Science fiction

Sebevražedný oddíl komiksový

FantasyPlanet.cz - 27. Srpen 2016 - 10:30

Deadshot, Harley Quinn, Diablo, King Shark, Voltaic… to je jen výčet postav, které ve světě DC Comics obyčejně bývávají stěžejním grafickým prvkem na plakátcích „Wanted: Dead or Alive“. Nebo ještě obyčejněji dostávají do držky od chlápků s fetiší na netopýří či jiné oblečky. Někdy se však stane, že padouch musí bojovat za „světlou stranu síly“. Například, když mu jedna z X bezpečnostních agentur Spojených států implantuje do krku výbušninu a oznámí: „Budeš nás poslouchat, nebo BUM.“

Sice poněkud agresivní způsob, jak tvořit super-tým, ale účel světí prostředky, žejo. Navíc, Sebevražedný oddíl v tomto směru rozhodně není první – válečná klasika Tucet špinavců či Tarantinovka Hanebný pancharti, nebo – příklad z příhodnějšího světa komiksů – Strážci Galaxie by mohli vyprávět. Přesto je ten formát „vezměme zmetky a nechme je pracovat pro dobro“ stále zábavný. A bohužel – ve většině případů hrozně málo využitý naplno. Nejinak je tomu i u Sebevražedného oddílu.

Jasně, když tým musí vykidlit celou arénu jakýmsi nano-virem (který působí jako zombie virus) nakažených civilistů nebo uspořádat hon na zběžkyni (mi neříkejte, že „zběh“ nemá ženský rod!) Harley Quinn, je to zábava. Postavy jsou různorodé co do základních vlastností svých charakterů a především co do svých schopností. Některé z nich jsou navíc vysoce komickými figukami – v tomto případě nejde překvapivě o Harley, jako spíš o málomluvného King Sharka. V čem se ale DC verze týmovky liší od těch ostatních, možná se ptáte?

Tak především, DC se se svými postavami nemazlí. Scénárista Adam Glass si prostřednictvím postavy Amandy Wallerové, té vládkyně za scénou, která drží palec na odpalovačích nanobomb v krcích padouchů, jasně uvědomuje, že jeho postavy jsou zmetci. Sice to nedává v jejich chování najevo tak, jak by bylo záhodno a zábavno (Jaktože se v tomto subžánru padouši chovají tak často stejně jako klasičtí hrdinové, mi bude vrtat hlavou dlouho. Možná ještě zítra.), alespoň však jasně ukazuje, jaká je cena jejich života. Hádáte správně vy, kteří tipujete, že moc vysoká není.

Sebevražedný oddíl je zábavný – obzvláště, pokud od něj mnoho nečekáte. Zábavnější než jeho filmové zpracování (což, upřímně, nebylo tak moc těžké). Jeho čtení odsýpá, akce střídá akci a tvůrci se nebojí ani sympatické brutality, ale víc než jedno přečtení a lehké natěšení na případný další díl z toho nebude. Ale víte co? Ono to vlastně takhle stačí.

Sebevražedný oddíl 1: Kopanec do zubů
Federico Dallocchio, Adam Glass, Clayton Henry
Překlad: Martin D. Antonín
Formát: brož.
Počet stran: 160
Cena: 399 Kč

Kategorie: Science fiction

2116: Bradburyho muzikál jako příběh o příbězích

FantasyPlanet.cz - 25. Srpen 2016 - 9:49

2116 je příběhem o putování kočovné divadelní společnosti vedené panem Marionettem, jejíž ansámbl sestává z uprchlíků před zákonem v dystopickém světě, který propojuje universa různých Bradburyho knih. Příběh má dvě roviny: útěk herecké společnosti před agenty, kteří mají za úkol tyto teroristy pochytat za zločiny jako čtení knih dětem, a samotné představení, které má společnost momentálně nastudované – příběh postaršího manželského páru a jejich 40. výročí svatby.

Nelze popřít, že představení je primárně určené Bradburyho fanouškům. Herecká společnost, kolem níž se celý děj točí, totiž sestává z různých postav z Bradburyho děl. Např. „Mr. Marionette“ je ve skutečnosti Albert Brock z povídky Zabiják (The Murderer), významné role hrají i profesor Faber a Clarissa McClellanová ze 451 stupňů Fahrenheita nebo třeba kapitán Wilder z Marťanské kroniky. O jejich dalších osudech mimo příslušné knihy a povídky se sice něco dozvídáme, ale spíš než sequelu se nám dostává jen črty.

2116 je totiž primárně spíše obrazem než vyprávěním a představení působí jako soubor volně propojených obrazů, který klade větší důraz na myšlenky, jež se snaží sdělit, než na gradaci a jednoznačné rozuzlení. V duchu 451 stupňů Fahrenheita nám v jednotlivých scénách ukazuje, jak důležité jsou pro člověka příběhy (asi nejvíc v tomto ohledu zapůsobí využité úryvky z několika slavných knih), a v rozsahu písně zase pokaždé jinou narážku na dystopický svět, v němž se příběh odehrává. „Zločiny“, kvůli kterým jsou jednotlivé postavy na útěku, totiž mohou působit absurdně, ale v dnešní době stejně jako před šedesáti lety zároveň vyvolávají nepříjemné otázky o naší vlastní společnosti – tak, jak to Bradbury umí i ve svých jiných dílech. I těchto otázek se však muzikál jen dotýká a nesnaží se jimi zaobírat nějak hlouběji. Hlavně se jedná o svižný, barevný a proměnlivý příběh s chytlavou hudbou a povedenými tanečními i dramatickými výstupy, v němž se postavy přelévají ze svých skutečných osobností do svých rolí ve hře o panu a paní Wycherlyových a zase zpět.

Potěchu ze zábavného příběhu a připomenutí známých postav nicméně poněkud kazí logistika věci. Semafor má malinký sál s ještě menším jevištěm a i tak komorní záležitost, jakou 2116 ve své současné verzi je, působí dojmem, že by si zasloužila více prostoru a rekvizit. Na druhou stranu je minimalismus zpracování jednoznačně příjemným a osvěžujícím prvkem – dává vyniknout hereckým výkonům a propracovaným kostýmům, které si alespoň v případě některých postav určitě zapamatujete.

Hlavním nedostatkem je ale jazyk. Přestože herci jsou české provenience, muzikál je celý v angličtině. To samo o sobě rozhodně není na škodu, ale bohužel to také znamená, že si muzikál užijí hlavně (a skoro by se chtělo říci „pouze“) lidé, kteří angličtinu dobře ovládají. A to i navzdory českým titulkům. V divadle je totiž jen jedna obrazovka s texty, a patrně kvůli nedostatku prostoru se nachází na pravé straně jeviště, takže pokud sedíte přes celý sál a potřebujete titulky číst častěji než jen jednou za čas, připravte se na nepohodlí, případně rovnou vylovte brýle. Kvalita překladu navíc pokulhává – často vypouští celé věty či verše, popř. slouží spíš jako výtah nejdůležitějších informací než věrný převod. Skoro jako by překladatel rovnou vzdal snahu přenést nejen slovní hříčky, ale i jemnější odstíny významů a citová zabarvení. Kontrast mezi živostí a bohatostí představení a strojovostí českého textu sice přidává další vrstvu už tak dost „meta“ zážitku, ale želbohu to asi není záměr.

Muzikál 2116 stojí za to vidět, pokud máte rádi příběhy v příbězích, četli jste víc než jednu knihu od Bradburyho a umíte dobře anglicky. On tedy stojí za vidění i za předpokladu, že splňujete jen jedno či dvě z těchto kritérií, ale v tom případě si neodnesete zdaleka takový zážitek. Celkově se nicméně jedná o velmi podařený počin, který by žánrovým fanouškům neměl uniknout. A pokud hodláte vyrazit, neměli byste zaváhat – muzikál se totiž hraje jen do 4. září.

Hudba: John Hoke
Libreto: Ray Bradbury, Steve Josephson
Režie a choreografie: Steve Josephson
Scéna a kostýmy: Aleš Valášek
Dramaturgie: Ondřej Doubrava
Produkce: Anna Matuszková, Olga Dovnar

Kategorie: Science fiction

Marco Polo čili Z Benátek až na kraj stolu

FantasyPlanet.cz - 24. Srpen 2016 - 11:56

V pohodlí domova je to něco jiného. Jako asi všichni přiměřeného věku jsem hltal dobový seriál o Marku Polovi a jako někteří přiměřeného rozumu jsem se s každým dílem znovu a znovu ujišťoval, že vidět ano, ale závidět ne. Anebo si to vyzkoušet na herním plánu…

Putujte a obchodujte

Aby byli všichni hráči Marcové Polové, je nesmysl, i když Marco měl bráchu. Autoři to vyřešili šalamounsky naopak: za oba bratry Poly hraje jeden hráč, a další si střihne třeba Mattea Pola (což byl strejda), jiní Johannese Capriniho či Kublaj Chána. Každá postava má specifické zvláštní výhody, které nejsou z nejmenších, a tak jste záhy lapeni touhou zkusit si je všechny.

Marco Polo je samozřejmě hra o cestování, a proto krásně vyvedená „mapa“ zabírá dvě třetiny herního plánu. Cestování sice stojí peníze, ale každé město, které navštívíte, vám přinese nějakou výhodu a přímo nebo nepřímo i nějaké body, o které se hraje. Také dorazit do města jako úplně první se vyplácí, protože obdržíte zvláštní odměnu.

Nejen putováním však živ je člověk, a tak druhou možností, jak vydělávat peníze i bodíky, je obchod. Koneckonců to výpravy kupců dělaly odedávna: korálky, hadříky a zrcátka směňovaly s nezkušenými domorodci za zlato, drahokamy a otroky. (Svět ovšem od té doby pokročil a ani ten nejčernější černoch vám za jablonecké korále žádné zlato nedá.) (Leda byste mu ty korále hodili pod nohy a až sebou švihne, rychle stáhli z ruky zlaté hodinky.) (Ale pokud vás chytí, neříkejte, že jste ten návod četli tady.)

Zpátky ke hře: kromě putování můžete také uzavírat obchodní smlouvy a za herní komodity v podobě zlata, hedvábí, pepře a velbloudů získávat další peníze, další body a další výhody.

