. Desjaniová mu zasalutovala.

Oplatil jí pozdrav a v hlavě mu probíhaly obrazy všeho, co se mohlo podělat. Až příliš jasně viděl, jak se alianční armáda a flotila najednou pustí do bratrovražedné války, v níž by zahynulo obrovské množství lidí. A to možná i včetně Táni. Následkem toho by mohla zemřít i samotná Aliance a začít se rozpadat sice s menším chaosem než Syndikované světy, ale stejně nezastavitelně. „Hodně štěstí, Táňo.“

„O mě se nestarejte. Já jsem zatraceně drsná kapitánka bitevního křižníku. To vy jste ten, kdo musí zabránit politikům a velitelství v pitomostech. Pokud to někdo dokáže, jste to vy.“

„Díky. Oceňuju, jak mi vůbec nepřipomínáte, pod jakým tlakem jsem.“

„Není zač. A ať vám ta schůze netrvá dlouho, jinak toho v téhle soustavě nemusí moc zbýt.“

Anotace:

Formálně válka se Syndiky sice skončila, ale to neznamená, že Alianci čeká mír, což je stav, jaký nikdo živý kromě Gearyho nepamatuje. Centrální syndická vláda sice podepsala mír, nicméně její moc je natolik oslabena, že se od Syndikovaných světů odtrhávají jednotlivé sluneční soustavy s vlastními plány pro budoucnost a je jen otázkou času, kdy anarchie vyvolá další válečné konflikty…
A navíc někde za syndickými hranicemi číhá cizí inteligentní rasa, která pravděpodobně válku mezi lidmi rozpoutala. Koho jiného než hrdinu Gearyho může alianční vláda vyslat s nově vytvořenou první alianční flotilou na průzkum území cizí rasy?
Na první pohled dávají Gearyho rozkazy smysl, ale pokud se vezme v úvahu stav lodí flotily, sabotáže prováděné na flotile politiky i vojenským velením a obrovské nebezpečí, jaké může na neznámém území čekat… začíná to zavánět sebevražednou misí.

 

Info o knize:

Autor: Jack Campbell

Originální název: Dreadnaught

Formát:brožovaná vazba, 145x205 mm

Počet stran: 288

Cena: 279 Kč

Nakladatel: FANTOM Print (www.fantomprint.cz)

Překlad: Jiří Matyskiewicz

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

"Formálně válka se Syndiky sice skončila, ale to neznamená, že Alianci čeká mír, což je stav, jaký nikdo živý kromě Gearyho nepamatuje." (anotace)

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

První stříbrná kniha snů se podobá Drahokamům, přesto pobaví

FantasyPlanet.cz - 16. Srpen 2014 - 22:00
Šestnáctiletá Liv Silberová miluje záhady a dobrodružství, což se hodí, protože se neustále stěhuje v rámci celého světa. Jejím nenovějším bydlištěm je Londýn – město plné záhad – a navíc se bude Liv stěhovat do starého viktoriánského domu, ke kterému jako bonus dostala dva nevlastní sourozence. Nudný život to tedy rozhodně není, a aby toho nebylo málo, přihodí se ta věc se sny…
Kategorie: Science fiction

V jedenácté Škole noci číhá Temnota na každém rohu

Fantasya.cz, nové knihy - 16. Srpen 2014 - 22:00
Na první pohled nekonečná upíří série Škola noci z per Castových se dočkala již jedenáctého pokračování. Příběh mladé velekněžky Zoey Redbirdové bojující proti Temnotě se blíží ke konci. Otázkou zůstává, zda slečny Castovy připraví své hlavní hrdince v předposledním díle půdu pro závěrečný souboj sil dobra a zla či zda už tak dlouhou sérii obohatí o další díly. Dočká se Zoey svého šťastného konce?
Kategorie: Science fiction

Soutěžní příspěvek: Miroslava Čermáková, Letadlo

Sarden.cz - 16. Srpen 2014 - 8:57
Tagy: SoutěžSoutěžeHoroucí srdce

Milá redakce Sardenu,

 

zírám na kruh z kamenů a v zubech střídavě drtím modlitby a zaklínadla.

Ani jedno nepomáhá.

Ptáte se, jakou knihu bych za nic na světě nevyměnila? Chcete to slyšet? A když vám to prozradím, pošlete mi ji co nejdříve?

Ne, že bych na vás nějak tlačila, ale…

Fajn.

Nejdřív musím přestat hypnotizovat pohledem ty pitomé kameny.

Takže – kde jsme skončili? Aha, už vím. Jakou knihu bych za nic nevyměnila.

Před několika hodinami jsem měla jasno a za rozhodnutím si stála pevně, ale nechtějte vědět, kam mě můj postoj zavedl. Do situace, kdy civím na kamenný kruh a hlavně na to, co je v něm.

Respektive, co v něm není.

***

Začalo to nevinně zrovna v okamžiku, kdy jsem četla napínavou knížku Horoucí srdce. Ne, že bych to měla s volbou čtiva do letadla jednoduché.

