Science fiction

Další zásek do Kotletova řeznického špalku je laděný do žluta (a krvavě ruda)

FantasyPlanet.cz - 1. Srpen 2016 - 9:30

Kde se to, sakra, zvrtlo?

A přitom všechno začalo téměř nevinně – rutinní záchranou misí unesené dcery jednoho z českých politiků na území Holandska. Samozřejmě na to najali nás; ne, že bysme byli nejlepší, ale byli jsme jediný. Co vám mám povídat. Holku sme nenašli a v rychlým sledu se na mě vrhl démon-ninja, někdo po mně střílel a kosmickou rychlostí nás deportovali ze země. A to byla jen slabá předzvěst toho, co teprve přijde.

Pardon, úplně sem se zapomněl představit. Jsem profesor Tomáš Kosek, možná si na mě s kamarády (tedy bývalými, tohle jim neodpustím!) budete pamatovat z knížky Franty Kotlety Příliš dlouhá swingersparty (dále jen Swingersparty). Možná si budete pamatovat i to, že jsme založili něco jako detektivní agenturu, jen se specializací na paranormální jevy. No a jednoho dne nám větší množství těchhle paranormálních jevů v podobě démonů ovládajících lidská těla napochodovalo před dveře, a neřvali „Mozkýý!“ jak byste si mohli myslet, nýbrž jméno nějakýho starýho čínskýho démona.

No a v nouzi hledáte společníky na nejnemožnějších místech. A tak sem skončil ve společnosti litevský tajný agentky a vietnamskýho pošuka, kterej je snad šaman nebo něco takovýho. A co víc, ukryli sme se ve známý pražský tržnici Sapa. To byste se divili, co se tady dá všechno koupit!

(úryvek je vypůjčen z nevydaného rukopisu knihy profesora Koska „Magie, která (vy)hladí“, str. 75)

Nedělní chvilka brutality

No dobrá, milí čtenáři, teď už trochu vážněji. Ve Velkých problémech v Malém Vietnamu (dále jen Problémy) můžeme od profláklého bruntálského řezníka asi těžko čekat cokoliv jiného než béčkovou akčňárnu, která se za svoji kategorizaci vůbec nestydí. Kotleta opět dodal vše, co tento žánr definuje, měrou více než vrchovatou. Bude se bojovat holýma rukama i nohama, sečnými, bodnými i palnými zbraněmi všech myslitelných ráží, a ke slovu přijdou i výbušniny, takže žádná překážka nebude dost pevná, aby nemohla být zdemolována. Akce se rozjede od prvních stran a skončí až u nadpisu Obsah.

Novinkou oproti Swingersparty je časté užívání magie. Nejedná se sice o žádná superkouzla, ale přesto občas vypomohou jako řešení tíživé situace. Ale magie – nemagie, na každé druhé straně se vyskytují efektní krvepády a okulahodící bojové scény, a na tom nic nezmění ani David Copperfield.

Další (očekávanou) složkou dodávající knize šmrnc je humor. Autor se rozhodně nedržel zpátky a v ději knihy dehonestoval téměř vše, na co si čtenář vzpomene. Hlavní hrdina trousí hlášky jak na běžícím pásu a k tomu je text prošpikován kopou ne-zas-tak-skrytých narážek na všemožná témata od politiky po showbusiness. Posunem v autorově tvůrčím přístupu je, že už nemusí být sranda za každou cenu, takže některé pasáže mohou působit trochu sušeji.

A do třetice tu máme sexuální scény. Oproti vzývanému Mistrovi se Kotleta sexuálních scén nebojí (proč by také měl, když jsou součástí jeho osobitého rukopisu). Jsou v knize v poměrně hojném počtu; některé zdařilé, některé lehce samoúčelné, ale v konečném zúčtování to není nic, co by čtenáři utkvělo v paměti, spíše jen pouhé koření, které výsledné směsi dodá trochu peprné chuti.

Plynulosti děje pomáhá, že na rozdíl od svého předchůdce již nejsou Problémy povídkové, ale jsou koncipované jako celistvý román.

Na osvěžení po nudném textu ještě vševystihující báseň opět z pera profesora Koska:

Mezi stánky

Na tržnici Sapa
rozsekal jsem chlapa.
Moc dobře sem chápal
Proč se na mě sápal.
Musel jsem být krutý,
byl to démon žlutý.

(in Magie, která (vy)hladí, str. 113)

Démonická zákoutí pražská

Děj knihy je zasazen převážně do Prahy a blízkého okolí. Svoji roli v příběhu sehraje proslulé království stánků Sapa, ale také čínské velvyslanectví, metro i jiné prostředky hromadné dopravy (v tomto případě spíše hromadné popravy). Hlavní hrdina s doprovodem netrpí žádnými rasovými předsudky a semelou vše, co jim přijde před mířidla – Vietnamce, Čechy, Číňany, démony, policisty, vojáky i dotěrné důchodce; nestřílí pouze do dětí a domácích mazlíčků.

Troufalé prohlášení na závěr. Kotleta naplnil vše, co čtenáři očekávali. Humor, akce i erotika – vše na svých místech. Dokonce ani ty postavy nejsou zas tak bídné a ploché, a děj není omezen jen na bezhlavou akci, ale lze v něm nalézt i smysluplný příběh. Troufám si tedy tvrdit, že Velké problémy v Malém Vietnamu jsou Kotletovou první knihou (pominu-li Lovce, kteří byli kategorií sami pro sebe), jež může směle soupeřit s průměrnými díly Kulhánka nebo Kopřivy. Má to daleko do Vládců strachu nebo Asfaltu, ale oproti Bratrstvu krve nebo Perunově krvi je vidět progres v řemesle, v práci s postavami a především v koncepci a stavbě příběhu. Bijte si mě, mučte si mě, neodvolám!

František Kotleta: Velké problémy v Malém Vietnamu
Vydala: Epocha, 2016
Obálka: Luis Royo
Počet stran: 288
Cena: 289 Kč

Kategorie: Science fiction

Top 10 staré dobré fantasy osmdesátých let

FantasyPlanet.cz - 31. Červenec 2016 - 7:00

Fantasy před Pánem prstenů to neměla zrovna jednoduché a rozhodně se jednalo o nedostatkové zboží (něco mi říká, že ty roky se pozvolna budou vracet). Mám teď na mysli plnokrevnou fantasy, plnou dalekých světů, ostrých svištících čepelí, kouzel či roztodivných tvorů, nejlépe však všechno dohromady. Barbara Conana protentokrát úmyslně vynecháme, ať se zbytečně neopakuji z minula – všichni vědí, že to je prozatím nejslavnějších knižní i filmová sword and sorcery. Ostatně, Conana a jeho následovníky a hlavně početný zástup více či méně špatných napodobitelů z následujících let si můžeme nechat na jiný článek, to je kapitola sama o sobě (mávi máv Deadstalker a Pán šelem). A co si budeme vykládat, tahle topka je jedno velké vzpomínání pro ty, kteří pamatují časy, kdy Dračí doupě byla novinka…

10. Oheň a led
Původně jsem chtěl animáky vynechat, ale tenhle ani nebude špatné zmínit. Tenhle animák ve stylu sword and sorcery sice nedopadl úplně stoprocentně, ale rozhodně získal určitou proslulost. Natolik velkou, že před dvěma lety studio Sony oficiálně schválilo jeho remake do hrané podoby, kterého se měl ujmout Robert Rodriguez. Zatím to ale moc nevypadá, že by se do toho těžce zkoušené studio a poslední dobou nepříliš úspěšný režisér chtěli pustit.

9. Temný krystal (1982)
Po jednom kresleném zaostříme i na pozoruhodnou loutkovou klasiku, ověnčenou festivalovými cenami, kterou bych mohl jen těžko opomenout. Nádherná výtvarná práce Jima Hensona si to rozhodně zaslouží, tím spíš, že snímek krom výtvarné stránky oplývá i pořádným, temně laděným fantasy příběhem.

8. Jestřábí žena (1985)
Tak trochu jiná fantasy s originálním námětem, kde se s mácháním zbraněmi spíše šetří a v popředí je smutně romantický příběh se šťastným koncem o prokletých milencích, kteří jsou spolu a přece tak daleko od sebe. Producenti dlouho tvrdili, že se jedná o zfilmovanou legendu, než se ukázalo, že to není pravda. Ale po pravdě, klidně bych tomu věřil taky, natolik nese příběh klasické znaky legendy. Legendární je ovšem i dokonale nepasující moderní hudební doprovod, který většinu filmu vyloženě rve uši.

7. Drakobijce (1981)
Lehce didaktická vsuvka, abychom si trochu uvědomili, že se nacházíme v době, kdy se slušné efekty, na kterých fantasy jednoznačně stojí, teprve rodily. Tento snímek, jakkoliv je to i jinak relativně slušná a nákladně vyhlížející fantasy, je možná slavnější po technické stránce než po stránce příběhové. Poprvé totiž na scénu vstoupil bájný tvor, který nevypadal jako obyčejná rozpohybovaná loutka, ale jako skutečná zhmotněná fantazie. Poprvé skutečně ožil drak. Může za to dokonalejší animační technika „go motion“, která pak slavila úspěch řadu let, než při natáčení Jurského parku prohrála v přímém souboji s CGI.

6. Planeta Krull (1983)
Poněkud na pomezí scifi a fantasy stojí snímek Planeta Krull. Planeta, na které existuje fantasy svět se všemi svými klasickými atributy, je napadena tak trochu startrekovským nepřítelem a dojde na souboj mečů proti laserům, přesto to ještě nesklouzne ke space opeře. Celkem zajímavý a povedený crossover, na který mnozí vzpomínají s nostalgickou slzou v oku.

