Science fiction

Domy ticha: Jitřní kníže začne splácet dluhy

Fantasya.cz, nové knihy - 7. Srpen 2014 - 22:00
Lucifer, Jitřní kníže, nezapomíná, že i on musí splácet dluhy. A tak začne sestavovat posádku, která se vydává na záchranu dvou duší. Podaří se mu nemožné a zachrání Ealine a Mony z Domu ticha, kde je mučí?
Kategorie: Science fiction

Strážci Galaxie: Hájili jsme galaxii

FantasyPlanet.cz - 7. Srpen 2014 - 22:00
I řekl Feige, vrchní šéf marvelovské produkce: Dvakrát do roka ohřeješ se v kině s naším bijákem! Což byl donedávna* pozoruhodný plán. Letošní prvničkou byl skvělý Captain America: Winter Soldier, následují jej u nás poměrně neznámí, ale zato neméně očekávaní, Strážci Galaxie.
Kategorie: Science fiction

Soutěžní příspěvek: Jakub Štros, Svět je plný paradoxů

Sarden.cz - 6. Srpen 2014 - 23:00
Tagy: SoutěžSoutěžeJohny si vzal pušku

Milí naši čtenáři a přispěvatelé,

tentokrát poněkud netradičně ještě před tím, než vůbec vyhlásíme jména výherců naší červencové anketní soutěže, vám předkládáme k přečtení některé soutěžní odpovědi. Krom tradičních strohých několikaslovných odpovědí jsme obdrželi i nekolik nadmíru zajímavých, ať už humorných, nebo k zamyšlení vedoucích příspěvků a přišlo nám jako velká škoda se s vámi o ně nepodělit. Budou celkem tři a dnes vám předkládáme první z nich od Jakuba Štrose z Čachovic a jmenuje se Svět je plný paradoxů.

Svět je plný paradoxů. No považte – já, kurva prodejná, píšu do soutěže, jejíž téma se točí kolem knihy, kterou bych nevyměnil za nic na světě.

Měnil bych…a ne jen knihu. Za příslušný (patřičně přepálený) finanční obnos bych vyměnil půl knihovny. Za věčné zdraví a mládí bych směnil knihovnu celou. Za týden „all inclusive“ (a tím „all“ myslím skutečně vše) s Triss či Masan Gilani bych klidně běžel dokoupit požadované tisky a až pak měnil.

Tudíž téma soutěže malinko ohnu, přizpůsobím a onu neměnnost vyměním za silný zážitek…

 Přemýšlel jsem: „Jaká kniha na mě zapůsobila nejvíc?“ Jakožto jakýs takýs (i praporem máchat umím) patriot jsem se pokoušel vzpomenout na domácí vody – na mysl mi přišel Viktor Dyk a jeho Krysař. Po krátké úvaze jsem jej však – zcela nepatrioticky – škrtl. Proč? Vždyť Krysaře miluji! Je to snad nejlepší česká mystická kniha, jaká kdy byla napsána…autor šetří slovy, píše jen to nejnutnější…a přesto se mu podaří vybudovat naprosto unikátní mrazivou atmosféru. Jistě, je to kniha, která se mi nikdy neomrzí, ale…ne, nebylo by fér korunovat ji a posadit na pomyslný trůn, byť na schodech k sesli sedí pevně a neochvějně…

Zahleděl jsem se přes oceán, do Kanady… Erikson a jeho Malaz? Hmm…no, možná…jenže…z Malazu nelze vybrat jednu knihu; všech deset dílů tvoří úžasný a propletený celek…ale copak mohu být nelida…eh…chci říci nekniha a vypíchnout jen jednu knihu? Ne, ne, ne a ne! Tudy cesta nevede.

Vrátil jsem se zpět do Evropy a tentokrát upřel zrak (po vzoru jistého krále) na východ…kde nebyl Eomér, ale Vědmák! Zaklínač je má životní vášeň! Dodnes si pamatuji, jakou radost jsem cítil, když jsem se úplně poprvé začetl do mistrova textu a objevil v něm kopřivy a ne zasraný hlodášový keř. Nevím, zdali si toho všiml ještě někdo jiný, avšak hlodáš tvoří naprostou úchylku u angloamerických autorů. Cpou ho všude…spadne-li hrdina do houští, můžete si být jisti, že je to hlodáš. Ne vonící černý bez či žahavé kopřivy, ale ničemný a bezcharakterní hlodáš! Něco mi – žel – našeptávalo, že Zaklínač onou knihou asi nebude, i když jej považuji za nejlepší fantasy, jakou kdy kdo napsal.

Stejně jako Geralt za Ciri jsem se i já hnal za svým cílem a prosil svou paměť, aby vydala knihu, která na mě zapůsobila nejvíce.

Další zastávkou mých mozkových buněk se stal Stalker od Strugackých. Útlá knížečka s kouzelnou atmosférou, u níž člověk po dočtení mlátí hlavou do zdi a běduje, že nemá zlatou kouli, která by mu na přání mohla – ale také nemusela – vyvrhnout další strany textu… Ne…i zde se mozek stavěl na zadní a podle šeptal, že ani Stalker by to neměl být.

Já, milovník fantasy, sci-fi a hororu, který přečte jednu dvě „klasické“ knihy do roka, jsem se vydal do neúprosných a bouřlivých vod běžné beletrie…a konečně si vzpomněl.

K oné knize jsem se dostal ještě na střední škole – nikoli kvůli výuce…v osnovách totiž není a málokdo ji zná. Musel mi ji donést vedoucí knihovny ze své soukromé sbírky, neb ve školní knihovně nebyla. Ptal se mě, jak jsem na tu knihu přišel. Řekl jsem pravdu – jedna skupina se jí inspirovala a napsala na její motivy píseň. Vedoucí knihovny – zasloužilý bojovník proti komunismu, nacismu a jiným formám totality – to zřejmě nesl těžce, neboť, jak kdysi hrdě a vážně prohlásil: „jediná správná a opravdová hudba je hudba klasická“ (já říkal, že svět je plný paradoxů).

 Při předávání knihy mě varoval – prý je strašlivá. Měl naprostou pravdu.

Dílo Johny si vzal pušku od Američana jménem Dalton Trumbo není pro slabé povahy. I mně – poměrně otrlému čtenáři – u ní bylo místy špatně. Fyzicky.