Nedlouhá, zato široká

Princip hry spočívá v klasickém obsazování akčních polí, jak to známe už z Doby kamenné – čímž nemyslíme dějepisné období, ale tu slavnou hru. Změnou je, že obsazování se neprovádí tradičními pindíky, nýbrž rozhozenými kostkami. Je proto důležité nejen co chcete dělat a v jakém pořadí, ale i co vám padlo na kostkách – a pět šestek na pěti kostkách zase není takovou výhrou, jak si možná myslíte. Akčních polí je totiž celkem šest, takže se při větším počtu hráčů rychle zaplní a vy musíte za každý úkon, který neděláte jako první, zaplatit. A protože čím více teček na kostce, tím více vás to stojí, nejsou ani jedničky nebo dvojky od věci. Náhoda tu tak jistou roli hraje, ale žádné zásadní drámo z ní neplyne.

Mnohem důležitější je vaše strategické plánování a schopnost využít všechno, co se zrovna nabízí, což není jednoduché, protože se toho nabízí fakt hodně. Můžete cestovat. Můžete uzavírat smlouvy. Můžete se vlichocovat chánovi. Můžete získávat zboží. Můžete získávat i peníze. Nastojte: můžete získávat dokonce i další kostky a tím tahy navíc! Také můžete využívat výhod měst, do kterých jste doputovali a postavili v nich svou obchodní stanici. Prostě můžete toho hodně a proto vám tahle deskovka na hodně dlouho vydrží.

Marco Polo je typický příklad tzv. eurohry. Přímých kontaktů mezi hráči je pomálu, když vám někdo vleze do cesty, máte obvykle hned několik možností, jak jej obejít, a díky tajným cílům není většinou až do samého konce jasné, kdo natahuje ruce po zlaté medaili.

Zásadně nového nepřináší tahle hra vlastně nic, ale je tak hezká a poctivá, že jí to velmi rádi odpustíte. Ostatně, několik ocenění (např. IGA 2015) neposbírala pro nic za nic…

Marco Polo
Autoři: Daniele Tascini, Simone Luciani
Vydal: Albi ČR a.s.
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 12+
Doba hry: 40 – 90 min.
Cena: 1099 Kč

Kategorie: Science fiction

Parker: Lovec

FantasyPlanet.cz - 22. Srpen 2016 - 6:04

Pokud máte – tak jako my – rádi detektivky, s nejvyšší pravděpodobností vám nejsou neznámá jména autorů jako Richard Stark, Donald E. Westlake či Allan Marshall. Jasně, je to chyták, jde o stejného člověka. Donald E. Westlake pod svým starkovským pseudonymem vytvořil jednoho (nejen) ze svých nejlepších noirových hrdinů – chladnokrevného zlodějíčka Parkera, kterého je velice jednoduché si zamilovat.

Parker je jasným příkladem toho, že antihrdinové táhnou – jednoznačný sociopat, který se neštítí ničeho, ukazuje, že můžete cokoliv, když máte fištróna a dostatek drzosti. A Parker má obojího nadbytek. A také proto jsme si tohohle hrdinu zamilovali v knihách, ve filmu (skvěle se postavy zhostil v Helgelandově filmu Odplata herec Mel Gibson – obzvlášť režisérská verze, k nalezení jako „Payback – Straight Up“ je skvost svého žánru) a nyní i v komiksu. První z Parkerových příběhů totiž do podoby bublin a panelů předělal nedávno zesnulý komiksový tvůrce Darwyn Cooke.

Parker se mstí. Parker se mstí a má setsakra proč. Místo zasloužené odměny si totiž při poslední „akcičce“ odnesl akorát několik včeliček. Olověných. Vystřelených pistolí, za jejímž přívětivějším koncem stála ženská jeho života. Takovej den blbec v kostce, tedy v kulce. Každopádně však způsob, jak si zadělat na odhodlaného pomstychtivce. A právě o cestě za pomstou je Starkův/Cookův Parker: Lovec, příběh s tím vším, co máme na noiru rádi – chlapy drsné jako šmirgl, ženy krásné a zrádné a nebezpečnější, než jsou ti chlapi.

Cooke je v procesu adaptování přísný a látku přebírá velice důsledně. Samozřejmě, komiks je jiné médium než literatura a tak v jeho rukou působí Lovec jako příběh ještě více stroze, je tuhý a drsnější. Ruku v ruce s občasným odlehčením se však – bohužel – poněkud ztrácí i ta supersnadná zamilováníhodnost postavy Parkera.

Přinejmenším rovnou příběhu se pak zdá forma zpracování. Cookův styl Parkerovi sedne jako skvěle padnoucí a samozřejmě skvěle nezaplacené sako. Je retro, Cooke moc dobře chápe klasickou noirovou hru světel a stínů, barvy rozhodně neodpovídají současnému křiklavému standardu, Cooke používá černou a pouze jednu další barvu z palety těch základních. A v některých panelech vytáhne z rukávu skvělý záběr.

Jedním z důvodů, proč jsou na našem trhu komiksy s noirovou tematikou vždy událostí, je skutečnost, že jich prostě zase tolik není. Brubakerův Criminal, jasně, antropomorfní zvířátkonoir Blacksad, indiánské neo-noirové Skalpy a… A tak. Protože je každý další přírůstek do tohoto žánru v podstatě malým komiksovým zázrakem. A byť se Cookův Parker třem jmenovaným těsně nerovná, pořád těžce stojí za přečtení.

Parker: Lovec
Předloha: Richard Stark
Kresba: Darwyn Cooke
Vydal: Crew, 2016
Formát: váz. s přebalem
Počet stran: 144
Cena: 479 Kč

Kategorie: Science fiction

Literární exkurz: Nejpodivnější česká sci-fi

FantasyPlanet.cz - 21. Srpen 2016 - 13:00

Kloudně začít tento článek pro mě bylo asi tak snadné jako návštěva zubaře. Prvotinu českého autora Waltera Slova jsem měla k recenzi v tabletu už přes měsíc a stala se mojí nemesis, duchem, který mě jako zakletého redaktora pronásledoval na každém kroku a neodbytně vyžadoval mou pozornost. Bývala bych na něj nejraději pozvala exorcistu a měla klid.

Walter Slovo nám s optimismem poskytl tento svůj samonákladem vydaný e-book a čekal nejspíš jemnou vanilkovou recenzi s několika hvězdami a doporučení čtenářům jeho spisovatelského génia. To jsem nedokázala splnit – hodnotila bych totiž v záporných číslech. Thonis je všehovšudy ukázkou toho, co se stane, když mladý nadšený spisovatel prahne až příliš po tom okamžiku být „konečně vydán“ a nehodlá k sobě pustit zpětnou vazbu, dokonce ani svůj text neposkytne profesionálovi k posouzení. Dokážu si představit, že v rukou zkušeného redaktora jakéhokoliv nakladatelství by se Walter Slovo zarazil ve svém nadšení a trochu se před vypuštěním svého díla zamyslel. Jenže to neudělal a proto dnes čtete tento článek.

Thonis je svým způsobem ukázkou toho, jak by se neměla psát kniha. Abyste poznali, jak ten průšvih může zajít daleko (a případně se sami poučili, než tzv. překročíte Rubikon a půjdete jako Walter Slovo s kůží na trh), začnu největším „poser se, čtenáři“ prvkem, který se doslova rovnal kulturnímu šoku silně věřící rodiny muslimů na nudistické pláži.

V srdci Matičky Prahy 23. století leží samostát Thonis, místo, ve kterém se znovuzrodila idea a polyteistické náboženství starověkého Egypta. Šíleněji bych si budoucnost hlavního města České republiky (státu, který je mimochodem dnes, v 21. století, považován za nejateističtější zemi světa) nemohla představit. Sci-fi miluji. Ale musí aspoň trochu dávat smysl. V případě Thonisu tomu tak absolutně není. Možnost, že Čechy 23. století obnovily tisíce let mrtvou kulturu, kterou do země přinesli přistěhovalci z Egypta – země, kde se osmdesát až devadesát procent jejího současného obyvatelstva hlásí k islámu(!) – pro mě logicky nefunguje.

Jak a proč takhle pustil Walter Slovo uzdu své fantazii, to jsem se snažila zjistit na více jak šesti stech stran jeho e-booku. A po několika dnech strávených s jeho knihou mohu konstatovat, že buď:

1) Má autor velmi rád starověký Egypt a doma se mu válelo pár dětských encyklopedií na toto téma, takže rád těch nabytých znalostí využil k tvorbě své první knihy.

Nebo:

2) Na tom mají medvědí podíl hodiny strávené u prvních epizod Hvězdné brány.

Tím chci jen říct, že představa egyptských pyramid v panorámatu s Pražským hradem ve mně vzbudil rozpačitý úsměv. Nechme tuhle část raději být, jdeme dál.