5. Willow (1988)
Dost možná nejvýstižnější zástupce epické fantasy z téhle topky, ve své době ale ne vyloženě úspěšný snímek Rona Howarda. Pravda, mouchy by se z toho daly odhánět, ale přesto se jedná o slušně rozmáchlou a příjemně odlehčenou fantasy s kloudným příběhem, hromadou soubojů, nestvůr, ale i opravdu vtipných momentů. V jedné z hlavních rolí, sympatického mladého bojovníka, se navíc představil výborný Val Kilmer, čerstvě proslavený Top Gunem. Ale ani to k úspěchu nepomohlo. Holt kult svalovců v té době přál spíše temné a heroické fantasy.

4. Legenda (1985)
To samé by mohl říct i jeho kolega Tom Cruise, který si fantasy vyzkoušel pro změnu před Top Gunem. Legenda je pro někoho dětskou láskou, pro jiného až moc pohádkově laděnou fantasy, která je spíše otravná a ve své době také obecně moc dobře nedopadla ani hodnocením ani finančně. Ridley Scott si asi potřeboval po Vetřelci a Blade Runnerovi spravit chuť nějakou jemnou pohádkovou romantikou. Já ovšem patřím k těm, co tvrdí, že udělal dobře.

3. Souboj titánů (1981)
Co k tomu říct víc, než že se jedná o naprostou klasiku, s jejíž pozicí absolutně nijak neotřásl moderní a nákladný (a celkem mizerný) remake. Svět antických bájí se všemi jeho nestvůrami a hrdiny, který zde ožil, je fascinující dodnes. A překonané triky místo zastarávání získávají stejnou patinu a nostalgický punc jako ve filmech Karla Zemana.

2. Nekonečný příběh (1984)
Jestli někdo nemá rád Nekonečný příběh, tak o tom nejspíš nerad mluví, protože by ho valná většina ostatních diváků umlátila. Protože i jen obvyklá procentuální hodnocení tohoto snímku napovídají, že Wolfgang Petersen si vybral jednu ze svých geniálních chvilek a natočil něco zcela výjimečného. Pohádkový příběh s úchvatnou vizuální stránkou, která opravdu dokonale vystihuje označení fantastický film, protože fantasie jako by tady měla zbořené všechny mantinely.

1. Excalibur (1981)
Zde bylo zatím řečeno nejvýznamnější slovo v historii filmových zpracování artušovských legend (Monty Pythoni laskavě prominou). Snímek plný legendárních bitev, rytířských klání a dávné magie se stal po právu modlou nejen pro vyznavače fantasy, ale i generace šermířů a samozřejmě milovníky legendárních příběhů. Zajímavé na tom je, že původně světová kinematografie místo rozmáchlého zpracování artušovských příběhů mohla dostat svého prvního hraného Pána prstenů. Naštěstí se ale nestalo, což je dobrý konec nejen pro Artuše a Merlina, ale i pro Aragorna a Gandalfa.

Kategorie: Science fiction

Kde vám lišky nedají spát

FantasyPlanet.cz - 30. Červenec 2016 - 13:05

Sbírka představuje celkem sedm povídek od sedmi různých autorů, jejichž překlad (a celý projekt) mají na svědomí studenti finské filologie na UK. Všechny texty mají přitom jeden společný znak, a to příslušnost do žánru suomikumma neboli „finské podivno“, jehož historií a charakteristikami se zabývá Teemu Manninen v teoretickém článku uzavírajícím sborník (a dobře tomu!). Celá kniha je tak skvělou příležitostí rozšířit si obzory v žánru, jenž se zatím v naší překladové literatuře objevuje jen zřídka.

Na čtenáře, který se podobně jako já s finským podivnem setkává poprvé, čeká zážitek, jaký lze přirovnat k procházce po galerii věnované jednomu uměleckému období. Každá povídka je totiž samostatný obraz s vlastním specifickým podtónem, ale jejich příbuznost je patrná. V tomto ohledu se jedná o velmi dobře zvolený výběr. Všechny texty využívají fantastické prvky, ale některé z nich jen velmi lehce, spíše pro jemné dokreslení než jako svůj ústřední bod. Snad nejvíc se tón sbírky blíží magickému realismu, ale ani tohle označení se nedá použít s čistým svědomím. Lesní lišky totiž pracují s mísením žánrů, folklorní rétorikou, v níž lze občas jasně slyšet Kalevalu, a stíráním hranic mezi dějem a introspekcí, aniž by se přitom úplně odtrhovaly od suše ironických odkazů na realitu.

Pokud jde o jednotlivé povídky, je antologie velmi dobře vyvážená. Jako slabší působí snad jen Čarodějná kolébka (Leena Krohn), která klade příliš velký důraz na jednotlivé obrazy, ale už jí nezbývá dech na pořádnou pointu. Podobně krátký Motýl (Jyrki Vainonen) se sice také neřadí mezi nejsilnější kusy sbírky, ale tahle sympatická úvaha, jakkoliv popisná, velmi dobře dělí sbírku na dvě části a působí jako krátký oddech před další várkou toho skutečně „podivného“.

Temná zhouba, uzda smrti (Anne Leinonen) se z celé sbírky nejvíc blíží „pořádné“ fantasy; příběh o divokých dětech, rodině a vlcích chytne už od začátku a nepustí, jakkoliv může být jeho konec předvídatelný. S jinou než lidskou přirozeností si hraje i Gordonův příběh (Tiina Raevaara), deníkové zápisky ze světa, o nějž se dělí lidé a ptáci, aniž by se příliš potkávali – a kde ptáci, na rozdíl od lidí, vedou své vlastní války. Rozhodně jde o jeden z nejoriginálnějších textů ve sbírce.

Transit (Johanna Sinisalo) vypráví svůj příběh formou záznamů z vyšetřování a v říši fantastiky stojí jen jednou nohou. To ho ale nečiní o nic méně zajímavým; naopak se jedná snad o nejnapínavější text knihy, spřádající historku o autismu a delfínech (a také jeden z mála, který na vyvolané otázky přináší i jakous takous odpověď). Tajemno a pátrání po odpovědích využívá jako své hlavní téma i titulární povídka Lesní lišky (Maarit Verronen), další příspěvek, jenž se o fantastiku spíš jen lehce otírá, než aby ji naplno využil. Namísto toho vykresluje příběh o třech kamarádech, kteří se i přes zákaz vydávají do liščího lesa (a pak se musí vyrovnávat s následky), realistický obraz svých postav i prostředí – a přitom si zachovává náznak tajemství a alegorie ve formě honu na stříbrné lišky.

Nejhlubší dojem ale zanechává Kéž bychom tu byli taky od Pasiho Ilmariho Jääskeläinena, od nějž je v češtině dostupný ještě román Literární spolek Laury Sněžné. Tenhle jediný hrdý zástupce sci-fi v celé antologii pracuje s premisou téměř dystopického světa, ve kterém je ale možné se nechat naskenovat a přenést svou mysl a osobnost do dokonalého virtuálního Údolí – s tím drobným detailem, že stěhování je definitivní a tělo je po něm zlikvidováno. Kontrast mezi hlavním hrdinou, který se stěhovat odmítá, a jeho manželkou, která naopak do Údolí hodlá přesídlit stůj co stůj, ústí v téměř tragikomické rozuzlení.

Lesní lišky by rozhodně neměly uniknout pozornosti každého, kdo rád čte antologie, obzvlášť pokud preferujete „jemnou“ fantastiku před plnokrevnou fantasy či hard sci-fi. Z celé knihy přímo čiší neuvěřitelná péče, která jí byla věnována: péče autorů při cizelování textů, péče překladatelů při snaze přenést co nejvíc původních významů, i péče editorů a nakladatelů při volbě finální podoby knihy. Podobně jako hvězdy na krásně vyvedené obálce, i tenhle sborník jasně září mezi svou žánrovou konkurencí.

Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
Editor: Lenka Fárová
Vydal: Pistorius & Olšanská, 2016
Obálka: Nataliia Sychevská
Formát: váz. s přebalem
Počet stran: 128
Cena: 169 Kč

Kategorie: Science fiction

Když na dveře klepe apokalypsa

FantasyPlanet.cz - 29. Červenec 2016 - 10:05

Po dvou knížkách plných povídek servíruje autor čtenářům první část románu, který by se klidně mohl jmenovat Apokalypsa nebo aspoň její začátek. O tom to totiž všechno je – čtyři jezdci vyrazili na cestu a navíc se objevil Antikrist. Pro Lokiho to znamená několik věcí. Za prvé, dovolená je totálně v háji. Za druhé, musí najít pekelné děcko a odstranit ho z povrchu zemského. Za třetí musí zabránit Luciferovi v dotáhnutí velkého Áčka do konce, a za čtvrté tohle všechno stihnout v rekordním čase a zvládnout přežít.

Faktem zůstává, že Lokiho konkurence je prohnaná, temná a tak trochu smrtící. Když autor nechá po zemi pochodovat všechny Jezdce, kteří si s lidmi hrají dle libosti, a záporákům v knize velí Lucifer, je to po ďáblech pekelné představení od začátku do konce.

Třetí pokračování Lokiho dobrodružství proto není špatné čtení. V mnoha ohledech je temnější a děsivější než předchozí díly, protože v paměti čtenářům utkví představy vraždících zombie a zabíjení bohů nebo naopak obrazy proměn, které musí Loki podstoupit při hledání Antikrista u elfů, poctivě popsaných do posledních detailů. Na druhou stranu se Ćwiekovi podařilo do příběhu nastrčit i trochu svého klasického humoru (démon žeroucí brambůrky, bůh okusující gauč) a nadhledu nad věcí.