Zatímco v osnovách škol trůní kurevník Remarque se svou Západní frontou a Třemi kamarády, komunista (další paradox, neb s vedoucím knihovny sdílím „lásku“ k totalitám) Trumbo zapadl. Proč? Těžko říct, vždyť jeho Johny je mnohem výživnější protiválečný text – a to i přesto, že se v zákopech odehrává jen naprosté minimum děje (snad stránka, možná dvě).

Abych nechodil kolem horké kaše a konečně se vymáčkl. Johny je typický americký mladík, jenž odjede bojovat do Evropy a zapojí se do válečné vřavy první světové války. Co čert nechtěl, je zraněn – velice vážně zraněn. Dělostřelecký granát mu urve nohy, ruce…z kdysi pohledného obličeje udělá hnisající díru… ze smyslů Johnymu zbude jen a pouze hmat – omezený na to, když se jej někdo dotkne. Mozek však stále pracuje bez jakýchkoliv problémů.

Odmyslí-li člověk politickou orientaci autora, která se naplno projeví v jedné kapitolce (jinak vyčuhuje spíše v náznacích), dostane hnusný a velice syrový text, který nutí k zamyšlení a děsí víc, než všechny horory světa. Upíři, TO, Cthulhu…pche…to není skutečné! Osud Johnyho či nějaká jeho derivace? Může se stát komukoli z nás.

 Autor tento pocit ještě umocňuje kontrasty – Johny leží, přemýšlí, jaké to bylo na dovolence v Paříži…do toho se pomalu vkrádají myšlenky na to, že dělostřelecký granát, který z něj udělal nižší formu sekané, už v tu dobu zřejmě sjel z výrobní linky, trůnil v krabici a kodrcavě se vezl na frontu…

Je to zvláštní. Je to…to slovo začínající na „p“… Kniha, která na mě nejvíce zapůsobila, mi při čtení nepůsobila pražádné potěšení – naopak, spíše mě ničila.

Nechci, aby to znělo jako klišé, nicméně Johny je k nezaplacení v jedné věci. Po přečtení nad člověkem visí jako memento a nutí ho zapřemýšlet nad tím, zdali/jestli vůbec už existuje nějaký ten jeho osobní granát…

 

 

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

I takto může vypadat odpověď na soutěžní otázku.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Silo: Postapo s mozkem

FantasyPlanet.cz - 6. Srpen 2014 - 22:00
V dnešní době je probírání se postapokalyptickými sci-fi jako procházení hustou džunglí. Člověk musí mít pořádně ostrou mačetu, aby se prosekal těmi liánami a keři nechutného množství mládežnických hrdinů, kteří se pitvají ve svých bolístkách a brečí nad tím, že je jejich vyvolená nechce, zatímco kolem zuří atomová zima. Je to prostě tvrdý svět, ve kterém se ale i nadále dá nalézt mýtina plná osvěžujícího radioaktivního vzduchu. A na jedné se vyjímá Silo.
Kategorie: Science fiction

Čapkova Válka s Mloky je antiutopickou klasikou

Fantasya.cz, nové knihy - 6. Srpen 2014 - 22:00
V době, kdy J. R. R. Tolkien dopisoval svého Hobita a R. E. Howard čile pracoval na příbězích o Conanovi, začal vycházet v našich luzích a hájích na pokračování v Lidových novinách román Karla Čapka Válka s Mloky. Od jeho prvního vydání už uplynulo takřka osmdesát let, ale i tak neztratil svoje kouzlo.
Kategorie: Science fiction

Z hrobu povstane, z krve zrozená, upírka Cat Crawfieldová

Fantasya.cz, nové knihy - 5. Srpen 2014 - 22:00
Poslední dobrodružství zavede upírskou dvojici Cat a Bonese až na samou hranici hrozící války. Války mezi lidmi a nadpřirozenými bytostmi. A jelikož lidé o existenci upírů, ghúlů a čarodějnic nemají ani zdání, musí sehrát bitvu nejen s vychytralým protivníkem, ale také s časem.
Kategorie: Science fiction

Velké hledání: Otáčky Kola času přináší i druhé šance

FantasyPlanet.cz - 5. Srpen 2014 - 22:00
Grandiózní finále Oka světa odhalilo, na koho se upnula pozornost Temného. Kdo by měl být – díky osudu či manipulacím Aes Sedai – novým Drakem Znovuzrozeným. Je třeba čelit nejen nepřátelům, ale i vlastním strachům. A ne každý v tomto boji obstojí.
Kategorie: Science fiction

Knižní okénko Bestiálního Fajkuse S01E01

FantasyPlanet.cz - 5. Srpen 2014 - 9:00
Nejvlivnější muž české fantastiky rozhodl, že bude mít vlastní pořad, a tak se také stalo!
Kategorie: Science fiction

RECENZE: Laurel K. Hamilton: Svádění luny (Merry Gentry 3)

Sarden.cz - 4. Srpen 2014 - 23:00
Tagy: L. K. HamiltonRecenzeLiteraturaMerry GentryEpochaFantastická EpochaFantasyUrban fantasy

Říká se, že láska prochází žaludkem. V případě knih o princezně Meredith bychom to mohli parafrázovat nějak tak, že všechno prochází postelí, a když zrovna není ten kus nábytku po ruce, lze to i jinde… vlastně kdekoliv.

Jaké by to bylo, mít menší mužský harém složený z bytostí, z nichž některé pouze vzdáleně připomínají člověka? Kolik žen by ho asi chtělo, kdyby si na rovinu, otevřeně a zcela bez předsudků položily tuto otázku? Všichni ti muži roztodivných barev, někteří i s rozličnými počty různých údů, silní, téměř nepřemožitelní, s různými nadpřirozenými schopnostmi jsou vám zcela oddáni a ochotni za vás položit i život, když to bude třeba. Jeden z nich je pravděpodobně budoucí král, pokud se vám podaří zrovna s ním počít dítě, čímž se stanete právoplatnou nástupkyní trůnu Temného království. Zbytek bude dál vaší stráží a bude stát věrně po vašem boku. No není to idyla? Nejedno oko (i jiná dámská část těla) by snadno zjihlo při takovém pomyšlení. Je ovšem otázkou, zdali by to ostatní, co se k tomu váže, stálo za to. Neustálý strach o život, ať už se nacházíte v říši lidí, nebo kouzel, věčné ohlížení se přes rameno, jestli někdo nečíhá ve křoví, to by jistě brnkalo na nervy každé ženě. A když si nemůžete být jistá ani ve své ložnici, protože zrcadlem k vám může ledacos projít, už ten harém zas taková výhra není.