W.S. je grafoman, který bohužel trpí závratným nedostatkem citu pro jazyk. Nechápu, jak člověk s tak bohatou slovní zásobou (a to nelze popřít, v jistých chvílích mě autor překvapoval – nejspíš i hodně času očividně věnoval čtení Babičky Boženy Němcové) mohl něco takového stvořit. Míchat přednáškový tón z učebnic s květnatou, spisovnou až teatrální mluvou a běžnou řečí z ulice, to není ani záměrně vtipné. Z textu přímo sálá autorova snaha zakomponovat co “nejlíbivější” slovíčka, která pak dohromady dávají naprosto nepochopitelný a stylisticky nesourodý guláš. Sotva autorovi lze uvěřit, že se tak kostrbatě vyjadřuje výkvět lidstva (můžeme v tomto případě říct ‘češstva’?) ve 23. století. Jen těžko to lze pochopit, když je lidstvo budoucnosti připojeno na SuanPchan, největší technologický boom od stvoření internetu: online implantovaný globální systém, na kterém si každý jeho uživatel může během okamžiku stáhnout vybrané balíčky znalostí nebo si třeba online zasouložit. S takovými možnostmi by přeci jen vyjadřovací schopnosti postav měly být na trochu jiné úrovni. Dejme si příklad přímé řeči jedné postavy Thonisu, knížete z Lichtenštejna:

“Majorita lidí ani neví, k jakému intimnímu splynutí dochází mezi čtenářem a knihou, když oči prolétají nad tištěným písmem. Každá kniha jinak váží, za ta staletí načichla jinými vůněmi a zažila různé zacházení, a přesto všechny knihy spojuje kouzlo romantiky mezi dvěma hmotami, masem čtenáře a vlánky papíru knihy.”
(Číst si nahlas tyhle dvě věty ve mě zanechává pocit, že potřebuji co nejrychleji v ruce držet červenou fixu a začít škrtat a škrtat…)

Abych nebyla co odstavec negativní, jeden z nápadů knihy nebyl úplně jalový. I když čtenářova hlava nechce přijmout představu budoucích Čechů v bederních rouškách a s velkými černými parukami, v autorově vizi budoucnosti zaznamenáte pár světlých okamžiků – např. využití internetu a propojení člověka s technologií. Autorovy jazykové schopnosti ale všechno hatí stránku po stránce. Splétá dohromady naprosto nemožná přirovnání, metafory a popisy – a ty bez zjevného záměru tentokrát přivádí čtenáře k smíchu. Ze začátku jsem si pár částí textu, ze kterých mi rozum zůstával stát, ukládala. A pak po cca 130. stránce tohle moje předsevzetí muselo padnout, protože mačkat printscreen u každé nově načaté strany mi už přišlo zbytečné. Tedy schválně, pár ukázek:

Teje navenek zůstává klidná jako nezčeřená zvětralá minerálka, ale pod hladinou probíhá populační exploze bakterií, které mají ambici uštvat a zabít všechno zdravé.
(Ještě nikdy jsem nečetla, že by někdo byl “klidný” jako “zvětralá minerálka”… Člověk se každý den učí něčemu novému.)

Nefertitina štíhlá postava s prsy velikosti 55F má na staroegyptský outfit nezvykle světlou pokožku…
(Tohle je skutečně první popis dcery hlavního hrdiny. To abyste hned pochopili, že má objemný hrudník. Pro jistotu tenhle fakt autor vystihl rovnou v mírách, aby nedošlo k nedorozumění.)

“Elektronické knihy obracíme myšlenkou, myšlenkou rozhodujeme, co budeme číst, jenomže elektronická kniha nenahradí knihu podmanivě kyprých tvarů.”
(Další ukázka přímé řeči, kde se v jediné větě opakuje hned několik slov. Jen knihomolové dokáží ocenit pořádně macatou knihu!)

“Dávno před érou SuanPchanu se lidé vymezovali vůči ostatním způsobem vyjadřování a ti inteligentnější měli vždycky přece jen lepší vyjadřovací schopnosti s bohatší slovní zásobou.”
(V kontextu toho, jak kostrbatě se na každé stránce Thonisu Walterovy postavy vyjadřují, je tenhle kousek obzvlášť vtipný.)

Bylo jí jedno, co bude se starou paní. Emöke je takříkajíc politička se silným asociálním uvědoměním.
(„Sociální uvědomění“ je uvědomění si společenských a skupinových vztahů, jak by vám napověděl internet. Naopak „asociální“ znamená nespolečenský, neschopný se přizpůsobit požadavkům většinové společnosti. V téhle krátké ukázce se autor pokusil o ironii či rovnou sarkasmus. A všehovšudy stačilo jediné písmenko, aby ve čtenáři opět vyvolal pocit, že kolem sebe rozhazuje líbivá slova – ale jejich význam mu uniká.)

Nebudu popírat, že detektivní příběh měl ze začátku celkem potenciál, zároveň ale autor nezvládl rozjet samotný děj. Když žádné napětí, nebo aspoň slabý záchvěv zájmu o postavy, necítíte ani na 130. straně textu, je tento nedostatek už celkem znát. Příběhu chybí tempo, dramatická křivka; namísto toho se dočkáte opakujících se přednášek o světě 23. století (nejlépe z úst samotných postav, které díky bolestivě strojené řeči působí plasticky a neživě), nebo egyptologických údajů, které si každý může vyčíst z Wikipedie. Kniha často překračuje hranici, kdy téměř záměrně ze svých čtenářů dělá pitomce a vše jim znovu a znovu vypráví a vysvětluje.

Dokážu si živě představit, co by se stalo, kdyby Walter Slovo před vydáním Thonisu stáhl pomyslně půlky a šel se svým textem na trh. Smlouvy a poplácání po zádech od nakladatele by se asi jen tak napoprvé nedočkal – ale možná by jeden z redaktorů třeba pocítil, že kdesi v Thonisu leží spisovatelský potenciál. Pak si umím představit, že by následovalo dlouhé (a to velmi dlouhé) období práce, než vznikne kloudná kniha… která bude naprosto jiným dílem než ten Thonis, o kterém jsme se tu doteď bavili. Není to o tom mít co nejdřív v knihkupectvích a na internetu hromady vydaných titulů s vaším jménem. Na co autor nejspíš zapomněl, je, že by měl chtít napsat knihu, kterou by si jako čtenář sám rád přečetl. A to s čistým svědomím o Thonisu nemůže tvrdit.

Bez sebereflexe Walter Slovo a i další podobně nadšení spisovatelé zůstanou jen nepochopenými psavci, kteří chtěli prorazit z prostoru blogu mezi “seriózní” autory pomocí samonákladu. Je škoda, že začal svou cestu právě tahle. Doufejme, že si z toho on, ale i případný jiný bující talent, vezme do budoucna poučení.

Walter Slovo: Thonis
Formát: e-book
Dostupné na: https://walterslovo.com/

Kategorie: Science fiction

Kladivo na čaroděje: Bůh strachu

FantasyPlanet.cz - 21. Srpen 2016 - 10:00

Po Praze někdo rozeslal kousky magického artefaktu dost mocného na to, aby po něm pásly všechny frakce v okolí. Felixova parta je sice tentokrát do dění zatažena úplně nevinně, ale není jí to nic platné – ne když si půlka města udělala z Klaudie cvičný terč a místo posil se objeví jen Felixův starý kamarád z dob, na které je lepší nemyslet. Z úspěšného pokusu poštvat všechny proti všem se navíc rychle stává průšvih katastrofálních rozměrů, když se ukáže, že zmíněný artefakt by mohl v nelidských rukou ošklivě zamávat s realitou. Nikoho už snad ani nepřekvapuje, že jediný, kdo s tím může něco udělat, je Felix Jonáš a spol. – jenže na to by se museli aspoň na chvíli přestat hádat.

Bůh strachu by snadno mohl být klišé příběhem o záchraně dámy v nesnázích, kdyby tou dámou nebyla Klaudie a jejími zachránci Felix, Vincenc, Walter a jejich zraněná hrdost. Místo toho je příběhem o magickém haraburdí, dámě, která už má čekání na záchranu plné zuby, a o (nedostatku) strachu a k čemu člověka vede. Kromě hlavní čtveřice se navíc vracejí některé postavy, o kterých už jsme nějakou dobu neslyšeli a které jenom přispívají k všeobecnému chaosu. Chaos je to ovšem zábavný a autorem výborně ukočírovaný.

Protože jdou po artefaktu opravdu všichni, čekají nás také první vážnější konflikty mezi hlavními hráči série, které pro některé zúčastněné končí – mírně řečeno – poněkud nešťastně. Prostě když se kácí status quo, padají hlavy. A končetiny. A jiné kousky. Tahle rovina děje je o něco zajímavější než Felixovo hledání (v tomto pořadí) odpovědí a Klaudie, nejen kvůli tomu, že se v ní odehrává všeobecná destrukce na o trochu větší škále, ale především proto, že si čtenář nemůže být jistý vůbec ničím. A za to patří Janu Hlávkovi i scénáristům série palec nahoru.

Nejčerstvější posila v autorském týmu Kladiva si vůbec vede nadmíru dobře. Děj má rychlý spád a nikdo se s nikým moc nepárá – a přesto je tu stále prvek tajemného nového záporáka a jeho tikající magické kalamity, který vede Felixe nejen na obvyklou honičku Prahou, ale tentokrát dokonce i do knihovny. Všeobecný konflikt se navíc týká i Felixovy party, což je vítané zpestření a další rozvinutí už dříve nakousnutých půtek a motivací – bez přehánění lze říci, že většinu dobře známých postav uvidíme aspoň na moment v novém světle. Styl je odlehčený v duchu nejlepších dílů série, a tak dojde i na nejrůznější perličky, drzé hlášky, bezostyšné vychloubání a dokonce i na draka. Co víc si přát?

Série Kladivo na čaroděje je na české scéně něco jako malé zjevení, a to hlavně proto, že si i nadále udržuje vysokou kvalitu jednotlivých dílů. Platí to i o Bohu strachu, který plní svou funkci posledních příprav před velkým finále na jedničku a zároveň zvládá servírovat i chutný uzavřený příběh, který opět poodhaluje něco o fungování magie a jiného nadpřirozeného svinstva. A jestli se u nejnovějšího dílu nebudete bát, je to možná proto, že kolem obchází bůh…

Jan Hlávka: Bůh strachu (Kladivo na čaroděje 11)
Vydala: Epocha, 2016 (příloha časopisu Pevnost 08/2016)
Počet stran: 192
Cena: 159 Kč (s Pevností) / 179 Kč (samostatně na stránkách nakladatele)

Kategorie: Science fiction

Seriálové novinky (2.)

FantasyPlanet.cz - 20. Srpen 2016 - 7:00

Star Trek (Discovery)

Před padesáti lety na Zemi sestoupil bůh a seslal nám požehnání. Tedy, ono to nebylo úplně před padesáti lety, protože první, byť neúspěšný pilot pod názvem Klec se objevil již v roce 1964. A také nešlo o boha, nýbrž „jen“ o Gena Roddenberryho s božskými schopnostmi a imaginací. A nejspíš nesestoupil, jen přijel naprosto obyčejným autem. Ten zbytek je ovšem čirá pravda. Star Trek je totiž požehnáním a scifista, který si před spaním nezopakuje názvy nejlepších epizod, je houby scifistou. To Star Trek prorazil žánru science-fiction cestu k širšímu publiku, to jeho fanoušci nás naučili, že televizní zábava nemusí skončit jen u pasivního sledování, to jeho scénáristé nám dodnes i přes všechny Terminátory, Matrixy a Gattacy ukazují, že by naše budoucnost mohla být zářná a plná skvělých věcí. Takže slavte, protože je co slavit!

