Science fiction

Mayský kalendář nadělal minulý rok ve světě velký rozruch. Především kvůli jeho mylnému výkladu, který předpokládal, že konec kalendáře znamená konec světa. Ten se však naštěstí nekonal. Spousta autorů literatury ale použila tuto myšlenku do svého díla. Jedním ze spisovatelů, který ve své knize motiv mayské civilizace a konce světa využívá, je i Dmitry Glukhovsky, autor románů Metro 2033 a Metro 2034. Jeho Soumrak by se dal nejlépe označit za apokalyptický thriller.

Prázdniny se kvapem blíží a Festival fantazie s nimi. Jestli ani po dosledování třetí řady seriálu nechcete opustit svoje oblíbené postavy ze ságy Píseň ledu a ohně, přijeďte se podívat na Festival fantazie do Chotěboře.

Milí čtenáři, soutěžíme o zbrusu novou knížku Miroslava Žamboch, román Ve službách klanu (reportáž ze křtu). A pozor – vylosovaný šťastlivec dostane podepsaný výtisk! Soutěžíme do středy 24. 4. včetně, odpovědi posílejte na mail redakce@fantasyplanet.cz (do předmětu prosím napište FP soutěž). Za cenu děkujeme nakladatelství Triton. Soutěž: 1. Žambochovi nedávno vyšla v nakladatelství Triton minipohádka. Jak se jmenuje? 2. Kdo se stal na křtu kmotrem knihy Ve službách klanu? 3. Koli...

Milí geekové, jste napnutí?

Zde je tedy správná odpověď: Recenzentem byl Dušan Maaristaan Potůček. Chytáček byl v tom, že není redeaktorem Sardenu a jeho jméno se zde běžně nevyskytuje. A kdože je tím šťastným (vlastně opět šťastnou) tentokrát?

Monika Rothová ze Skalice

Výherkyni gratulujeme a záhy se pustíme do dalšího soutěžení!

 

Máte tušení, kdo je táta geek? Pokud máte povědomost o slovu "geek" samotném a jeho obsahu, pravděpodobně tušíte, jaký druh tatínka to asi bude. Jestliže se za něj vy sami (nebo ženušky své protěšky) považujete, je tato soutěž určena hlavně pro vás. Dnešní soutěžní kniha Táta Geek od Kena Denmeada, kterou věnovalo nakladatelství Jan Melvil Publishing by se totiž mohla stát vaší biblí. Biblí, ze které budete velmi dlouho čerpat (a následně i realizovat) mnohé nápady a vymyšlenosti. 

Kniha "Táta Geek" je pro určená pro zvláštní sortu tátů.
Je určená pro ty táty, kteří jsou odsouzeni být věčně malými chlapci, se spikleneckým úsměvem a jiskrou neposedností v oku, s obrovským množstvím zálib a divných koníčků.
Ken Denmead je supergeek a šéfredaktor populárního blogu GeekDad spadající pod legendární (pro geeky zcela určitě) server Wired.com, stavební inženýr a v neposlední řadě i táta dvou synů, který se rozhodnul, že se se svými nápady podělí i s námi ostatními.

Výše uvedený úryvek textu pochází z recenze, kterou jsme v letošním roce vydali zde na Sardenu. A naše dnešní otázka zní:

• Kdo je aktivním propagátorem = recenzentem této knihy na Sardenu?

Kdo to ví, odpoví a pokud bude vylosován, může si záhy začít za asistence svých ratolestí (nebo klidně i bez nich) hračičkovat a zkoušet a bádat a ...

Svoje odpovědi posílejte na známou adresu sardensoutez@centrum.cz do půlnoci 10. dubna 2013, do předmětu uveďte Táta Geek a hlavně napište svoje jméno a adresu.

Večer přinesl do Kozího Hrádku svatební veselí, ráno odhalilo hrůzný obraz masakru svatebčanů a únosu nevěsty. Hejtmanův zástupce Richard se v doprovodu rytíře Sovičky a několika zbrojnošů vydává po stopě vrahů. Míří do hlubin Černého hvozdu, odkud před lety sám přišel. Na minulost si příliš nevzpomíná, ale má jistotu, že nyní míří do končin ovládaných smrtí.

PRAHA, 16. duben 2013 – V nakladatelství Comics Centrum dva a půl roku pracovali na digitální restauraci kultovního amerického komiksu Drsná škola (Hard boiled). Převedení původně analogově zpracovaného komiksu nebylo vůbec jednoduché. Ovšem to, že se práce povedla na výbornou, ukazuje, že se od svého vydání těší komiks velké oblibě v Česku. Navíc o velmi kvalitní práci svědčí i fakt, že o digitálně restaurovaná data požádali i zástupci nakladatelství Dark Horse, které komiks vydává v USA.  

„Jsme opravdu velmi potěšeni, že o námi restaurovaný komiks projevili v Dark Horse zájem. Od chvíle, kdy jsme v Dark Horse před rokem ukázali první zrestaurované stránky, chtěli od nás okamžitě data. S naší prací byli vždy velmi spokojeni. Z námi restaurovaných digitálních dat se ve světě již tisknou Dobrodružství Luthera Arkwrighta a Pohádka o zlobivé kryse Bryana Talbota. Navíc české vydání Dobrodružství Luthera Arhwrighta bylo označeno v knize Art of Bryan Talbot (NBM Publishing New York) jako nejlepší všech dob.“ řekl Václav Dort, ředitel nakladatelství Comics Centrum.

Restaurování celého komiksu probíhalo dlouho. Na podkladech k americkému komiksu se podepsala nejen analogová metoda, kterou byl původně zpracován, ale i stáří uložených litografií a jejich časté používání k reprintům. Pokud by nebyl komiks digitalizován, bylo by dost pravděpodobné, že už by za pár let nemohl vyjít, protože by kvůli zubu času nemusely být podklady vůbec použitelné.

„Opravdu to někdy byla až alchymie a obrovská restaurátorská detailní práce, abychom z naskenovaných litografií, které jsme měli k dispozici, dostali to nejlepší. Se zástupci Dark Horse nyní jednáme o dalších možných variantách spolupráce. Jsme zato velmi rádi a určitě jim vyjdeme co nejvíce vstříc. Jakmile budeme vědět nějaké další podrobnosti spolupráce, určitě je zveřejníme. Zatím budeme rádi, když budou dále probíhat jednání v podobně nadšeném duchu jako doposud,“doplnil Václav Dort.