Královskou neteř Merry Gentry čekají krušné časy. Těhotenství stále v nedohlednu, až si z toho všichni začínají zoufat, protože častěji zkoušet už to snad ani nejde. A pohyb na politické scéně obou království, Temného i Požehnaného, s nimiž oběma je princezna Meredith nějakým způsobem spřízněna, to je jako běh po horkém kamení s vejcem na lžíci. Stačí jeden chybný krok a vše bude nenávratně ztraceno. Navíc zjistit odkud pramení nové a neznámé nebezpečí, když princ Cel stále úpí v žaláři za to, že jí usiloval o život, to bude těžká písemka okořeněná spoustou krve a utrpení pro všechny zúčastněné. Včetně tetičky královny. Každý z přímých aktérů těch krvavých hrátek bude muset něco obětovat, ale všichni něco získají. Ne vždy se jim budou dary líbit, ale reklamační oddělení zrovna v tomhle supermarketu bohužel nenajdou.

Jsou to přímo slovní bakchanálie – v literárním slova smyslu, samozřejmě! A pokud se do textu dostatečně položíte, zjistíte, že je to spíš poezie v próze, protože už skoro nejde o to, co text sděluje, ale hlavně jak to sděluje. Věty se vinou, slova proplétají a tvoří roztodivné, zářivé obrazce, jako když se díváte do krasohledu. Jste fascinováni nádhernou hrou barev a stínů, až zapomenete, že to všechno vlastně nemá žádný účel a je to zde pouze pro samu podstatu krásna. Nechci tím v žádném případě shazovat autorčino snažení, jen bych ráda upozornila, že pokud si všechno tohle odmyslíte, vejde se vám celý skutečný děj sotva na polovinu stran knihy, a to možná ještě přeháním. Ale básně se přece nečtou proto, abychom se dozvěděli holá fakta! A tohle přesně vám nabídne děj třetího dílu série – nepříliš velký posun vpřed, ale oči vám u toho budou přecházet. Zcela úmyslně ale neříkám zásadní posun, protože zásadních věcí se na tak málo děje stane až dost a stojí za to.

V této sérii temné fantasy o dvou královstvích, která se sice navzájem respektují, ale zároveň i nenávidí a neustále soupeří o moc, Laurel K. Hamilton zúročuje svoji dlouholetou „spolupráci“ s Anitou Blake, (zatím) úspěšnější a služebně starší literární sestrou Merrynky. Mnou tak (v předchozích recenzích) kritizovaná popisnost všeho je dotažená k takové dokonalosti, že se prakticky stává výše zmiňovanou poezií. Dvorské intriky jsou jak vystřižené z kterékoliv současnosti, jen metody dosahování vlastních cílů jsou poněkud odlišné. Což je způsobené pouze tím, že stejně jako u sexuálních fantazií drží obyčejné smrtelníky v reálném světě na uzdě předsudky a vysoce sofistikovaná společnost. Pokud vám však dá někdo volné pole působnosti a jste omezeni jen svou fantazií, kolik ošklivostí by každý z vás vymyslel pro svoje soupeře?

Měsíční svit je velmi ošemetný a Svádění luny už přivedlo nejednoho smrtelníka do záhuby... S Merry a jejími ochránci a vůbec celým světem série si však můžete dovolit tu uzdu, která vás drží, úplně zahodit, aniž by to mělo jakýkoli vliv na vaše reálno, ať už děláte v životě cokoli.

 

Laurel K. Hamilton: Svádění luny (Merry Gentry 3)
Překlad: Dominika Moulíková
Nakladatelství: Epocha
Obálka: Jakub Jíra, Lukáš Tuma
Rok vydání: 2014
Vazba: pevná
Počet stran: 347
Cena: 299,- Kč

 

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Říká se, že láska prochází žaludkem. V případě knih o princezně Meredith bychom to mohli parafrázovat nějak tak, že všechno prochází postelí, a když zrovna není ten kus nábytku po ruce, lze to i jinde… vlastně kdekoliv.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Nuda a pohodlný život nepřežijí v Psí zimě od Petry Neomillnerové dlouho

Fantasya.cz, nové knihy - 4. Srpen 2014 - 22:00
Zaklínačka Lota se mermomocí snaží přijít o život. Neopatrně se totiž zaplete do vampýrského vyřizování účtů. Zároveň musí čelit stále početnějšímu povstání kožoměnců. A i starší jejího řádu by Lotu za její neortodoxní chování nejraději sami občas zabili.
Kategorie: Science fiction

Lucifer napodruhé vystrkuje růžky

FantasyPlanet.cz - 4. Srpen 2014 - 22:00
Druhá kniha Lucifera ukazuje, že se Neil Gaiman nemýlil. Postava padlého anděla si zaslouží vlastní sérii a volba Mikea Careyho, kterému Gaiman předal pomyslnou štafetu, také nebyla krokem vedle. Nevěříte?
Kategorie: Science fiction

Scifi News: MK Legends: History of Blood!

ScifiZin, fantastický magazín - 4. Srpen 2014 - 7:00

O novom web seriály z prostredia Mortal Kombat sme písali nedávno a vonku je konečne prvý z ôsmich dielov.

Na rozdiel od ostatných, mapuje pozadie tohto fenoménu a prináša informácie, ktoré možno nevedia ani tí najzarytejší fanúšikovia.

Dobré adventúry nevznikajú iba za veľkou mlákou, ale aj v našich končinách. Dôkazom je projekt J.U.L.I.A. od českého štúdia CBE Software, ktoré vyšlo v roku 2012.

A tento rok, konkrétne už 12. septembra sa dočkáme pokračovania s podnázvom Among the Stars.

Tvorcovia sľubujú napínavý príbeh a samozrejme originálne hlavolamy, a to všetko obalené v príjemnej hudobnej zložke.

Hru si budete môcť zaobstarať na Steame.