Škodnou v knize – tak trochu – je fakt, že autor nejde úplně do hloubky Lokiho postavy. Kvůli relativně svižnému spádu děje a přesunům mezi různými lokacemi čtenáři přijde, že děj plyne velmi rychle, začte se a co nejdříve chce zjistit, jak to vlastně všechno skončí – a na postavy není čas. I tak se nějaký ten vývoj u postav najde. Na Lháři samotném je vidět, že nějaké to dobro v něm je i přes x různých proměn, kdy si pokaždé v mysli vytváří novou osobnost, která musí jeho nové postavě odpovídat. Zůstává u něj však radost ze zabití nepřítele, u kterého po tom toužil dlouho – s nějakou vtipnou poznámkou či myšlenkou na konec, aby tomu nasadil korunu.

Druhá hlavní postava – Lucifer – je velmi podobná Lokimu. Jitřní hvězda se totiž nachází v těle puberťáka, oblibu našla v marketingu, srší vtipy na všechny strany a všechno má děsně na háku. Plán, který si První mezi Padlými připravil, má promyšlený do puntíku a předvídá téměř každý krok svých nepřátel. I když je hlavním záporákem knihy, nejde si ho (stejně jako jeho přívržence) neoblíbit už od začátku.

Co se náboženství v Lokiho sérii týče, ve třetím díle je – nikoliv překvapivě – využíváno hojně. Ať už v případě Lucifera citujícícho Ježíše (od vtipnosti k trapnosti), nebo při odkazování na Bibli a evangelia. Biblický námět se neomrzí a každá věta a každý odkaz do příběhu perfektně hodí a skvěle zapadá.

Sérii Lhář lze doporučit těm, kteří si rádi dopřejí trochu oddychového čtení a předně se chtějí pobavit, ale rádi by dostali i trochu toho smysluplného příběhu. Všechno tohle Lhář má, byť je třetí díl ukončen v momentě, kdy místo servírování odpovědí v mysli čtenářů vyvstane hromada dalších otázek (např. ohledně Lokiho manželky a toho, co se bude sakra dít dál). Ćwiek nechává své postavy v patových situacích, takže stejně jako pekelná vrata, i kniha má konec otevřený.

Jakub Ćwiek: Lhář 3
Vydal: Triton, 2013
Překlad: Robert Pilch
Formát: brož.
Počet stran: 237
Cena: 259 Kč

Kategorie: Science fiction

Velbloudí dostihy čili Do Chrchle, do Chrchle!

FantasyPlanet.cz - 28. Červenec 2016 - 11:24

Upřímně, všechno je na té hře milé a sympaticky politicky nekoreketní. Obrázek na krabici si můžete prohlédnout sami, ale i ilustrace na herním plánu jsou zábavné, aniž by karikovaly samy sebe, a hlavně jsou podřízeny všem předsudkům a zažitému vnímání, jaké o zemích ve stínu pyramid máme. A tak to má být.

Bílá přilba a černý závoj

Jak výše uvedeno, jde o velbloudy, přestože v tropických krajích najdeme i krokodýly, želvy a jinou zvířenu. Závod se běží kolem pyramidy, ačkoliv i v Africe už mají televizní vysílače. Hráči si mohou vybrat z rolí bílého lovce, černého prince či ebenové krásky se závojem, byť i v pražských ulicích můžete dnes potkat černou lovkyni, bílého prince či ebenového krasavce se závojem. Velbloudovi, který skončí poslední, se přezdívá salát bez ohledu na psychickou újmu, kterou by tím mohl utrpět, a naopak vítěz přinese svým sázkařům nemálo peněz, aniž by byly někde elektronicky evidovány.

Pět velbloudů stojí na startu, pět kostek v jejich barvách ukrývá centrální pyramida. Marná sláva, člověk si připadá tak trochu jako bůh, když může tu rovnostrannou faraonovu hrobku uchopit, zatřást s ní, obrátit dnem vzhůru a nechat z ní vypadnout kostku určující, který velbloud se pohne a o kolik. Dokud v pyramidě něco chřestí, je to dobré a lze uzavírat sázky na to, který velbloud obdrží  na konci etapy žlutý postroj pro vedoucího běžce. Jakmile vypadne poslední kostka, sázky se překontrolují a jeden každý hráč za ty špatné dá, za ty dobré dostane. Když první velbloudi proběhnou cílem, vyhodnotí se nejen etapové, ale i celkové sázky, a ten nejmajetnější sázkař hádejte co. Ano, dle všech předsudků vyhraje.

Velbloud na velbloudu

Tyhle závody by mohly být celkem nudným sprintovacím „velbloude, nezlob se“, kdyby autor nepřišel s geniálním nápadem okouknutým ze Želvího závodu: že velbloudi na stejném poli se kladou na sebe. V tu chvíli nevíte: dojede dál bílý velbloud, protože je na čele pelotonu, nebo zelený, protože jej oranžový poponese a on sám ještě hodí trojku a zmizí tak za zatáčkou? Kostky mají právě číslice jen od jedné do tří, takže se fakt málokdy podaří málokterému čtyřnožci vzdálit se těm ostatním. Tedy dopředu, dozadu spíš naopak – jakmile se nějaký dvouhrbec opozdí o více jak tři pole, můžete si na něj celkem bez obav vsadit jako na saláta.

To je ale asi jediná jakž takž jistota. Ani když v pyramidě zbývá poslední kostka, nemusí být výsledek etapy a/nebo závodu jasný, a tak při sázení potřebujete zhusta i malou kliku – nebo taky celý sarkofág štěstí, když vás hraje maximálních možných osm a vy víte, že buď si vezmete sázecí kartičku hned, nebo pak až po sedmi tazích protihráčů.

Ostatně, nemyslíme si, že v počtu nad 5 jsou Velbloudí dostihy zajímavé pro kohokoliv jiného než pro hazardéry ze zásady, které baví sázet stylem hop nebo trop, ve velbloudím ekvivalentu tedy hrb nebo trp. Nejlepší jsou tak pro 3 – 4, ale i ve dvou se dají, protože díky množství možných sázek a nezásadním rozdílům ve výši odměn trhnete protivníka málokdy o víc než o velbloudí délku.

O těchto Velbloudech tedy můžeme po převážení v cíli napsat, že jsou rodinného typu, s jednoduchými pravidly, s až do konce trvajícím napětím, ale pouze s malou možností závod ovlivnit, a že vyrazili do světa s veškerou láskou a péčí, jaké se jim mohlo dostat – až na časem praskající gumičky. Ale komu z nás se to někdy nestalo?

Velbloudí dostihy
Autor: Steffen Bogen
Vydal: Albi ČR a.s.
Počet hráčů: 2-8
Doporučený věk: 8
Doba hry: 30 min.
Cena: 699,-

Kategorie: Science fiction

Závěrečný díl série Divergence zamíří jen do televize

FantasyPlanet.cz - 27. Červenec 2016 - 13:52

Mluvilo se o snižování rozpočtu, ale nakonec padlo rozhodnutí, že závěrečný díl se již na plátna kin nepodívá. Místo toho se finále milionové série změní vlastně na pilot seriálu, který by po závěru měl na televizních obrazovkách následovat.

Tah je to značně překvapivý. Přeci jen, měl to být finálový díl. To nejlepší na závěr. Místo toho televizní film, který zdaleka nebude mít takový rozpočet, aby sérii důstojně zakončil. Nehledě na otázky okolo obsazení posledního dílu. Není vůbec jisté, jestli se v něm objeví všichni původní představitelé.

Nicméně jistou logiku to má, protože značka Divergence má stále zvuk, ačkoliv nevydělává v kinech tolik, kolik by bylo potřeba. Seriálová verze by proto mohla, podpořená vlastně přímo stříbrným plátnem, ještě získat slušnou oblibu. Každopádně bude zajímavé sledovat, do jaké míry se tento tah vyplatí.

Kategorie: Science fiction

Napiš si své Kladivo

FantasyPlanet.cz - 27. Červenec 2016 - 13:43

Svět oblíbené akční urban fantasy série je rozsáhlý a nabízí prostor pro mnohem více příběhů, než se kdy může objevit na stránkách románů. Pokud vás někdy lákalo zkusit si napsat vlastní povídku s Felixem a spol., máte k tomu nyní ideální příležitost.

Pro nejlepší jsou připraveny knižní ceny Nakladatelství Epocha, ale hlavní odměnou bude otištění nejzdařilejšího příspěvku v antologii povídek Kladiva na čaroděje, kde se objeví vedle příběhů autorů první série, jako je Jiří Pavlovský či Jakub Mařík, i slavných jmen, která v tomto sborníku poprvé vstoupí do světa Kladiva.

Uzávěrka soutěže: 30. 11. 2016

Pravidla soutěže

  1. Povídky musejí být zasazeny do světa Kladiva na čaroděje a dodržovat jeho reálie a pravidla. Fantazii se však jinak meze nekladou – vyberte si jakýkoliv úsek hlavní dějové linky první série nebo si vymyslete zcela novou zápletku.
  1. Každý soutěžící může poslat pouze jednu povídku v českém nebo slovenském jazyce. Ideální rozsah je okolo 30 normostran (1800 znaků vč. mezer na stránku), horní hranice je stanovena na 40 normostran a dolní na jedné normostraně – pokud si troufáte, klidně se pusťte do mikropovídky.
Kategorie: Science fiction

Láska hory přenáší a netvory poráží

FantasyPlanet.cz - 27. Červenec 2016 - 11:30

Hluboké lesy, divoké běsy

Příběh sám o sobě není nikterak originální. Mladý muž přinucený po smrti svého otce předčasně dospět se vydává na cestu, na jejímž konci leží mizivá šance porazit velké zlo. Vyprovází ho vlahý pohled mladé dívky, na kterou si myslí, a do vínku dostal rozum, mocný magický artefakt v podobě sekery a upovídaného skřítka.