Komiks Drsná škola vznikl na konci analogové éry ve formě litografií. Celá kniha se skládá ze tří dílů, které vycházely postupně jednou do roka v letech 1990-1992. Rekonstrukce trvala dva a půl roku, protože musely být odstraněny chyby, které vznikly původním analogovým postupem výroby, zubem času a digitalizací. Původní litografie vznikala tak, že se nejdříve ofotografovavala pérová kresba, zmenšila, vytiskla, kolorovala, znova ofotografovala a nakonec kopírovala dohromady. Na stránkách tak vznikly různé vady a chyby, které bylo potřeba digitalizací odstranit. Rekonstrukce nejtěžší stránky 120-121 trvala téměř tři týdny.

Vesmírná prázdnota. Nic než miliardy studených hvězd a nekonečné prázdno mezi nimi. Tou prázdnotou se dere vpřed ke svému cíli, kdesi v dáli, dva kilometry dlouhé ocelové monstrum. Na 125. palubě vesmírné lodi, v nákladové hale, stojí ve vyrovnaných řadách několik stovek v stejnokroj oděných mužů a žen. Rovný postoj, ruce založeny na zádech. K mluvčímu pultu kulhavou, nicméně pevnou chůzí došel muž drobné postavy s výložkami plukovníka. Odkašlal si:

„Tak poslouchejte, vy usoplený srágory. Jste tady, protože jste byli tak hloupí nebo líní nebo boha jakýho důvodu. Váš život nestojí za zlámanou grešli. A jediný, co jste zatím, ve svým ubohým životě, udělali pořádně, je to, že jste se dokázali postavit do řady a říct: Kurva, mě tyhle knihy zajímají!
Budete váhat, klesat na mysli, hledat si důvody, proč to nejde, a naslouchat stejným poraženeckým kecům ze všech stran. A ty vás budou rozežírat zevnitř. Sami si pak najdete svý důvody a ty si budete pořád dokola opakovat, až jim uvěříte.

Má to vůbec cenu číst? Tím se budete zaobírat vlastně celou dobu. A o čem to může být. Ano, každý ročník má pořád ty samé otázky. A já vám, jako každý rok těm před váma, odpovím úplně stejně, jako odpovím generacím po vás.

O co jde? To vám řeknu úplně jednoduše. Prostě banda sakra drsných, ale férových mariňáků dá pořádně na prdel bandě špinavých domorodců.
Nezáleží, kolik nepřátel se jim postaví, nezáleží, jakou mají výzbroj, jak znají terén. Prostě na skvělé hochy od maríny nikdo nemá. A může jít o militantní klany až „nezvykle“ podobné dnešním muslimským radikálům, nebo o rebely proti oligarchům z Wanderjahru. Překvapení se nekoná. Jistě, ztráty budou, ale nic co by stálo za řeč, protože u maríny správný chlapy neumírají. Zato kdo se jim postaví, padá po stovkách. A můžete s nimi souhlasit, nemusíte, ale když přijde příkaz, můžou se vybít celé planety. Tak je to přece správně.“

Plukovník pokrčil rameny:

„Jelikož stojíte tady, nebudu ani očekávat, že si někdo všimne plochosti postav. I hlavní postavy jsou v podstatě prototypem armádních typů. Je tu hloupý generál, chytrý generál, správňácký seržant, strachy se třesoucí nováček, který v žáru boje nalezne, že bojovat a umírat je to jediné, co ho v životě naplňuje, atd. A i když občas dají najevo i jiný pocit, než touho nakopat zadky těm (doplňte jakékoli adjektivum typické pro kteroukoli národnost) bastardům, dají je najevo dle směrnic Konfederace. A to je přece správně.

Ale řeknu vám,“ nadechnul se plukovník, „jedna věc je jistá. Možná pro vás budou první kroky těžké. Rozjezd je pomalý a kdo čeká šikanu výcvikového tábora, bude dost zklamaný. O tom nepadne ani slovo. Zato se na prvních sto padesáti stránkách dozvíme, jak to sluší důstojníkům náborovýho centra. Nu, stane se. Další kniha už se rozbíhá pěkně od začátku. Postavy jsou prakticky představené, takže není čím se zdržovat. Akční scény jsou překvapivě víc učesané a už se na nás nevalí jako lavina bez ladu a skladu.“

Důstojník poklepal prsty do řečnického pultu.

„A to je vše. Nebudu to zdržovat. Co potřebujete vědět, to víte. Takže, vojáci, pozor! Do kajut ke knihám, rozchod!“

Pokud jste dočetli recenzi až sem, knihu asi s různou úrovní spokojenosti přečtete. Autoři jsou veteráni z Vietnamu – a podle toho to vypadá. Většina scén se klidně mohla odehrát tam, nebo naopak v další „svaté válce“ v Íráku. Jako by se rozhodli obléct tomu sci-fi kabát, jen aby měli pozornost jistou.
Na druhou stranu, pokud jste při tom pocítili svrbění v podbřišku, nebo mrazení v zádech, utíkejte pro knihu rovnou. Pro ty ostatní, s touhou po trochu military dobrodružství v kosmu, to možná bude jen nezbytné vyplnění – i když, jestli si série zachová stoupající tendenci, už třetí díl může být zajimavějším počtením.

Je 25. století, ale námořní pěchota pořád shání pár dobrých chlapů… Sedmdesát pět světelných let od domova, v pekelné pustině na cizí planetě, bez technické, letecké a zbraňové podpory a s vodou pouze na jeden den, čelil velitel Charlie Bass se svými sedmi muži chmurné budoucnosti. Na cestě do bezpečí je čekalo sto třicet šest kilometrů vyprahlým nezmapovaným územím a dva tisíce krvežíznivých divochů vybavených moderními zbraněmi, dychtivých zabíjet. Jenže nepřítel nepočítal s válečným uměním mariňáka Charlieho Basse a se statečností těch několika dobrých chlapů, kteří by ho následovali kamkoli – i na smrt…

Název: První v boji (Cyklus Starfist, díl první)
Autor: David Sherman a Dan Cragg
Obálka: Jean Targete
Redakce: Robert Pilch
Počet stran: 390
Vazba: brožovaná
Vydavatelství: Brokilon 2011
Doporučená cena: 278 Kč

Boj, zrada a vražda na hranici lidmi obývaného vesmíru… Mariňáci, kteří přicestovali pomoci oligarchům z Wanderjahru potlačit vzpouru, jenž ohrožuje politickou i ekonomickou stabilitu planety, musí zničehonic vést válku na dvou frontách – na jedné proti vynalézavým partyzánům s dobrým velením, a na druhé proti zkostnatělé policejní byrokracii. Kdo je ale skutečný nepřítel a komu mohou důvěřovat? Na Wanderjahru není nic takové, jako se na první pohled zdá – dokonce ani místní zvěř – a každý má své vlastní cíle. Mariňáci 34. týmu rychlého nasazení jsou neúprosně vtahováni do politiky světa, kde patří vraždy, zastrašování a zrada k přijatelným metodám vlády… A kde jsou všichni zralí na trochu starého dobrého boje.