 

Na záver dnešných Scifi News je tu pozvánka na spoločné premietanie Guardians of the Galaxy, ktoré sa bude konať 7. augusta v kine Nostalgia (Bratislava).

Kategorie: Science fiction

Andrea nikdy nemine cíl. S Magií střelného prachu už vůbec ne

Fantasya.cz, nové knihy - 3. Srpen 2014 - 22:00
Andrea Nashová, kamarádka Kate Danielsové, řeší v magií ovládané Atlantě čtyři vraždy členů Smečky a snaží se dát dohromady svůj rozpadlý vztah s alfou Rafaelem.
Kategorie: Science fiction

V Říši krve vrcholí válka, otroci přebírají otěže vlády

FantasyPlanet.cz - 3. Srpen 2014 - 22:00
Figurky na šachovnici jsou znovu rozestavěny, poslední tahy čekají na dokončení a ve vzduchu visí velké finále. Podaří se nemožné, nebo je na šťastný konec pozdě?
Kategorie: Science fiction

FILM: Trailerové okénko

Sarden.cz - 3. Srpen 2014 - 10:01
Tagy: Hunger GamesHornsHobitInto the WoodsInterstellarMad MaxBaman V SupermanFilm

Rok se přesunul do své druhé poloviny a v San Diegu skončil populární Comic noc, u jehož příležitosti bylo do světa vypuštěno mnoho filmových trailerů. Na jaké filmy se můžeme těšit nejen v následujících měsících? To se dozvíte na následujících řádcích.

 

Hunger Games 1. Síla vzdoru

Jeden z fenoménu posledních několika let – Hunger Games – čeká finální díl. Respektive jeho první polovina, protože i tady se bude, stejně jako u Harryho Pottera nebo Twilight ságy dělit na dva díly. Podle prvního teaseru nás čeká spousta akce a epična, přesně jak se na závěrečný díl sluší a patří. I tentokrát režíruje Francise Lawrence (Constantine).

 

Horns

Joe Hill má tak trochu smůlu na adaptace svých vlastních děl, dodnes nás mrzí, že se do světa nikdy nepodíval seriál Zámek a klíč natočený podle stejnojmenné komiksové série. Ale filmová adaptace Horns (česky Rohy) by mohla k jeho dílu přivést další filmaře. Režie se ujal Alexandr Aja (Hory mají oči), hlavní roli dostal Daniel „Harry Potter už dávno nejsem“ Radcliffe a občas se objevila nějaká fotka nebo zmínka v médiích. Pak bylo dlouho ticho, které vyvolávalo pocit, že natáčení bylo zastaveno. Naštěstí pro nás ale ne. Trailer představuje hlavního hrdinu s tváří Daniel Raddcliffea obklopeného hady, jdoucího za pomstou. Prostě naprostý luxus. Tak snad si na film zajdeme i v našich kinech.

Hobit: Bitva pěti armád

Proklínaný i milovaný. To je Peter Jackson, který z útlé pohádky pro děti udělal epickou trilogii o touze získat zpět ztracenou vlast. Jackson má poslední šanci, aby získal tábor odpůrců na svou stranu a rozhodně se s tím nepere – první trailer nabízí jeden epický záběr za druhým a Jackson nestydí se zaútočit na diváckou nostalgii s Pipinovou písničkou z Návratu krále. Ať už Jackson diváckou přízeň získá či ne, jedno je jisté – čeká nás finále se vším všudy. 

Interstellar

Pokud se na něco těším víc, než na posledního Hobita, tak na nový snímek Christophera Nolana. Britský režisér tento týden oslavil čtyřicáté čtvrté narozeniny a k nimž světu naservíroval nový trailer na Interstellar. Čeká nás hvězdné obsazení, cestování do vesmíru, pravděpodobně zkáza Země a ano, opět se tam mihne Michael Caine.

Into the Woods

O Vánocích nám kina nenabídnou jen Hobita, ale i pohádkový muzikál Into the Woods. První trailer slibuje klasické pohádky jako Růženka, Červená Karkulka a další. Režíruje Bob Marshall, který natočil naprosto sterilní čtvrté Piráty z Karibiku. Zpívat budou – Chris Pine, Anna Kendrick, Meryl Streep… a Johny Depp. Který už je na tom tak špatně, že hraje vlka.

 

Čeká nás v budoucnu

Mad Max: Fury road

Mad Max nebo-li Šílený Max je legenda a klasika, která proslavila Mela Gibsona. A režisér George Miller, stojící za původní trilogií, se příští rok po dvaceti letech od Dómu hromů do tohohle světa vrátí. Úplně za začátek. Jen Mela Gibsona vystřídal Tom Hardy. Čeká nás drsný svět, spousta písku a snad i příběh, který bude stát za to. První trailer vypadá úžasně. Užijte si ho.

 

Batman V Superman: Dawn of Justice

V roce 2012 nám Joss Whedon dal Avengers. A v roce 2016 nám dá Zack Snyder film, v němž se setkají poprvé v historii filmu Batman a Superman – dva ikoničtí hrdinové superhdinského komiksu. První (camripový) teaser toho vlastně moc neukazuje. Ale i to málo stačí, aby pravověrným fanouškům komiksu vystoupal adrenalin na maximum.

 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Rok se přesunul do své druhé poloviny a v San Diegu skončil populární Comic noc, u jehož příležitosti bylo do světa vypuštěno mnoho filmových trailerů. Na jaké filmy se můžeme těšit nejen v následujících měsících? To se dozvíte na následujících řádcích.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Když do sebe narazí dva zcela odlišné světy

FantasyPlanet.cz - 2. Srpen 2014 - 22:00
Po explozích se lidstvo rozdělilo na dvě skupiny. Na ty, co měli štěstí a nyní žijí v bezpečí dómu, a na nešťastníky, kteří zůstali za hradbami. Mezi ty, co nepatřili k vyvoleným, se řadí i Pressia, na kterou každý den čekají nová nebezpečí.
Kategorie: Science fiction