Doma bylo na výběr z několika opravdu kvalitních knih jako: Ferda mravenec, příručka Jak přežít a Seznam vinných etiket a jejich vyobrazení, avšak já si vybrala jasného vítěze červené knihovny. Ani nespočítám, kolikrát jsem musela při čtení přestat a zamáčknout slzu dojetí nad rafinovaností děje, inteligencí autorky a nebetyčnou sebedůvěrou nakladatele.

„Dámy a pánové, zapněte si prosím bezpečnostní pásy. Právě prolétáváme oblastí nečekaných turbulencí a – “

 

Nikdy mi nebylo souzeno se dozvědět, co měla letuška na mysli. Probrala jsem se na pobřeží osamělého ostrova, naprosto sama, pokud nepočítám Horoucí srdce, které jsem stihla zachránit jako jedinou věc ze všech.

Škoda, že mi je teď leda k podpalu, kdybych… kdybych sakra věděla, jak se ten pitomý oheň rozdělává! Kdybych u sebe místo jednoho z nejčtenějších žánrů měla příručku Jak přežít!

 

P.S.: Milá redakce, prosím, zašlete mi po poštovním holubovi tu s rozšířeným vydáním obohaceném o kapitolu věnující se životě na opuštěném ostrově.

 

S díky Vaše navěky vděčná čtenářka

 

M.

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Vážení čtenáři, přinášíme vám soutěžní příspěvěk č. 2.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Bleach 13 za svými předchůdci pokulhává

Fantasya.cz, nové knihy - 15. Srpen 2014 - 22:00
V pořadí již třináctý svazek kultovní mangy Bleach je už nějaký pátek na pultech knihkupectví. A to znamená dalších 184 stránek plných čtverečků s bublinami, které dokážou člověka pěkně napnout či rozesmát. Jak už to však s třináctkou bývá, i této manze přinesla trochu smůly.
Kategorie: Science fiction

Živí mrtví jsou k nakousnutí i s lovci

FantasyPlanet.cz - 15. Srpen 2014 - 22:00
Svět oživlých mrtvol, ve kterém nemá nikdo své místo klidu jisté, se otevírá již pojedenácté a přináší další šokující odhalení a nečekané zvraty. Tahle sága zkrátka umí neustále překvapovat.
Kategorie: Science fiction

KOMIKS: Mike Mignola & Fergedo Duncan, Hellboy: Divoký hon

Sarden.cz - 14. Srpen 2014 - 23:00
Tagy: M. MignolaF. DuncanHellboyComics CentrumKomiksRecenze

Hellboy se vrací v deváté knize a tentokrát potká Obry, královnu Mab, krále Artuše a mnoho dalších děsivých i milých stvoření. Jaká dobrodružství na něj tentokrát čekají?

Po účasti na Divokém honu na obry se Hellboy vydává za Alicí do Irska. Tam se potká s Královnou Mab a posléze Morganou le Fay, sestrou krále Artuše. Cestou musí vybojovat několik bojů, ať už se záporáky či se sebou samým.

Divokém honu naleznete odkazy na minulé příběhy, ať už povídky, či celé knihy, pokud tedy chcete mít zážitek úplný, je dobré si je přečíst. Konkrétně se jedná o povídku Mrtvola z knihy Hellboy 3: Spoutaná rakev, knihu Hellboy 6: Podivná místa a knihu Hellboy 8: Temnota vábí. Také je dobré znát legendu o Artušovi, ale tu už dnes zná snad každý. Ovšem nic z toho není bezpodmínečně nutné.

Příběh se odehrává v několika dějových linkách, a pokud ho nebudete pozorně sledovat, je dost možné, že se ztratíte. Divoký hon je jedna z těch knih, které dokazují, že komiksy opravdu nejsou jen pro děti a že se nemusí jednat jen o oddechové čtení. Což ostatně potvrzuje i věkové doporučení tvůrců, které je 14+. Mike Mignola tentokrát vymyslel velice temný příběh, kde je jen málo postav, kterým opravdu můžete věřit, a chybí zde i odlehčení Hellboyovými hláškami.

Celou temnotu podtrhuje kresba Duncana Fegreda. Jednotlivá políčka jsou naturalistická - když dojde na krev, je všude. Většina komiksu se odehrává v noci nebo v uzavřených temných místnostech. Těch několik chvil, kdy jsou hrdinové venku ve dne, je za pošmourného počasí, takže vlastně jediná opravdu barevná políčka jsou ta, kde něco hoří nebo vybuchuje. Na většině kreseb tak svítí červený Hellboy v temném, detailně propracovaném okolí. To mluvím o klasické části komiksu. Divoký hon je vyšperkovaná ještě začátky kapitol. Tam najdete malé okénko z následující kapitoly. Na druhé straně pak nebarevnou kresbu, která s následující kapitolou souvisí, ale není v ní použita.

A samozřejmě na konci Divokého honu naleznete i galerii. Tentokrát se jedná o náčrtník s poznámkami Fegreda a Mignoly. Kromě dvou nepoužitých návrhů titulní strany jsou tu rozkreslené i jednotlivé postavy. Některé jen tužkou, jiné už obtažené, ale u všech je popsán tvůrčí proces od autorů.