Název: Škola ohně (Cyklus Starfist, díl druhý)
Autor: David Sherman a Dan Cragg
Obálka: Jean Targete
Redakce: Robert Pilch
Počet stran: 345
Vazba: brožovaná
Vydavatelství: Brokilon 2011
Doporučená cena: 278 Kč

Napísanie tohto článku som odkladal tak dlho ako sa dalo. Ale je to nevyhnutné. Pred niektorými vecami jednoducho niet úniku. Život, láska, dane a smrť sú iba niektoré z nich. A práve smrť je to čo, opäť trápilo jedného z mojich najobľúbenejších antihrdinov na svete, Johna Constantina. A to John čelil smrti už od udalostí v Newcastli, keď zistil, že hrať sa na amatérskeho mága a exorcistu v jednom nie je žiadna sranda, ak neviete čo robíte. Po tom debakli mal takú traumu, že skončil v blázinci. Avšak, po „vyliečení“ sa John vrátil k zahrávaniu s mágiou, pretože je nepoučiteľné hovädo a navykol si na nával adrenalínu spôsobeného nebezpečenstvom.

No smrť mu opäť zaklopala na dvere formou rakoviny pľúc. Nápis na balíčkoch cigariet totiž neklame: fajčenie naozaj škodí zdraviu. Ale aj z toho sa John dostal a od tej chvíle mal o zábavu postarané. Náš mágus sa dostával z prúseru do prúseru, z dažďa pod odkvap a za pätami mal neustále smrť, ktorej unikal každým možným spôsobom. Buď niekoho oklamal, aby si za Johna odsral trest, alebo poslal do Pekla svoje diabolské „dvojča“, prípadne uzavrel dohodu s Prvým z Padlých, alebo sukubou.

John Constantine toho za takmer tridsať rokov svojej existencie preskákal viac než dosť a prežil ešte viac. Za to môže byť vďačný tým najlepším scenáristom v brandži. Alan Moore ho predstavil svetu, Jamie Delano mu dal osobnosť a históriu, niečo málo pridali Grant Morrison, aj Neil Gaiman a Garth Ennis ho pretvoril na hajzla, ktorý sa stal základným kameňom pre nasledujúcich autorov. Warren Ellis, Brian Azzarello, Mike Carey, Denise Mina a Andy Diggle sa postarali o to, aby sa John nenudil, skopli ho na samé dno existencie, urobili z neho otca pekelných detí a podobné srandy. No potom sa ozval umieračik a prišiel scenárista Peter Milligan.

Milligan dostal za úlohu dôstojne zakončiť Johnovu životnú púť a maximálne si to užil. Predstavil čitateľom Epiphany Greavesovú, do ktorej sa John po uši zamiloval a nakoniec sa s ňou aj oženil. Odcestoval do Indie, kde porazil starého démona, podľahol kliatbe šialenstva a odsekol si palec, musel zastaviť svoj mágiou, sexom a cigaretovým pachom nasiaknutý baloniak, na otočku navštívil Peklo, aby zachránil dušu svojej sestry a zistil, že má dávno strateného synovca. Teraz tu máme trojdielny príbeh Smrť a cigarety, v ktorom sa navždy rozlúčime s každého obľúbeným mágusom. Alebo nie?

Je rozhodnuté. Je to nevyhnutné. Je to viac než isté. John Constantine zomrie. Celý týždeň ho trápili vízie a znamenia. Vo sne videl náhrobný kameň so svojím menom a dátumom úmrtia. Na ulici stretol pouličného speváka, ktorý spieval v mŕtvom Babylonskom jazyku, na stene toalety sa objavil nápis písaný čiernou krvou a tak podobne. Keď oznámil túto smutnú správu svojej mladej žene, Epiphany, tak mu neverila. Preto jej to John musel dokázať svojim svojským spôsobom. Postavil sa pred blížiaci rýchlovlak. Ten sa vykoľajil a Johna nejakým zázrakom nezrazil. Ľudia boli zranení a zabití, ale na to John kašle. Hlavné je, že dokázal pravdivosť znamení. Johnovi a Epiphany zostáva spolu päť dní.

Rozhodnú sa využiť svoje posledné chvíle tak dobre ako sa len dá. Sexom, chlastaním a lúčením sa s dobrými kamošmi. Teda, kamošom. Po rokoch zahrávania sa s mágiou a nasieraním rôznych démonov, zostal Johnovi jediný dobrý, živý a zdravý kamoš. Taxikár Chas Chandler. Ale Epiphany sa svojho vyvoleného nevzdá bez boja. Do poslednej chvíle verí, že jestvuje nejaká nádej. Veď už predtým sa podarilo Johnovi utiecť z hrobárovej lopaty. Lenže tentoraz sa mu to nepodarí. Nie je mu to súdené. Nič mu nepomôže. Žiadny podvod, výhovorky, ani zmluva s Prvým z Padlých. John to má spočítané a nech sa jeho smrť dostaví v akejkoľvek podobe, náš mágus je na ňu pripravený. Ak už má zomrieť, tak zomrie ako pravý Constantine: so všetko slávou, hláškou na perách a vševediacim úsmevom na tvári.

Pri čítaní tohto záverečného, trojdielneho príbehu série Hellblazer som si spomenul na príbeh The End of Time zo seriálu Doctor Who, v ktorom čakala Desiateho Doctora (v podaní Davida Tennanta) regenerácia, ergo "smrť" jeho charakteru. Bolo to nevyhnutné, rovnako ako Johnov osud, ale odkladal to tak dlho ako sa dalo. A keď to prišlo... bez zbytočných spoilerov poviem iba toľko, že záver príbehu Smrť a cigarety bol veľmi Moffatovský a krásne zakončený.