Abychom tu ale jen neplácali do větru, podívejme se na nový seriál – Star Trek: Discovery. Na svědomí ho bude mít Bryan Fuller, který ve světě ST není žádným nováčkem. Krom dvou epizod k DS9 napsal a produkoval přes 80 epizod pro Voyager a moc dobře tedy ví, co ST potřebuje. Dějově by se měl ST: Discovery přiklánět spíše k původní časové linii a bude se odehrávat deset let před kapitánem Kirkem. Vyplní tak mezeru mezi původní sérií a jejím nepříliš vydařeným prequelem Enterprise. Nejvyšším velícím důstojníkem by měla být žena a v posádce se bude rovněž nacházet postava s menšinovou sexuální orientací. Doufejme, že oba dostanou do vínku víc než jen pokus splnit kvóty a zalíbit se bojovníkům za práva menšin. To ostatně zjistíme již v lednu roku 2017, kdy se odvysílá první epizoda.

 

Divoké karty

Společnost Universal Cable Production odkoupila práva na Divoké karty, jejichž vznik má na svědomí současný král fantastiky G.R.R. Martin. Jde o sérii antologií, v nichž pod rukama mnoha proslulých autorů vzniká nová alternativní Země. Krátce po druhé světové válce lidstvo zdecimoval mimozemský virus. Ten zabil 90 % populace a zbytek buď znetvořil, nebo obdařil nadpřirozenými silami. Které z povídek budou pro seriál využity, se ještě neví. Vlastně se neví skoro nic. Jen se dá vzhledem k současnému vlastníku práv odhadnout, že výsledný seriál vypustí do světa buď stanice Syfy, nebo The USA Network.

 

Life Is Strange

Legendary Entertainment oznámila, že odkoupila práva na Life Is Strange a hodlá z něj udělat seriál. A to je opět asi tak všechno, co se v současné době ví. Pokud vám název nic neříká, pak vězte, že jde o velmi kladně hodnocenou hru z roku 2015, kterou vydal Square Enix. Příběh adventury se točí kolem studentky fotografie Maxine Caulfieldové, která jednoho krásného dne objeví, že dokáže vrátit čas a měnit běh událostí. Snaží se proto využít svých schopností, aby zabránila zničení města silnou bouří, přičemž se musí vyrovnávat s tzv. motýlím efektem, který každý její sebemenší zásah přetvoří v radikální změny v časové linii. Pokud vás motiv zaujal a nechce se vám čekat, jak dopadne seriál, zkuste si zahrát hru. Minimálně na Steamu by teď měla být první kapitola z pěti zdarma ke stažení.

 

Van Helsing

Poslední dobou často opakovaná stanice Syfy na nás chystá další várku upírů. Podle všeho se ale nebudou ani třpytit, ani se tulit. Právě naopak. V blízké budoucnosti se jim podaří ovládnout svět a dostat lidstvo pod vražednou a děsivou nadvládu. Na scénu však nastupuje Vanessa Helsingová (Kelly Overtononá), dědička legendárního rodu upírobijců, která by mohla nerovný boj zvrátit ve prospěch lidstva. Premiéra první epizody nás čeká 23.září.

 

Program pro přeživší

Chuck Palahniuk u nás není neznámým autorem, a proto se zcela jistě najdou fanoušci, které potěší nejnovější zprávy. Sám autor potvrdil, že se jeho kniha Program pro přeživší dočká seriálové podoby. Na scénáři první řady prý pracuje Jim Uhls, který měl na svědomí i scénář dnes již kultovního Klubu rváčů. Více v současné době prý ale prozradit nemůže.

Další jeho kniha – Ukolébavka – by se pak mohla dočkat filmové podoby. Minimálně na ni běží KickStarter projekt, v němž nedávno vybrali přes 400 000 dolarů.

Pan Mercedes

Stephen King se vrací na televizní obrazovky a s ním přichází Pan Mercedes. Thrillerový příběh o vysloužilém detektivu Billu Hodgesovi, který se na vlastní pěst snaží dopadnout duševně nemocného vraha, jenž ho sám kontaktoval, by měl mít premiéru v roce 2018 a půjde o uzavřených deset epizod. Na pozici výkonných producentů jsou David E. Kelley (Ally McBealová) a Jack Bender (Pod kupolí), přičemž by se minimálně u pilotní epizody měli postarat také o scénář a režii. Obsazení hlavních rolí se ovšem potýká s obtížemi. V roli detektiva Hodgese se objeví Brendan Gleeson, ovšem kdo mu bude protivníkem, to se zatím neví. Původně role psychopatického vraha připadla Antonu Yelchinovi. Ten ovšem letos tragicky zahynul při autonehodě a nad postavou se tak vznáší otazník.

 

Červený trpaslík

Posádka lodi Červený trpaslík jistě patří mezi legendy a těžko dnes najít někoho, kdo by o nich alespoň neslyšel. Na každém už ovšem je, aby posoudil, zdali vytrvalá snaha přivést seriál zpět mezi živé stojí za to. V každém případě se tak děje a 22. září bude do světa vypuštěna první ze šesti epizod jedenácté série, přičemž už teď je jisté, že následujícího roku nás čeká stejně dlouhá dvanáctá řada. Takže nachystejte uzenáče, Rimsy a Listy jsou na snídani zpátky!

 

Hra o trůny

Poslední dvě řady seriálu jsou před námi a většina z nás nejspíš s napětím očekává návrat série na televizní obrazovky. Jenže divák míní a produkce mění. David Benioff a Dan Weiss oznámili, že se celé natáčení posouvá a tím se zpozdí i obvyklá dubnová premiéra. Důvod je prostý. Po šesti sezónách konečně přichází zima a slunečné letní počasí proto není podle představ tvůrců. Raději by prý něco zamračenějšího a šedivějšího i pro jinak slunné lokality. Tak snad výsledek bude stát za čekání.

Krom toho se také potvrdilo, že zkrácená osmá sezóna bude poslední. ALE! Už teď se mluví o tom, že se HBO nebrání nějakému tomu spin-offu. Takže je dost dobře možné, že konec Hry o trůny vlastně nebude konec a že se na úspěšném titulu bude i nadále pracovat. Prozatím je ovšem veškerá pozornost upřená na základní sérii.

The Living and the Dead

Britská mini-série z produkce BBC rozhodně nepatří mezi seriály, které bystě měli ignorovat. Příběh pokrokových manželů Applebyových, kteří na viktoriánský venkov přináší moderní technologie a postupy a kteří se nakonec budou muset vypořádat s invazí duchů a vlastními problémy, měl možná pomalý začátek, ale také spoustu skvělých nápadů a nakonec i ještě lepší vygradování. Bohužel (nebo bohudík?) se však nedočká druhé řady. BBC chce dát prostor jiným sériím a přinášet tak fanouškům stále nové nápady. Byť utnutí dalšího dobrého seriálu trochu zamrzí, nedá se popřít, že poslední, co svět potřebuje, je další nekonečná story natahovaná ad absurdum. Uvidíme, s čím přijdou příště.

Kategorie: Science fiction

Zámek a klíč v prodeji jako komplet

FantasyPlanet.cz - 19. Srpen 2016 - 11:03

Příběh rodiny Zámkových, která se po tragické smrti otce stěhuje na záhadnou usedlost Klíčov, se k českým čtenářům poprvé dostal už v roce 2011. Od třetího dílu začalo Comics Centrum vydávat sérii v edici “Na přání”, tedy na základě předplatitelských objednávek.

Dnes již komiksová klasika vyvolala mimořádný a stabilní čtenářský zájem. Díky tomu v těchto dnech vychází celá série a je možné ji zakoupit jako komplet. Navíc se i skalní fanoušci, kteří jsou se sérií Zámek a klíč dobře obeznámeni, mohou na aktuální vydání těšit jako na novinku. Právě vycházející knihy (konkrétně první a třetí díl) nechal nakladatel s ohledem na kontext celého díla upravit a opatřil ho upraveným překladem.

Autorem reálně vykreslených postav oscilujících mezi fantazijním s reálným světem je Joe Hill, syn slavného autora hororů Stephena Kinga. Pod svým pseudonymem se americký autor skrýval jen do chvíle, kdy začal pracovat na scénáři ke komiksu Zámek a klíč. Jeho výrazný styl i úspěch příběhu Hillovu identitu odhalil. „Hillův talent je nesporný, v nápadech a představivosti se směle vyrovná svému otci, a to potvrzuje právě v tomto komiksu, který vychází od roku 2008 a až v roce 2014 vyšel v USA jeho poslední sešit. Při pročtení celé série je vidět, že celý děj byl od začátku přesně rozmyšlen a právě proto si komiks získal takovou přízeň čtenářů i komiksových odborníků. O tom svědčí i pravidelné nominace na ceny Eisner Awards a British Fantasy Award,“ vysvětluje šéfredaktor vydavatelství Comics Centrum Václav Dort.

Kresby se zvláštně, dětsky naivním nádechem jsou dílem chilského výtvarníka Gabriela Rodrigueze. Práce na sérii byla jeho první velkou příležitostí, kterou beze zbytku využil. Jeho výtvarné zpracování vytváří perfektní kontrast s temným dějem. Hra s výtvarnými detaily ale znamenala zvýšené nároky na českého vydavatele: „Například s druhým dílem Zámku a klíče jsme si dost vyhráli. Komiks totiž obsahuje velké množství nápisů přímo v obrázcích, které bylo třeba počeštit. Nejtěžší bylo převést do češtiny postavu strachu, která je oblečená do novin, na kterých se mění katastrofické bulvární zprávy. Je tedy v každém obrázku jiná, takže úprava zabrala dost času,“ vysvětluje Václav Dort.

Promyšlený koncept s jasným závěrem ovšem mohl být zároveň důvodem, proč z komiksu Zámek a klíč nakonec nevznikl televizní seriál, o který měla zájem známá televizní stanice FOX. Ta nechala vyrobit pouze pilotní díl, jehož scénář napsali tvůrci Ztracených Alex Kurtzman a Roberto Orci a který produkoval Steven Spielberg.

Překladu se jako u mnoha knih z Comics Centra opět ujal Jan Kantůrek, který je mezi komiksovými čtenáři známý překlady knih o barbaru Conanovi, Hellboyovi, komiksů z prostředí Ú.P.V.O. nebo Zeměplochy Terryho Pratchetta.