Pokud jste fanoušci Hellboye, nesmí vám Divoký hon chybět. Pokud s Hellboyem začínáte, doporučila bych spíš nějaký méně spletitý díl.

Hellboy: Divoký hon
/Hellboy: The Wild Hunt/
Mignola, Mike - Fegredo, Duncan
Nakladatel: Martin Trojan-3-JAN
Překlad: Jan Kantůrek
Obálka: Mike Mignola
Rok vydání: 2014
Počet stran: 192
Rozměr: 160 x 240
Provedení: hardback
Cena: 599 Kč

 

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Hellboy se vrací v deváté knize a tentokrát potká Obry, královnu Mab, krále Artuše a mnoho dalších děsivých i milých stvoření. Jaká dobrodružství na něj tentokrát čekají?

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

FILM: Strážci galaxie (Guardians of the Galaxy)

Sarden.cz - 14. Srpen 2014 - 23:00
Tagy: J. GunnMarvelDisneyStar - lordGrootRocketGamoraDraxStrážci galaxieFilmGuardians of the Galaxy

Nový letní trhák od Marvelu je i pro fanoušky komiksových dobrodružství trochu výlet do neznáma. I když se na papíru objevují už od roku 1990, nejsou Strážci galaxie známí tak moc jako třeba Iron Man nebo Spider-Man. Marvel udělal odvážný krok a odklonil se od svých zaběhlých sérií, aby divákům představil úplně novou a dříve neviděnou skupinu hrdinů. Jak se jim to povedlo? Stojí za to jít na Strážce galaxie do kina?

Z trailerů byla od začátku cítit komedie a humorem odlehčená akce. O to víc mě překvapilo, když film začínal srdcervoucí scénou, která si nezadá s úvodem k Vzhůru do oblak. Poté uplyne přes dvacet let a atmosféra z ukázek je zpátky! Diváka po celý film bombardují vtipy, hlášky a humorné situace, které střídá tvrdá akce. Jedná se sice o prosté, pro někoho předvídatelné schéma všech akčních filmů, to ale nevadí, protože i v takových scénách se najde vtip, jenž je oživuje. Dojde i na smutek a slzy, ale těch si moc neužijete, protože je hned vystřídá další akce, nebo například soutěž v tančení na popové pecky minulého století. Těch je ve filmu fůra a vždy dobře pobaví.

Divák se může těšit na celou plejádu ras a národů. Fanoušci poznají Sakaařany a Kree, nechybějí ani policisté Nova Corps. Největší pozornost si ale zaslouží naši hrdinové: lupič Peter "Star-Lord" Quill (Chriss Pratt), zelená vražedkyně Gamora (Zoe Saldana), Drax (Dave Bautista), zabiják, jehož rasa není fyzicky schopná rozumět vtipům, a dva kriminálníci – ukecaný mýval Rocket (Bradley Cooper) a nemluvný strom Groot (Vin Diesel). Překvapivě tahle nepravděpodobná skupina funguje. Mají své příběhy a motivace, problémy a nevyřízené účty a jsou nuceni spolupracovat, přičemž v sázce není nic menšího než osud vesmíru. Ten chce zničit vzbouřený Kree Ronan (Lee Pace) a jeho pobočnice Nebula (Karen Gillan). Nechybí ani očekávaná a někdy zcela nečekaná camea, ze kterých jsem skoro vstával z křesla. Herecké výkony možná nejsou perfektní a Oscara si nevyslouží, ale to hercům snadno odpustíte.

Akce funguje skvěle. Bitvy jsou velkolepé a jednotlivé bitky přehledné. Triky a efekty jsou bezchybné. Všechno má dobré tempo a nic netrvá déle, než by mělo, stejně tak divák nemá pocit, že se rychle přebíhá od jednoho k druhému. Hrdinové se doplňují a pomáhají si, pokud si zrovna nejdou po krku. Vše je svěží, odlehčené, ale jakmile jde do tuhého, smích utichne a atmosféra zhoustne.

Dalo by se říct, že Marvel neudělal nic nového pod sluncem. Dal do kupy lidi, kteří si nerozumí, ti dostali cíl a musejí se k němu dostat tak, že podřežou pár krků. Ale ono to funguje: hrdinové mají osobnost, dozvídají se o sobě nové věci a učí se spolu žít jako skupina. Při akci se divák nenudí, ba naopak, je zábavná, vtipná a napínavá. A každý fanoušek Marvelu si přijde na tolik nefanouškům skrytých věcí a vtípků. Strážci Galaxie možná nejsou nejoriginálnější, ale rozhodně jsou hodně dobrým a povedeným filmem!

Celkové hodnocení: 85%

Strážci galaxie/ Guardians of the Galaxy

Režie: James Gunn

Scénář: James Gunn, Nicole Perlman

Hudba: Tyler Bates

Hrají: Chriss Pratt, Zoe Saldana, Dave Bautista, Bradley Cooper, Vin Diesel, Karen Gillan, Lee Pace, Michael Rooker a další

Délka: 122 minut

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Ještě pořád nevíte, zda jít do kina na Strážce galaxie? Třeba vás přesvědčí následující řádky.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction
TOPlist