Scenárista Peter Milligan odviedol poriadny kus práce a predviedol nám, že s komiksovou postavou sa dá rozlúčiť aj bez zbytočného pátosu. Samozrejme, ako obvykle, sa to nezaobišlo bez komplikácií. John si narobil za tie roky veľa nepriateľov a keď sa prefláklo, že zomrie, tak si o jeho dušu začal robiť nárok démon Lukhavim, stelesnenie sesterstva odvrhnutých žien. Okrem toho išiel po Johnovom krku synovec Finn, ktorému jeho strýko svojou prítomnosťou doslova posral dokonalý, rodinný život. Nehovoriac o jeho neteri Gemme, ktorá Johna nenávidela a milovala viac, než by mala. Niekedy to človek nemá ľahké ani pred smrťou.

Pokiaľ ide o kresbu, tak sa v sérii Hellblazer vystriedalo takmer štyridsať kresličov a obálkarov. Dave McKean (Sandman), Sean Phillips (Vamps), Glenn Fabry (Preacher), Tim Bradstreet (Punisher), Lee Bermejo (Checkmate), Leonardo Manco (Deathlok), Simon Bisley (Lobo), Steve Dillon (Preacher), Charlie Adlard (Walking Dead), John Higgins (Watchmen), Marcelo Frusin (Loveless), Richard Corben (Ragemoor), Guy Davis (B.P.R.D.) a Jock (Losers) sú iba niektorí z nich. S Milliganom spolupracoval až do konca hlavne Talian Giuseppe Camuncoli. Jeho kresba síce miestami vyzerá jednoducho, ale napriek tomu tá jednoduchosť príbehom skôr prospievala.

Čo dodať na záver? Prišli sme o jednu z najlegendárnejších komiksových postáv, ktorá reálne starla (druhou je Sudca Dredd). Muža, ktorý aj keď bol na dne a liečil si zlomené srdce chlastom a žitím na ulici, dokázal poraziť Kráľa upírov (na ktorého sa následne vymočil). Muža, ktorý mal gule na to, aby oblažil prostredníkom a úsmevom na perách Prvého z Padlých. Prišli sme o legendu. Sága Johna Constantina úspešne dorazila na konečnú. A úprimne, ten sobecký, malicherný, prekliaty bastard mi bude veľmi chýbať.

Stránky z komiksu nájdete TU.

První epizoda Kdesi uprostřed stínů vypráví o vraždě Blacksadovy někdejší milenky. Epizoda o tom, že bohatí a mocní si mohou dovolit v podstatě cokoliv, jenom jim to ne vždy projde, je velice jednoduchá a nenastane v ní vlastně žádný překvapivý zvrat. Co chybí příběhu, dohání autoři kresbou. Juanjo Guardino je vynikající kreslíř, díky tomu má celý komiks má silnou atmosféru a dokáže ji předat. Depresivní temné obrázky se střídají s jásavě barevnými kresbami plnými štěstí. Z některých na vás dýchne chlad mlhavého podvečera, z jiných teplo prosluněného dne. Zvířecí podoba je postavám přidělena podle charakteru, což je trochu škoda, protože už od začátku víte, že od krysy či plaza nemůžete čekat nic moc dobrého, na druhou starnu to odpovídá jednoduchosti příběhu. 

Po prvním příběhu si zvyknete na styl vyprávění scénáristy Díaze Canalese a zjistíte, že je to vlastně fajn oddechové čtení. V Národu ledu řeší John Blacksad zmizení holčičky na pozadí bojů z rasové nenávisti. Děj je opět jednoduchý, a tak zbude čtenáři více času na kochání se propracovanou kresbou. V obchodech jsou vyplněné všechny police, ve městě vykreslená každá střecha. Přesto si Guardino zachovává soudnost, a ostré a opravdu pečlivě propracované jsou jen důležité věci. Pozadí je prostě jenom pozadí, i když se na pozadí třeba nějací dva muži perou přes tři čtyři okénka.

S lety se zlepšil ve svém umění i Canales, a tak je třetí epizoda Rudá duše řádně zamotaná, plná politiky a strachu z jaderné války. Kromě vlivných politiků se zde objevují i všudypřítomní demonstranti, přemýšlení o životních rozhodnutích, úkladné vraždy a láska. Vše je skvěle propojeno a příběh šlape jako hodinky a konečně si musíte na vyřešení zápletky počkat. Stejně jako ostatní epizody ani tato nekončí vyloženě happy endem, přesto je to nejlepší hrdinova eskapáda z knihy.

Poslední dlouhá Blacksadova příhoda Peklo, mlčení je plná hudby a mystična. Autoři poprvé mění styl klasických okének a setkáte se i s několika celostránkovými výjevy. Například úchvatně vyvedená ulice plná postav v karnevalových kostýmech. Hledat zde Blacksada je jako hledat jehlu v kupce sena.

Na konec tu máte dva kratičké bonusy. Plivnout do nebe ukazuje, že někdy jsou i detektivové bezmocní, přestože znají pachatele. Jako pes a kočka je naopak takový podzimně laděný výjev o monotónnosti života a potřeby mít přátele. V této závěrečné kapitolce také krásně uvidíte, na co jsem poukazovala na začátku, že postavy jsou zvířaty dle charakterů.

A celkový verdikt? První pocit může být zklamání z jednoduchosti příběhů, ale nenechte se tím odradit. Blacksad rozhodně stojí za přečtení i za koupení. I kdybyste zůstali jen u prohlížení kreseb a nasávání jejich atmosféry.

Blacksad
Canales, Díaz, Juan - Guardino, Juanjo
Nakladatel: Crew
Překlad: Richard Podaný
Redakce: Jiří Pavlovský, Filip Gotfrid
Rok vydání: 2012
Počet stran: 224
Provedení: Paperback
Cena: 549 Kč

Každý z vás dozajista zná Dračí doupě, tedy hru na hrdiny, ne ten otřesný film. A pokud neznáte Dračí doupě, tak určitě znáte Dungeon and Dragons. Prostě určitě znáte herní systémy, kdy jeden z hráčů vypravuje a řídí příběh a ostatní se stávají hrdiny či padouchy prožívající různá dobrodružství. Samozřejmě, že tyto herní světy mají spousty příběhů a mýtů v knihách a naštěstí čím dál více i v komiksech. Jedním takovým příběhem je i Dungeon and Dragons – The Cutter.