 

Joe Hill

Joe Hill, vlastním jménem Joseph Hillstorm King (1972) je slavným synem slavného otce Stephana Kinga. Jeho první knihou byla úspěšná sbírka „20th Century Ghosts“ (česky vyšla jako „Bobby Conroy vstává z mrtvých“). Je držitelem řady cen, mj. British Fantasy Award, Bram Stoker Award, dostal i Cenu Williama L. Crawforda pro autory fantasy nebo třeba World Fantasy Award za nejlepší povídku roku. Comics Centrum nedávno vydalo pod názvem „Plášť: Edice Deluxe“ Hillův stejnojmenný komiks, včetně původní povídky.

  • Joe Hill (scénář) a Gabriel Rodriguez (kresba): Zámek a klíč
  • z anglického originálu „Locke & Key“ přeložil Jan Kantůrek
  • v roce 2016 vydává nakladatelství Comics Centrum
  • každý svazek série má vazbu s pevným přebalem a parciálním lakem
  • 6 dílů, 1008 barevných stran
  • cena setu je 2 599 Kč
  • nakladatel doporučuje pro čtenářskou kategorii 15+
  • více na stránkách Comics Centra
Kategorie: Science fiction

Starý obraz skrývá smrtící tajemství

FantasyPlanet.cz - 18. Srpen 2016 - 6:10

Právník? Opravdu?

Gregg Loomis začíná příběh knihy opravdovou bombou, tedy lépe řečeno výbuchem. Během něj zemře sestra hlavního hrdiny, Langforda Reillyho. Zdá se, že stopy vedou k reprodukci obrazu, který si zakoupila nedlouho před nešťastnou událostí. Lang se do případu zakousne jako buldok, a zanedlouho se ocitá v ohrožení života i on sám. Obraz totiž obsahuje latinský nápis, který může odhalit léta střežené tajemství, a někdo má zájem o to, aby nebylo objeveno. Za jakoukoliv cenu.

Zajímavě pojatá je hlavní postava: Lang Reilly je totiž právník. Ale rozhodně se nejedná o žádnou kopu sádla tyjící z peněz nebohých klientů. Jak postupně vyplouvá na povrch, má tento chlapík za sebou minulost v tajné službě, i když mnoho z této minulosti již odvál čas. Stále má však spoustu kontaktů a dokáže si poradit v mnoha těžkých situacích. Po většinu knihy má ale Lang jen jedinou možnost – utíkat a skrývat se. Šlápl totiž na kuří oko někomu, kdo má proklatě dlouhé prsty a nemusí šetřit lidmi ani penězi.

Sympatické je, že autor nevybavil hlavního hrdinu žádnými supermoderními technologiemi ani rameny širokými jako skříň v kombinaci se znalostí všech myslitelných technik zabíjení. Je to prostě relativně obyčejný stárnoucí chlapík, jehož největší zbraní je jeho mozek a jeho přátelé.

Zase ti templáři

Aby byl příběh pro čtenáře atraktivnější, je třeba do něj přidat to pravé koření. V tomto případě je to (nečekaně) celosvětová konspirace zosnovaná dávno zaniklým templářským řádem, které se hlavní hrdina snaží přijít na kloub ze střípků faktů a indicií. Stopy vedou do Itálie, Anglie i Francie, což není pro amerického právníka zrovna výhra, ale stejně již není cesty zpět. Naštěstí se k jeho putování přidá stará známá z dob „agentování“, atraktivní Gurt. Přeci jen, ve dvou se čelí zbytku světa podstatně lépe.

A když už jsme u těch templářů: děj knihy je proložen a zajímavě doplněn kapitolami ze spisu zachycujícího příběh mladého muže, který vstoupí do templářského řádu a stane se součástí jeho vzestupu i zániku. Zpočátku čtenář sice nepochopí účel tohoto textu, ale v pozdější fázi knihy se obě dějové linie protnou a výborně doplní.

Staré (dobré) časy

Loomis se po celou dobu vyprávění snaží držet příběh v reálné rovině; a až na pár drobností se mu to úspěšně daří. Současný čtenář ovšem narazí na mnohá ale. Je třeba říci, že v Čechách vychází Případ Pegasus oproti originálu z roku 2005 se zpožděním, což by mohlo mnohé vysvětlit, ale přesto: cožpak v roce 2005 neexistoval mobil s fotoaparátem? Cožpak nebylo možné použít místo papírových slovníků internetový překladač? Těch otázek by určitě bylo více, ale rozhodně si uvědomíte, jak doba pokročila, a ze stránek na vás dýchne nostalgie a technologická zatuchlina.

Druhá, do očí bijící, vada na kráse je, promiňte mi ten výraz, idiocie všemocné templářské organizace. Díky technice dokáže Langa vypátrat během chvíle, ale stejně není schopná odpravit jednoho jediného chlapa, přestože má mnoho fanatických stoupenců neváhajících položit za ni život? Ale no tak!

A do třetice: mnozí čtenáři budou zklamáni finále knihy. Krůček po krůčku se zarputilý hlavní hrdina prokousává k finálnímu řešení. Vyvrcholení však není tak bombastické, jak by mnozí očekávali; je spíše komorního ražení a do knihy zakomponované „tak nějak mimochodem“. Rozhodně ne nezvládnuté nebo odbyté, jen je prostě příliš obyčejné, aby bylo třeskutě působivé.

V konečném účtování je Případ Pegasus dobrým a svižným thrillerem s uvěřitelným hlavním hrdinou. Má sice několik zarážejících momentů, ale ve víru svižné honby za vyřešením záhady si mnohdy tyto věci ani neuvědomíte. A vzhledem k tomu, že tento žánr je v posledních letech dost na ústupu, přichází Mystery Press s touto knihou docela vhod.

Gregg Loomis: Případ Pegasus (Lang Reilly I.)
Vydal: Mystery Press, 2016
Překlad: Leona Malčíková
Obálka: Tomáš Hýbler
Počet stran: 304
Cena: 299 Kč

Kategorie: Science fiction

Když je poslední nadějí beznadějná vesmírná loď

FantasyPlanet.cz - 17. Srpen 2016 - 7:41

Cesta vesmírného Vlka

Kapitán Jackson Wolfe je ztracená existence. Velí vesmírné lodi Modrý kabát, která je v době míru z obávaného, zbraněmi ověšeného torpédoborce proměněna na stěží udržovanou hromadu vesmírného šrotu. Vládní škrty navíc zredukovaly zbraňové systémy na minimum – tak dlouho nebyly užívány, až naprosto ztratily význam. Posádku tvoří (až na pár světlých výjimek) lidé nevalné pověsti, neschopní flákači nebo protekční synci, kteří se nikde jinde se svými (ne)schopnostmi nedokázali upíchnout. A aby toho nebylo málo – Wolfova nadřízená po něm dupe s vehemencí slona v porcelánu, což rozhodně ke zlepšení reputace nevede. Není divu, že kapitán si sem tam rád přihne.

Prořídlá flotila bojových lodí, známá též pod názvem Černá flotila, není zrovna v ideální formě, a Modrý kabát se má vydat na svoji poslední cestu vstříc vyřazení. K údivu všech členů posádky však v odlehlé soustavě narazí namísto čilého života na absenci jakýchkoliv signálů a komunikace. Aby přišli celé věci na kloub, vyšlou průzkumnou výpravu na povrch planety nevykazující známky života. Netrvá dlouho a Modrý kabát zjistí, co za vyřazením komunikačních systémů stojí. A rozhodně to nebude setkání, které si členové posádky s radostí zapíšou do deníčku!

Fabulovat a balancovat

Sci-fi o vesmírných lodích a střetech s mimozemskými inteligencemi již nenabízí mnoho prostoru k originalitě, a Joshua Dalzelle ve Vesmírné lodi rozhodně touto ingrediencí nehýří. Netvrdím, že originální nápady nás v dalších dílech série nečekají, ale v první části série Černá flotila vsadil autor na lehce klišovité organické mimozemské lodě – tedy, alespoň to tak vypadá, protože v průběhu knihy se nepodaří získat jistotu, že tomu tak doopravdy je.

Ostatní atributy však dopadly na výbornou. Předně je zajímavé zasazení do situace, kdy Modrý kabát má díky redukci zbraňových systémů proti nepřátelům minimální šanci. Dalzelle dokázal výborně vybalancovat nezbytné technologické popisy různých částí lodi s akční složkou. Děj neztrácí svižnost a spád a domácí kutilové stavící si po nocích tajně ve sklepě mezihvězdnou kocábku také nepřijdou o pár inspirativních technologií.

Podobně dobře si autor vedl i při práci s postavami. Kapitán Wolfe není zas tak beznadějný, jak by se mohlo zdát, navíc má k ruce schopnou výkonnou důstojnici a palubního inženýra; a tajné eso v rukávu. Na vesmírné lodi se samozřejmě pohybuje spousta dalších osob – i tady se podařilo naservírovat čtenářům přesně takový počet, aby byli schopni se v postavách po celou dobu bez problému orientovat. Některé navíc mají své vlastní zajímavé „minipříběhy“.

Jen drobná poznámka k překladu: vím, že je těžké podobné věci vyvážit, ale počeštění názvu lodi působí jaksi nepatřičně, bije do očí. A s přihlédnutím k tomu, že některé názvy lodí zůstaly v originálním znění…

Pokud jste přečetli alespoň jednu dvě knihy podobného ražení, rozhodně by vám nedělalo problém vymyslet podobný příběh, jaký nabízí Vesmírná loď. Na druhou stranu by bylo hloupé odsoudit celou sérii na základě prvního dílu, který slouží opravdu pouze k rozehřátí a nalákání čtenářů. Nedojde totiž k žádnému zásadnímu střetu ani skandálním odhalením. I přesto potěší čtivé zpracování, zajímavé typy postav s propracovanými charaktery a autorův strhující vypravěčský styl. A proto neváhejte a přijměte pozvání k letu vesmírem okořeněnému potyčkou s mimozemšťany!