Richard A. Knaak vypravuje osud hlavního hrdiny horší než sama smrt

Fantasya.cz, nové knihy - 2. Srpen 2014 - 22:00
Gerrod Tezerenee je potomkem nejmocnější rodiny z rasy vraanů. Ze strachu před smrtí na sebe seslal kouzlo, aby si uchoval věčný život. Místo toho je odsouzen k nekonečné řadě životů, střídavě na straně dobra a zla. Jeho přátelé i nepřátelé v jedné osobě se ho snaží uvěznit, aby neohrožoval sám sebe ani ostatní. Ale ani oni nevědí, jak ho zbavit dávného prokletí. Přesto když se zdá vše ztraceno, objevuje se na scéně nejtajemnější ze všech Dračích vládců – Křišťálový drak.
Kategorie: Science fiction

UKÁZKA: J. Rohlík, Země bez zákona

Sarden.cz - 2. Srpen 2014 - 7:09
Tagy: J. RohlíkUkázkaUkázkyStraky na vrběLiteraturaZemě bez zákona

1. Cizinec

Když skončila válka, kterou král vedl hlavně kvůli stříbrným dolům v kopcích Stínokraje, zůstala u východní hranice volná půda, která panovníka ani docela málo nezajímala. Původní obyvatelé buďto odtáhli, když to stihli, nebo byli vymláceni dobrotivou rukou králových žoldnéřů. Taková země si zrovna říkala o osídlení.

Byla to velká rovná placka, kterou neobýval nikdo, a protože na druhé straně Bažin beznaděje bylo lidí zase až moc, jednotlivci i celé skupiny se sem oklikou přes hory hrnuli jako vzteklí. Zakládali osady, které nepřežily první rok; ale oni to i tak zkoušeli dál, s neutuchající vervou někoho, kdo už vyčerpal všechny ostatní možnosti.

Nejbližší opravdové město bylo pár set mil přes bažiny a oklikou přes hory ještě mnohem dál. Tyhle končiny tak nespadaly pod žádnou z těch privilegovaných smrdutých děr, kterým se říká ekonomická centra moci, a takhle to mělo nejspíš ještě nějakou dobu zůstat. Ještě mělo uběhnout hezkých pár desítek let, než tu začne platit alespoň nějaké zvykové právo.

Leckdo se tu mohl docela dobře ztratit. Temná minulost stará stovky let nebo pár týdnů tu nemusela být nápadná. Příběhy zjizvené a krvavé jako úsvit světa sám bylo možné přehlédnout v šedi každodennosti. Mohl se tu leckdo ztratit, ale mohl se tu také leckdo najít.

A to byla právě ta potíž.

Cizinec se houpal v sedle černého válečného oře a pomalu se sunul kupředu sluncem znavenou plání. Takových chlapů se po válce u východní hranice potloukaly spousty: opotřebovaných vojáků; vítězů, co na ně nezbyla žádná odměna. Zatímco cedili krev, svět se pomalu změnil.

Velká žlutá koule visela na obloze jako přibitá a zuřivě tloukla cizinci do hlavy holé jako koleno. Nezdálo se, že by si z toho něco dělal. Z jeho bronzové kůže to nevymáčklo ani kapku potu a cizinec dál klidně upíral oči do dálky. Na něco se díval a přitom jistou rukou sem tam sotva patrným pohybem usměrňoval pohyb koně.

Byl majitelem tváře, které se problémy nejspíš vyhýbaly velkým obloukem. Na hlavě neměl klobouk, což bylo jinak v tom kraji a v té době železným zvykem, a tak už z dálky byly jasně vidět jeho ostře řezané rysy, široké lícní kosti i mohutná brada. Tvář mu tou dobou pokrývalo několikadenní strniště a jeho ocelově šedé oči vypadaly, že by uvítaly trochu spánku.

Celý oděv tvořil od pasu nahoru jenom pár na tři prsty širokých kůží. To nebylo zrovna moc. Jeho vlastní kůže si ale zjevně libovala v nesnesitelném slunečním žáru. Byla pokrytá hromadou tetování, které si chlapi jeho druhu nechávají dělat tak často jako pracovitá šlapka masáž nohou. V tomhle případě ale obrazy neinzerovaly, jak moc dotyčný miluje kotvy nebo jakou velikost ňader u žen preferuje. Cizincovo tetování nedávalo na první pohled žádný smysl, byla to jenom kopa nepochopitelných geometrických obrazů a neznámého písma.

Na tomhle světě nejspíš nebylo moc lidí, kteří by se při pohledu na ně podělali strachy.

Většinou ke své škodě.

U hrušky sedla se cizinci houpal meč; jenom jeden; jeden meč obvykle stačí. Když nevíte, jak používat jeden meč, tři už to většinou nespraví. Po stranách sedla visely dvě kožené brašny, přes hrušku byl přehozený šedý vojenský plášť. Nohy byly opatřené vysokými koženými botami s několika železnými hřeby a ošlapané podrážky se volně zapíraly do třmenů.

Někde pod tím vším cizinec končil.

Kůň nesoucí cizince si ale zasloužil stejnou pozornost: bylo to na první pohled ohromné zvíře se srstí černou tak, že to až vypadalo, jako by v těch místech někdo prokopl do světa díru. Srst se oři divoce leskla a vlnila a jenom občas byla přerušená rudou linií špatně zhojené rány. Jak šel, spálená dlouhá tráva, která v tom úmorném vedru ztratila chuť se zelenat, se mu zvolna otírala o nohy. Temnou barvu podtrhoval železem pobitý postroj, který za jízdy lehce řinčel a šklebi­ly se z něj snad všechny symboly smrti, jež tahle zkažená země zplodila. Tu a tam kůň hluboce zafrkal a temné nozdry se mu zdvihly do výhružných oblouků.

Cizinec v jednu chvíli přitáhl koni uzdu a černý démon se zastavil. Jezdec se podíval k městečku, které se v tu chvíli nacházelo přímo ve směru jeho jízdy.

Bylo to vlastně jenom několik ušmudlaných domků, ale už z dálky bylo jasné, že jsou na ně jejich majitelé hrdí jako hovnivál na svou kuličku. Domy postavili do dvou řad, aby měli ulici, které by říkali hlavní, a teď se zuby nehty drželi naděje, že si téhle díry všimne král a přizná jim opravdický status města i s nějakým tím prima regálem. Cizinec si město mlčky prohlížel.

Chvíli to vypadalo, jako by zvažoval, že se mu širokým obloukem vyhne, a na docela malý okamžik jste mohli mít pocit, jako by podobný myšlenkový pochod proběhl hlavou i samotnému městu. Moment na to už ale kůň i jeho jezdec jeli dál a dlouhá hnědá tráva za nimi zůstávala slehlá.