Debutový fantasy román Marka Lawrence přichází s ponurým příběhem o pomstě, kvůli níž budou prolity hektolitry krve, uříznut nespočet hlav či jinak znetvořena mnohá lidská těla. Ponořením se do tohoto světa se čtenář zavazuje k probdělé noci nebo – v lepším případě – k bezmocnosti odtrhnout se od poutavého čtení.

Do soutěže o román Konec věčnosti, jehož autorem je Isaac Asimov, přišlo celkem 119 odpovědí, z čehož bylo 92 správných. Vítězem se stal Jan Šobra. Lidským detektivem v Asimovových románech je Elijah Baley; druhý díl cyklu o Nadaci se jmenuje Nadace a Říše; Asimov nenapsal Dveře do léta a narodil se v Rusku. Vítězi gratulujeme!

Nad Rujánou zní válečné rohy. Vojska z Volinu a Štětína míří na posvátný ostrov, aby ho ohněm a ocelí očistila od cizí havěti. Démoničtí potomci severských bohů jsou ale odhodláni udržet Rujánu v područí a Rány v otroctví, i kdyby si měli na pomoc přivolat zkázonosné záhrobní mocnosti. Černokněžník a jeho vlčí průvodce sbírají odvahu a sílu pro boj s nevídaným protivníkem. Do útesů Arkony buší krvavý příboj, ve vodách vnitřního zálivu se cosi probouzí a vysoko nad ostrovem krouží tajemný bílý krkavec. Schyluje se k válce bohů.

Mafia city, další hra s mafiánskou tématikou na stránkách Sardenu. Po Kingpinu a karetní hře Mafie se jedná o třetí deskovku, kde se můžeme vtělit do role gangstera. Jediná z oněch tří je však původně česká a to patrioti mohou ocenit. Stačí však zahraniční konkurenci?

Ještě před odstraněním fólie zaujme obal deskové hry, z kterého přímo vyzařuje ponurá atmosféra 20. a 30. let v USA v období prohibice. Po otevření krabice si majetnicky založení jedinci přímo zachrochtají blahem nad tím, co všechno se skrývá uvnitř. Herní materiál je totiž značně obsáhlý a zahrnuje mimo jiné - sedm šestiúhelníkových destiček představujících jednotlivé části města, 60 žetonů mafiánů, 30 žetonů vítězných bodů v různých hodnotách, žeton začínajícího hráče, 66 karet (včetně náhradních) a tři barevné figurky zpodobňující policistu, starostu a nájemného vraha. Ty jsou svým provedením chloubou celé hry a skutečně příjemným překvapením. Samozřejmostí jsou tištěná pravidla v češtině, a jelikož výrobce myslí i na naše bratry z východu, lze nalézt pravidla ve slovenštině. Jedenáctistránková pravidla dají zabrat, byť je v nich uvedeno plno nejrůznějších příkladů. Hned po začtení je jasné, že nastudovat herní postup nebude žádná legrace. Ideální je mít mezi hráči někoho, kdo hru zná a umí.

Cílem je získat jako první ze všech předem určený počet vítězných bodů. Základním prvkem hry je umisťování mafiánů do jednotlivých lokací, kdo tam má svých žetonů – mafiánů nejvíce, získává v ní vliv a bodíky za to. Důležitou roli mají akční karty, kterými hráč může zásadním způsobem ovlivnit počty umístěných mafiánů. Karty lze vyložit dvojím způsobem, buď se využije jejich akční efekt popsaný textem, nebo jejich symbol. Samozřejmě tak, aby sám z toho vytěžil co nejvíce. Například vliv v lokaci radnice znamená, že hráč získává figurku starosty a rozhoduje o pořadí vyhodnocování území, obchodní čtvrť zase skýtá zisk více akčních karet, vliv v policejní stanici umožňuje nahlížení protihráčům do karet, atd.   

Hra skýtá velké množství strategických variant a možných cest k úspěchu. Základem je umět taktizovat a samozřejmostí sledovat průběžný bodový stav hráčů. Je jasné, že kdo je ve vedení, v dalším kole si nemusí proti ostatním ani škrtnout. Hra je určena pro 3-5 hráčů, více zábavy určitě poskytuje ve větším počtu. Začátečník bude mít nevýhodu, neboť se zpočátku nebude orientovat v důležitosti jednotlivých lokací a v množství karet.

Všechny herní komponenty plně vtahují do mafiánského prostředí. Na akčních kartách lze nalézt nájemného vraha, práskače, zloděje, náčelníka policie, policejní razii a atd. Všechny velice pěkně graficky znázorněné.

Začátečníci by určitě uvítali, kdyby lokace, u kterých je nutný, pro získání vlivu větší počet mafiánů byly nějakým způsobem odlišeny. V krabici by také mohlo být více igelitových pytlíčků na rozřazení herního materiálu. To jsou však pouhé drobnosti.

Hra je zajímavější pro táty a kluky, u nich je pravděpodobnost touhy po ovládnutí města a ostatní klany vymazat z vlivu, přece jen větší než u něžnějšího pohlaví. Nastudování pravidel bych ponechal herně nejzkušenějším, případně nejzapálenějším. A až bude hra jasná, nejen

 

že slibuje zajímavé herní prostředí, ale také zaručuje hodiny a hodiny zábavy. Mnoho cest vede ke kýženému výsledku, ale hlavně je rozhodující, s jak kvalitními soupeři hrajete.  

Vydáno ve spolupráci se serverem TátaGeek.cz

Mafia City
Autor: Petr Bělík
Ilustrace a grafický design: Marek Píza
Vydavatel: Stragoo games
Počet hráčů: 3-5
Herní doba: 60-90 minut
Doporučený věk: od 12 let
Cena: 499,- Kč

 

Anotace:

Kapitán John „Black Jack“ Geary se vrátil domů po století stráveném v kryogenickém hibernačním spánku, aby zjistil, že válka mezi Aliancí a Syndikovanými světy stále zuří. Legendární hrdina je povýšen na velkoadmirála, přestože si rada Aliance není jistá, zda Geary nechystá vojenský převrat.

Geary nikdy nebojoval pro slávu. Jeho nová hodnost pro něj znamená jen to, že má postavení potřebné pro vyjednávání se Syndiky, kteří ve válce utrpěli hrozivé ztráty a možná budou konečně ochotní uzavřít mír. Geary odhodlaně vede flotilu zpět na syndické území.
Jako zkušený velitel ví, že kapitulace nikdy nepřichází snadno. Ale i ve chvíli, kdy se chystá postavit se svému nepříteli, musí neustále myslet na mnohem větší hrozbu, cizí rasu číhající za hranicemi na druhé straně syndického území.