Joshua Dalzelle: Válečná loď (Černá flotila I.)
Vydal: Fantom Print, 2016
Překlad: Jakub Mařík
Obálka: Adam Burn
Počet stran: 256
Cena: 259 Kč

Hodnocení: 65 %
Kategorie: Science fiction

Batman: Temné město

FantasyPlanet.cz - 16. Srpen 2016 - 12:00

Už jste někdy slyšeli či četli, že Christopher Nolan a Scott Snyder jsou tím nejlepším, co se Batmanovi ve 21. století stalo? Zatímco první výrazně resuscitoval jeho pověst ve světě celuloidového pásu a stříbrných pláten, ten druhý ukázal, jakým způsobem může „nový Batman“ fungovat v komiksu.

Nemůže být sporu o tom, že Scott Snyder patří mezi nejobdivovanější komiksové scénáristy současnosti – a rozhodně je „králem New 52“, tedy tím nejlepším, který se zhostil svého dílu práce na DC restartu, mnohými fanoušky spíše zatracovaném. Alespoň Batmanova část se však bez debat zdařila. Snyderův přístup si získal plejády fanoušků především v „Sovím“ příběhu, rozhodně obstál také v knize Smrt rodiny, po níž následovala jeho varianta netopýrákova restartu – ukázka toho, jak že to vlastně populární temný vigilant začínal.

Na to, že příštím Batmanovým případem bude rozplétání hádanek Edwarda Nigmy, poukazovala už poslední kniha. Ovšem rozsah tohoto zapletence jsme rozhodně nemohli očekávat – Nigma se skutečně připravil více než dobře a netopýrka čeká velice těžká zkouška, která ho takřka zlomí; Snyder to Batmanovi rozhodně nedělá lehké. A samozřejmě zkouška plná otázek a hádanek.

Než se však postaví Hádankáři, musí Temný rytíř vyřešit případ série záhadných vražd, jejichž oběti jsou těžce znetvořené – prošpikované vlastními kostmi. Především v této části se ilustrátor Greg Capullo jaksepatří vyřádil, za smrti odpovědný padouch Doktor Smrt a jeho oběti jsou opravdu bizarní hnusáci k pokoukání. Teprve poté přichází na řadu sám Riddler, v příběhu, ve kterém si Snyder trochu vypůjčuje od Nolanova filmu Temný rytíř povstal a sráží Gotham na kolena. Jen s jiným padouchem v epicentru dění.

To bychom rozhodně mohli považovat i za odkaz či poctu, takových je totiž v komiksu mnohem více. Některé skrytější, jiné očividnější – například narážka na kultovní Návrat temného rytíře Franka Millera.

Vedlejším motivem, který se proplétá oběma příběhy (mimochodem, Temné město je se svými 256 stranami milý cvalík), je pak budování důvěry a přátelství mezi Batmanem/Waynem a Jimem Gordonem, který také dostal novou historii. A pak samozřejmé hledání toho, co vlastně znamená být Batmanem.

Rok nula, a tedy i Temné město, sice nedosahuje kvalit Sovího diptychu nebo Smrti rodiny, ale stále patří v současném superhrdinském komiksu mezi to nejlepší.

Batman: Rok nula – Temné město
Scénář: Scott Snyder
Kresba: Greg Capullo
Počet stran: 256
Cena: 599 Kč (brož.)/799 Kč (váz.)

Kategorie: Science fiction

Ovce: Boj o pastviny čili Jste chytrá ovce?

FantasyPlanet.cz - 16. Srpen 2016 - 10:10

Ono rozeběhnout se po travnaté pláni, nechat vítr, aby vám čechral vlasy – tedy lokýnky vlny -, a zastavit se tam, kde je tráva nějšťavnatější, je sice krásná představa, ale jen s obtížemi realizovatelná. Ovcí ve stádu je moc, stád je moc, a když konečně pochopíte, že nejlepší to vlastně bylo tam, odkud jste vyšli, tak už dávno si na „vašich“ sedmikráskách pochutnává úplně cizí beran.

Od ovce k ovci

Hráli jste někdy Ovce a vlka na šachovnici? Pokud ano, pak vězte, že dnes recenzovaná hra jsou takové Ovce a vlk bez vlka, ale zato na šestiúhelníkových polích. Pokud ne, nic se neděje, žádný handicap se nekoná.

Pastvinu si hráči složí sami, z předpřipravených destiček tvořených vždy čtyřmi spojenými hexy. Na tuto louku pak umístí svoje stádo – sloupeček ovcí ve své barvě. A pak už se mohou jeden po druhém rozeběhnout – sejmout libovolné množství ovcí tak, aby alespoň jeden žeton vždy zůstal na původním políčku, a táhnout jakýmkoliv přímým směrem až ke kraji pastviny nebo k hexu, na kterém už nějaká ovce přežvykuje. (Ovce nejsou klokani, aby se přeskakovaly.)

V tom, že se nesmíte zastavit, kde chcete, ale pouze na tom nejzazším možném políčku, je celý vtip. Odříznutí soupeře není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, a když už se to povede, tak často ke svému překvapení a vzteku zjistíte, že sousedovy ovce si na vymezené ploše lebedí a postupně se rozlézají každá na jeden hex, zatímco vy jste zašpérovali sami sebe na věčné časy.

Kdo obsadí nejvíc políček, vyhrál a ostatní mu musí po zbytek večera rozčesávat vlnu.

K boji o pastviny vždy připraven

Boj o pastviny lehce, lehoulince připomíná dámu. Zdánlivě jednoduchý, ale nutící vás přemýšlet, protože zůstane-li vám na konci deset ovcí na sobě, je to sice slušný artistický výkon, ale kromě té úplně vespod se ostatní moc nenažerou. Variabilní herní plán i počáteční pozice navíc v podstatě vylučují vytvoření zaběhaných postupů, kterými by vás protivník mohl opakovaně porážet, jak to kdysi ve zmíněné dámě činila s oblibou moje takřka rodná matka. (Ovšem připouštím, že díky tomu nejsem v Ovcích ani zdaleka poslední z redakce.)

Ovce jsou prostě hezká, rychlá, jednoduchá hra, s jedním mínusem. Všechny dílky pastvin jsou mírně prohnuté a při hře se proto jemně pohupují jako povrch rašeliniště. (Na vině bude patrně malá výrobní vada, protože naše redakce už dávno nesídlí v plesnivých kasematech hradu Špilberka, ale má útulnou, suchou a pohodlnou místnost, ve které se na směny můžeme i posadit.) Na druhou stranu je vše připraveno už před první hrou – pastviny není nutné vylamovat z kartonové matrice a bytelné žetony ovcí udrží důmyslné úchyty na místě, ať už budete škatuli naklánět jakkoliv.

Ovce: Boj o pastviny
Autor: Francesco Rotta
Vydal: REXhry
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 7+
Doba hry: 15 min.
Cena: 599 Kč

Kategorie: Science fiction

Star Trek: Do blízkého neznáma (recenze)

FantasyPlanet.cz - 15. Srpen 2016 - 7:00

Nový Star Trek nám u příležitosti 50. výročí série už v titulku slibuje cestu do neznáma, ale ve skutečnosti dějově kopíruje šablonu, kterou už jsme viděli tisíckrát: posádka Enterprise je v polovině své pětileté mise, když si vybírá dovolenou na jedné z federačních vesmírných základen, odpočinek ale nemá dlouhého trvání – Kirk a jeho tým jsou vysláni na záchrannou misi, která končí bojem a ztroskotáním lodi na neprozkoumané planetě. Opěšalí a roztroušení důstojníci si proto musí poradit s planetou, neznámým nepřítelem a sebou samými, aby mohli zachránit jak zbytek posádky, tak federační civilisty na blízké vesmírné stanici. Potud nic objevného.

Těžiště filmu však neleží v lineárním příběhu, ale v myriádě detailů, kterou ho tvůrci obohatili. Jako první se nabízí detaily grafické – vizuální stránka je parádní, i když aspoň na pohled ne tak vymazlená jako třeba u Sebevražedného oddílu, hlavního letního kinorivala. Když pomineme občasný úlet v CGI, čekají nás krásné lokace na neznámé planetě a ještě krásnější vesmírné bitvy (ty nelze popsat jinak než jako vysokooktanové – že měl snímek v rukou Justin Lin, to se opravdu nezapře), které v divácích z řad hráčů nejspíš vyvolají neodbytné nutkání jít dát přes hubu Reaperům nebo něčemu podobnému.

Tou hlavní změnou oproti předchozím dvěma filmům je ale humor a přístup k postavám. Už první „nový“ Star Trek se snažil odlehčovat situaci a podat postavy aspoň trochu neotřele, ale často se to nedařilo – vtipy drhly a hlavní hrdinové padali tak hluboko do typických škatulek, že je skoro nebylo vidět. Do neznáma k tomuhle aspektu přistupuje jinak. Místo snahy vyprofilovat každou postavu zvlášť se film víc soustředí na vzájemné vztahy a špičkování, a to mezi méně obvyklými dvojicemi tak, jak spolu skončily po ztroskotání – např. úderná jednotka Kirk a Čekov – nebo naopak léty prověřeným kombem typu Spock+McCoy. Postavy se navíc pro jednou chovají inteligentně, spolupracují a každý přispívá znalostmi ze své specializace, skoro jako opravdový tým. Díky tomu všemu tak ani nezbývá čas na obvyklé „morální momenty“, v nichž velkofilmy tak rády ukazují křehčí a lidštější stránku svých hrdinů. (Příklad: mezi civilisty v ohrožení je i rodina jedné z hlavních postav – a nikdo nám to dvacetkrát nepřipomíná! Skoro jako by se trénovaní vojáci – protože to přesně jsou, ať si Federace říká, co chce – nehroutili z osobních důvodů pokaždé, když nastane krizová situace. Ellen Ripley by jásala.) Ortodoxnější trekkies navíc jistě ocení hromadu více či méně skrytých narážek a odkazů na původní sérii, které zahřejí u srdce, aniž by rušily toho, kdo se naopak v původní verzi neorientuje.

Děj, který zpočátku vyvolává dojem, že je zkonstruovaný jen proto, aby bylo jak přidat sexy mimozemšťanku, narážky na hip-hop a sem tam nějaký ten epický výbuch, v sobě navíc ukrývá hlubší vrstvy, jež působí jako ozvěny otázek, které klasický Trek divákům tak rád klade. Nedočkáme se sice převratných pohledů na společnost ani picardovských úvah o tom, kdy už by si lidstvo mohlo dát pokoj a nešťourat se ostatním v politice a hodnotách (no, těch možná trochu), ale do vážné roviny film přesto zabrousí.