Směřovali k městu a město se rozhodlo na místě zůstat.

 

2. Město, kde vládne strach

Býval by to nakonec pohled jako každý jiný, který se mů­že osamělému jezdci naskytnout v těchhle končinách:krátká široká ulice, místo dlažby koryto vymleté kopyty, několik dřevěných domů, možná jeden nebo dva s podezdívkami ze sušených cihel. Před domy na přední straně dřevěné chodníky, to když přišly deště, aby jeden hned nezapadl po kolena do bláta a kravskejch vejmyslů. Jinak pusto a prázdno, jenom děcka by přišla cizince zatahat za šaty a zpoza oken by vykouklo pár dospělých zvědavých očí, které by se v tomhle případě nejspíš zase hned vystrašeně stáhly zpátky.

V tomhle městě ale nebylo prázdno ani pusto a taky děti měly už jinou zábavu. Nikdo cizinci nevěnoval pozornost. Před hostincem bylo srocení a hrozen mozolnatých zad na první pohled zakrýval, co se vepředu děje. Všechna děcka se už před chvílí propletla mezi nohama dospělých a teď velkýma, doširoka rozevřenýma očima z prvních řad koukala na zlostné hlasy, které se ze středu srocení ozývaly.

Cizinec k chumlu zamířil. Ani docela málo ho nezajímalo, proč se tady dav srotil nebo o co jde hlasům, ale jedno i druhé mu stálo v cestě. To jediné, co ho zajímalo, byl hostinec na druhé straně. Ten vypadal, že uvnitř bude prostorná nálevna s barem a několik hrubých masivních stolů, kde by jeden mohl při troše štěstí dostat něco k jídlu. V nástavbě nahoře pak bylo možné vytušit malé pokoje k pronajmutí, jaké na podobných místech často bývají kvůli projíždějícím obchodníkům nebo honákům z okolních statků, co přijeli do města upustit páru.

Cizinec teď měl přes ramena přehozený plášť z měkké šedé látky a na hlavě klobouk. Zakryl tak nejenom tetování, ale do tváře mu padal hluboký stín. Pod pláštěm zmizel i dlouhý meč, který za chůze měkce ťukal cizinci o stehno. Koně přivázal k verandě jednoho z domů. Když pak sám vyrazil kupředu, několik lidí v davu náhle zjistilo, že stojí čemusi v cestě, ale dřív, než jejich prací ztvrdlé mozky stačily tuhle informaci zpracovat, už tomu uhýbali a teprve ve chvíli, kdy by býval čas se proti tomu ohradit, všechny ty mozkové závity zase rychle zabraly a zadržely ruku, která se muži už už sápala po rameni. Cizinec došel do první řady a tam se zastavil.

„Tohle je vůz pana Monagha,“ informoval zrovna ko­hosi hlas, jenž zněl, jako kdyby ho produkovaly plíce, které kdosi vytesal do skály.

„Jo, pana statkáře Monagha,“ doplnil druhý hlas, který si s prvním v ničem nezadal.

„A tys panu Monaghovi polámal jeho vůz,“ řekl zase první hlas. „Jestli se teda nemejlim.“

Mozky, jemuž věty vděčily za své stvoření, musely být zřejmě ze stejného materiálu.

„To teda nemejlíš,“ přisvědčil druhý hlas, „dočista ho zničil. A to se panu Monaghovi nebude líbit, to teda ne. To se mu vůbec nebude líbit!“

Hromotluk vydal nepříjemný zvuk, který by se snad dal považovat za spokojené zamlaskání.

„A pan Monagh se teda nejspíš bude zlobit,“ pokračoval první hlas neúprosně.

„Bude se zlobit,“ přitakal druhý hlas. „Moc se bude zlobit!“

„Bude se zlobit na nás,“ upřesnil první hlas s dyna­mi­kou menší laviny. „My nejsme rádi, když se pan Monagh zlobí na nás.“

„Nejsme rádi, vůbec nejsme rádi. Pan Monagh se totiž umí nějak zlobit!“

„Takže my se pak budeme muset zlobit zase na tebe,“ rozvíjel teorii první hlas.

„Jo jo, už je to tak.“

„A protože my víme,“ zakončil první hlas, „že se pan Monagh bude zlobit na nás a že my se pak budeme muset zlobit na tebe, není teda asi důvod to odkládat.“

„Jo,“ ještě víc zdrsněl druhý hlas. „Nevidim vlastně žádnej zatracenej důvod to odkládat. Asi se budeme muset zlobit hned!“

Cizinec si oba řečníky prohlédl. Někdo tu viditelně nehrál zrovna moc poctivou hru. Býčí šíje začínaly tam, kde končili v davu ti nejvyšší lidé. Hromotluci byli dokonce o hlavu vyšší než cizinec sám. Vpředu měli mírně zkosené hlavy s výraznými nadočnicovými oblouky. Když mluvili, odulé rty se jim sotva pohybovaly. Jejich beze studu odhalená, nahá těla ukazovala ten druh svalů, který, kdyby se tu a tam nepohnuly, byste si klidně mohli splést s menším geologickým útvarem. Jejich kůže byla matně šedá, jakkoliv to klidně mohlo být prachem a tím, že se už roky nemyli. Co se cizince týkalo, vůbec nepochyboval, že před ním teď stojí půlobři.

Zamračil se. Tohle se mu nelíbilo. Odjakživa platilo, že lidské záležitosti si mezi sebou lidé vyřizují sami. Další rasy se do toho jednoduše netahaly. Tady si ale někdo najal tyhle dva, aby jeho věci obstarali za něj. A že to nebyly moc hezký věci. Zřejmě si tu někdo pravidla a zvyklosti vykládal po svém.

Muž, kterému byla slova určena, se díval z jednoho na druhého. Nebylo to žádné tintítko; byl to chlap, jak má být. Ani ne tlustý, ani ne hubený, svalnaté tělo utužené každodenní prací s dobytkem. Přesto proti těm dvěma vypadal jako trpaslík. Stál s hlavou mírně zakloněnou a díval se střídavě z jednoho na druhého. Byl to hrdej a tvrdej chlap a snažil se nedat svůj strach najevo. Ale ten děs, ten nesmírný děs, který oba hromo­tluci budili, mu proti jeho vůli čouhal z očí. Přesto se pokusil bránit.