PR text:

Nakladatelství FANTOM Print vydává závěrečný díl cyklu Ztracená flotila:

„KRUTÍ NEPŘÁTELÉ, NEVYPOČITATELNÍ ZRÁDCIA ODVÁŽNÝ HRDINA...“

... jedna z nejlepších military sci-fi sérií Ztracená flotila dolétla do finále!

Šest knih, šest dobrodružství neohroženého kapitána Johna „Black Jacka“ Gearyho, který po několika stoletích strávených v hibernaci dovedl ztracenou Alianční flotilu k vítězství nad zlovolnými Syndiky. A nejen nad nimi...

A také příběh spisovatele Johna G. Hemryho, který psal a psal, pak se naštval, zvolil si pseudonym Jack Campbell a znovu psal a psal. A najednou... začali čtenáři jásat a přibývalo jich a také kritici pochvalně mručeli, i když fakt, že autor seriózní science fiction začal psát akční military sci-fi sérii, jim pod jejich rozčepýřené vousy příliš nešel.

Takové jsou už ale cesty spisovatelů: někdo má štěstí a prosadí se hned, někdo musí hledat jiné cesty, jak dostat své knihy ke čtenářům. A John G. Hemry – vlastně Jack Campbell, svou cestu našel skrze to, co mají současní fanoušci klasické sci-fi rádi...

Tedy monumentální vesmírné bitvy, nelítostné a kruté nepřátele, zrádce, kteří se neštítí žádného způsobu, jak dosáhnout svého, ale také hrdiny, jimž jsou vlastní takové hodnoty, jako jsou odvaha, čest či přátelství. A v osobě Johna Gearyho takového hrdinu najdou bez potíží – vždyť se zdá, že se proti němu spikl celý vesmír...

Pokud hledáte military sci-fi ságu, která splňuje vše, co se od tohoto subžánru očekává, zkuste se proletět se Ztracenou flotilou. Dobrodružství, která s ní prožijete, rozhodně stojí za to...

O autorovi:

Jack Campbell, pravým jménem John G. Hemry, je autorem převážně military science fiction. Na základě svých zkušeností z amerického námořnictva napsal série Stark's War a Paul Sinclair. Pod pseudonymem Jack Campbell publikoval také šestidílný cyklus Ztracená flotila, jenž byl přeložen do několika cizích jazyků včetně ruštiny, polštiny a francouzštiny. Na něj navázal trilogií Ztracená flotila: Za hranicí a v současnosti začal pracovat na nové sérii nazvané Ztracené hvězdy.

Žije s manželkou a třemi dětmi v Marylandu.

Více informací o autorovi naleznete na www.johnghemry.com.

Ukázka:

Geary prošel chodbami Neochvějného k hangáru raketoplánů a cestou opětoval nadšené pozdravy posádky. Neochvějný byl jeho vlajkovou lodí od chvíle, kdy v syndické domovské soustavě převzal velení nad flotilou uvězněnou hluboko na nepřátelském území a zjevně odsouzenou k záhubě. Navzdory přesile dokázal přivést většinu lodí domů a jejich posádky věřily, že Geary svede cokoli. Dokonce i vyhrát válku, ve které bojovali už jejich rodiče a prarodiče. Geary se snažil zachovávat klid a předvádět sebevědomý výraz, přestože uvnitř se v něm všechno vařilo.

Když ale dorazil k raketoplánu, musel se trochu zamračit. Stály tam Desjaniová i Rionová, hned vedle sebe, a tiše se spolu s neutrálními výrazy bavily. Jelikož spolu ty dvě ženy mluvily jen v případě naprosté nutnosti a byly spíš připravené se do sebe kdykoli pustit noži, pistolemi, pekelnými kopími nebo jakýmikoli jinými zbraněmi, Gearyho jejich klidný rozhovor pochopitelně zarazil.

Když se přiblížil, vyrazila Desjaniová k němu, zatímco Rionová prošla průchodem do hangáru.

„Raketoplán je připraven i s eskortou,“ oznámila Desjaniová. Trochu se zamračila, když přejela očima jeho uniformu a natáhla ruku, aby mu trochu upravila některé stužky. „Flotila je taky připravená.“

„Táňo, spoléhám na vás, Duellose a Tuleva, že dokážete udržet situaci pod kontrolou a nedovolíte, aby to všechno bouchlo jako supernova. Badaya by se měl snažit, aby nikdo z flotily nezareagoval přehnaně a nespustil to, ale vy tři se musíte postarat, aby to nespustil Badaya.“

„Jistě, pane,“ přikývla klidně. „Ale určitě si uvědomujete, že nikdo z nás nezmůže nic, pokud přehnaně zareaguje velkorada.“ Přistoupila k němu blíž a položila mu ruku na předloktí. Nečekané gesto ještě víc zvýraznilo to, co mu řekla: „Naslouchejte jí. To je její bojiště a její zbraně.“

„Rionové?“

Geary by nikdy nečekal, že ho k naslouchání Rionové vyzve zrovna Desjaniová.

„Ano,“ odpověděla Desjaniová. O krok ustoupila a zasalutovala. Jen její oči prozrazovaly, jaké obavy má. „Hodně štěstí, pane.“

Opětoval jí pozdrav a vstoupil do hangáru. Nedaleko od vstupu čekal trup raketoplánu s celou četou mariňáků v kompletních bitevních zbrojích stojících ve dvou řadách kolem nakládací rampy.

Než stačil Geary něco říct, předstoupil před něj mariňácký major a zasalutoval: „Dostal jsem rozkaz vést vaši čestnou stráž, kapitáne Geary. Doprovodíme vás na setkání s velkoradou.“

„Proč jsou vaši mariňáci v bitevních zbrojích?“ zeptal se Geary.

Major ani na okamžik nezaváhal.

„Sluneční soustava Varandal má nadále vyhlášený poplach úrovně „hrozící okamžitý útok“, pane. Podle řádů musí být mí vojáci maximálně připravení k boji, pokud se při této úrovni výstrahy účastní oficiálního přesunu.“

To se opravdu hodilo. Geary se zadíval na Rionovou, kterou bitevní výbava mariňáků nijak nepřekvapila. V tomhle zjevně jela i Desjaniová. Ale čestnou stráž musela schválit i velitelka mariňáků plukovnice Carabaliová. Navzdory tomu, že se Gearymu představa návštěvy politických nadřízených v doprovodu po zuby ozbrojených mariňáků nijak nezamlouvala, rozhodl se, že to nechá být. Stát proti společnému rozhodnutí Desjaniové, Rionové a Carabaliové mu nepřipadalo moudré.