V prvé řadě tak činí na osobní úrovni – poločas mise znamená pro Kirka a Spocka osobní bilanci a zamyšlení nad tím, kam by jejich kariéra i osobní život měly směřovat dál. V širším hledisku se film zaměřuje na význam rodiny, přátelství, a – přeci jen je to Star Trek – podstatu lidství. Divákovi ale není cpáno do chřtánu přehnané moralizování: otázky a jejich možné odpovědi se tu jen naznačují, což je jeden z největších posunů, kterého se ST reboot zatím dočkal. Místo pompézních proslovů a hollywoodských klišé tvůrci tentokrát předpokládají, že si publikum dokáže některé věci přebrat a domyslet samo a že ho jen stačí postrčit správným směrem (a nekazit tak zábavu).

Jedinou skutečně slabou stránkou jsou tak „ti špatní“. Pokud jste se těšili na hrozivého záporáka Kralla v podání Idrise Elby v celém jeho majestátu, budete zklamáni – svou funkci sice plní, ale nepříliš zapamatovatelně. A co hůř, Krall je zajímavý jen do chvíle, než se odhalí jeho plány a motivace – ty jsou totiž pochopitelné jen s jistou dávkou shovívavosti a vlastně docela školácké. Prostě další tuctový parchant v dějinách trekovských filmů, ale holt Khan Noonien Singh je jen jeden (ne, ne ten Cumberbatchův) a na borgy všechno svádět nejde. Jen škoda toho promarněného potenciálu…

I přes tuhle vadu na kráse je však Star Trek: Do neznáma film, který dokázal ustát očekávání a u některých je možná i překonat. Jednoduchý, ale převážně solidní děj funguje jako základ pro další rozvíjení postav, aniž by nějak šetřil na akci, inteligentním humoru či bombastických momentech. Čestnou zmínku si zaslouží i vynikající soundtrack, díky němuž si film udržuje atmosféru a svižné tempo. To vše vytváří mix, v němž konečně posádka Enterprise funguje jako tým, jakému nejde nefandit. A to stojí za to vidět.

Star Trek: Do neznáma
Režie: Justin Lin
Scénář: Simon Pegg, Doug Jung, Roberto Orci
Délka: 122 min
Kamera: Stephen F. Windon
Hudba: Michael Giacchino
Hrají: Chris Pine, Zachary Quinto, Zoe Saldana, Karl Urban, Simon Pegg, Anton Yelchin, Idris Elba

Kategorie: Science fiction

Neotřelá epická fantasy série Mince a dýka začíná

FantasyPlanet.cz - 14. Srpen 2016 - 11:30

Kniha začíná jako nejedna fantasy série. V prologu se dozvídáme z úst odpadlíka, že pavoučí bohyně má zálusk uzmout celý svět. Další děj tomu však neodpovídá. Ve Vanai se schyluje k lokální válce, a hrdinové příběhu se buď snaží uniknout z města, nebo jim naopak nezbývá nic jiného, než se válečných událostí zúčastnit. Zde se střetávají osudy mladé schovanky banky Cithrin a vojáka Marcuse. Jejich cílem je propašovat z města jmění banky, aniž by to druhý zmiňovaný věděl. Naopak Siru Gederovi začíná jeho vojenská kariéra, avšak o válčení se dočetl tak akorát v knihách. Kam až ho však jeho záliba ve filozofii a touha po poznání může dovést? A jak mu pomůže v pletichaření mocných? To už si musíte přečíst sami.

Svět, o němž autor píše, má svoji historii. Existuje na rozvalinách dračí říše, která zanikla během období válek. Po původních vládcích zůstaly nerozbitné cesty z dračího jadeitu a přebudovaná města s širokými ulicemi. Říká se, že i rasy, které se pohybují po světě, stvořili draci, aby jim sloužily. O historii se toho ale mnoho neví, a její odhalování je jednou ze složek příběhu, jíž nás bude autor v průběhu série bavit. Co se týče ras (je jich celkem třináct), autor se zaměřil především na fyzickou rozdílnost, čímž vyjadřuje, jaké má ta která rasa uplatnění ve společnosti. V psychologii jsou si, až na malé nuance, podobné, což je škoda. Ale třeba i na tom autor v dalších dílech zapracuje.

Abraham si k vytvoření svého příběhu vybral obyčejné, ale zároveň výjimečné postavy. V úsecích vyprávění jejich osudů se dozvídáte o dění v jeho světě. Když si přečtete rozhovor s autorem na konci knihy, zjistíte, že se autor rozhodl napsat epickou sérii pokud možno bez násilných scén; a je tomu doopravdy tak. Když Abraham ve svém příběhu dojde k válce, vyhne se zbytečným popisům či akci a odbude ji několika odstavci. Čtenář však záhy zjišťuje, že mu to nevadí, protože autor  bitvu popíše zajímavým jednáním hrdiny. Výše zmíněné platí i pro intriky, jistě dojde k několika úmrtím, ale nejde o žádná jatka. A tak nás autor baví jinými prostředky, nachází cesty pro hrdiny, které jsou nevšední, hodně se zabývá politikařením a ještě víc bankéřstvím. Je to neotřelé, je to původní a kupodivu i zábavné.

Co však bude dál? Skutečně se autorovi podaří zpracovat další díly bez akčních scén? Sakra, vždyť na bitvách a krvavých událostech je epická fantasy založena, a když se hroutí svět, tak létají třísky. No ne? Série Mince a dýka je plánována jako pentalogie, tak uvidíme. Pokud ale bude Abraham pokračovat v nastaveném stylu, bude to jen dobře. Dračí cesta je totiž výjimečný počin, který si zaslouží pozornost především zkušeného čtenáře hledajícího originalitu. Ano, tady začíná série zasluhující si vaši pozornost.

Daniel Abraham: Dračí cesta
Vydal: Laser-books, 2015
Obálka: Hachette Book Group, Inc.
Překlad: Daniela Orlando
Počet stran: 452
Cena: 389 Kč

Hodnocení: 85 %
Kategorie: Science fiction

FPÚ pátrá, radí, informuje (10.)

FantasyPlanet.cz - 13. Srpen 2016 - 12:30
  • Blackfire naskladnil hned několik superzajímavých titulů: karetní Warhammer Quest, zeměpisné Běsnění Drákuly a hlavně špičkovou Star Wars Rebelii – krabice jak hrom a v ní přes 150 plastikových figurek a modelů! Kromě toho chystají Vikingy a rozšíření pro Talisman nazvané Smrtonoš! Skoro to vypadá, jako by si jako jediní nevzali na prázdniny nějaké větší volno…
  • Rexhry po úspěchu první udělaly druhou edici Malých velkých království a dohodly se s námi na recenzi, takže posečkejte. Upravenou verzi slibují brzy vrhnout na svůj web, čili škodní nebudou ani ti, kdo si pionýrsky koupili předchozí verzi. Kromě toho slibují, že další rozšíření k Settlerům budou…
  • a na závěr něco pro ty největší hračičkáře: Dinotoys se snaží navnadit na chystanou reedici Kamionem po Evropě tím, že se pustilo do dalších tatrovek odvozených od té oranžové, kterou my dříve narození známe z vlastního dětství. Nyní už mají Tatry velké i malé, barevné i zelené čili armádní, a také s různými nástavbami…
Kategorie: Science fiction

Sobotní příloha: O autíčkách a Jurském parku

FantasyPlanet.cz - 13. Srpen 2016 - 6:00

Koupit si tričko s filmovým potiskem umí každý. Pořídit si k tomu povlečení na postel taky není tak cool, moc lidí to neuvidí. Pořídit si filmovou uniformu, to už je velká libůstka a důvod sdružovat se do spolků stejně postižených fanoušků. Ale zainvestovat větší prachy a pořídit či vyrobit si sám doma přímo filmové vozidlo, to už je velký projekt pro opravdového fanouška.

Jurský park udělal pořádnou díru do světa filmu a jeho obliba rozhodně neklesá. Není tedy divu, že mít jedno z aut, která se v této sérii objevují, je snem mnoha fandů po celém světě. Navíc to není zas tak neproveditelná záležitost, protože vozy z tohoto filmu nebyly nikdy extra drahé značky a dnes se dají pořídit skutečně za velmi lidové ceny (i když na druhou stranu mají většinou už dost za sebou). Ovšem udělat z obyčejného auta výstavní filmový kousek, to už je zkouška pro novopečeného majitele, jeho peněženku a jeho šikovnost a trpělivost. Své o tom vědí členové sdružení Jurassic Park Motor Pool:

Když nemáte přímo značku auta z filmu, ale máte svoje vlastní vozítko, které vám není líto zmalovat do filmového looku, tak to zas až taková fuška není:

Ale to není ono, chce to originál značku. Ale vyrobit si třeba jen takový pravý Jeep Wrangler podle filmového originálu už je složitější, chce to cit pro detail (a potom rovnou i to správné oblečení). Ale s Wranglerem je pak větší prča:

Praktičtější pro běžný život je rozhodně Ford Expolorer. Nacpete do něj leccos, možná i toho dinosaura. A když má někdo šikovné ruce, nezastaví ho ani takový detail, jako nutnost vyrobit velké střešní okno a kompletně interiér s originál promítacími obrazovkami:

Jde to s ním ale i rychleji a s tapetou to jde raz dva:

Ale jestli jste na tom ještě lépe, chcete něco fakt velkého a nemáte hluboko do kapsy, vězte, že na Ebay se dá koupit leccos. Třeba i originální obytný vůz, použitý a přestavěný pro film Jurský park: Ztracený svět. A to už je velká paráda. Ale taky závazek a zatraceně velká fuška:

No a pak už zbývá jen domluvit si nějakou pěknou společnou akci s ostatními majiteli aut. Třeba premiéru Jurského světa v autokině:

Nebo možná natočit i vlastní fan film:

Tak hezkou sobotu, já jdu shánět toho Explorera…

Kategorie: Science fiction

Sedm důvodů, proč letos dorazit na CONiáš-PARCON!