Na první pohled tedy tuctovka. Otomar Dvořák má však v rukávech ukrytých hned několik trumfů, kterými dokáže dodat příběhu velmi osobité vyznění a punc vyjímečnosti. Umně těží z toho, co má rád a s čím má již dlouholeté zkušenosti. S přihlédnutím k tomu, že Dvořák se věnuje spisovatelskému řemeslu již nějaký ten pátek (i když podstatná část knih, pod kterými je podepsaný, patří do oblasti literatury faktu), je třeba říci, že způsob, jakým je relativně jednoduchá dějová linka odvyprávěna, je pohlcující.

Autor je, promiňte mi ten výraz, popisným ďáblem. Text je díky dokonalému vylíčení krajiny doslova protkán lyrikou, lehkou zasněností a některé pasáže vyznívají skoro až pohádkově. Doslova se vnucuje srovnání s texty Patricka Rothfusse, jež taktéž zdobí podobný styl. Jenže ne každá pohádka má dobrý konec, a v Sekeře Strážců pohádkové sekvence střídají části, které jsou temné, pochmurné a mnohdy i pro děti naprosto nevhodné díky své hororové syrovosti nebo brutalitě.

Když strašit, tak po česku

Další záliba, kterou autor dokázal v knize plně využít, je zkoumání záhad a tajemných míst. Právě v této oblasti je Otomar Dvořák v našich luzích a hájích uznávaným odborníkem. Jan tak na svých cestách potkává velké množství tradičních slovanských strašidel, běsů, bájných postav a mytických bytostí. Tu se čtenáři vybaví Zaklínač, tu zase balady Karla Jaromíra Erbena, ale většina bestiáře je svěže originální a neokoukaná a nejeden milovník her na hrdiny si rozšíří obzory.

Svůj prostor dostala kromě bytostí i zajímavá místa, která je možné najít i v reálném světě a která umí také hlavnímu hrdinovi pěkně zkomplikovat život. Příště už si hodně rozmyslíte vyrazit za tmy do lesa!

V textu čtenář najde i velké množství tradičních českých zvyků. Janovi putování trvá celý rok, a tak je možné využít tradice vázajících se ke všem ročním obdobím nebo významným svátkům. Samozřejmě, že zde mluvíme o světě středověkého ražení – nečekejte žádné moderní „divočiny“ typu ručníkového dne, ale polozapomenutou klasiku.

Muž a mužík

Jak již bylo řečeno, Jan se nevydává na strastiplnou cestu sám. K ruce má moudrého skřítka Gnóma, který ho mnohokrát vytáhne z bryndy. Tento malý mužík působí jako odlehčení jinak dosti pochmurné atmosféry celé knihy. Pod nerudností, nabručeností a strachem z rýmy se ukrývá veliké srdce a moudrost staletí. Všechno ví, všechno zná, a navíc má v zásobě množství úsměvných přísloví. A jako správný příslušník svého rodu je neskonale hrdý a opatrný na svoji červenou čepičku.

Při putování světem však neprovází hlavního hrdinu pouze drobný mužík. V těžkých chvílích je mu oporou i jeho milá, která v pozdější fázi knihy dostane také prostor ve své samostatné linii, aby ukázala, že i mladá žena může být silnou hrdinkou.

Sekera Strážců, první kniha vydaná v nakladatelství Černý Drak, je důstojnou vlajkovou lodí tohoto nakladatelství. „Dobré počtení“ je doplněno zdařilými ilustracemi Adély Vychopňové. Drobnou poznámku si dovolím k nadpisům jednotlivých kapitol: font je sice zdobný, ale občas díky tomu trpí čitelnost.

Pokud máte rádi klasickou fantasy s nádechem hororu a ponurou atmosférou v ryze českém hávu, pak vám Otomar Dvořák servíruje opravdovou lahůdku. Nenechte se odradit zdánlivě jednoduchým příběhem a klišovitými jmény lidí i lokací v anotaci – Dvořák opravdu netrpí nedostatkem invence. Nenechte se odradit ani počátkem knihy, který vyznívá naivně. Dle zákulisních informací tato kniha vznikala téměř čtvrt století, a za tu dobu vyzrála a nabrala řádnou sílu na svoji cestu ke čtenářům. Nenechte se odradit vůbec ničím, rozhodně nebudete zklamáni!

Otomar Dvořák: Sekera strážců
Vydal: Černý Drak, 2016
Obálka: Roman Koňařík
Počet stran: 338
Cena: 212 Kč

Hodnocení: 70 %
Kategorie: Science fiction

Comic Coní trailerojízda

FantasyPlanet.cz - 26. Červenec 2016 - 7:21

Sebevražedný oddíl

Tahle týmovka už to má za pár a brzy vletí do kin, ale stejně ještě přichází s předlouhým trailerem na závěr. Nic extra už v tom ale netřeba hledat, protože celou tu praštěnou skvadru už celkem důvěrně známe, kampaň na tenhle film totiž patří k těm výživnějším. Takže poslední nádech a pak vzhůru do kinosálů.

Justice League

Je tu první upoutávka na Justice League. A protože na pořádný trailer zatím nejspíš ještě moc materiálu není, tak toho zase tak moc zajímavého neuvidíme. Mě osobně z toho všeho nejvíc těší, že se nejspíš konečně našla ta pravá ikonická role pro Jasona Momou, která mu sedne jako zadel na hrnec. Ostatní se teprve uvidí, tahle první vlaštovka zatím mnoho nenapoví…

Wonder Woman

S trailerem na sólovku téhle sexy Amazonky už je to lepší a nahrnula se tu rovnou hromada akce a v ní vagón zpomalovaček, ale ani tenhle trailer mi nepomohl rozřešit otázku, jestli tohle bude slušná, ale poněkud bizarní příbuzná podívaná prvního Kapitána Ameriky (nějak tu lesklou barevnou kočku s mečem uprostřed zablácených zákopů a tříštivých šrapnelů pořád nemůžu skousnout), nebo jen další z řady nepovedených pokusů prosadit superhrdinku do sólovky.

Lego Batman film

A polívčičku si přihřál i ten plastový Batman z lega, který se celkem v pohodě drží toho, co se načrtlo a představilo v Lego příběhu.

Doktor Strange

Nevím, jak to přesně Marvel dělá, že to dělá líp než většina ostatních, ale dělá to skvěle. U nich téměř co film, to událost, škobrtnutí se v tom lesku prostě ztratí. Doktor Strange pouze potvrzuje, že další film tohohle studia bude zase s napětím očekáván. Zase je to něco jiného, zase něco neotřelého. A k tomu skvostně padnoucí Benedict Cumberbatch proti Madsi Mikkelsenovi. Já osobně se těším jak svíňa.

Fantastická zvířata a kde je najít

Další představení postpotterovského příběhu, ale pořád nic extra, co by o filmu něco řeklo.  Redmayne a Farrell vypadají v pohodě, potterovská kouzelnická nálada taky, konečně i ta retro atmosféra je super, ale jinak – kdy už se tam začne něco zajímavého dít? Když už ne v trailerech, tak snad aspoň pak ve filmu…

King Arthur: Legend Of The Sword

Sláva, představuje se nám nová verze Artuše. Krásná práce, tady totiž trailer perfektně servíruje všechno, co je potřeba, a dělá naprosto jasno. Ovšem na jednom si smlsnu. Já Ritchieho nenávidím. Jeho styl režírování možná sedí k těm jeho praštěným černohumorným gangsterkám, ale tím to asi tak hasne. Pro mě už stačil zmršit největší detektivní legendu a teď ještě nově i rytířskou legendu. Fakt mi tam chybí už jen to, aby Djimon Hounsou měl černý brejle a kolem krku pět zlatých řetězů. Pravdou ale je, že si tuhle chujovinu stejně nenechám ujít, protože to sice vypadá na naprosté šílenství, ale bude to epické šílenství a pár kebulí se tam evidentně taky usekne. Hlavně musím zapomenout, že to je Artuš, pak to možná se skřípěním zubů půjde…

Blair Witch

Největším trailerovým překvapením je určitě sequel Záhady Blair Witch. O existenci snímku totiž nikdo moc nevěděl. Teaser sice již nějaký čas existuje, ale je krásně zamaskován jako snímek s názvem The Woods, takže pro mnohé byl tento nový trailer důvodem k radosti. Nebo možná také ne, protože zase nic tak extra zajímavého nepřinesl a jede přesně v linkách slavného a přelomového prvního dílu, který ale těžil především z originality. A jak ukázal i český Ghoul, dnes už to samé na oslavné fanfáry nemusí stačit.

Kong: Skull Island

A je tu můj osobní trailerový vítěz. Skull Island se představuje parádní atmosférickou ukázkou a rozhodně vzbuzuje velkou pozornost. Budu asi stopadesátý, kdo napíše, že ta sedmdesátková válečná atmosféra je super, ale ona je fakt zatraceně super a hlavně v moderní době už značně neokoukaná. Traileru vládne všudypřítomný Samuel L. Jackson, ale ten chlap se prostě ne a ne omrzet. Mám sice celkem velkou slabost pro Jacksonův přeakčnělý remake, ale tohle je někde úplně jinde a z několikrát provařeného námětu dělá zase originál, a to se cení.

Kategorie: Science fiction

Když zmizíš, budeš zmizelej. Nebo tě zmizím já.