„Dobrá tedy. Děkuju vám, majore.“

Mariňáci zvedli zbraně do pozice k poctě zbraň, když Geary vstoupil na rampu s Rionovou po boku. Zasalutoval mariňákům, aby potvrdil poctu, již mu vyjadřovali. V takovýchto chvílích, kdy salutoval neustále hodinu v kuse, ho napadalo, že zavést salutování zpět do flotily nebyl zas tak dobrý nápad.

Došli společně s Rionovou do malé VIP kabiny hned za pilotním kokpitem. Mariňáci nastoupili za nimi a zabrali sedadla v hlavní kabině raketoplánu. Geary se připoutal a zadíval se na stavový displej před sebou, promítající obrazy z venkovní kamery. Černá plocha posetá hvězdami by klidně mohla být opravdové okno, kdyby byl někdo natolik šílený, aby udělal v trupu raketoplánu tak nebezpečnou konstrukci.

„Jste nervózní?“ zeptala se Rionová.

„Nepoznáte to sama?“

„Ani ne. Odvádíte dobrou práci.“

„Díky. Co jste to s Desjaniovou kuly za pikle, když jsem přišel do hangáru?“

„Jen ženské tlachy,“ prohlásila Rionová a mávla rukou. „Válka, osud lidstva, základní principy vesmíru. Takové věci.“

„Dospěly jste k nějakému závěru, který bych měl znát?“

Chladně se na něj zadívala, ale pak se upřímně usmála ve snaze ho uklidnit: „Myslíme si, že budete v pořádku, dokud budete sám sebou. Obě vám hlídáme záda. Cítíte se lépe?“

„Je to mnohem lepší, díky.“

Stavové indikátory ukázaly, že se vstupní rampa zvedá a zavírá. Vnitřní vrata hangáru se uzavřela, vnější otevřela a pak se raketoplán vznesl, otočil hladce na místě a vrhl se do prázdného vesmíru. Gearymu na rtech zahrál úsměv. Autopiloti dokázali řídit raketoplány stejně dobře jako lidé, v mnoha ohledech i lépe, ale jen lidé dokázali při pilotáži předvést svůj styl. ObrazNeochvějného se na displeji rychle zmenšoval, jak raketoplán nabíral rychlost.

„Tohle je poprvé, co jsem mimo palubu Neochvějného,“ uvědomil si Geary najednou.

„Chcete říct od chvíle, kdy jsme vyzvedli váš záchranný modul,“ opravila ho Rionová.

„Jo.“ Jeho dřívější domov a známí zmizeli dávno v minulosti. Neochvějný se pro Gearyho stal domovem a posádka rodinou. Připadalo mu divné opouštět je, i když jen na chvíli.

Cesta se zdála velmi krátká. Externí struktury obrovské vesmírné stanice Ambaru pomalu narůstaly, až zakryly celý výhled, zatímco raketoplán pomalu klouzal vesmírem k přiřazenému doku. O okamžik později přistáli. Geary čekal, dokud kontrolky neukázaly, že je v doku obnovená atmosféra, pak se zhluboka nadechl, postavil se, znovu si upravil uniformu a kývl hlavou na Rionovou: „Půjdeme.“

Rionová odpověděla pohybem hlavy, který mu připadal povědomý, ale přitom mu nějak neseděl. Pak si uvědomil, že se Rionová chová podobně jako Desjaniová před zahájením boje. Stejně jako Desjaniová chystající se udeřit na syndické válečné lodě byla Rionová v tu chvíli ve svém živlu, připravená bojovat svým vlastním způsobem.

Dok byl mnohem větší než hangáry na Neochvějném, ale Geary si nejprve všiml, že se jeho mariňácká čestná stráž rozmístila kolem nástupní rampy v kruhové formaci zády k raketoplánu, se zbraněmi připravenými, místo aby je měli pověšené na řemenech. I jejich zbroje byly uzavřené a připravené na bojové podmínky. Geary se rozhlédl a všiml si, že podél tří stěn doku stojí seřazení vojáci celé jedné roty pozemní pěchoty, všichni ozbrojení, nicméně bez bojových zbrojí. Pěšáci sledovali mariňáky se zjevnou nervozitou.

Takže Rionová měla pravdu. Varovala ho, že se ho velkorada možná pokusí zatknout a izolovat od zbytku flotily v přesvědčení, že by se jinak mohl pokusit o převrat. Geary tu urážku své cti pocítil jako vlnu chladu procházející celým jeho tělem. Sešel dolů po rampě ke známé postavě, jež tam na něj čekala. Ačkoli se Geary s admirálem Timbalem nikdy osobně nesetkal, dostal od něj několik video-zpráv. Ve všech se admirál upřímně snažil vyhýbat konverzaci a nechával všechny operační záležitosti na Gearym.

Geary se postavil před Timbala a zasalutoval. Držel ruku u hlavy, zatímco na něj Timbale chvíli zmateně zíral. Pak se v Timbalových očích objevil záblesk pochopení a admirál rychle a neohrabaně pozdrav opětoval.

„Ka-kapitáne Geary. Ví-vítejte na stanici Ambaru.“

„Děkuju vám, pane,“ rozlehla se Gearyho suchá odpověď v jinak tichém hangáru.

Rionová se postavila vedle něj a oslovila Timbala: „Admirále, navrhuji, abyste svou čestnou stráž rozpustil. Už kapitána Gearyho na stanici uvítali.“

Timbale na ni chvíli zíral, pak se zadíval na mariňáky a po tváři mu začala stékat kapka potu.

„Já…“

„Možná kdybyste kontaktoval předsedu velkorady senátora Navarra, určitě by upravil vaše původní rozkazy?“ nadhodila Rionová.

„Ano,“ zacouval Timbale se špatně skrývaným pocitem úlevy o pár kroků dozadu a zamumlal něco do komunikátoru. Chvíli vyčkával a pak opět něco zašeptal. S nuceným úsměvem pokývl hlavou a potom se obrátil k pěšákům rozmístěným podél stěn hangáru.