FantasyPlanet.cz - 12. Srpen 2016 - 10:25

1. důvod: skvělé téma

Každý CONiáš má leitmotiv, který se jako zlatá nit vine všemi pořady. Letos je jím cestování v čase. A cestovat v čase se nebude jen s oblíbenými knihami a filmy, ale také s fanoušky: do dob, kdy nebyl internet, většina knih u nás byla zakázána a informace jsme nečerpali z internetu, ale z mnoha podomácku dělaných fanzinů. Protože:

2. důvod: možnost být Parconem

Tenhle con je tu s námi už od roku 1982, každý rok jej pořádá někdo jiný – a pokud nejlepší filmy dostanou Oskara, nejlepší knihy ocenění Akademie SFFH, pak největší poctou pro pořadatele conu je stát se zároveň pořadatelem Parconu.

3. důvod: genius loci

Knihovna je totiž tím místem, kde existují miliony příběhů, jeden vedle druhého. Knihy mají své kouzlo nenahraditelné ničím jiným. Také pořadatelé mají knihy rádi a proto se i přednášky snaží vybírat tak, aby ladily víc ke knihám než k filmům, seriálům nebo hrám. A připravili si pro vás i fantastickou výměnu knih (kus za kus, přečtenou za novou), komiksovou čítárnu nebo exkurzi po knihovně pro opravdové bookoholiky.

4. důvod: skvělí hosté

Pozvání přijali Vilma Kadlečková, Jiří W. Procházka, Leoš Kyša, Leonard Medek, Františka Vrbenská, Tomáš Bandžuch, Vlado Ríša, Pavel Renčín, Zdeněk Rampas a mnozí další. Jen Kotleta říkal, že zase nepřijde, ale že na všechny bude myslet. Kromě toho přijede i host ze zahraničí – Samantha Shannonová, autorka skvělých knížek Kostičas a Vidořád. Věděli jste, že Kostičas se stal nejlepší knihou roku, byl přeložen do osmadvaceti jazyků a co nevidět ho uvidíme i v kinech? No, a s touhle skvělou autorkou si budete moct na CONiáši-PARCONU popovídat.

zdroj: Hanina Veselá a Jarda Houdek

5. důvod: bohatý doprovodný program

Každý ví, že na přednáškách se netráví většina času. Proto program myslí i na ty, kteří budou v předsálí. Dočkáme se baru i maid kavárny, stejně jako míst k sezení, relaxační zóny, deskovek, plackovače pro výrobu vlastních placek, výstavy, koncertu… a dalších překvapení.

6. důvod: skvělý organizační tým

Ten totiž tvoří knihovníci, kteří milují fantastiku – a milují, když fantastiku čtou i ostatní. Takže můžou slíbit kromě tisíce slonů a horkovzdušných balonů hlavně to, že do organizace dají všechno. Což by měl být při pořádání akcí standard, ale i tak je dobré vědět, že na to nepečou…

zdroj: Hanina Veselá a Jarda Houdek

7. důvod: ten hlavní – vy!

Protože vy jste ti, pro koho tu je CONiáš. Pro vás se plánuje ten nejlepší con vůbec. A pro vás se to i podaří. Stačí jen, když přijdete (cosplay se cení!). Všechno ostatní už půjde samo.

Kdy: v sobotu 24.9.2016 od 10:00 hodin

Kde: Městská knihovna v Praze – Mariánské náměstí 1 (hned u zastávky Staroměstská, v centru nejcentrovatějším, kam je odevšad blízko)

Za kolik: Ti, kteří mají průkazku do Městské knihovny v Praze, to mají zadara. Vstupné pro ostatní v ceně průkazky: 80 Kč

Nestačí mi to: v pátek 23.9. od 19:00 se budeme promítat film Ikarie XB 1

Více informací: na webu knihovny nebo na facebooku

Kategorie: Science fiction

Letní sklizeň komiksů

FantasyPlanet.cz - 11. Srpen 2016 - 11:20

Cesta meče – Zbytky dětství

Život mladého Mikedžiho, syna Nakamury, jednoho z pánů Japonska v 17. století, se od základu změní, když v jejich pevnosti spatří legendárního samuraje jménem Mijamoto Musaši.

Tento silný, leč v mnoha ohledech velmi kontroverzní muž, je nejslavnějším šermířem, jakého kdy Japonsko poznalo. Musaši přijímá Mikedžiho za svého učedníka a společně se vydávají na cesty. Musašiho cesta meče však není určena každému a jeho metody a způsob života zanechávájí v Mikedžim občas poněkud smíšené pocity.

Autoři:  Thomas Day (původní román), Mathieu Mariolle (scénář), Federico Ferniani (kresba)
Žánr: fantasy, historický
Vazba:  brož.
Počet stran:  64
Cena: 249 Kč
Vyšlo: 25. 7. 2016

Sebevražedný oddíl 1: Kopanec do zubů

Nenapravitelní. Nezvladatelní. Postradatelní. Kdo jsou členové Sebevražedného oddílu? Superpadouši naverbovaní ve vězení a vyslaní plnit tajné sebevražedné úkoly výměnou za snížení trestu. Nanobomby umístěné u krční páteře je drží na velmi přitažené uzdě. Všichni jsou nahraditelní. Nikdo za ně nepřijme zodpovědnost. Jejich denním chlebem jsou syrová brutalita a smrt.

Hned první úkol postaví pouhých šest členů oddílu – Deadshota, Harley Quinn, El Diabla, Voltaica, Black Spidera a King Sharka – proti šedesátitisícové zmutované hordě. Vždy ledově klidná dohlížitelka, Amanda Wallerová, vede svou bandu vrahů z mise do mise, ale tentokrát se objeví celosvětová hrozba, s níž si nikdo jiný než Sebevražedný oddíl neporadí… pokud se jeho členové ještě předtím nepovraždí navzájem.

Autoři: Federico Dallocchio, Adam Glass, Clayton Henry
Překlad: Martin D. Antonín
Počet stran: 160
Cena: 499 Kč
Vyšlo: 3.8.2016

Lobo versus Maska a další řežba

Oba nezničitelní, oba psychopatičtí, oba destruktivní. Souboj století: Lobo versus Maska.
A do toho ještě další lobovský speciál, ve kterém skončí Lobo za katrem – Lobo spoutaný! Nejde o to, jestli Lobo může přežít vězení… jde o to, jestli může vězení přežít Loba!

Scénář: Alan Grant, John Arcudi
Kresba: Doug Mahnke, Rafael Garrés
Překlad: Pavel Dort
Počet stran: 124
Cena: 329 Kč
Vyšlo: 5. 8. 2016

 

 

Živí mrtví 18: Co přijde pak

Je tu nový šéf. Psychopatický, ale bohužel i zatraceně inteligentní Negan se svou krvežíznivou baseballkou Lucille. Vzepřít se jeho rozkazům je nebezpečné… ale přesto je nutné se o to pokusit.

Scénář: Robert Kirkman
Kresba: Charlie Adlard
Počet stran: 136
Cena: 299 Kč
Vyjde: 15. 8. 2016

 

 

 

Deadpool: Mrtví prezidenti

Deadpool stojí proti největšímu nebezpečí, kterému svět kdy čelil – proti americkým prezidentům. Proti mrtvým a zombifikovaným americkým prezidentům, abychom byli přesní. Prezidentům, kteří se vracejí a hodlají dát USA do pořádku. Ať to stojí, co to stojí.

Chcete vidět souboj Deadpoola s Abrahamem Lincolnem? Zajímá vás, jestli zvítězí ve rvačce ve vesmíru s Ronaldem Reaganem? Tak v tom případě neváhejte a sáhněte po prvním dílu Deadpoolovy série – série, do které se zamilujete tak, že ji požádáte o ruku! Od scenáristů komiksu Deadpool: Drákulova výzva a kreslíře, který rozjel řadu Živí mrtví!

Autoři: Brian Posehn, Gerry Duggan, Tony Moore
Počet stran: 136
Cena: 329 Kč
Vyjde: 22. 8. 2016

Tokijský ghúl 1

Tokijský ghúl je temný a atmosférický mix hororou a mafiánky. Hrdina se má stát svačinou jedné ghúlky, jenže díky souhře okolností ghúlka umírá, on je těžce zraněný… a aby přežil, jsou mu transplantovány orgány mrtvého montstra. Najednou jeho život prudce změní, není schopný jíst normální jídlo, a postupně proniká do světa, ve kterém žijí ghúlové živící se lidmi a brutální policejní organizace, které po nich jdou.

Autor: Sui Išida
Počet stran: 228
Cena: 199 Kč
Vyjde: 29. 8. 2016

Kategorie: Science fiction

Výsledky: Soutěž o vstupenky na 2116

FantasyPlanet.cz - 11. Srpen 2016 - 10:30

V soutěži jsme se vás ptali, jak se jmenuje Bradburyho první povídková sbírka. Správná odpověď je Temný karneval – v originále sbírka vyšla r. 1947.

Ze správných odpovědí jsme vylosovali následující tři výherce, kterým dáme podrobnosti vědět mailem:

Markéta Hamplová
Jana Kálalová
Anna Slámová

Výherkyním gratulujeme a všem ostatním děkujeme za účast. Doufáme, že s námi zkusíte štěstí i příště!

Kategorie: Science fiction

Vyšel trailer na Resident Evil: Final Chapter

FantasyPlanet.cz - 11. Srpen 2016 - 9:52

S Resident Evil to jde od desíti k pěti, ale pořád je to mimořádně úspěšná herní adaptace, která se potuluje po kinosálech už od roku 2002. Mila Jovovich se z vyjukané mladé krasotinky během té doby proměnila v ostřílenou (doslova) čtyřicítku a nyní se příběh Alice konečně uzavírá finálním šestým dílem. Pomineme, že kdyby se zrychlily všechny zpomalovačky, mohla z toho být krásná trilogie.

Trailerům na Resident Evil, obvykle na úvod parodujících konzumní reklamní spoty, se nedá upřít vtip a nápaditost (kéž by se to samé dalo říct i o samotné sérii). Úvod nového traileru s motorkou a Guns N‘ Roses jak z dokonalého amerického snu o Route 66 není výjimkou a vyvolává pocit, že se díváte na úplně jiný film. Že to tak není, se dozvíte hned vzápětí, protože to totiž jinak zatím vypadá… že to prostě bude úplně to samé jako vždycky, akorát to na konci skončí. Konečně.

Kategorie: Science fiction
TOPlist