„Já přece za nic nemůžu!“

Bylo slyšet, že kdyby nestál vedle těch dvou, zněl by jeho hlas jako něco, o co byste se mohli opřít. Takový ten solidní hlas někoho, jehož slovo platí, když už je jednou venku.

„Jo, tak on prej za to nemůže,“ otočil se se špatně hraným překvapením jeden půlobr k druhému.

Jakoby mimoděk si položil ruku na ohromnou jednobřitou sekeru, která se mu houpala u boku. Byl to nástroj o velikosti čehosi, co klidně mohlo sloužit k štípání jiných seker.

„No jo, tak jestli za to nemůže, tak to se nedá nic dělat,“ přisvědčil se stejně mizerným hereckým výkonem druhý. „To my se asi vrátíme k panu Monaghovi a slíznem si to za něj, že jo.“

První gorila se udeřila dlaní o čelo, až to zadunělo.

„Že nás to nenapadlo dřív,“ podivil se.

„Podívejte, džentlmeni,“ vložil se do věci znovu sedlák. „Není potřeba, aby z toho měl kdokoliv jakékoliv potíže. Já zavolám svoje pomocníky, vůz nadzdvihneme a kolo nasadíme. Majetek pana Monagha tak nedojde k žádné úhoně a můžeme se v klidu rozejít.“

Uprostřed volného prostranství ležel na boku povoz a viditelně mu cosi chybělo. To cosi leželo o kus dál, bylo to kulaté a mělo to železnou obruč. Vůz se opíral osou předního kola o zem a bylo patrné, že osa je namáhána na samu hranici únosnosti. Povoz byl vrchovatě naložen velkými těžkými bednami, pod nimiž se prohýbalo i samotné dno vozu. Silné postranice se při nehodě prolomily a několik beden se vysypalo ven. Kolo se nezdálo poškozeno, vypadl pouze lajdácky zatlučený zákolník, když se kolo na nějakém hrbolu z osy vysmeklo. Stačilo skutečně vůz nadzdvihnout a kolo vrátit.

Jenomže ani jeden z půlobrů zjevně neměl nejmenší zájem se v klidu rozcházet. Koně zapřažení za vozem nervozně ržáli, kolem pobíhalo několik vyděšených krav, které by se taky nejraději odklidily, ale nebylo kam. Byly to zřejmě ony, kdo nějak poplašil koně. Dav, který se shromáždil kolem, se tiše modlil, aby oba hromotluci nechali nebohého sedláka spravit vůz a v klidu odejít. Sami se však neodvažovali zasáhnout. Půlobři si viditelně celou záležitost náramně užívali a ta spěla k neodvratnému konci.

„No nevím, jestli můžeme nechat někoho sáhnout na majetek pana Monagha,“ řekl prvý.

„Jo,“ potvrdil druhý. „To by se panu Monaghovi taky nemuselo líbit.“

„No bodejť. Panu Monaghovi se obvykle nelíbí, když mu na jeho majetek sahá někdo svejma špinavejma prac­kama.“

Bylo zjevné, že množství věcí, které se panu Monaghovi nelíbí, musí být velké jako srdce vojenské holky. Nikdo se neměl k tomu, aby ztrápenému sedlákovi pomohl, i když cizinec mohl spatřit, jak několik mužů zlostně zatíná pěsti a jak se děti, které sice ničemu nerozuměly, ale tu hutnou atmosféru cítily, vyděšeně tisknou k sukním svých matek.

Cizinec pokrčil rameny. Nebyla to jeho věc, jenomže vůz i malé stádo stály přímo před vchodem do krčmy, kam měl namířeno.

„Podívejte, mládenci,“ řekl, „oba vypadáte jako silní hoši, vy byste snad na majetek pana Monagha sáhnout mohli.“

Poprvé byl slyšet jeho hluboký, lehce zastřený hlas, takový ten hlas, o kterém jste věděli, že když vám bude říkat příteli, překulíte se na záda a budete šťastně mrskat nožičkama, ale běda, pokud si ho znepřátelíte. Když teď hlas zazněl, nastalo hrobové ticho a jediné, co snad bylo skoro slyšet, byly rozjeté mozky půlobrů, které se neochotně a se skřípěním zastavovaly a otáčely se novým směrem.

Dav udělal sotva patrný pohyb a kolem cizince bylo náhle o mnoho víc místa. Teprve teď si všichni, zdálo se, uvědomili, že je mezi nimi kdosi cizí. Desítky očí se k němu otočily a pohnuly se i dva tuhé krky. Do cizince se opřela čtyři tupá prasečí očka.

„Co kdybyste se chopili vozu,“ pokračoval cizinec, „nazdvihli ho, a tady ten nasadil kolo.“

Ukázal na vyděšeného statkáře, kterým střídavě prostupoval pocit úlevy z toho, že se ho někdo zastal, a pocit úplně nového strachu, že v následujícím okamžiku zatlučou půlobři cizince do země, protože jinak to dopadnout nemohlo. Ani vojáci, co tudy projížděli, si s nimi nezahrávali, ostatně proto si je taky pan Monagh vydržoval. Jenomže půlobři k všeobecnému překvapení jenom tupě zírali na cizince a nějakou dobu trvalo, než znovu promluvili.

„To by mě teda náramně zajímalo, proč bysme něco takovýho dělali,“ řekl konečně ten, který obvykle mluvil jako první.

„Jo,“ přispěchal se svojí troškou druhý hromotluk, „proč bysme zatraceně něco takovýho dělali asi, ne?“

„Protože mi stojíte v cestě,“ odpověděl cizinec klidně, „a čím dřív odsud všichni vypadnete, tím líp.“

Bylo vidět, že tahle varianta půlobry vůbec nenapad­la. Zůstali zaraženě stát. Byli oba na první pohled větší a silnější než cizinec, takže ten by něco takového vůbec neměl říkat. Navíc to byli obvykle oni, komu stávalo něco v cestě. Přesto cosi v cizincově hlase zalarmovalo všechny jejich dávno zaniklé zvířecí instinkty, a tak si teď dávali s odpovědí pořádně na čas.

„Ten vůz je hrozně těžkej,“ nadhodil konečně druhý obr opatrně.