„Plukovníku, odveďte své vojáky zpět do jejich ubikací.“

Důstojník velící pěšákům vystoupil z řady a otevřel ústa ve snaze protestovat.

„Prostě to udělejte, plukovníku!“ vyštěkl Timbale.

Pěšáci udělali čelem vzad, seřadili se a opustili hangár. Nejeden se přitom podíval přes rameno po Gearym. Toho napadlo, co by se asi stalo, kdyby vojákům vydal rozkaz přímo on. Udělali by to, co by od nich chtěl Black Jack? Ten nápad v něm vyvolal další obavy, jelikož si jasně uvědomil, jakou moc má ve svých rukou a co by mohl způsobit, pokud si nebude dávat pečlivý pozor.

Když poslední pěšák odešel, zadíval se Geary na majora své osobní stráže. Co teď? Měl by si vzít eskortu s sebou? Měl snad nějaký důvod věřit, že se neobjeví další pěšáci s rozkazy zatknout ho, jakmile by hangár opustil? Opatrnost mu přikazovala vzít si alespoň část mariňáků.

Což by ale znamenalo brát si na setkání s velkoradou ozbrojené a obrněné vojáky. Každý, kdo by to viděl nebo o tom slyšel, by v tom jasně viděl buď hrozící puč, nebo minimálně nedůvěru Gearyho k politickému vedení Aliance. Následky takového rozhodnutí by mohly zničit vše, o co se snažil. A také spustit puč, ze kterého měl nesmírnou hrůzu. Ale bylo mu zároveň jasné, že v případě jeho zatčení bude flotila jednat bez ohledu na to, co Geary všem tvrdil.

Rionová ho sledovala na první pohled s naprostým klidem. Nemohla mu teď říct, co má dělat, ne s tím, kolik dalších lidí je sledovalo a poslouchalo, ale její postoj mu předával jasnou zprávu. Sebejistota. Klid. Geary se zhluboka nadechl a obrátil se k veliteli svých mariňáků: „Zůstaňte tady. Dejte si pohov. Nevím, jak dlouho to bude trvat.“

Knižní série Ztracená flotila:

Aliance bojuje se Syndiky už sto let – a prohrává. Teď je její flotila ochromená a uvězněná za hranicemi nepřátelského území. Jedinou nadějí je muž, který se probudil ze stoleté hibernace, jen aby zjistil, že z něj mezitím udělali idealizovaného hrdinu – kapitán John „Black Jack“ Geary.

Série sleduje snahu alianční flotily vrátit se zpět do domovské soustavy, kam musí dopravit klíč k syndické hypersíti – klíč k vítězství. Cesta ale není bez překážek: Geary vede flotilu skrze řadu světů, přičemž se střetává nejen se Syndiky a zrádci ve vlastních řadách, ale dozvídá se rovněž informaci o třetím hráči na válečném poli: cizí rase, která může zvrátit průběh konfliktu...

Campbell, Jack: Vítězný (Victorious)
nakladatel: Fantom Print
překlad: Jiří Matyskiewicz
obálka: Petr Willert
320 stran; paperback; 110 x 165
239 Kč
plánováno na duben 2013

 

Nakladatelství Brokilon uvádí na trh další knihu z upírské serie nejpopulárnější české autorky fantastiky Petry Neomillnerové.  Serie je také předlohou pro připravovaný  film produkce Film Brigade. Série nespadá jen do kategorie paranormálních romancí, ale obsahuje i prvky detektivního příběhu a akční fantastiky.

Tina Salo je upírka, velmi specifická upírka, které nevadí denní světlo a ze všeho nejvíc miluje zahálčivý „klubový“ život v současné Praze, povalování v posteli a upírské „badboye“. To všechno je jí však dopřáno jen málokdy, i v románu Tanec s carevnou ji hned v úvodu vyštve z teplého lože zásahová jednotka a Tině i jejímu partnerovi nezbývá nic jiného, než uprchnout z Čech a vydat se za polární kruh do nehostinné tundry, kde se momentálně nachází jádro jejich problémů.  V depresivním Norilsku, městě s největší koncentrací současných i bývalých vězňů na metr čtvereční, pak Tina odhaluje další z tajemství své rodiny.

Petra Neomillnerová, spisovatelka a žurnalistka, debutovala v roce 2002 v Pevnosti  povídkou“ Ta, kterou smějí sedlat jen bohové“, od té doby má na kontě  22 vydaných knih, románů z oblasti fantastiky, povídkových sbírek  i populárně naučných publikací o magii. V současné době se věnuje tvorbě literatury pro děti a mládež. Spolupracuje s nakladatelstvími Brokilon, Albatros a Epocha.

Anotace:

Šestá kniha série Tina Salo.

Velké Rusko, matička Moskva a tundra kolem Norilska, tam se ztratí víc, než jen jedna upírka.
Tina s Kayem musí opustit vlídnou náruč města na Vltavě, a tak se vydávají na Sibiř hledat uneseného Timoteje. Na Sibiř míří i Dyre a za polárním kruhem se Tina setká s rodinou - s celou rodinou...

Tanec s carevnou
Neomillnerová, Petra
Nakladatel: Brokilon
Obálka: Koutmedia
Redakce: Robert Pilch
Rok vydání: 2013
Počet stran: 224
Rozměr: 125 x 200
Provedení­: paperback
Cena: 238 Kč

Clifford D. Simak, tak zní jméno jednoho z amerických spisovatelů, kteří začali psát ještě v dřevních časech science fiction, ve třicátých letech minulého století. Jeden z jeho nejslavnějších kusů s názvem Město patří dodnes u mnoha čtenářů k těm nejlepším žánrovým knihám, které byly kdy napsány. Jiným může přijít jako z jiného světa.

Ediční plán Fantom Printu je jako divoký drak: nevypočitatelný, proměnlivý, překvapující. Proto jej tak zkuste vnímat: názvy některých titulů se ještě budou měnit a také je pravděpodobné, že ani pořadí není definitivní. Drak… Copak byste od něj chtěli poslušnost?

Michael Grant je v zahraničí poměrně známý a oblíben autor knih pro mladé čtenáře. Proslavil se hlavně sci-fi dystopickou sérií Gone, která u nás ale bohužel zatím nevyšla. Nakladatelství CooBoo se však rozhodlo vydat jinou jeho knihu, která působí neméně zajímavě. Už samotný název, Bzrk, vyvolává nejrůznější otázky…