FantasyPlanet.cz - 25. Červenec 2016 - 6:00

Leonard Franks je vysloužilý policejní důstojník, který spolu s manželkou vyměnil rušný Londýn za poklidný venkovský Dartmoor. Zdánlivá idylka ale skončí velice náhle. Franks odejde do kůlny pro dříví a už se nevrátí. Devět měsíců pak trvá, než jeho zoufalá dcera vzdá jakékoliv další pátrání na vlastní pěst a případ předá do rukou Davida Rakera, soukromého detektiva.

„Tuhle práci jsem přece nedělal proto, abych si získal přátele. Mým cílem bylo navrátit domů ty, kteří se ztratili.“

 Bez slitování je první knihou Tima Weavera na českém trhu a je součástí knižní série o Davidu Rakerovi, která zatím čítá sedm svazků. Raker je bývalý novinář, jenž při pátrání po pohřešovaných osobách neváhá využít veškterých prostředků, ty lehce za hranou zákona nevyjímaje. Jak kvůli své minulosti, tak kvůli svému stylu práce proto není u policie vůbec oblíbený. Ale zpátky k příběhu…

„Znova jsem spočinul pohledem na poznámce Bílek? uvedené na letáčku přímo nad zkratkou 108 – a do mých úvah se opět začaly vkrádat pochybnosti. Tichounký, zničující vnitřní hlas se mě snažil přesvědčit, že jde pouze o nákupní seznam, že mám před sebou bezvýznamnou připomínku, která jej nabádá, že je ještě potřeba koupit vejce.“

 Ve chvíli, kdy Raker případ přebírá, už nikdo ve šťastný konec nedoufá. Jediným cílem je zjistit, kam se Franks poděl a proč. Hlavním vodítkem se zdá být případ, na kterém Franks pracoval v důchodu jako konzultant.

Když se ale Raker po této stopě vydá, zjistí, že nikdo od policie Franksovi žádný případ nepřidělil. Po přetřídění Fransových zápisků a poznámek zůstane Rakerovi v rukou zoufale málo stop. I z toho mála je však jasné, že Franks žil dvojí život a pod maskou spokojeného manžela v důchodu žil policista sžíraný minulostí.

 „Nedalo se určit, kde má oči, a nemohl jsem poznat ani to, kterým směrem je otočený. Byl jsem jako slepý. Srdce mi zběsile poskakovalo v hrudním koši.“

 Postavu Rakera výborně dokreslují střípky z minulosti a jeho buldočí povaha mu pomáhá nezapadnout do šedi klasických soukromých oček, kterých už jsme v literatuře poznali přehršel. Během četby jsem si několikrát říkal, že tohle už by mi za honorář nestálo, ale Raker je poháněn více než jen penězi. Jeho snaha najít ztracené lidi má mnohem hlubší kořeny. Zároveň je ale Raker uvěřitelnou postavou a není to žádný svatoušek či samaritán. Už kvůli hlavnímu hrdinovi doufám, že Bez slitování je předvojem dalších knih z tohoto cyklu.

Krimi thriller Bez slitování je příjemným čtením na pomezí detektivky a thrilleru, které nabízí atmosféru mrazivého Londýna, uvěřitelné charaktery a výbornou zápletku. Škoda jen, že se autor na konci nechal unést a závěr zbytečně překombinoval. Nebýt toho, jedná se o perfektní záležitost. I přes tuto výtku ale knihu hodnotím pozitivně a mohu ji s klidným srdcem doporučit všem milovníkům detektivek a napětí.

 Tim Weaver: Bez slitování
Vydal: Mystery Press, 2016
Překlad: Kristýna Ševčíková
Obálka: Jan Matoška
Počet stran: 512
Cena: 379 Kč

Hodnocení: 90 %
Kategorie: Science fiction

Filmový výhled: srpen

FantasyPlanet.cz - 24. Červenec 2016 - 6:00

Hned na začátku (4.8.) do kin vtrhne ostře sledovaný Sebevražedný oddíl. Po rozpačitém Batman vs. Superman se právě sem upínají zraky komiksových fanoušků, protože tady se bude vařit s trochu jinými ingrediencemi, nonkonformními hrdiny a hlavním kořením akce by mohly být především šílenost a černý humor. Margot Robbie, Will Smith a Jared Leto pod taktovkou Davida Ayera – zní to každopádně slibně.

Post nejočekávanějšího snímku měsíce ale získává jednoznačně Star Trek: Do neznáma, třetí pokračování série, která vrátila slavnou scifi značku na filmový vrchol. Nový díl se poprvé musí obejít bez režiséra J. J. Abramse, strůjce současného úspěchu série. Jeho místo však zaujal neméně zajímavý náhradník – rychlý a zběsilý Justin Lin. Ten nejdřív vykopl umírající automobilovou sérii do akčních i finančních výšin a pak nadělil televizním obrazovkám supernovu jménem True Detective (česky Temný případ), respektive opěvovanou první sérii tohoto detektivního seriálu. Ať už vyvede se Star Trekem cokoliv, rozhodně to budí pozornost. Více zjistíme už 18.8.

O týden později (25.8.) se ještě do kin podívá docela sympaticky vyhlížející dětská fantasy o klukovi z lesa a jeho velkém mazlíčkovi Můj kamarád drak. Objevila se celkem odnikud, moc se toho kolem ní nenamluví, ale má celkem zajímavé obsazení v čele s Bryce Dallas Howard, Robertem Redfordem, a pokud máte v oblibě Karla Urbana stejně jako já, můžete si dát obtýdenní dvojblok. Uvidíte ho tady i ve Star Treku.

Nejsme samozřejmě malí, takže se na animáky rozhodně zásadně nedíváme, ale v srpnu nás krom Tajného života mazlíčků, který by možná mohl být docela vtipný a možná taky jen infantilní, čeká ještě jedna lahůdka jménem Sausage Party (25.8.). Těžko k tomu něco psát, ale tohle nebude jen tak. Někomu možná postačí jména scénáristů Evan Goldberg – Seth Rogen, ostatní si prostě pustí trailer a pochopí…

Troškova Strašidla necháme zdvořile strašit někde stranou  a komu by tohle  všechno nestačilo a chybí mu v srpnu trochu toho děsu nebo řinčení ostrých čepelí, nechť mimo žánr zkusí podezřele kvalitně se tvářící žraločí horor Mělčiny nebo pro změnu podezřele nekvalitně se tvářící historickou řežbu Ben Hur. Přál bych si dobrý zážitek z obojího.

Ale ještě jedna záležitost pro labužníky. V srpnu bude oficiálně odpremiérována digitálně zrestaurovaná verze českého Barona Prášila. Kdo na tom vyrůstal, nechť si nenechá ujít možnost vidět slavný český film na velkém plátně.

Kategorie: Science fiction

Příjemná fantasy z pražského prostředí

FantasyPlanet.cz - 23. Červenec 2016 - 6:00

Nutno podotknout, že se v něm opět objeví i drak. Ovšem oproti předchozí trilogii Dračí oči hraje přeci jen podstatně menší roli. Vedle něj se setkáte i s čaroději, upíry či trpaslíky – opravdu zajímavá směsice bytostí. A o co vlastně v tomto příběhu jde?

Sam Barnetová je obyčejná a nenápadná dívka, kterých se po světě pohybují tisíce. Ve svém životě ovšem prožila již několik tragických momentů, smrtí rodičů počínaje a konče smrtí partnera před sedmi lety. Jako by to všechno nestačilo, najednou se ji někdo snaží zabít. A navíc se objevil člověk, o kterém si myslela, že ho už nikdy neuvidí. Začíná její pátrání na vlastní pěst a zároveň i snaha zachránit si holý život.

Zničehonic musí uvěřit tomu, že existuje magie. Navíc se potkává s bájnými postavami, v jejichž výskyt by snad nikdy nemohla věřit. Dostává se do podsvětí, které je domovem pro všechny, již se vymykají běžnému bytí. Musí se smířit se svým novým osudem a začít bojovat proti zlu.

Před rozečtením této knihy jsem se trochu obával, že se bude opět jednat o literaturu pro děti mládež. Přeci jen se v tomto duchu nesla předchozí trilogie, ne že by na tom bylo něco špatného. Přestože mě dokáže zaujmout i čtení pro mladší ročníky, raději mám trochu dospělejší romány. A v tomto případě jsem byl naštěstí potěšen. Netečou tu sice hektolitry krve a hlavy většinou nelítají vzduchem, ale přesto se tvorba Kristiny Hlaváčkové posunula trošku jiným směrem.

Prvním jednoznačně pozitivním bodem je pro mě volba prostředí. Děj se odehrává v různých koutech Prahy, následně především v neznámém podzemí. Veškeré lokality jsou důkladně popsány a oplývají atraktivitou. Větší a zajímavější část se odehrává v již zmiňovaném prostředí, které je ve skutečnosti vlastně tradičním fantasy světem. Čtenář se v něm setkává s opravdu slušnou porcí charakterů.

A nyní již k samotným postavám. Tu hlavní jsme již zmínili, ale rozhodně se nejedná ani zdaleka o jedinou zajímavou. Velkou převahu mají především lidští čarodějové, z nichž se rekrutují klaďasové i záporáci. Ostatní hrají podružnou roli. Můžete se potkat s trpaslíky, kteří velkou část tohoto světa vybudovali. Krvelační upíři dostanou hlavní hrdiny do velkých obtíží. A samozřejmě nechybí ani drak, respektive dračice. Opět se jedná o velice mocnou bytost, která se ukazuje i v lidské podobě.