„Jo,“ přitakal ten první. „Ten bysme asi nezvedli.“

Cizinec se chvíli nehýbal, jako by cosi zvažoval, ale pak se náhle rozhodl a vyrazil přímo k vozu. Půlobr, který mu stál v cestě, bezděčně ustoupil. Kdyby měl vysvětlit proč, ani by sám nevěděl. Muž se chytil spodku vozu a napnul svaly. Nikdo v tu chvíli nevěřil, že se vůz pohne, a když, tak jenom aby dokonal dílo zkázy. Jenomže ona ohromná hromada beden se začala zvedat a za okamžik se vůz ocitl v té samé úrovni, jako kdyby kolo měl. A pak se ještě malinko přizvedl.

Sedlák se bleskově chopil kola, ale byl stále trochu vyděšený, takže se mu nepodařilo kolo nasadit hned. Teprve napodruhé prostrčil osu dírou uprostřed; umístit zákolník pak bylo dílem okamžiku. Cizinec vůz zase spustil a ten dosedl skoro měkce na prašnou cestu.

„Jeď!“ přikázal.

Koně se navzdory instinktům, které jim velely nešla­pat do lidí, poslušně pohnuli a udělali několik kroků kupředu. Stačilo to. Chlapi v prvních řadách hbitě ustoupili a cesta do hostince byla volná. Cizinec vykročil ke schodům, které spojovaly půdu silnice s dřevě­ným chodníkem. Teď, když byl otočen zády, mozky půlobrů jako by kdosi uvolnil ze sevření železné pěsti. Se skřípěním se protáhly a skoro okamžitě pocítily ponížení.

„Tak hele!“ rozkřikl se první půlobr.

„Jasně, tak hele!“ přidal se druhý. „Pan Monagh nemá rád, když mu někdo sahá na jeho věci, čéče!“

Jejich hrubé hlasy se rozhlehly ulicí s novým elánem tak, že se zachvěly i dřevěné stěny okolních budov. Půlobři náhle vypadali mnohem vyšší. Všechna ta slova se však celkem neškodně rozbila o cizincova záda.

A pak jeden z půlobrů udělal tu osudovou chybu, že položil cizinci ruku na rameno.

Nikdo nebyl později schopen s jistotou říct, co se vlastně stalo. Zdálo se, že se cizinec sotva pohnul, ale půlobr se v ten okamžik vznesl do vzduchu, přeletěl vzdálenost mezi ním a druhdy nedotknutelným vozem pana Monagha — nebyla to dlouhá vzdálenost, ale půl­obr ji překonal pozoruhodně rychle — a celá jeho váha znásobená nečekaně nabytou rychlostí se opřela do vozu. Ozvalo se zlověstné zapraskání.

To už ale stál cizinec o kus dál a druhý půlobr brzdil překvapeným výrazem o hlavní ulici. Když definitivně zastavil, napůl se zvedl, zamžoural do davu, jenž celý výjev fascinovaně sledoval, vyplivl hlínu, ale pak se rozhodl, že se vlastně nic nestane, když teď na chvíli omdlí.

Než se ostatní vzpamatovali, kráčel už cizinec k hostinci a za ním zůstaly ležet ostatky vozu, který teď byl ve stavu, z něhož pan Monagh docela určitě nebude mít velkou radost. Zmizel uvnitř a zůstal po něm jenom lehký pohyb dvoukřídlých vrátek hostince.

Někde za nimi se ozvalo temné, hluboké pobavené zafrkání. Teprve teď si někteří z nich všimli koně uvázaného u vedlejší budovy.

Dav se začal skoro okamžitě rozcházet. Nikdo tu nechtěl být, až půlobři přijdou k sobě. Všichni mlčeli, nikdo k tomu nic neměl, jenom později jedno malé dítě, které to celé pozorovalo víc od země, a tak mohlo vidět cizinci pod plášť, rodičům tvrdilo, že ten pán má na sobě obrázky. Úplně všude!

Země bez zákona
Jindřich Rohlík
Nakladatel: Straky na vrbě
Obálka: Lubomír Kupčík
Redakce:
Rok vydání: 2014
Počet stran: 280
Rozměr: 105 x 165
Provedení­: paperback
Cena: 195 Kč

Anotace:

Chlapů jako on se po válce u východní hranice potloukaly spousty. Bývalých vojáků, co zapomněli včas zemřít; vítězů, na které nezbyla žádná odměna. Temná minulost stará pár týdnů nebo i stovky let tu nemusela být nápadná. Příběhy zjizvené a krvavé jako úsvit světa sám bylo možné přehlédnout v šedi každodennosti.
A mohl sis je za hrst zlaťáků najmout.

Jindřich Rohlík, autor legendární počítačové hry Brány Skeldalu přináší ve svém prvním fantasy románu příběh psaný stylem westernu drsné školy. Na pozadí zápasu dvou mladých bratrů s velkostatkářem Monaghem o kousek půdy a také o dobytek, který tady v pohraničí znamená všechno, se odehrává melancholicky laděný masakr o zanikajícím světě válečníků, jejichž čas už pomalu končí.  


 

Teaser obrázek (výška): Teaser: 

Vážení čtenáři, zpříjemněte si sobotu ukázkou z románu Země bez zákona.

Obrázky v článku: 
Kategorie: Science fiction

Grant Morrison se Na konci času topí v divokém moři vlastní představivosti

Fantasya.cz, nové knihy - 1. Srpen 2014 - 22:00
Říká se, že čeští komiksoví čtenáři jsou nároční a nespokojí se s kdejakým slepencem bublin. Možná i to je důvod, proč v tuzemsku v posledních letech dostal tolik prostoru nekonvenční skotský scenárista Grant Morrison. Jeho poslední příspěvek k Supermanovi, komplexní, na nejrůznějších místech v prostoru i čase se odehrávající příběh, však jde až na hranu únosnosti.
Kategorie: Science fiction

Srpnová Pevnost: Do nekonečna a ještě dál

FantasyPlanet.cz - 1. Srpen 2014 - 22:00
O ústředním tématu srpnové Pevnosti nemůže být pochyb. Cesta ke hvězdám, to je směr, jakým se tuzemský nejčtenější žánrový časopis vydal tentokrát. A září jako polárka.
Kategorie: Science fiction
TOPlist