Samotný děj chvílemi připomíná (a rozhodně je inspirován) detektivkami. Po většinu příběhu budeme pátrat po hlavním zloduchovi, shodou okolností velice mocném mágovi. Po jeho stopách jde spousta lidí, ale přesto není a nebude zdaleka jednoduché ho dostihnout.

Po prvotním seznámení s prostředím a celou situací je veškeré dění stručně řečeno akční. Neustále se něco děje, dočkáte se velkého množství magických soubojů i útěků. Přestože je kniha v tomto případě určená i dospělým čtenářům, stále se dá zařadit i mezi literaturu pro mládež.

Podsvětí – Artefakt je velice slušným začátkem nové trilogie autorky, která se již slušně probojovala do podvědomí lokálních fantastů. Díky svému příjemnému prostředí, klasickým fantasy postavám i rychlému spádu si zaslouží pozornost mnoha fanoušků. Jestliže máte radši příběhy, které jsou tak trochu do young adult, ale přesto svou většinou zasahují do fantasy, určitě si nenechte tento román ujít. Jedná se o dobrou oddychovku, která rozhodně potěší.

Kristina Hlaváčková: Artefakt
Vydala: Grada, 2016
Počet stran: 352
Formát: váz.
Cena: 299 Kč

Hodnocení: 80 %
Kategorie: Science fiction

Tumult Royal čili Vyměňte si to s králem

FantasyPlanet.cz - 22. Červenec 2016 - 6:00

Že se nikdy neobjevil na žádné návsi bubeník, který by po patřičném virblu rozvinul pergamen a přečetl z něj následující oznámení: „Náš nejjasnější pán a vládce Kazisvět šestačtyřicátý, z Boží vůle král a hlava nama-, totiž pomazaná, dává tímto na vědomí všemu obyvatelstvu, že kdo by chtěl s ním směniti krásy chudoby za utrpení bohatství, nechť se dostaví příští sobotu do zámku v Sídelním městě, adresou Na Buzerplace 1. Dotyčný nesmí být urozený titulem ani rodem, nechť také nemá žádných polností a jiných statků, leda malé políčko propachtované, ve vlastnictví pak maximálně jednu krávu a/nebo kozu. Přednost mají ženatí, neb náš panovník velmi trpí povinnostmi první noci.“

Co myslíte, bylo by onu příští sobotu v přijímací síni pusto a prázdno, nebo by se tam nahrnul takový dav, že by milého Kazisvěta, nechť je nám co nejdéle zachován, prostě ušlapal?

Politicky proměnlivo, s občasnými hladovými bouřemi

Faktem nicméně je, že šlechta se svého panství a panování drží i pod gilotinou, a tak mi nezbylo, než ten chlebíček možná o dvou kůrkách, ale jistojistě na stříbře podávaný okusit alespoň prostřednictvím hry Tumult Royal. Ovšem, vládci se stáváte v leckteré deskovce, ale museli bychom dlouho hledat takovou, která nabízí sovnatelnou interakci s chudinou a jejími požadavky.

V této hře vyrábí lid pro zjednodušení tři druhy zboží: chleba, mramor a nástroje. Naopak šlechta má jedinou touhu: stavět sochy, aby po ní také něco zbylo. Za tímto účelem rekvíruje lidu zboží a říká tomu výběr daní. Prosťáčci jsou s tím smířeni až do okamžiku, kdy jim šlechta sebere víc, než kolik potřebují k životu a k práci – pak se vzbouří a vezmou si, co chtějí… Co na tom, že každý má jen dvě ruce – čtyři kladiva jsou čtyři kladiva, že.

Sebrat více, než kolik lid pro sebe požaduje, není vůbec složité, jako ostatně nikdy v historii. Všichni hráči současně si totiž musí ve dvacetivteřinovém limitu nabrat (jednou rukou a po jedné) tolik kartiček zboží, aby za ně mohli postavit co nejvíce soch, a přitom lidu ponechat pevné (ale v každém kole jiné) množství materiálu k přežití a k práci. Nikdo přitom neví, kolik kterého zboží v hromádce je, neví, co pobrali soupeři, a z toho logicky plyne, že netuší ani, kolik zbývá na stole pro tu holotu nenažranou – totiž pro sociálně slabší spoluobčany. Až po odkrytí karet se ukáže, koho a za co postihne hněv lidu a kdo místo rozšíření sošné aleje jen spláče nad nevýdělkem.

Kromě toho ten, komu po tomto oblibobití zbylo nejvíce přívrženců, bude v příštím kole králem, ale panská láska po zajících skáče, a tak se opravdu jen málokdo jen málokdy udrží v tom nejvyšším křesle déle než po dvě kola.

Pro krále, za krále, na krále

Každé kolo hry se dělí v podstatě na dvě části: na tu výběrčí popsanou výše, a na tu stavěcí. Ani při ní si neodpočinete, jelikož na různých územích lze postavit různé množství soch, pročež se všichni ženou do měst a na zámky, a naopak jen z donucení staví v horách, kam málokdy málokdo zabloudí a ještě řidčeji odtamtud vybloudí. (Pravda, v monarchiích člověk nemusí bojovat o voliče, ale ona ješitnost je mnohdy silnější motiv než teplé politické místečko u korýtka naplněného náhradami a úplatky.) Množství postavených soch určuje nejen vítěze, ale i délku hry; když je někdo moc vpředu, pravidla sama uznají, že nemá smysl pokračovat, zaklapnou se a konec.

Vyslechněte proto verdikt našeho lidového soudu nad touto hrou na krále. Přitěžující okolnosti: náhoda, která vám může upřít dostatek mramoru právě v kole, ve kterém jste se rozhodli vyzdobit třemi sochami zámek; a velikost figurek, které se v prstech těžce pracujícího lidu (například recenzentů) skoro ztrácejí. Polehčující okolnosti: neotřelý systém hry, který drží onu náhodu na relativně krátkém vodítku; současné zapojení všech hráčů ve většině fází kola a minimální prostoje v těch ostatních, sympatické a vtipné ilustrace. Vzájemně se rušící okolnosti: nutnost sledovat v nejakčnější části hry čas na přesýpacích hodinách a současně možnost stáhnout si časovač zdarma v přidané aplikaci.

Rozsudek: Tumult Royal je nenáročná a současně svižná a zajímavá hra po všechny od pozdního dětství výše, a proto je jí udělena milost v plném rozsahu.

Komentář rozsudku: Aby taky ne, když ji vymyslel tvůrce Osadníků z Katanu se svým synem…

Tumult Royal
Autor: Klaus Teuber, Benjamin Teuber
Vydal: Dino Toys
Počet hráčů: 2 – 4
Doporučený věk: 10+
Doba hry: 40 min.
Cena: 999 Kč

Kategorie: Science fiction

Temnými cestami k mistrovským dílům

FantasyPlanet.cz - 21. Červenec 2016 - 11:30

Samé otázky. Co naopak otazník nepotřebuje, je jméno Grzegorze Rosińského, komiksového ilustrátora, který je legendou na poli francouzského komiksu a u nás je známý především coby jeden z tvůrců historicky-fantastického Thorgala. Ten samozřejmě není jeho jedinou tvorbou; Rosiński se přitom během své kariéry několikrát zaobíral i zcela jinými žánry a tématy. Dvě z jeho nejslavnějších prací nám představuje svazek Temnými cestami.

První příběh, dvojalbum Pomsta hraběte Skarbeka, jako by vypadl ze stránek francouzských dobrodružných románů autorů, jako byl Alexandre Dumas, který je v příběhu dokonce přímo zmíněn. Smetánka Paříže, tajemný cizinec, soudní přelíčení se sporem o umění… a naproti tomu „nižší“ živly jako prostitutky a piráti, jejichž přítomnost komplikuje cestu do tehdy stále ještě Nového světa.

Druhou vyprávěnkou je pak western s jednoduchým názvem – Western. Byť v praxi jde spíše o antiwestern, který tenhle klasický a populární žánr notně demytizuje. Dostáváme sice pistolníky a padouchy, ale rozhodně ne tak, jak bývá zvykem. A rozhodně není psáno, že pistolník buď slavně odjede do zapadajícího slunce, nebo zemře hrdinnou smrtí.

Byť žánrově by si oba příběhy snad nemohly být vzdálenější, přeci jen mají nemálo společného. Jsou to témata narušených a falešných identit, zákeřnosti a zášti ve společnosti a zároveň pocit klasické antické osudovosti, která jsou leitmotivem Temných cest. Podobnosti se pak dají najít i mezi oběma scénáři, o které se postarali Yves Sente (Pomsta hraběte Skarbeka) a Jean Van Hamme (Western), mimochodem oba scénáristé Thorgala, kdy Sente přebíral psací pochodeň právě od Van Hammea. Jde především o množství zvratů – správně přitom hádáte vy, kteří tušíte, že většina z nich je odvozená právě od tématu falešných identit.

Rozdílnější však nemohl být přístup Rosińského k ilustraci. Zatímco Pomsta hraběte Skarbeka je ryze malířským dílem s prvky impresionismu a každičký její panel by si zasloužil zarámovat a pověsit na zeď, Western je kreslený perem, ovšem použité barvy akvarely mu dodávají sépiový nádech zašlých fotografií. Pro podpoření atmosféry je příběh Westernu příležitostně oživen dějově nesouvisejícími, ovšem úžasnými dvoustránkovými malbami.

A přestože jsou oba příběhy zábavné (pro mě osobně Pomsta o kus zábavnější, narážky na literaturu jsou pro mé knihomolské srdce potěšením), rozhodně v nich platí, že forma vítězí nad obsahem. V podání Rosińského je totiž tato kniha neskutečnou vizuální orgií a pastvou pro oči.

Mistrovská díla evropského komiksu znovu zabodovala.

Temnými cestami
Scénář: Yves Sente, Jean Van Hamme
Kresba: Grzegorz Rosiński
Počet stran: 224
Cena: 589 Kč (brož.) / 849 Kč (váz.)

Kategorie: Science fiction

FPÚ pátrá, radí, informuje (9.)

FantasyPlanet.cz - 20. Červenec 2016 - 11:00

Pokud stále tápete v tmách, tak vězte, že nedílnou součástí conů pořádaných pod neoficiální značkou FF je herna deskových her, což v Chotěboři znamenalo, že jste mohli od 8.00 do 2.00 (a někdy i déle) přijít do herny, půjčit si libovolné z desítek her a hrát a hrát a hrát…

  • tak jsme si zahráli třeba Goblíky jedlíky (neuvěříte, jak snadno vám zamotají šišku piškvorky na 3×3 čtverečkách), kostkový Bang (jiný, a přesto klasický), Ve víru věků (originální variace na minikaretky) a další a další a další – recenze budou!
  • byly uděleny ceny deskoherního webu Dice Tower za loňský rok a co se vítězů týče, tak si už můžete zahrát nebo se těšit na: Krycí jména, TtA: Nový příběh civilizace a Pandemic Legacy (vydal, vydal a chystá MINDOK), Blood Rage (chystají REXhry) a T.I.M.E. Stories a 7 divů světa: Duel (chystá Blackfire). Duel 7 divů světa slibují na září…
  • a když už jsme u Blackfiru: aby se děti o prázdninách nenudily, vydal laboratorní hru Dr. Heuréka – zatím jsme nehráli, ale zkumavky s kuličkami vypadají skvěle; a prý dodává do obchodů dotisk hry Kraftwagen. Hra na téma počátků automobilismu, kdy vyvíjíte a vyrábíte stále lepší vozy, je údajně „německo-česká“, ale obchody zatím u ní uvádějí jen cizojazyčná pravidla, tak uvidíme. Jo, a také na herní web Zatrolené hry umístili opravená pravidla ke Quadropolisu.
  • REXhry slibují třetí zeměplošskou hru Semafory už na srpen, takže někteří u ní budou moci proležet konec prázdnin nebo dovolenou. Naopak Blood Rage se pro výrobní obtíže odkládá na září a jednou prý bude i Timeline: Česko – jestlipak se bude jmenovat správně česky, nebo alespoň nesprávně, ale komicky Tajmlajn?
  • REXové také upozorňují na festival deskových her Deskofobie Live v Počátkách 15. až 18. září. Turnaje i volné hraní, přednášky, besedy s autory…
Kategorie: Science fiction

Prach a broky online zahájí Loupežnický bál

FantasyPlanet.cz - 20. Červenec 2016 - 7:00

Už od Vánoc mohli diváci shlédnout v několika desítkách kin nový český nezvislý film Prach a Broky. Tahle drsná hodinová pohádka se však zdaleka nepromítala ve všech městech, a tak fanoušci jistě ocení, že se 5. srpna film uveřejnění online.

A to není všechno. Kulturní spolek Rosenthal, který za filmem stojí, se rozhodl to oslavit ve velkém stylu a v den uveřejnění svolal Loupežnický bál!

Ten by se sice měl konat v hostinci uprostřed divokých brdských lesů, to ale není zrovna praktické, a tak organizátoři zvolili místo, které se k tomu alespoň přibližuje; bál proběhne v Praze v Pavilonu Grébovka v Havlíčkových sadech, a to 5.srpna od 19:00.

Na této mimořádné události se budou vyskytovat všichni tvůrci filmu, ale také všichni herci ve svých filmových kostýmech. Návštěvníci jsou vyzváni, aby i oni dorazili v kostýmu – kdo přijde v loupežnickém úboru, dostane vstup zdarma. Jako hlavní bod programu je závěrečná projekce filmu pod širým nebem na čelo Pavilonu a jeho zveřejnění online.

A o čem film vlastně je? Prach a Broky se točí okolo krásné, ale kruté Hraběnky a jejího střetu s bandou sedmi loupežníků, mezi nimiž jsou i taková esa jako Lotrando nebo Rumcajs.  Tvůrci vsadili na estetiku klasických českých pohádek, která je spojená s akčními bitkami a drsnějším příběhem tarantinovského ražení – zkrátka taková pohádka pro dospělé.

Aktuality o Loupežnickém bále můžete sledovat na FB události.

Kategorie: Science fiction

Tygři moře: esence historické sword and sorcery

FantasyPlanet.cz - 19. Červenec 2016 - 11:50

Takže především Howard je jedním ze zakladatelů žánru, proto jeho knihy vycházely, vychází a budou dál vycházet, a uspějí tam, kde mnoho současníků bude zapomenuto. Howard toho napsal mnoho a ne vše bylo vždy kvalitní, v této sbírce však najdete výkvět jeho tvorby.

Tygři moře obsahují devět povídek a, jak anotace naznačuje, jsoz věnováni přednostně dvěma autorovým hrdinům. Na začátku se setkáváme ve dvou povídkách s irským bojovníkem Turlogh O’Brienem, zatímco v posledních čtyřech povídkách s Keltem Cormac Mac Artem. Howard není nijak výrazný psycholog postav a mezi válečníky je to především jejich původ a prohnanost a síla, co je odlišuje od ostatních.

Osudy dvou hrdinů pak rozdělují uprostřed sbírky tři díla. Lidé stínů a Ztracená rasa se věnují historii ve sbírce často zmiňovaných Piktů – národa, který vývojem zůstal kdesi v době kamenné a obrací se za svou zašlou slávou. Text Aššubanipalův plamen pak z knihy vybočuje nejen tím, že se odehrává na Arabském poloostrově, ale i časově, protože je zasazen až do doby střelných zbraní. Povídka mimo jiné obsahuje odkaz na tvorbu zakladatele moderního hororu H. P. Lovecrafta.

Přestože je nejznámějším dílem R. E. Howarda cyklus textů o Conanovi, nabízí sbírka Tygři moře pohled na trochu jiný subžánr sword and sorcery, jímž je ona historická část. Ano, tady někde hledal inspiraci pro své dílo Jaroslav Mostecký pro svoji trilogii Vlčí věk. Především popis divokostí válečné vřavy severských válečníků je velmi podobný.

I když je na zachraňování krásných princezen, zabíjení zlých božstev a vykrádání temných svatyní cosi otřepaného, autor to uměl napsat s citem, který působí do dnešních dnů. Jistě, dnes se píšou spíše tisícistránkové ságy, které vás ohromí svojí komplikovaností, ovšem Howardova povídka vás svou přímočarostí bude bavit dodnes, má prostě něco navíc. Asi ono pověstné kouzlo.

Robert E. Howard: Tygři moře
Vydal: Laser-books, 2015
Obálka: Boris Vallejo
Překlad: Michael Bronec
Počet stran: 296
Cena: 219 Kč

Hodnocení: 75 %
Kategorie: Science fiction

Ičigo se předčasně loučí…

FantasyPlanet.cz - 18. Červenec 2016 - 11:29

Jelikož Crew vydává tunu komiksů a hned několik manga sérií, bylo jen otázkou času, než bude muset minimálně jedna z nich ostrouhat. A černého Petra si bohužel vytáhnul Bleach. Poslední u nás vydaný svazek tak ukončuje příběhový úsek, který běžel víc jak deset dílů a jakžtakž uzavírá několik dějových linek. Problémem však je, že hlavní příběh je stále otevřen dokořán a situace s úhlavním záporákem se nijak nedořešila, neboť upláchnul. Díky tomu tak čtenář má pocit neuspokojenosti a chce víc… a já se vůbec nedivím, protože následující knihy jsou skutečně parádní.

Jak jsem již psal o několik řádků výše, tahle kniha slouží jako pomyslné uzavření a rozloučení s jednou érou, kterou si Ičigo a jeho přátelé prožili. Érou, která byla plná akce, krásné kresby a stylových schopností. To však nyní musí jít stranou, neboť na řadu přicházejí hlavně dialogy, díky kterým se utvářejí nová přátelství, vztahy a interakce postav. Také se jakožto čtenář musíme rozloučit s kupou postav, neboť příběh se opět přesouvá do lidského světa. V něm přichází na scénu zcela nová postava, které nám otevírá úplně nový svět a možnosti. Jo, Hirako je tajemný až na půdu, jenže… u nás se čtenáři nedozví nic víc, než pouhou ochutnávku. Což je prostě průšvih. A budu se opakovat, nicméně tahle kniha zkrátka neměla být poslední. Ale chápu, že špatné prodeje by to v žádném případě nedokázaly utáhnout až na 48. svazek, kde by se dal celý příběh krásně uzavřít. Díky tomu ale máte z celého svazku tak nějak pachuť, pocit polovičatosti. A zatímco první polovina s loučením funguje na jedničku, ta druhá vzhledem k situaci vydávání kolabuje a spíše rozzuřuje. A je to škoda, protože jinak se svazek řadí k velmi povedeným dílům.

Stále ale těší, že kniha je protkaná trefným humorem specifickým pro danou sérii a že kresebně kvalita neselhává. Tite Kubo je pan kreslíř a stránka za stránkou je krásnější a pohlednější. Své charaktery kreslí s větší pečlivostí a energií a jeho stínování je prvotřídní. Dvoustran je i tentokrát více a i když si jsou vesměs podobné, jsou atraktivní a atmosférické. Stejnou kvalitou pak oplývají i nápadité úvodní stránky kapitol. Český překlad je v pořádku, jako vždy těší i překlady bonusů a stejně jako VŽDY vadí, že editace je slušně řečeno odfláklá. Velikost písma je sice správná, ale ty neřesti s odporným vycentrováním jsou fakt trestuhodné. Spousta bublin má text narvaný v horním rohu a vypadá to zkrátka velmi amatérsky. O to víc tahle skutečnost mrzí, neboť je to Crwi vytýkáno již poněkolikáté. Závěrem je vůči kupujícím vcelku nefér, že se neobětovala třeba poslední strana na nějaké vyjádření k zastavení vydávání, či zkrátka nějakou zprávu co a jak, neboť ne každý čte diskuzní fóra.

Vzato kolem a kolem, další Bleach je pohodová zábava, která však trpí tím, že je u nás, alespoň na nějakou dobu, utlá. Ale s tím se bohužel nedá nic dělat. Teď jen doufat, že se stane zázrak a Bleach bude časem znovu pokračovat. Vzhledem k tomu, co by přišlo za nové postavy a příběhy, by to bylo vskutku parádní.

Autor: Tite Kubo
Překlad: Anna Křivánková
Vydal: Crew, 2016
Počet stran: 192
Cena: 189 Kč

Hodnocení: 70 %
Kategorie: Science fiction

Druhé ohlédnutí za FF2016

FantasyPlanet.cz - 17. Červenec 2016 - 11:58
Čtvrtek

Když jsem přijela do Chotěboře úplně vyřízená, bylo po čtvrté odpolední hodině a sluníčko pražilo o sto šest. Oproti zamračené Praze docela změna. Kamarádka na mě už čekala, protože tohle byla moje premiéra Fantazie a připadala jsem si tak trochu jako Alenka. Společně jsme došly na recepci, kde jsem dostala krásně fešný náramek, nějaké propagační materiály a ubytovenku. Jo, nesmím zapomenout na program! Ten byl ve čtvrtek pěkně bohatý, ale kvůli pozdnímu příjezdu jsem přišla o dost – přesto mám několik fotek.

Stihla jsem přednášky na téma Nejlepší seriálové znělky a dokonce i na Fantasy knihy, kde jsme se opravdu nasmáli (některé zápletky, které jsou autoři schopní vymyslet… mě budou pronásledovat ještě hodně dlouho). Večer potom byla Glee party, kde si několik lidí, kteří pomáhali s uskutečněním této akce, nachystali menší vystoupení – taneční i pěvecké.

Nemusím říkat, že ten den jsem šla do postele opravdu pozdě.

Pátek

Druhý den bylo času o něco více a tím pádem jsem mohla prošmejdit budovy, ve kterých byly jak přednášky, tak stánky. Celý Festival se odehrává především ve třech budovách – Sokolovna, KD Junior a budova recepce, kde je kino. Focení Marvel, kterého jsem se účastnila, pak probíhalo před těmito budovami.

Plno lidí v cosplayích, co si vypráví, jak tvořili tohle a támhleto. Nejlepší byl asi kolemjdoucí s malou holčičkou, která zahlásila: „Tatí, tamten pán dostal přes držku!“ „To se ale neříká takhle nahlas!“ Vysvětlujte, že se jedná o umělé stehy a falešnou krev na cosplay Hawkeye. Mimo něj se tam sešli kapitán Amerika, Peggy Carter, Angel, Lady Loki, Spiderman nebo takový Bucky (dokonce i jako Summer Soldier).

Během focení kolem nás procházelo plno lidí ve steampunkovém oblečení – někdo zahlásil, že má být focení k Assassin’s Creed, ale v programu to oficiálně nebylo a skupinky se pak roztrousily po areálu – přesto jsem odchytla jednu slečnu, aby mi zapózovala. Do přednášky Co dělá Marvel špatně? jsem měla ještě dobrou hodinku, tak jsem se trousila po herní hale v Sokolovně (a málem dostala po hlavě ovladačem od vášnivého hráče), kde byla možnost vyzkoušet PS4, Wii U, zastavit se u stánku Gamlery.cz nebo BlindBoxu.

Co se týká programu některých linií (ComicsCon, Avalcon, SeriesCon nebo GameLine), byl opravdu nadupaný a ať jsem procházela kolem jejich místností v jakoukoliv hodinu, pořád tam někdo byl. Největší nával zažila recepce snad při besedě s Christopherem Judgem (Teal’c). Nějak mi vypadlo z hlavy, že za besedu s ním se platí, takže no photo.

K večeru, kdy se nám zrušilo fotografování, jsem zahlédla skupinku lidí, kteří za Sokolovnou trénovali boj s meči a štíty – každý se mohl přidat, aby si to vyzkoušel. Tak jsem si je cvakla a zdrhla, protože někteří byli opravdu velmi šikovní.

 

Sobota

Poslední den byl takový oddechový – balení, vypadnout z ubytovny a ještě udělat pár fotek na závěr. Přednášky, které jsem chtěla stihnout – nemusím říkat, že moje maličkost na nich prostě a jednoduše nebyla. Přesto Stará angličtina, Klub rváčů nebo MoveConoví Zaklínači tělo na tělo zní fakt zajímavě!

Stejně jsem pak skoro třičtvrtě hodiny stála frontu na výbornou palačinku vedle Kafekáry a vyfotila si skupinku cosplayerů, kteří byli oblečení jako pocity z hitu V hlavě. Byli skvělí! Nádherně barevní a Smutek opravdu museli skoro na každou fotku odtáhnout – byla moc smutná a nic se jí nechtělo. Přesně jako ve filmu!

 

Kategorie: Science fiction

Velká kniha strašlivých čar čili Ve víru strázní

FantasyPlanet.cz - 16. Červenec 2016 - 11:00

Takže když mágové z Čarodějné univerzity, místo aby o tom drželi hubu, výslovně nakázali studentům nechodit do sklepení, a když už tam půjdou, tak ať rozhodně nehledají prastarý grimoár s tajemnou mocí (nadto nazvaný Velká kniha strašlivých čar), a když už ho najdou (bodejť ne, když ležel na podstavci uprostřed místnosti), tak ať jej probůh a provšechnyentityjemunaroveňpostavené neotevírají – hádejte, co se stalo…?

Kde nic není, ani Albus nebere

Asi už tušíte, že ve hře pojmenované po zmíněném lexikonu kouzel jste vy těmi nerozvážnými učni a musíte se vypořádat s nestvůrami, které z jeho stránek vylézají a plivou kolem sebe plameny, síru a kletby. A pohladit desky rozhodně nestačí…

Naštěstí i prváci už něco málo umějí a tuší, že magie vychází ze čtyř elementů – ohně, vody, země a dračích pšouků či čeho -, takže se mohou nějaká kouzla přiučit ze svitků, které se povalují na policích kolem.

S prvními kouzly spočívajícími v tricích jako nechat zmizet kartu či telepaticky pošťouchnout spolužáka, aby taky něco dělal, a s nějakými těmi elementy v rukou musíte tedy přežít všechny nestvůry, ustát všechny kletby, nakonec přemoct finální monstrum a zabouchnout tu prokletou bichli. Úmyslně nepíšeme „zahnat všechny nestvůry a zlomit všechny kletby“, protože to se vám jednak skoro určitě nepodaří, a druhak to občas není úplně taktické. To proto, že i když se zdá, že ve starém plesnivém sklepení bude aspoň zemních a vodních elementů dost, není tomu tak, a když se vám špatně sejdou karty, tak vám ani Brumbál nepomůže a kletba prostě dopadne na vaše bezvousé hlavy.

VKSČ

VKSČ – na mě nekoukejte, já ten název nevymyslel a kdybych jej měl pokaždé celý opisovat, to bychom tu byli do zítřka – zajímavě kombinuje herní princip stavění karetního balíčku (tedy deckbuilding) a získávání a využívání karet na stole. K vaší smůle udrží každý čaroděj v hlavě jen pět kouzel a tak přiučit se další lze jen na začátku – pak už pouze můžete měnit jedno za druhé.

(Mimochodem, už poněkolikáté jsem se setkal s názorem, že mág si pamatuje jen omezený počet kouzel, ale ještě nikde jsem nečetl situaci typu: „Ten náš kluk je blbej, dáme ho na kouzelníka…“ No nic, opět k vážné práci.)

Z logiky věci i podstaty je už asi jasné, že VKSČ je kooperativní hra, a proto máte omezenou možnost si navzájem vypomáhat; na druhou stranu vás takřka neustále rozptylují karty děsu. Když je hrůzy moc, ochromí vás, vy ztuhnete a příšera a hra vás sežerou…

Ano, na rovinu přiznáváme, že VKSČ není jednoduchá hra a není pro začátečníky. Máme-li parafrázovat Zdeňka Šmída, tak “…úroveň bez ťažkostí je pro normálního smrtelníka provázena značným množstvím ťažkostí…“ a ty ještě těžší úrovně jsou… no prostě ještě těžší.  Hra vám nic neodpustí a zejména na méně početné skupiny se bude vytahovat jak třikrát propadlý sedmák na prvňáka, a když vám nepadnou karty, snadno padne celý tým.

Na druhou stranu je to výzva na úrovni a čím větší máte pro náročnější kooperativky slabost, tím silněji si vás přitáhne. Je kompletně počeštěná, s náročností pravidel na střední úrovni, s vtipnými barevnými ilustracemi a dřevěným žetonem v podobě otevřené knihy. Naše doporučení tedy zní: kdo to hraje, ten to je a tomu se hra šikuje.

Velká kniha strašlivých čar
Autor: Maxime Rambourg
Vydal: REXpost s.r.o.
Počet hráčů: 2 – 5
Doporučený věk: 12+
Doba hry: 60 – 90 min.
Cena: 999 Kč

Kategorie: Science fiction
TOPlist